úterý 21. prosince 2010

Čas radosti veselosti...

Milí příznivci i Vy, co čekáte, až se uhrajeme k smrti,

tak nám běží advent se všemi radostmi i strastmi. Pokud máte pocit, že už je toho na Vás privela a jste zralí na ústav, velím stop! Sednout a číst blog. Neboť zážitky našeho neobyčejného souboru Vám snad spraví náladu a budete lépe čelit marketingovému šílenství. Keltové to měli jednoduché. Ti tyhle svátky zimního slunovratu jednoduše prožrali a fronty v Kauflandu jim byly celkem u pr...:-)
Dlouho jsem se neozval a třeba jsem někomu z Vás i chyběl. Abych vysvětlil - sice jsme měli hrát začátkem prosince v Karlově, ale povětrnost byla proti, takže kapelník hraní, vzhledem k obavám o dopravu vzdálenjších členů souboru, zrušil. V mezidobí jsme pak pilně zkoušeli, objevovali nové aranže, zkoušeli finanční limity Ježíška a tak. Ale uplynulý víkend jsme opět strávili na cestách a s muzikou. Ale popořadě.
V pátek sedmnáctého, poslední letošní Raduň. Cesta tam v pohodě, silnice vymrzlé, jelo se moc pěkně. Čekalo nás hraní v sedmi, neboť Mikovy zahraniční pracovní povinnosti mu zatím nedovolují zapojit se na pódiu, ale kapelník probral repertoár, trochu popřeházel aranžmá, opět vybalil loutnu a jeli jsme. První sérii s Verunkou, pak už šla malá spát a my jsme to kapku rozjeli. Některé věci trošku drhly, protože jsme je jeli, jak je naším zvykem, hned naostro, ale lidi nám drželi palce a odpustili nám i Vondráše,který se s Matóšem příliš nesešel. Ale poseděli jsme, načež velká Alenka odpálila bombu v podobě kapelní kroniky, kterou v utajení vyrobila. Všem se moc líbila a nesmírně nás potěšila. Obrázky jsou velmi povedené a některým z nás nám to tam velmi sluší. Méně už nás potěšil fakt, že zatímco jsme hráli, venku se protrhla peřina, a tak cesta byla docela dobrodružná a lehce se protáhla, protože pětku jsem tam nedostal ani náhodou. Ale dojeli jsme...
Sobota - vánoční hraní v Dlouhé Loučce u Uničova. To byla taškařice, milí přátelé! Napřed jsme stáli dvacet minut před místním kulturákem, načež nám řekli, že hrajem v kině, což je o kus dál. Takže přesun a tam už to fakt bylo. Zjistili jsme, ve spolupráci se zvukmistrem Milanem, že postačí jeden mikrofon a zapojit basu - mimochodem, jeho paní vaří výbornou kávu - neboť místní kino je velmi útulné a nám se moc líbilo. Jen ty lidi...Jako obvykle, když si neděláme propagaci sami, no... Sál byl plný cca z jedné třetiny a vypadalo to docela na prů... Ale vzali jsme to do svých rukou. Lidi jsme posadili do předních řad, nechali jsme svítit a užili jsme si to náramně. Přátelé, jedno z nejlepších hraní, co se týče atmosféry. Muzikanti by tam nějaké nepřesnosti našli, ale celkové vyznění velmi pozitivní, přidávali jsme, cédéčka se prodávala, lidi velmi vstřícní, vůbec se nám odtamtud nechtělo. Zpětně jsme se dozvěděli, že spousta místních, kteří by přišli, o našem hraní vůbec nevěděla, pořadatelé dostali vyčiněno, slíbili, že se polepší a napřesrok se nám tam rýsují velmi zajímavé možnosti. No a my? My jsme si popřáli pěkné svátky a rozjeli se ke svým krbům. Leč ne nadlouho.Mezi svátky nás čekají zkoušky s Mikem, dlouho očekávané hraní na Švýcárně a pak už bude leden, Tara z Tennessee, Mike z Melbourne a velká hudební smršť.
Ale zatím je prosinec, za pár dní zazvoní Ježíšek, tak milí přátelé, ať Vám nadělí nejen ty dárečky, o které jste si napsali, ale i pohodu, klid a chvíle souznění s Vašimi nejbližšími. Moc Vám to přejeme a letos se ještě neloučíme. Tak a teď už pojďme společně poslouchat, jestli nezazvoní zvoneček...

Váš ( ne ) oblíbený Ticháček:-)

středa 1. prosince 2010

O křtu a věcech následujících

Drazí kmotři,
toto oslovení volím záměrně, neboť Vy všichni, kdo nám aspoň trochu držíte palečky, jste se zasloužili o naše první cd, a tudíž Vy všichni se můžete považovat za jeho kmotry.Tolik na vysvětlenou na úvod.
Tedy poslední pátek v měsíci a křest cd ve Stránském, tak trochu symbolicky na místě, kde album vznikalo. Jak to tak bývá, když je nějaké důležité datum, vždycky se něco vyštění. Tak tomu bylo i nyní.Moc jsme se na křest těšili (ostatně, ukažte mi kapelu, která by nechtěla pokřtít vlastní cd, natož to první), ale v průběhu týdne začaly chodit oblíbené jobovky. Nedosti na tom, že Peťka musela do práce, s čímž jsme se se skřípěním zubů smířili, ale Janča musela do hospody (samozřejmě též pracovně:-))a Honza "musel" na svatbu kamaráda ze studií.Takže nás zbylo pět. Ale stejně jako pro Poláčkovy hrdiny ani pro nás nebylo nic nemožné. Peťa sehnal muzikanty i oficiální kmotry a hodlali jsme celou akci pojmout jako jeden velký jam.
Jak řekli, tak udělali. V pátek jsme prodali Verunku babičce a vyrazili do lehce zasněženého Stránského. A protože jsme přijeli včas, mohli jsme být svědky předání dalšího úžasného artefaktu, a sice kapelního stolu s lavicí, který pro nás, ale hlavně pro Peťu, vyrobili okolní umělci. A přátelé, je to síla. My samozřejmě nabídneme fotky, ale tohle se musí vidět. Jedním slovem - nádhera. Peťa byl u vytržení, radost měl jako malé dítě a vůbec se mu od stolu nechtělo. Pro ilustraci - odložil jsem si kávu nedopatřením na obrázek sokola a byl jsem rád, že jsem vyvázl jen s důrazným napomenutím. Ale to již přijížděli hosté zblízka i zdaleka. Dorazili všichni pozvaní, jen se někde trochu zapomněl jeden z kmotrů, kapelník Hubertusu Ondra s Milanem, coby zvukmistrem a s cédéčky, takže jsme zas začínali později, ale začali jsme. I v pěti jsme si vystřihli pár kousků a pak už se křtilo. Protože všichni fanoušci by se nám coby kmotři nevešli, zvolili jsme nakonec tři sudičky, aby náš kotouček vypravili na cestu do světa. Již zmíněný Ondra, pak Graham Gibson z Háje ve Slezsku, jak jinak, než ve skotském kroji, a kamarád José, výborný houslista a odborník na folklór, který příznivě hledí na naše snahy, zejména ty keltskomoravské. Po projevech, křtu a přípitku s auditoriem jsme se pak všichni opřeli do nástrojů a vzali to od Bacha po Vlacha. Kdo tam nebyl(a mohl být), může litovat, užili jsme si to, včetně zdravic našim nepřítomným.
Sobota ve znamení našeho vystoupení v Café Evžen Opavě, prestižním to muzikantském místu, již v plném obsazení. Sešli jsme se u Alenky v Kylešovicích, Janča dovezla od prasátka mastného a pak vyrazili v koloně na místo. Dorazili jsme pět minut před obsluhou a chvilku nevěděli, jestli nestrávíme čas do vystoupení na mraze, ale vše se povedlo. Poprvé v životě jsme hráli vlastně ve výkladní skříni, takže exhibionistické sklony většiny hudebníků mohly se naplno projeviti. Sestavili jsme aparát, ochutnali Stellu Artois (co je špatného na Holbě nebo Litovli?) a sledovali, jak se prostor plní. Bylo vyprodáno, což u Evžena není na premiérovou kapelu až tak zvykem. A do nich. Leč, člověk míní... Náš aparát (respektive ta část, kterou jsme přivezli) si nemohl poradit s poměrně specickým půdorysem lokálu a ze zvuku se stávala koule. Možná je to z fyzikálního hlediska blbost, ale je to tak. Proto jsme všechno vypnuli, já si nechal jeden mikrofon na krofání, nahrnuli se na kraj jeviště a jeli per huba. A taky to šlo. Lidé nám vyšli vstříc, moc nehlučeli a kdo chtěl opravdu pozorně poslouchat, chodil dopředu. O přestávkách se pak rozběhl čilý obchod s našimi cédéčky, což bylo velmi potěšující, protože drtivá většina lidí nás viděla naživo poprvé. No, končili jsme do potlesku a proti svému přesvědčení dvakrát přidávali. To je myslím úspěch, ne:-)?
Co říci na závěr, hm. No, náročný víkend, ale stálo to za to. Ukazuje se, že naše album je docela životaschopné (tímto apeluji na Vás,kdo ho ještě nemáte), že křest proběhl důstojně a omluvená i neomluvená absence se na výsledku neprojevila. A my pokračujem dál, v soboru v Karlově na Edisonu a pomalu se nám blíží termín vánočního hraní 18.12. v Dlouhé Loučce. Jste zvědaví na keltgrassové koledy? Tož donděte.
Na úplný závěr ještě jedna zpravodajská informace. Hraní v Café Evžen bylo posledním pro kytaristu Honzu Kudlu, se kterým kapela ukončila spolupráci. Na další cestě mu přejeme mnoho zdaru.Na jeho místo nastoupí Mike Probyn, náš "Krokodýl Dundee". A to už je opravdu fšechno.
Mějte se adventně a nezblázněte se z toho.

Váš Ticháček

pondělí 22. listopadu 2010

Narození "děťátka" a Podzimní country širák

Miláčci, miláčci, miláčci,
dneska je toho hodně, tak rovnou k věci, žádné zdržování. MÁME CÉDÉČKO!!! Po patřičných porodních bolestech spatřil světlo světa kotouček se záznamem naší zvukové stěny. Moc jsme se na to těšili a ve výsledku jsme to opravdu my. Máme radost, taky co jiného, a budeme ještě radši, když to cédéčko nebudeme poslouchat jenom sami, ale někteří z Vás (věříme, že Vás bude co nejvíce) si náš produkt koupíte.
Jakým způsobem se k němu můžete dostat: samozřejmě na našich vystoupeních, kde bude k mání za 120,-Kč, první možnost bude již tento víkend, kdy se v pátek koná ve Stránském slavnostní křest, a v sobotu v Opavě v Café Evžen. A pak samozřejmě všude jinde tak dlouho, dokud nás nebudete mít plné zuby. Pro Ty, kteří se na naše vystoupení nedostanou, je tady druhá možnost - prostřednictvím našich stránek si můžete CD objednat na adrese ticha.alca @seznam.cz a my Vám jej zašleme poštou. V tomto případě prosíme o poukázání částky 150,- Kč (cena CD + poštovné) na číslo účtu, které Vám obratem pošleme. Vypadá to složitě, ale věřte, že je to velmi jednoduché. Na všechny objednávky se těšíme a doufáme, že alespoň někomu uděláme pod stromečkem radost.
Tak. To byly ty hnusné administrativní věci, a teď zpátky k živému KGB. Během minulého týdne jsme, coby Ticháčci, absolvovali velmi příjemnou zkoušku s obědem (nebo oběd se zkouškou?) v Karlově u Alenky a Peti. Podávali se špikovaní bažanti vlastoručně uloveni Peťovými dravci. A bylo to EXCELENTNÍ. Naše Verunka v krásném věku 17 měsíců se utvrdila v přesvědčení, že maso je maso a ten chleba opravdu nechce. Ale abyste si nemysleli, že jsme jeli soukromě debužírovat, potřebovali jsme udělat nějaké věci s houslemi a basou, a tak jsme strávili část odpoledne pilnou prací. Budu se opakovat, ale máte se na co těšit.
V sobotu jsme pak hráli jako hosté na přehlídce country kapel ve Stěbořicích u Opavy. Akce se konala pod názvem Podzimní country širák a my jsme ji de facto zahajovali. Což se ukázalo trochu jako kámen úrazu, neboť lidé ještě nebyli úplně usazeni a většina posluchačů teprve dojížděla. Došlo i k takové paradoxní situaci, že někteří naši fanoušci nevěděli, v kolik hodin hrajeme, a dorazili až po našem vystoupení. Nicméně. Podařilo se nám sál celkem zklidnit a na konci už byli naši a my jejich. Přídavek se samozřejmě konal a při odchodu z pódia následovalo nejedno poklepání po rameni. Pokud mám hodnotit náš výkon, nazval bych ho statečným, neboť jsme bojovali s různými protivenstvími. Jako obvykle nám ne úplně vyhovovaly rozměry pódia (málokde mají k dispozici plac o velikosti přistávací ranveje na mateřské letadlové lodi), ale na to už jsme zvyklí. Stejně jako jsme se srovnali i s tím, že uprostřed Old Joe Clarka spadla Peťovi kobylka na banju a my jsme museli těžce improvizovat, ale dali jsme to! Musím pochválit výborný zvuk, opět se ukázalo, že dobří zvukaři ještě nevymřeli a odvádějí kvalitní práci,a to i přes to, že ten sobotní naprosto nevěděl, do čeho jde. Ale svého úkolu se zhostil skutečně na jedničku. A ještě jedno velké poděkování: Olajcovi - na dálku Vám máváme a voláme díky. Verunka se u Vás měla exkluzivně. A Alenko, moc děkujeme, že sis dala tu práci a opatřila nám dětskou sedačku do auta. Tohle jsou, přátelé, rozměry, které z nás dělají úplně jiné těleso, a my jsme velmi rádi, že se v takovém kolektivu nacházíme. A milí kolegové, až budete potřebovat, zavolejte, taky Vám pomůžeme.
Přátelé, kamarádi, přestože venku zuří nelítostný podzim, my se máme krásně a doufáme, že se nám podaří trochu té naší radosti přenést i na Vás. My víme, že dnes není problém natočit a vydat jakékoliv CD, ale tohle je NAŠE! Takže se moc těšíme, co na to řeknete a jak se Vám bude líbit. Úplným závěrem Vás pak chceme poprosit, pokud se objeví nějaký malý zádrhel v distribuci, mějte s námi strpení, my se to naučíme. Děkujeme a těšíme se s Vámi všemi někde na nějaké velké pařbě na rozkvetlé louce, kde se budou kanci otáčet na rožni, různěstupňové nápoje potečou proudem a všichni budeme mít mastné koutky.
Zdar zdar zdar
Vaši Ticháčci

neděle 7. listopadu 2010

Opět na Bystřickém banju

Milí fanoušci, fanynky i fanďata,
opět se přiblížil čas jednoho festivalu. V sobotu na nás čekalo "velké" Bystřické banjo a navzdory původním zvěstem, mělo jít opět o přehlídku soutěžní, kde porotu v tomto případě tvořili diváci. Navíc Jerry sezval opravdu velmi kvalitní hudební konkurenci, především z Čech, takže před námi byla velká výzva, jak obstojíme ve srovnání se špičkami tuzemského folku, jako jsou např. Stráníci, Bob a Bobci nebo pardubičtí Marien. Výčet účastníků doplňovala ještě ryze trampská Falešná karta, pro mne osobně černý kůň soutěže, Bluegrass Comeback a Hubertus, jako postupující z REGI banja. No a samozřejmě KGB. Každá kapela měla čtyřicet minut a pořadatelé slíbili, že čas se bude striktně dodržovat, takže jsme udělali plán, domluvili se, kde budu mluvit a kde pojedeme bez pauzy a vyšlo nám to na deset kousků. Všechny jsme je měli "v rukách" z nedávného natáčení, a tak jsme věřili, že v Bystřici nebudem jenom do počtu.
Já osobně jsem se velmi těšil, neboť Bystřické banjo pokládám za jeden z nejlépe organizovaných festivalů, nejen v našem regionu. Co je velmi důležité, je fakt, že festival má podporu od místní samosprávy a pak hlavně, že jej vzali místní za svůj. A tak Jerry, coby hlavní organizátor a duše Banja, nemá problém se sháněním dobrovolníků na zajištění běhu událostí.
Dorazili jsme z Litovle na čtvrtou, tedy na začátek a sál byl plný. Potkali jsme se s moderárory Blankou a Hrochem, které s Alčou známe drahně let a jejich překvapení bylo veliké a pokud mohu soudit i radostné. Malinko jsme zavzpomínali, ale moc času nebylo. Festival začínal. Po přivítání a hymně festivalu se rozběhl program a bylo opravdu na co koukat a co poslouchat.Postupem času dorazil i zbytek kolektivu, jen Alenka si udělala poznávačku Hané, ale společnými silami jsme ji nasměrovali dobře a hlavně včas. Stihli jsme večeři a pomalu se začali chystat na vystoupení. Rozehrát a v pauze mezi bloky se nazvučit. Tady malá odbočka pro zvukaře a potažmo i pořadatele. KGB nazvučit LZE!!! A dokonce v relativně krátkém čase. Práce zvukařů byla velmi profesionální a kvalita zvuku tomu odpovídala. Bylo slyšet na pódiu i v sále. Opravdu moc pěkné. Ale zpět k našemu vystoupení. Přátelé, opřeli jsme se do toho, jak se patří. Snad to bylo tím, že jsme hráli jen ve Stránském, jinak jsme nahrávali do zdi a to živé hraní nám chybělo, nebo se konstalace planet sešla, prostě - bylo to velmi podařené vystoupení. Lidi reagovali velmi pěkně, a to nás ještě více nabudilo. Já jsem se snažil o stručnost, snad se mi to dařilo, protože jsme program zkracovali jen o jeden kousek. Pořadatelé dodrželi slovo a čas hlídali opravdu velice poctivě a každému měřili stejně. Byly zapovězeny i přídavky, takže uragán, který se spustil po Shady Grove vyšel v tomto směru naprázdno. Z pódia jsme odcházeli zplavení, ale s pocitem dobře vykonané práce. Pak už jsme jen koukali na konkurenci a čekali na výsledek. Přiznám se, že s napětím a nervozitou, protože úroveň kapel byla opravdu vysoká, zejména po vokální stránce, kde my máme ještě přece jen mezírky. A jak to dopadlo? Věřte nebo ne:3. místo - Marien, Pardubice, 2. místo - Falešná karta, Nové Město na Moravě a 1. místo - KELT GRASS BAND!!! Radost byla samozřejmě převeliká, vždyť jsme potvrdili nominaci z REGI banja i fakt, že naše produkce má vzestupnou tendenci. Diváci nám opět dali najevo, že se jim naše show líbí a pro nás je to velký závazek. A byť se budu opakovat, v téhle konkurenci těší vítězství dvojnásob. Samozřejmě nepřeceňujem ho, muzika nejsou skoky do vody nebo tak něco a hodnocení diváků záleží na spoustě faktorů, ale na druhou stranu se nemáme za co stydět. Svou práci jsme odvedli a lidé nás ocenili. Mně osobně se nejvíce líbila Falešná karta a Bob a Bobci, ty ryze folkové věci moc nemusím, ale neříkám, že byly špatné. Po hudební stránce tam bylo spousta krásných kousků. Moc pěkný byl i závěrečný jam, který rozjeli Falešňáci a kterému jsme taky malinko přispěli, i když jsme se brzy vypařili.
Co říci na závěr. Ještě jednou velká pochvala Jerrymu a spol. za organizaci, poděkování fanouškům a jedeme dál. Čekají nás dokončovací práce na cd a dvacáteho festival v Opavě. Ale do té doby se ještě určitě na těhle stránkách uvidíme.
Mějte se moc a moc krásně a radujte se s námi:-)

T:-)m

pondělí 1. listopadu 2010

Dotočná

Milí keltští souznělci,
zdravím Vás již opět v plné permanenci.Je po dovolené a opět pilně pracujeme.Termíny jsou na spadnutí, čeká nás řada docela prestižních hraní a tak se musíme nachystat.I když nemám moc rád termín "prestižní hraní", já mám za prestižní každou hračku,kam přijde aspoň pár lidí.Kolikrát je to lepší, než nablýskaná akce, kam přijdou lidi, aby se ukázali, že tam "taky byli".Ale to jen na okraj, vraťme se k vážné práci.
Jak už víte z minula, roztočili jsme cd.A minulou sobotu jsme měli práci dokončit.Pevně jsme tomu věřili, protože většina souboru měla čas jen dopoledne a my jsme horko těžko sháněli hlídání pro Verunku, protože babička sloužila.Ale všechno směřovalo k cíli.
Samozřejmě před sobotou byl pátek a protože byl poslední v měsíci, znamenalo to Stránské a druhý den od rána nahrávat.Peťa nám sehnal chaloupku, kde jsme mohli my přespolní přespat( díky Doktore )a vcelku včas jsme vyrazili a dorazili.Ubytovat a vzhůru do lokálu, tedy přes ulici.A v lokále to bylo veliké.Rozhodli jsme se hrát opět na aparát,i když to pro nás znamenalo stísněné jeviště a do sálu jsme museli přidávat židle, protože Vejrovka byla zas jednou plná po střechu!Začátek trochu zadrhla Verunka, protože nechtěla usnout, ale aspoň jsme pokřtili kapelního draka, kterého nám vyrobil místní řezbář pan Smékal a který je prostě ÚŽASNÝ!Však uvidíte fotky.Opět se na nás přijeli podívat kamarádi z Ostravy, na čele s renesančním Martinem a také přijeli tanečníci z Máty, aby viděli, jakému ďáblu se to vlastně upsali.
Padla hodina H a my spustili.A šlo nám to.Bylo to zas lepší, než minulý týden, byli jsme rozehranější a docela ve formě.Na nové věci tetokrát nedošlo, protože jsme opět po čase zorganizovali naši vypečenou tombolu, abychom si přilepšili na letenky do TN.Něco ukáplo - pro závistivce a šťouraly - v tuto chvíli máme z rozličných sbírek tolik, že by nám to stačilo pro celý band možná na hranice, autem a to bysme se ještě nesměli stavět v Rozvadově v hampejzu.Byl jsem z tomboly docela vymluvený, ale vzhledem k tomu, že nezpívám, tak jsem si vesele chroptěl u basy a jak mi bylo.Všechno včetně obsluhy fungovalo a ani se nám tentokrát nechtělo končit.Ale čas byl neúprosný.Nástroje jsme nechali tak, jak nám odpadly od rukou a utíkali jsme na kutě, abychom si trochu odpočinuli.Z mého pohledu to byl huddebně velmi úspěšný večer.
Na druhý den hned po snídani jsme se začali stěhovat zpět do sálku, dnes tedy do studia.Jiřík přivezl Ivetku , jako chůvu pro Verunku, vyšlo sluníčko a vypadalo to na nádherný den.Přijel Milan, postavili jsme techniku, voda na kávu a čaj vřela, Alenky měly pod palcem dlabanec (zejména tuňáková pomazánka se povedla), ještě jsme si poslechli práci z minula a mohly zaznít první tóny.
Přátelé, vůbec to nebyla sranda.Sice jsme byli rozehranější než minule a už jsme trochu věděli, jak se postavit k mikrofonu, ale záznam prozradí úplně všechno.A protože jsme jeli jen na jednu stopu, znamenalo to, že musí zahrát osm lidí najednou a nic nelze zašumlovat a dohrát do ztracena, do potlesku.Takže znova, znova, tohle bylo docela dobré, ale raději ještě jednou a tak to jelo až do jedné, což byl náš hraniční čas.Milí fanoušci stihli jsme to akorát a materiál je natočený.Teď ještě dočistit doladit, seřadit, vymyslet a udělat obal ( má tam být naše fotka nebo ne? ), dohodnout ty administrativní věci, jako kde, za kolik a podobně a nosič vykročí za Vámi.Jak jsem psal minule, je to živá nahrávka se všemi klady a zápory, ale jako živá nahrávka poměrně věrně zachycuje stav KGB na podzim 2010 a zároveň vychází vstříc zájmu o naše věci, jak jsme ho zaznamenali v posledních týdnech a měsících.My tomuhle našemu děťátku věříme a doufáme, že snad potěší aspoň jednoho posluchače.Pokud tomu tak bude, nedřeli jsme se u nahrávání zbytečně.O situaci stran dokončování a distribuce Vás budu samozřejmě informovat na těchto stránkách.
Co ještě říci k sobotě.Někteří prchali za svými povinnostmi, jiní za zábavou, my jsme přejeli do Karlova a užili si kousek toho krásného podzimního dne s Peťou a Alenkou, abychom se setměním zamířili domů, k nám na prérii.A na úplný závěr soboty ještě jednou velký dík Ivetce za hlídání.Zejména Alča mohla hrát v klidu, neboť veděla, že o malou dobře postaráno.A že to neměla Iveta jednoduché, víme, protože co je Verunda za éro, víme taky, že...Takže Ivy,...Ti ď:-)
No a co nás čeká dál? BYSTŘICKÉ BANJO!!!!Miláčkové, v sobotu 6.od 17 hodin, kdo můžete, přijďte nás podpořit do kulturáku ve Velké Bystřici u Olomouce, přehlídka je soutěžní.Kdo nemůžete, aspoň na nás myslete, že držíme prapor zapomenutých Keltů v souboji s FCT špičkou.

S pozdravem "BUĎ KELT!"

T:-)m Ticháček

středa 27. října 2010

Keltský podzim a jiné miniatury

Milí Kelťáčci,
jestli se Vám po nás stýskalo aspoň z poloviny tak, jako nám po Vás, tak Vám to vůbec nezávidím.KGB si v říjnu tak nějak vybíral dovolenou.Např. kapelník běhal se svými ptáky po polích a vůbec se nezadýchal a já jsem jsem z titulu své profese strávil krásných 14 dnů v lázních Luhačovice, kde po různých masážích a vodních a jiných procedurách člověk získá pocit, že opět drží jakž takž pohromadě a že stříbrný vítr není ještě tak úplně věcí minulosti.No.
Po návratu jsem zjistil, že soubor včetně manželky na mne nezapomněl, a začali jsme se chystat k události vpravdě historické, a sice k natáčení vlastního cd. Materiál by byl, zájemci snad taky, takže Peťa domluvil zvukmastera, vyklidil sál ve Stránském a mohli jsme jít o minulém víkendu na to. V sobotu jsme malinko pozkoušeli, neboť jsme se dlouho neviděli, a v neděli už to bylo naostro. Přijel zvukař Milan, který s pomocí svých udělátek připravil naši aparaturu, a pak už se zvučily nástoje. Jeden po druhém a byla to, přátelé, docela fuška, aby to znělo a ladilo. Zabralo nám to spoustu času, navíc Alče odešel snímač na houslích, takže hrála na mikrofon a bylo potřeba znovu přezvučovat. A tak se stalo, že jsme nestihli vše, a budem v sobotu po Stránském pokračovat. Výsledkem by měla být živá nahrávka, takže nečekejte žádná studiová kouzla. Ale věříme, že pod výsledek se budeme moci s klidem podepsat. Až bude vše hotové a cd bude připraveno, budem Vás samozřejmě informovat.
Jinak se chystáme na další produkce, je toho dost, viz sekce koncerty, rýsují se nám velmi zajímavé projekty. Asi už můžu prozradit, že v lednu dorazí ze Států naše společná kamarádka Tara i s banjem a spolu s ní a dalšími cizokrajnými přáteli bychom měli absolvovat sérii koncertů po Moravě. Kdo můžete, nenechte si to ujít, bude to (jak pevně věříme)mimořádný zážitek. Ale hlavně, již příští sobotu - 6.listopadu - nás čeká "velké" Bystřické banjo, takže kdo můžete, miláškové, přijďte, přijeďte, případně přileťte nás podpořit. No a když už to berem takhle pozpátku, tak pozítří ve Stránském. Už se na Vás těšíme, chyběli jste nám!
Mějte se moc krásně a držte nám palce:-)

Ticháčci:-)

pátek 1. října 2010

Pořád se něco děje

Miláčkové,
tak jsem se těšil, že Vám to naservíruju jako překvapení, ale on už to Honza vykecal na Facebooku, takže kdo chodíte na naše stránky, už víte, že Kelt Grass Band příští červen poletí do Ameriky - vůbec to Americe nezávidím. Ještě pořád tomu až tak nevěříme, ale velice nás těší to, že tohle pozvání na festival v Tennessee přišlo na základě našich výkonů a ne nějakého zákulisního lobbování. Američané o nás nic nevěděli a při prvním setkání na nich bylo vidět, že netuší, co si o nás vlastně mají myslet. Stejně tak jsme ani my netušili, že jejich kapelník je zároveň reprezentantem jejich festivalu. Takže teď dáváme dohromady korunku ke korunce, kdybyste někdo věděli o někom, kdo ví o někom, kdo má nějaké zbytečné chechtáky, rádi vaši situaci zpracujeme. Odměnou mu bude naše neutuchající vděčnost a to, že dotyčnou entitu mediálně protáhneme všude, kde to půjde.
Ale zpět k vážné práci. Většinu září jsme hudebně odpočívali, konaly se pouze zkoušky dělenky, a společně jsme se sešli až ve Stránském. Peťku nám zas ukradla filda, ale s tím už jsme tak nějak smíření a jsme rádi, že na nás ani ve víru seriózní hudby nezapomíná a vrací se do našeho vypečeného kolektivu. Vrátili jsme se k akustickému pojetí - jednak je ve Stránském málo místa a jednak nám tam lidé vycházejí vstříc a pochopili, že když se hraje, tak se neřve. Přijeli se na nás podívat kamarádi z Ostravy, se kterými jsme se seznámili na Dostavníku, takže jsme se chtěli vytáhnout, aby viděli, že naše vítězství není dílem náhody. Já myslím, že se nám to celkem povedlo. Hráli jsme celkem uvolněně, dokonce jsme si vystřihli i některé nové, ještě syrové věci, a musím říct, že pokroky, které dělá kapelník na tenorové banjo, jsou lehce k neuvěření. Na závěr se i Ostraváci chopili nástrojů a skončili jsme jamem od Bacha po Vlacha. Do vystoupení vstoupila, a to tak že doslova, naše dcera, která odmítla spát, o půl jedenácté nás navštívila na sále a už tam zůstala. Chodila s rytmickými nástroji, tancovala a vypadala velmi spokojeně, jak zase doběhla rodiče a hudební kolektiv vůbec. Zazněl valčík na rozloučenou, bez beden jsme byli sbalení rychle, a vzhůru do Karlova. Přátelé, měl jsem pocit, že se vracíme téměř do domácího doupěte. Tak jsme si tam zvykli. Večírek se tentokrát nekonal, můj Honza, který jel vlastně rovnou z Hradce ze školy, toho měl plné zuby, tak jsme šli spát poměrně rychle, abychom něco urvali, protože na sobotu byl naplánován velmi pestrý program.
Nakonec jsme toho naspali přiměřeně, jako s patnáctiměsíčním cvrčkem. Sešli jsme se všichni u snídaně, včetně velké Alenky s Mirečkou, která nám v pátek opět fandila celý večer, navíc napekla výborné koláčky. Dorazily dvě věže (Jirka s Honzou) a jako třešnička na dortu kapelní hlava pomazaná. Následovaly zhruba tři hodiny velmi intenzivní práce a já vím, že se budu opakovat, ale máte se na co těšit, milí platící. Po poledni jsme se sebrali a odebrali se do nedaleké velmi pěkné pizzerie Praděd, kde už na nás čekalo Peťovo prasátko, ovšem ve stavu, kdy už ani zdaleka nemohlo obdivovat krásu Jeseníků. No prostě se točilo na rožni. Ano, především kvůli tomu jsme se tady tento víkend sešli. Škoda, že Janča, která má na této gastronomické bombě největší podíl, musela hlídat hospodu, a Peťka stále margýrovala zájem o vážnou hudbu kdesi v daleké Germánii. A už to šlo ráz na ráz. Ovárek, vnitřnosti, kůžička, masíčko, Plzeň 12 a keltové měli mastné koutky. Počasí stále ukazovalo svoji vlídnější tvář, odpoledne příjemně plynulo, dorazily holky a dorazil i Mike Probyn s Janou, kteří nám přivezli jednak karton maďarského piva a jednak další aboriginský nástroj. Někam ho určitě vrazíme. A odpoledne stále příjemně plynulo, my jsme se cítili lehčí a lehčí, slova se líně převalovala na jazyku a my jsme úplně fyzicky cítíli, jak relaxujeme. Vydrželi jsme tam až do šesti, pak jsme se šli k Alence převléknout a vyzvednout nástroje, neboť nás čekala večerní unplugged produkce na pizzerii. Dorazila Janča s většinou rodiny, obsadili jsme největší stůl, uložili Verunku v pokoji pro babičku a rozjeli párty. Bohužel se ukázalo, že na bezaparátové hraní je tenhle podnik přece jenom trochu velký. Snažili jsme se ze všech sil, ale už jsme byli také trochu unaveni a pocit, že nás lidé moc neposlouchají, nám taky příliš nepřidala. Ale odehráli jsme se ctí to, co jsme měli, vyzvedli Verunku a vrátili se k Alence, kde proběhl krátký večírek s videem. To už začínalo pršet a my jsme netušili, že déšť nás bude provázet několik dalších dní. Takže neděle byla spíš uplakaná a když k tomu připočteme, že se mi podařilo zabouchnout si v chatě bundu se všemi doklady, řeklo by se, že nám nebylo do zpěvu. Ale i tohle jsme překonali. Vyložili jsme Jirku v Břidličné, doklady jsem nakonec získal zpátky, a tak můžu říct, že to byl celkem vydařený víkend. Navíc na nepříjemné věci má člověk tendenci zapomínat rychleji.
Odjíždím na 14 dní do lázní, abych ještě vydržel pohromadě, a až se vrátím, čeká nás natáčení CD. Tak nám držte palce, ať nám kolektivní sympatie vydrží a natočíme aspiranta na Desku roku. Nyní mne omluvte, jdu balit plavky a leštit polobotky.
Zdar zdar zdar
MY

pátek 10. září 2010

Jak si užít příjemný den, i když prší

Milí příznivci,
srpen se nám přehoupl a je tu meterologický podzim.Na ten astronomický si ještě chvíli musíme počkat, ale jestli to takhle půjde dál, ani si toho nevšimneme.KGB pomalu vydýchává pocit z úspěchu na Dostavníku, ale neusíná na vavřínech.
Minulý víkend nás čekal Den obce v Lomnici u Rýmařova a Jančin Dalas v Uničově.Věřili jsme, že to udýcháme, protože v Lomnici to měla být zhruba hodinka, potom přejet a užít si večer v Dalasu, to by nás zabít nemělo - předpokládali jsme, že to tam bude spíše neformální.
Sobota už od rána vypadala spíš namazaným dolů.Přestože meterolozi slibovali slunečno, od rána lilo.Nic se nedařilo.Vlaky měly zpoždění, takže po noční jsem se dostal do postele pozdě, Alča nestíhala po sborové zkoušce v Litovli, nervozita, stres, přijeli jsme pozdě, díky čemuž jsem byl docela protivný.Nemám to rád, ještě jako kapelník Žůžo bandu jsem byl háklivý na dochvilnost a docela si na tom zakládám.No ale dojeli jsme, program měl skluz, Peťka byla též ještě na cestě, aspoň stravenky jsme dostali a brodili se v blátě.Přestože bylo vyloženě hnusně, bylo na místě hodně lidí, kterým to vůbec nevadilo.Přál bych Vám vidět orientální tanečnice, které se bez ohledu na déšť svlékly ( téměř ) do naha a vyběhly na parket, aby předvedly svůj program.My jsme své tanečníky odvolali, přece jen u nich hrozila na mokrém parketu větší možnost úrazu.Holky odtančily a my jsme se nasáčkovali na pódium, abychom se připravili.Peťka dojela a začali jsme se drátovat.Zvukaři své práci rozuměli a netrvalo to dlouho a zahajovali jsme do přestávky v dešti.Hrálo se docela dobře, jen lidi moc netancovali, proč asi, že:-).Bylo znát, že repertoár, který jsme tohle léto obehrávali máme docela zažitý, takže až na déšť šlo vše jako po másle.Opět se rozpršelo, takže jsme končili mezi provazy vody, ale lidi byli spokojení a obdrželi jsmepozvánky na další akce.Ještě zhodnotit stravenky a vzhůru přes kopec do Uničova.
Hraní v hospůdce Dalas, kterou provozuje Janča se svým Peťou bylo domluvené dost dlouho dopředu a tak mohli zapracovat na reklamě a přesvědčit štamgasty i náhodné návštěvníky, že stojí za to strávit večer v naší společnosti.Natiskli jsme plakátky, přesto byla Janča spíše skeptická, co se návštěvnosti týče.My jsme ji uklidňovali, že si to v každém případě užijeme, ale fakt byl, že když jsme po půl sedmé dojeli na místo, moc lidí tu ještě nebylo.No nic, pomalu jsme osychali, dali pivo, grog, griotku, výtečný Peťův Keltský guláš a vedli řeči.Dohodli jsme se, že zahrajem akusticky a u stolu, jako v Irsku.Pomalu se přiblížila osmá, Peťa vypnul telku, kuřáci dokouřili uvnitř lokálu, který se mezitím velmi slušně zaplnil.Nakonec bylo plno, ještě se stoly přistavovaly, no a my jsme zahráli.A skutečně jsme si to užili.Pěkně v sedě - tedy kromě mně, lidi byli velmi vstřícní, hlavně Janča měla velký úspěch, prostě byl to velmi vydařený večer a jsme moc rádi, že to takhle dopadlo.Určitě potřebujem i takovhle hraní, odpočinuli jsme si a pobavili lidi.A o to jde hlavně.Teď si trochu odpočinem, na konci měsíce nás čeká Peťovo prasátko, no a v říjnu milí fanoušci, jestli vše dopadne, tak koncem měsíce vytvoříme nějaký ten kotouček se záznamem.
Tož nám držte pěsti:-)

T:-)T

čtvrtek 2. září 2010

Konec léta v podzimním hávu, aneb Keltové v Dostavníku

Milí keltští i nekeltští přátelé:-),
tak máme po prázdninách a to nejen kalendářně, ale i meteorologicky. Ještě ve čtvrtek po Šumperku jsem odjížděl do práce docela free, ale v pátek ráno při návratu už bylo docela frišno. V Mohelnici začínal 36. ročník legendárního Dostavníku a první kapelou v soutěži byl KGB. Už podle čísla je vidět, že se jedná o festival s velkou tradicí, navíc náš kapelník tam vítězil téměř před skoro třiceti lety, takže důvodů, abychom se pokusili zabodovat, bylo dost. Na druhou stranu jsme byli jako první, což není zrovna dobrá pozice. V Mohelnici hodnotí odborná porota i diváci. Vzpomenou si na konci na soubor, který zahajoval? Ale lidi nám říkali, na to se vykašlete a hrajte...
Měli jsme to za rohem, tak jsem se i vyspal a vyjeli jsme. Počasí bylo, jak to říct, no - hnusné. Pršelo, foukal vítr, ochladilo se. Přijdou vůbec lidi? Na místě jsme coby minicelebrity projeli až k pódiu, vyložili nástroje a Princeznu a radostně se pozdravili s kolektivem, se kterým jsme se celých pět dní neviděli. Peťa jen zářil, neboť si přivezl nového miláčka - tenorové banjo z dílny mistra Pavla Janiše, vyrobené na míru. Radost měl úžasnou a kus z toho dětského (v dobrém slova smyslu) nadšení se přeneslo i na nás. Tedy minimálně já jsem přestal zívat. Jako první kapela na řadě jsme se nazvučili a tentokrát to byla procházka růžovým sadem - zvukařům patří opravdu velké poděkování za naprosto profesionální výkon. V zákulisí už mezitím vše vrcholilo před začátkem festivalu a do toho kapely, které se chystaly na svá vystoupení. Úderem zvonu ve čtyři odpoledne to propuklo. Přestalo pršet a po oficialitách byli vpuštěni do arény lvi v černém. Bylo to naše, stáli jsme na pódiu, kde se psaly folkové dějiny a hodlali jsme si to užít. Velmi příjemně nás překvapilo, že hlediště bylo navzdory mizerné povětrnosti krásně zaplněno. Poděkovali jsme keltským bohům za zlepšení počasí a ráz, dva, tři, na něěěě!
Miláčkové, dobře jsme zahráli. Asi jsme ještě byli nabuzení ze Šumperka nebo já nevím, ale tři věci, které jsme dali, se nám mimořádně povedly. Lidi plácali, porota v pozadí si psala pánbůh ví co. Těch cca patnáct minut stálo za to.
Po představení,když euforie trochu opadla, jsme pobalili, vyklidili pozice v zákulisí a šli se podívat i na konkurenci. Ještě předtím jsme dostali magnetofonovou kazetu se záznamem našeho vystoupení, to je fofr!Nebudu hodnotit ostatní kapely. Jednak jsem všechny neviděl, jednak by to bylo příliš subjektivní. Převažoval klasický folk, více či méně obměněný nástroji nebo méně tradičními tématy. Na naše hraní byly celkem slušné ohlasy od lidí, co se s námi dávali do řeči, no ale čas se nachýlil a my museli vyrazit do Stránského, neboť kalendář je neúprosný. Znovu se dávalo do deště, tak jsme se raději uchýlili do aut a vyrazili. Za sebe mohu říct, že se mi tenhle průlet Dostavníkem moc líbil. Dobré zázemí, pěkné prostředí, lidé nadšení, bez ohledu na počasí. Říkal jsem si, že bych se tam v sobotu moc rád vrátil.Jenže to bysme museli bodovat:-)
Do Stránského jsme dojeli okolo půl osmé. Vypustili jsme Verunku, aby si poběhala, než půjde na kutě, a vybalili nástroje. Večer měl být čistě akustický, navíc bez Janči, která měla své povinnosti doma v hospodě. Na úvod jsme pustili záznam našeho vystoupení a shodli se, že mu není mnoho co vytknout. Pak už jsme se museli chopit nástrojů sami a byl to velmi příjemný večírek, docela neformální. Hráli jsme věci, které obvykle nehrajeme, Peťka s malou Alčou dali moc pěknou instrumentálku - tu bych klidně zařadil do repertoiru a Peťa se býskl tenorkou, tedy banjem. Jen tak z voleje jsme s ním dali Opilého námořníka a bylo vidět, že kapelník těch pár dní nezahálel. Domakáme text a bude to další perla v našem playlistu. Mezitím taky Peťa sondoval situaci, jestli máme ještě v sobotu jezdit, že. Z různých zákulisních signálů zjistil, že bychom tam mohli mít své místo. Dobré zprávy se šíří rychle, a tak prasklo, že divácké hlasování vyhrál - tramtarará - Kelt Grass Band!!! To jsou věci. Začali jsme přijímat gratulace od místních, od nich to těší dvojnásob. Tyhle lidičky nám drží palce v létě, v zimě a pokud to jde, jezdí za námi jako věrná kohorta. Takže díky. Odjížděli jsme později, než jsme si mysleli, ale stálo to za to. Nás doprovázela Peťka s Jiříkem, neboť vzhledem k tomu, že jsme si měli zahrát jako vítězové diváckého hlasování, nemělo cenu, aby jezdili domů a zpět do Mohelnice. Takže jsme si večer velmi příjemně prodloužili.
Sobota.Zima a déšť, ale nám bylo veselo. Posnídali jsme a vzhůru deštivým dopolednem na známá místa. Tam už byl Peťa plný novinek z pohovoru s porotou. Staré známé výtky - anglický zpěv, ukecaný spíkr, nevyrovnanost nástrojů, atd... Ale diváckou soutěž jsme fakt vyhráli a i porota zkonstatovala, že jsme udělali velký kus práce a ta se projevila. No, takže jsme se v zákulisí chystali, mezi tím se pletly celbrity jedna druhé, lidí neubylo, spíše naopak. Před oficiálním vyhlášením hrál COP a jeho členové pak zůstali, aby si nás poslechli. Nás čekal cca dvacetiminutový set, ale když už tam budem...:-)
No a pak to vypuklo. Peťa převzal keramiku, my jsme tam vtrhli a rozbalili to i přes nepřízeň mocných. Lidi nám asi fakt ty hlasy dali, protože jich tam bylo hodně a hodně o sobě dávali vědět. Hrálo se uvolněně, asi jsme udělali víc chyb, než v pátek, ale snad nám to odpustili. Svých pět minut slávy jsme si užili zplna hrdla, i na přídavek došlo, no veliká krása to byla. Protože jsme byli poslední dopolední položka, mohli jsme v klidu pobalit, masenka troćhu ochutnat, pivenka popít a pak už jsme se jen pohybovali mezi lidmi, poslouchali, jak se jim to líbilo, omlouvali se, že cédéčko fakt ještě nemáme, a prostě si to užívali. No, fanoušci opravdu chodili, gratulovali, chválili a program pokračoval. Vydrželi jsme až do cca šesté večerní, kdy hrála polská formace Stonehege. Šestice v kiltech, show velmi inspirující, ale ta hudební stránka, to nebyl až tak můj šálek čaje. Ale to, co hráli, hráli dobře a sklidili zasloužené ovace. My jsme se pak s Verunkou odporoučeli a nechali zbytek kolektivu, aby si užil slávu až do dna. Bylo to krásné.
Na závěr opět lehce subjektivní pohled. Dostavník jako takový mám moc rád a pokud by se podařilo ještě tam zahrát, nebudu proti. Ještě je tam cítit takový závan festivalové pospolitosti, snad proto, že je to tam tak nějak všechno na jedné kupě. Moc se mi líbí, že vítěz divácké soutěže bere svou odměnu hned na místě - tedy tu možnost zahrát si ještě jednou, protože kdoví, co bude za rok. Teda my budem určitě...Samozřejmě nemůžu pominout zvuk, protože po zkušenost z minulého týdne jsme si tenhle tým docela užívali. Co se týče poroty, vůbec jim to nezávidím. Jejich hodnocení je samozřejmě subjektivní, holt máme na jevištní a hudení projev jiný názor. Když jsem se do poroty obul po Portě, byla mi umyta hlava, nechci vyvolávat další polemiky, ale když člověk, který svoji kariéru postavil na poetice, metaforách a objmenovávání pojmů a pocitů mne za totéž pranýřuje...Přátelé porotci, ať už jste kdekoliv - Váš názor je dobré slyšet, ale pro nás jsou důležití ti lidé tam v hledišti a pro ně se pitvoříme, převlékáme a tohle všechno. Nechceme a nebudeme se podbízet, to bychom hráli jiné zhůvěřilosti, ale lidi se musí bavit. A proto jsme ochotni si pajšl roztrhnout...
Na závěr něco pro statistiky. Na všech folkových akcích, kde jsme letos hráli a kde bylo divácké hlasování, nebylo jiného vítěze než KGB.To není vychloubání, to je konstatování. A Peťa vyhrál Dostavník znovu po téměř třiceti letech. To už mu taky nikdo nevezme.
Tož děti, pěkné prázdniny to byly.Jedeme dál, ahoj:-)

T:-)M

středa 1. září 2010

Pořád v Šumperku...

Milí příznivci, které to ještě neomrzelo:-),
...a byla neděle, jak praví klasik. Obloha jako šmolka a my se pomalu vzpamatovávali po sobotě. Tisíce děkovných dopisů, zástupy fanoušků na našich prazích a všechny ty věci okolo. Večer nás ještě čekalo krátké vystoupení na Hlavní scéně v závěrečném programu, ale nic, co bychom nezvládli, ne? Jen to bylo bez Peťky, kterou povolala filda o pár dní dřív, takže po sobotě zmizela. Domluvili jsme se Jančou, že se staví v Sudkově na kafe a když přijela, užili jsme si moc pěkný kus odpoledne a před čtvrtou vyrazili do Šumperka.O půl páté začínal program a my měli hrát od půl šesté. Nicméně časový rozvrh byl po osmi minutách na jeden soubor bez ohledu na zvučení atd. Na pódiu stará známá parta a podle toho to taky vypadalo. My jsme šli na pódium s hodinovým skluzem. Zvučila nás stejná parta potřetí ve třech dnech. Ale bylo to, jako by nás viděli poprvé v životě. Zvukař se je od svého pultu snažil dirigovat, ale ti kluci nevěděli, která bije. Možná Vám přijde, že jsou to zbytečně tvrdá slova a zbytečně se v tom patlám, ale přátelé: My tvrdě zkoušíme a snažíme se, aby naše vystoupení k něčemu bylo. Na letošní festival jsme se začali chystat hned, jak skončil ten minulý, a směřovali jsme sem spoustu práce. Pak nás samozřejmě štve, když je naše práce něčím nebo někým pokažená. Kluci se jako obvykle motali a vrcholem bylo, když Peťovi propojili špatně šńůry na banjo, takže ať dělal, co dělal, nehrálo. Chtěli jsme hrát tři věci, ale nakonec jsme hráli jen dvě. To už byla nervózní i paní prezidentka a lidé okolo, prostě naše rozloučení s festivalem neproběhlo úplně podle našich představ. Ale ostudu jsme si neudělali. My ne. Ještě kouknout na pár souborů, rozloučit se s Američany a XX. ročník Mezinárodního folklórního festivalu se stal minulostí. Dovolím si říci svůj názor:
Festival nám ohromně pomohl ve zviditelnění, jen během těch pár dnů jsme dostali pozvání na dvě další folklórní akce v příštím roce. Toho si moc vážíme, protože samozřejmě víme, že nejsme tradiční folklórní kapela a o to více nás to těší. Vynikající se ukázala spolupráce s děvčaty z Fiach Bán, to byl výborný tah a myslím, že obě strany si můžou tenhle krok jen chválit. Věřím, že jsme spolu nestáli na pódiu naposledy. Samozřejmě družba se souborem z Tennessee, doufám, že o nás budou doma referovat příznivě, nám s nimi bylo moc fajn, některým i více. Rozhodně nám není jedno, jestli budem nebo nebudem hrát v Šumperku i příští rok. Moc jsme se sem těšili a pokud to půjde, budem se těšit i příští rok. Třeba Roztančená ulice, to je něco, co hned tak někdo nemá. Na druhou stranu si pořád myslím, že na scéně U sovy jsme své místo měli bez ohledu na názor zvukařů. Ti byli dle mého soudu nejslabším článkem festivalu. Zvukař sám byl jistě člověk šikovný, ale ve výběru svých pomocníků neměl šťastnou ruku. Pokud je zmatek na jevišti, tak samozřejmě nervozita vzrůstá a čas hraje proti. Můžem srovnávat, zažili jsme akce, byť méně prestižní, kde jsme byli nastaveni dobře a za chvilku. Ve dvou lidech... To je asi moje největší výtka, jinak pro mě je Šumperk celkem srdeční záležitost, a když už tam jsem, tak se chci kurňa ukázat, že. A přátelé, ať už jste k festivalu v jakémkoliv vztahu, pokřikovat a nadávat zpod pódia na muzikanty, kterým se nedaří nazvučit, nic neřeší. Spíš to jen přileje olej do ohně. Tím spíš, že chyba nebyla na naší straně. Ale to jen tak na okraj.
Tož děti, to by bylo k Šumperku. Snad jsem na nic důležitého nezapomněl a spolu s kolegy budu očekávat, jestli nás za rok pozvou. Pozdrav směrem k Fiach Bán, už se na Vás holky těšíme, a na Vás všechny samozřejmě taky. Sledujte dál naše stránky, protože příště budem psát o Mohelnickém Dostavníku.A že se tam děly věci...

Tak pápá T:-)

úterý 31. srpna 2010

Ještě pořád Šumperk 2010

Přátelé, kamarádi, vždyť víte,
trochu jsme se prospali, jak jsem říkal a probudili se do velkého očekávání.Roztančená ulice, to je ta věc, kdy se soubory představí na náměstí před radnicí a pak táhnou pěší zónou, plnou lidí až k Sově a cestou mají zastávky, kde zpívají a tančí.No tančí.Naše plánované tanečnice měly dorazit až odpoledne, protože jim přesunuli v Praze taneční kurz, takže jsme byli taneční sirotci.Přemýšleli jsme co a jak a protože nás tam organizátoři chtěli, dohodli jsme se, že zkusíme zapojit lidi a uvidíme, co to udělá s davem.Naložit nástroje, odvézt na náměstí, ještě liduprázdné, tam nás hodný policista nechal zajet až na místo, vyložit harampádí a čekat.Přestože bylo teprve něco po deváté, slunko už pěkně připalovalo, pěkně si to Drtilovi objednali:-).Dorazil náš keltský přítel Lugar s partnerkou, takže nás bylo víc a nebáli jsme se vlka nic.Shady Grove pro starostu a vzhůru dolů.A světe div se - nám se to povedlo!Zachránily nás děti a Lugarova partnerka, která je roztancovala.Nepočítala s tím, ale zvládla to s velkým přehledem a budiž jí za to čest a sláva.Byl to sukces a my jsme si ho i v tom vedru užívali plnými doušky.Zejména poslední zastavení, to už jsme měli namakané a tančily i ostatní holky a přitom stíhaly hrát - veliká krása.JO!!!
Na poledne odjela Alča domů a já jel na internát, pojíst hromadnou krmi s přáteli, užít si s nimi trochu poledního klidu, pak pěšky přes celé město do kulturáku.Tam už čekal Peťa a Lugarovi ( snad to takhle můžu napsat ) a dávali jsme dohromady večerní program Legenda Bodhránu.Začátek, promluva, poselství druida, požehnání úrodě...Tanečnice byly na cestě a zdálo se, že by se to mohlo povést.Jen mne trochu mátlo, že na plakátech o nás nic není, ale nebyl čas to řešit.
Holky dojely tak jak měly, sláva!To už jsem věděl, že jsem nesliboval taneční víly nadarmo.Bylo jich akorát, jedna hezčí než druhá - taneční skupina Fiach Bán.Začali jsme hrubým plánům dávat konkrétní tvary.Dojeli ostatní a vyrazili jsme ven, abychom program shrnuli a secvičili.Některé věci hrát pomaleji, jiné déle a tak.Navíc závěrečnou skladbu jsme dávali téměř z voleje, ale přátelé, kamarádi, ono to šlo!Já to nechci nijak dramatizovat, ale víceméně jsme se s holkama viděli poprvé a docela si to sedlo.Samozřejmě, někde to drhlo, někde to byla sázka, jestli my skončíme přeně a naopak.Ale jako celek to šlo a vypadalo to, že bychom mohli mít úspěch.Takže navečeřet a ještě kouknout, jak hrají ostatní.Pořád jsme se potkávali s Američany, usmívali se na sebe, sem tam si promluvili a navzájem si drželi palce.Peťa s Tarou si navzájem předávali poznatky a zkušenosti z banjem a celkově bylo vidět, že jsme si padli muzikantsky i jinak do noty.
Jako obvykle byl skluz, takže místo v osm jsme šli na plac až kolem půl desáté.Mezitím ovšem moderátorka ohlásila konec programu s tím, že dál nás pobaví Kelt Grass Band.Žádná výzva, aby lidi zůstali, žádná upoutávka, no a pomalu třetina lidí se zvedla a odešla.Chci věřit, že už jim bylo sezení dlouhé.Čekali jsme, že se kluci od včerejška poučili a opak byl pravdou, takže další martýrium.Podlahu pro step našich tanečnic měly ozvučit dva mikrofony položené na jeviště...
Začali jsme.Navzdory všemu a všem.Svět se vrátil o více než dva tisíce let zpátky, když po úvodním slově obětoval druid starým bohům, jako dík za letošní sklizeň.A pak jsme začali hrát a vyprávět o bodhránu.Holky krásně tančily, dali jsme to na první dobrou a ti, kdo zůstali, rozhodně nelitovali.Pásmo se povedlo, pár chybiček se nám podařilo zamaskovat a závěrečná kombinace hudby a stepu byla úchvatná.Rozhodně to nebylo naše poslední slovo v tomto směru a věřím, že mluvím i za Fiach Bán.Já myslím, že dobrý!
Po našem vystoupení jsme si pak dali lehký jamík s amíky.Ti koukali, že tu jejich muziku docela dáváme.Jejich kapelník prý volal tam k nim a říkal něco, že prý Keltové excelently.A pak nás pozvali k nim.To fakt nevím, jak tohle dopadne.Moc rád jsem si s nimi zazpíval I Fly Away a vůbec jsme to pěkně zvládli i přes různá protivenství.Jen slečna tlumočnice se mi nějak vyhýbala, proč asi...
Tak přátelé, to byla sobota, ještě neděle a budem mít Šumperk kronikářsky z krku.Tak nám držte palce, ať to pěkně napíšem.

T:-)

Šumperk 2010 trochu s otazníkem...

Milí čtenáři, fanoušci, posluchači, kolegové a jiné entity,
rozloučili jsme se ve Zlatých Horách, které se staly minulostí a nás už čekal program Mezinárodního folklorního festivalu v Šumperku, který se letos dostal pod křídla Unesco, takže žádné béčko.Ale popořadě:
Ve čtvrtek nás čekalo tradiční hraní pro pořadatele, tentokrát ještě s třešničkou - setkáním s tradičním americkým souborem z Tennessee.Naprosto jsme nevěděli, co od nich máme čekat a oni na tom byli předpokládám stejně.No, po sedmé jsme se setkali na štábu, dostali kafe od paní prezidentky - to hned pane chutná jinak:-).Sešli jsme se s ostatními, přespolní už byli ubytovaní a pomalu jsme se začali chystat na večírek.Samozřejmě i letos byl spojen s oslavou blížících se narozenin paní Drtilové.No a krátce po osmé dorazili Američané.
Vlastně jsem viděl americké muzikanty takhle zblízka porvé a přátelé, vypadali úplně normálně.Tři hudebníci, čtyři tanečníci, caller a vlajkonoš, v poměrně širokém věkovém rozptylu, jinak soubor Cripple Creek Clogger´s z města Murfreesboro ve státě Tennessee.Po počátečních rozpacích jsme se začali bavit jazykem, jemuž každý muzikant rozumí nejlépe, tedy hudbou.Byli jsme trochu rozechvělí, co řeknou na naše úpravy amerických lidovek a vůbec celé naší ketgrassové filozofii, ale byli jsme velmi příjemně překvapeni až bouřlivým přijetím z jejich strany.Snažil jsem se naše vystoupení uvádět, ale jakmile jsem se pustil do větších akcí, koukali na mé jazykové kouzlení lehce rozpačitě.Měli sebou tlumočnici, kterou ovšem moje rozvité věty přiváděly k zoufalství, nicméně, nakonec jsme to vždy dali do kupy.Největší úspěch sklidil Old Joe Clark a Fireball Mail a pak se předvedli oni.Přestože přijeli v okleštěném složení, ukázali velmi příjemný Old Time styl, pěkně jim to zpívalo a jejich banjistka Tara táhla celou kapelu.Moje Alča se rozpomněla na své pravěký bluegrassový feeling a její sólo v Old Mountain Dew vzbudilo zasloužené uznání.No a tanečníci...Z absolutní blízkosti na nás rozbalili své umění, včetně stepu a tak jsme si je užili privátně a zblízka.A když vzali Peťu, Alču a Jirku do kola, bylo přátelství zapečetěno.Byl to velmi příjemný večer a doufali jsme, že v nás poznali spřízněné duše.Kromě nás se ještě kamarádili se slivovicí, takže jsme byli docela zvědaví na pátek.Jó miláčkové, švestky to není zrní...
V pátek jsme měli být součástí odpoledne, věnovaného mysliveckým tradicím na scéně U sovy.Měli jsme celý program zakončovat a já jsem si chystal zajímavosti na téma Keltové a lov.Jenže cestou do Šumperka telefon, že naše vystoupení se ruší bez náhrady.Protože jsme měli hrát poměrně brzy na hlavní scéně, prohlásil mistr zvuku, že nebude mít čas na nazvučení.Navrhovali jsme, že bychom celou scénu U sovy zahajovali, ale prostě to nedopadlo.Přiznám se, že mne dost vzalo, těšil jsem se.
Začátek se myslivcům nepovedl, protože místo hudby se úvod proměnil v jakousi politickou prezentaci lesníků a my začali být docela rádi, že nás vytřídili.Potkali jsme se s Tarou a spol. a setrvali s nimi v srdečném rozhovoru.Přiznali, že večer byl trochu nad jejich síly a naše First Help - Holba je příliš nenadchla.Ale jinak byla diskuze živá a podnětná.Zato program se posouval tempem hlemýždím a nemyslivci se trochu nudili.Chtělo by to trochu oživit, řekli jsme si a po dohodě s organizátory předvedli Taneček, tentokrát jako poctu Keltům, padlým při lovu.A - nikdo se nesmál.Až na vyjímky nás vzali vážně a já se bojím, že až jim to dojde, tak nás zastřelí...
Mistr zvuku se holedbal, jak nás během dvaceti minut nazvučí, ke všemu jsme se dozvěděli, že budem Hlavní scénu zahajovat.No nazdar, uchystat si vhodnou řeč, abych nesuploval organizátory.No a na ně.Na pódiu byli už nachystáni zvukařovi pomocníci a to se ukázalo jako kámen úrazu.A to kámen obrovský.Byli to čtyři kluci, takže za normálních okolností by bylo zvučení otázkou deseti, patnácti minut, ale ouha.Kluci se pletli jeden druhému, nás se ptali, kam mají dát naše linky, netušili, kolik jich vlastně mají, jestli jim to bude stačit, no hrůza.Trvalo to přes půl hodiny, no nakonec jsme zahráli, snad i úspěch jsme měli, ale pachuť trochu zůstala.Ještě jsme počkali na pár vystoupení, včetně Američanů ( ty zvukaři zařízli, protože nebyli schopni nazvučit pódium na step ), ale protože program chytal hrozivý skluz, jeli jsme se prospat, neboť sobota byla pro nás kamenem prubířským.Čekala nás Roztančená ulice a večer náš vlastní program na Hlavní scéně.
Toť prozatím vše, pokračování za hodinu.Zůstaňte nám věrní, my se pokusíme Vás nezklamat:-)

Tohle povídání Vám nabídli Ticháčci

čtvrtek 19. srpna 2010

Jak jsme rýžovali v Cukmantlu

Naši milí i Vy, co nás nemusíte a klikli jste sem v rámci masochistických hrátek,
já jsem psal, že se ozvu až po Šumperku, ale je to fofr, zbylo mi trochu času, tak plodím ( referát ).Navíc mám ze včerejška moc dobré pocity, tak chci, abyste to dostali ještě teplé.
Samozřejmě jsme tušili, že když je Mistrovství světa v čemkoliv, je to událost a má to úroveň.Ale Mistrovství světa v rýžování zlata jsme si fakt představit nedokázali.Nicméně fakt, že o akci informovala celostátní média nám působil lehkou nevolnost okolo pupíku.Na druhou stranu byla to výzva možnost si zahrát se silnou a dobře fungující organizací v zádech.
Babička opět nastoupila a my s Alenkou a nástroji jsme vyrazili přes Červenohorské sedlo směr Zlaté Hory.Do města samého jsme ani nedojeli, celá akce, včetně kulturního vyžití se koná ve zlatokopeckém táboře cca 2 km od města.Pořadatelé nás navedli až pod pódium, my jsme vystoupili a nestačili se divit.Mraky lidí ( mraky na nebi se naštěstí rozestoupily ),vše výborně běželo, na poměrně malém prostoru spousta atrakcí, ty kulinářské nevyjímaje.Moje paní jen tiše sténala, neboť s ní opět po čase nemluvil dávno vyjmutý žlučník, ale já jsem si dal stejk, mňam!Ale zpět k vážným věcem.Věděli o nás, i na plakátech jsme byli, takže vzhůru na pódium.I to bylo velmi pěkné - spousta místa, zvukaři pěkně kmitali a protože dojel i zbytek našeho cirkusu, nic nebránilo tomu, abychom začali pracovat.Zvuk se povedl, něco málo jsme pozkoušeli a malý amfiteátr se pomalu začal zaplňovat.Slunko zapadalo a velmi dobrý moderátor odstartoval program, v němž to nejlepší přišlo hned na začátku - vystoupení KGB:-).Vystoupení nám docela sedlo, mě se pěkně mluvilo, hudebnách kiksů bylo pomálu a my jsme si kromě jiného mohli ověřit, jak jsme na tom těsně před Šumperkem.Není to špatné, ale je potřeba to dotáhnout...
Byl to pěkný koncert.Opět se jen potvrdilo, že jsme schopni utáhnout standartní koncert, že ten repertoár máme a až zapojíme věci, které teď zkoušíme, zas to bude o kus dál.Tak z toho mám děti takový dobrý pocit a doufám, že mi vydrží až do neděle.Na konci jsme přidávali a po vystoupení za námi i pár lidí, že se jim to opravdu líbilo.Tož díky:-)
No a teď už opravdu zdravím, loučím se, držte nám palce, my si je taky budem držet, ať se nám to všechno povede alespoň dobře ( NEBO I LÍP!! ).

Tom Ticháček očekávající

středa 18. srpna 2010

Poslední dnové před možným vrcholem sezony...

Vážení a milí příznivci keltologie,
tak se nám to nějak přiblížilo.Celý rok básníme o tom, jak jim to letos na šumperském festivalu natřem s naším exkurzem do keltské duše, a je to tu.Jéžišmarjá a jsme my vůbec připraveni???
S přibývajícím létem lehce rostlo napětí.S kapelníkem jsme probírali možné i nemožné scénáře, korigovali svoje představy - to když někdo ze spolupracovníků vypadl, či odřekl.Pro nás je to hraní docela zavazující - vloni jsme nevěděli, do čeho jdem a spolu s Grahamovými tanečníky jsme docela zabodovali.A říká se, že obhájit je mnohem těžší...
Tak tedy jsme ve fázi chystání scénáře.Čeká se dým, druid, mystika, muzika, no budete čubrnět milí platící:-).Ale ještě je potřeba dost věcí vypilovat.Minulý pátek jsme si zas dali Raduň, kde jsme si něco mohli vyzkoušet.S celou rodinou, i kluci dorazili z Čech jsme vyjeli plně naloženi už dopoledne.Krásně jsme vystoupali kolem Slezské Harty a dorazili na místo.Tady vyložit nástroje, oběd ( zelňačka výborná!!! ) a vzhůru, trochu se zrekreovat v okolí.Docela jsme si to užili, i Verunku jsme vymáchali v místním rybníku - ukázalo se, že mezi jejími předky jsou i kachny, a krátce po šesté jsme se již tetelili na svých místech.Postupně jsme se sjeli, postavili, zapojili, připravili se na konzumaci a princeznu uložili.Na to, že je pátek 13. jsme nedali a vtrhli jsme na milé přispívatele pěkně od podlahy.Ty věci, co už máme zažité jsou v pohodě, nové si prostě MUSÍ sednout.V tuto chvíli na to máme něco málo víc, než 24 hodin:-o.Ale to dáme.Ještě ve středu, tedy dnes, ve chvíli, kdy píšu jsme takřka na odjezdu, oblažíme svojí produkcí účastníky Mistrovství světa v rýžování zlata, které se koná ve Zlatých Horách.A to taky není žádná sranda, vážení.Prý jsou tam lidé až zpoza oceánu a přece si neuříznem ostudu, že?
Tedy suma sumárum, je toho před námi docela dost.Ale jsou to nové výzvy a to my máme rádi.Zejména Peťa takovéhle impulsy nutně potřebuje k životu a my ostatní si pomalu začínáme zvykat.A víte, že to vůbec není špatné?Takže nám držte palečky a já se po Šumperském festivalu přihlásím, tedy pokud ho přežijem...:-)
S pozdravem folklóru zdar a tomu s keltskou příchutí zvlášť se loučí Váš oblíbený člen - korespondent Tom Ticháček

pondělí 9. srpna 2010

Festivaly, festivaly...

Vážení platící,
tak jsem tady s další várkou informací jak a kde nám to hraje. Poslední červencové hraní bylo ve Stránském, tradičně, jak jinak. Nicméně byly i věci nové - především noví hostinští. Vrbeníkovi přešli do zaslouženého důchodu a lokál převzali Slavíkovi z Karlova. Tak uvidíme, každopádně jim držíme palce a pan hostinský je prý muzikant. OHÓ. Exhostinští tedy seděli mezi diváky a viditelně si to užívali. Nový personál už kmital a lidé žádný rozdíl nepoznali. A byl i švestkový Bernard:-)
No, my jsme se taky chystali. Verunka překvapila okolí svým pochodem a tím, že byla ochotna brzy ulehnout. Takže jsme opět mohli začít téměř včas, tedy plus mínus půl hoďky:-). Vlastně jsme tu před rokem hráli v téhle sestavě poprvé, tenkrát se ještě vešla malá Alče do šátku na břicho.Jak ten čas letí...
Dali jsme set, se kterým jsme chtěli zabojovat v sobotu v Břidličné a ohlas byl celkem příznivý. Hrálo se nám pěkně, ten večer pěkně běžel a my jsme se před soutěžní sobotou, myslím, dobře rozehráli. Počasí bylo jako celé tohle léto, chvíli tak a chvíli tak, ale když to shrnu - vydařené Stránské.
A začal srpen. A Kalfest v Břidličné. Tam jsem se moc těšil. Měli jsme slíbené hlídání, a tak jsme vyrazili hned po obědě, abychom si festival užili. Mám to tam rád po loňsku - pěkné prostředí, milí lidé, pěkné počasí. Ale taky skluz a problémy se zvukem. Nesl se hlas, že už se to nebude opakovat, tudíž těšění pokračovalo i po příjezdu na místo. Přivítali jsme se s kapelníkem, dali si pití a sledovali cvrkot. Ze začátku to vypadalo slušně. Kapely jsme víceméně znali a zvukař se snažil, byť byl sám bez pomocníka. Ale postupem času se situace začala měnit. Problémy se zvukem a skluz. Prostředí pořád pěkné, lidi pořád milí,ale stále častější prostoje. Poté, co jsem viděl, že zvukař má problém nazvučit i obyčejnou čtyřčlennou kapelu - kytara, banjo, mandolína a basa, začal jsem tušit, že bude zle. Kapelu z Dlouhé Loučky zazdil úplně a začínalo se stmívat. Měli jsme přijít na řadu v devět večer, ale díky změnám a prostojům jsme se dostali na plac až kolem půl jedenácté. Na hraní jsme se těšili, měli jsme tu i slušnou fanouškovskou základnu a chtěli jsme hrát na vítězství u diváků. Ale začalo martyrium se zvučením. Přátelé,my hrajem pro radost, nejsme profíci, ale samozřejmě se snažíme, aby náš výkon byl na úrovni. A totéž čekáme od lidí, kteří naše vystoupení zajišťují. A to se nepovedlo. Ano, je nás osm, máme řadu exotických nástrojů, ale taky výborně vedené stránky, kde tohle všechno je. Takže mne osobně pak dokáže namíchnout, když na nás zvukař kouká, jak kdybychom byli z Marsu a plácá se v tom. Přitom víme, že to jde a že jsou lidi, co to dovedou. Tohle bylo docela tristní. Hoch se snažil, ale musel pracovat pro osm lidí a ne vše fungovalo, takže lítal mezi mixpultem a jevištěm a čas běžel... Velký dík patří moderátorovi, který chudák mezitím přečetl celé naše stránky... No, nakonec se to nějak slepilo a my jsme zahráli pro nažhavené publikum. Nějaký zvuk ven šel, doufám, že to bylo lepší než nahoře, protože my měli na pódiu jednu zvukovou kouli. Lidi nás málem samou láskou sežrali, tančili jako o život a naházeli nám nejvíc hlasů, takže jsme tu putovní vázu nakonec vyhráli! Ale pozor, ani my jsme nebyli bez chyb, ukázalo se,že Shady Grove nemá na úvod takovou průraznost a já si musím zlepšit konverzaci s nažhaveným publikem. Suma sumárum - pocity jsou z toho takové smíšené, díky výše uvedeným skutečnostem. Protože bychom asi rádi napřesrok obhajovali, budem si muset pohovořit s někým z organizátorů o časovém plánu a o zvuku.Že obojé lze zvládnout jsme si ověřili už o týden později, v Sosnové.Chápu, že na různých místech mají organizátoři různé podmínky, ale něco by mělo platit obecně. Ale přesuňme se v místě i v čase.
V sobotu sedmého jsem ráno skončil v práci s výhledem na čtrnáctidenní dovolenou. Trochu se vyspat a vzhůru na sever - Sosnová, Eldorádo, nejen podle názvu:-)Všude okolo se ženili čerti, tady byla, aspoň co se týče počasí, oáza klidu. Ale jinak to tu žilo! Tak nějak jsme se dostali do nálady sami od sebe, byť jsme měli jen půl hodiny času na vystoupení. Verunky se zmocnily "holky Dunibušky" a my mohli ladit a dát si Kozlíka:-). Pořadatelé celkem slušně hlídali čas a informovali kapely, kolik jim ještě zbývá, případně, kolik mohou přidat. Stíhali i vyhlašovat různé soutěže a tak. Zvukaři byli dva a pracovali excelentně. Mně se to píše docela blbě, ale musím to říct, oproti Břidli to byl propastný rozdíl. Byli jsme nazvučeni cca za deset minut a bylo to slyšet nahoře a dole.Dali jsme svůj set v obrovské pohodě, lidi tančili, bavili se a nám bylo fajn. Do času jsme se vešli, dostali Lojzíka -kdo tam byl, tak ví, Verunka byla moc hodná, prostě se nám to moc líbilo...
Sobotní večer a nedělní dopoledne jsme strávili v Karlově, kde jsme dávali dohromady scenář na Šumperk a já si začínám chystat řeč. Takže zahráli jsme si, pobavili se, všechno si to užili, vztekali se, pak zas skákali nadšením, hm. Budem se s tím prát, je otázka, jestli to není boj s větrnými mlýny. No, přátelé, toť vše.

To byli opět Ticháčci

P.S. Je to fuška, ale když máte partu, tak to dáte:-)

čtvrtek 29. července 2010

...a hrajem dál, nejen v Krnově

Vážení přátelé keltských uskupení,
dovolenka utekla jako voda a opět nastal čas, abychom svojí produkcí oblažili milé platící. Volba padla na Honzův Krnov, kde jsme měli vystoupit v rámci přeshraniční akce "A hrajem dál", financované mj. i z Evropských rozvojových fondů. Tož milí bruselští, dobře jste investovali svá Eura:-)
Chtělo by se říci spolu s klasikem - "Tento způsob léta..."atd. Buďto jsme chcípali vedrem, nebo jsme prchali před přívalovým deštěm. Nic mezi tím. Do Krnova jsme odjížděli za hustého dusna a natěšěni na společnou produkci po téměř třech týdnech. Ale už po cestě nás náš anděl strážný ze Stránského informoval, že Krnovem proběhla průtrž mračen a celá akce se přesouvá ze zahrady Flemmichovy vily do Kofola baru na okraji města. Na nejbližší benzince jsme vyvenčili dítě a z bezpečnostních důvodů přesunuli basu do auta. Do Krnova jsme dorazili po průtrži a první. Místo se nám líbilo, neboť bylo hudbě zasvěcené, a dvanáctka Staropramen měla správný říz. Trochu problém vznikl při volbě místa, kde budeme hrát, neboť podnik má dvě pódia. Po příjezdu kapelníka a diskuzi s majitelem jsme se rozhodli pro to menší, což se posléze ukázalo jako chyba. Ale nešť. To jsme se slezli již všichni, vzájemně se olíbali a začali se chystat. Velmi příjemné bylo zjištění, že po pauze o sobě na jevišti stále víme, takže jsme to mohli beze strachu rozbalit. Těsně před začátkem dorazil autobus plný diváků z polské strany, tudíž publikum bylo vskutku mezinárodní. Produkce začala a velmi brzy bylo jasné, že jsme lidi dostali na svoji stranu. Tudíž vše probíhalo tak, jak má. Byly to velmi příjemné dvě hodiny a myslím, že i přes problémy se zvukem ani jedna strana nelitovala, že se akce zúčastnila. Uvidíme, jestli bude tahle spolupráce pokračovat, každopádně nám se tam moc líbilo.
Sobota nás zastihla jako obvykle prchající před deštěm a brutálním ochlazením. Počasí se zkazilo tak, že jsme na večer museli zrušit naši účast na festivalu v Dlouhé Loučce u Uničova. K tomuto kroku jsme se odhodlali s těžkým srdcem, ale vzhledem k tomu, že festival měl probíhat venku, bylo to z našeho pohledu nejlepší řešení.
Protože nám zbylo trochu času, dovolím si ho využít ke krátkému ohlédnutí za letošním prvním půlrokem.
Především jsme, přátelé, stále spolu. Samozřejmě že v osmičlenném kolektivu nějaké spory proběhly, jinak by to nebylo normální, ale nic, co by nebylo řešitelné. Urazili jsme za ten půlrok ,myslím, docela velký kus cesty. Hráli jsme na rozličných pódiích a zažili rozličné reakce na naši produkci. A to z obou stran názorového spektra. Někomu se prostě líbíme, někomu se nelíbíme. My sami jsme pak poznali, že chtít hrát na nějaké slušné úrovni není jen tak a všichni jsme na sobě museli zapracovat, kapelníka Jasné slunéčko nevyjímaje. Taky jsme poznali, že to chvilku trvá, než si písnička opravdu sedne, ale pak se práší za kočárem. Prostě můžeme směle říct, že všechen ten potlesk a ocenění (kterých bylo přece jen o chloupek víc než reakcí negativních)jsou podložené prací a zkoušením, což jsou činnosti, které za nás nikdo neudělá. Nicméně v tom chceme pokračovat i nadále, neboť jsme zjistili, že je to jediná smysluplná cesta, jak se ukázat světu. Nebudu vyjmenovávat jednotlivé akce, ale třeba Keltské slavnosti, to je klenot, za který se rozhodně stydět nemusíme. Při tom všem si ještě někteří z náš stihli zvýšit kvalifikaci, dokončit či rozpracovat svá studia a z Verunky se stala mladá dáma, patřičně svéhlavá, jak se na třináctiměsíčního cvrčka sluší. Na tomto místě se patří poděkovat všem, kteří nám s Princeznou nezištně pomáhali a pomáhají. DĚKUJEME.
Přátelé, kamarádi. Zastávám názor, že KGB si rozhodně zaslouží právo na další existenci. Někoho to potěší, někoho ne, ale my jedeme dál. Čekají nás letní festivaly a máme své plány i na podzim a závěr roku. Budeme jen rádi, když nás Vy, příznivci, podpoříte, a budeme jen rádi, když to my, muzikanti, spolu vydržíme. Já myslím, že by to neměl být takový problém.
Mějte se nádherně a těšíme se na shledanou v pátek ve Stránském a v sobotu na Kalfestu v Břidličné.
To je z naší strany všechno. Loučí se s Vámi Vaši neúnavní glosátoři, v tomto případě bez Verunky, která KONEČNĚ USNULA!!!
Zdar zdar zdar Ticháčci

neděle 18. července 2010

Viva Litovela po keltsku

Milí druidové, druidky a nakonec i druiďata,

tak jsme se konečně dočkali. Hlavně já s Alenkou jsme se dočkali vystoupení KGB v Litovli, tedy ve městě, v němž žijeme, a kde jsme se chtěli jednak blýsknout a jednak ukázat svým kolegům, že Litovel je město kulturní a místní ocení keltský nářez v našem podání.
Již na jaře jsme v Městském klubu domluvili naši produkci v rámci Litovelského kulturního léta, tedy zavedené prázdninové akce, a tak ještě snad ani nedozněly tóny Keltských slavností a již se nám honilo hlavou, jak nejlépe zajistit koncert. Po městě jsme roznesli plakáty, navštívili některé představitele s osobní pozvánkou, naši přátelé měli účast v podstatě povinnou:-). I přes tyto hektické přípravy jsme chtěli pojmout hraní spíše pohodově. I počasí slibovalo přívětivou tvář, hlídání jsme měli zajištěno a ještě jeden bobónek se rýsoval. Hraní vycházelo přesně na datum Peťových kulatin a Janča chystala těžké překvapení. No, však uvidíte...
Pozvali jsme kolegy k posezení ještě před hraním do zahrádky na nádvoří Městského klubu, kde se celá akce odehrávala. S Peťou jsme tam nakonec příjemně poseděli u pšeničného piva. Nabídka byla velmi pestrá a kdybychom neměli před sebou produkci a někteří i cestu, bůh ví, kdy by nás odnesli. I ostatní ochutnali a ocenili. Dokonce jeviště zde bylo připraveno, pravda, pro nás poněkud malé. Ale kdo mohl tušit, že přijede soubor jen o málo menší, než pověstní Alexandrovci. Posilněni nabídkou začali jsme stavět aparát. Lidé z Městského klubu přistavovali lavičky, což nás těšilo, ale zatím to nevypadalo na nějakou extra návštěvu. Soubor se postupně sjížděl, doplněn o nejrůznější rodinné příslušníky a přátele, takže řady diváků přece jen houstly. Ale pozor - chodili i místní a náhle začalo být útulno, až přeplněno:-). Janča zaparkovala i s překvapením do stínu a začali jsme ilegálně sestavovat strategii odhalení. Čas běžel. Peťka dorazila akorát na začátek, vznikl informační šum, co se týče hodiny zahájení, ale stíhala. Napáskovali jsme se na pódium ve dvou řadách a pak... Pak Litovel zažila keltgrassovou invazi. Od samého začátku se nám hrálo výborně, na tom jevišťátku jsme k sobě měli tak nějak blíž, ale přesto jsme stihli i pohybové kreace a publikum se ukázalo velmi vstřícné. Celý areál byl ve stínu, takže i po této stránce to nemělo chybu. Prostě, vystoupení jelo.
Po první sérii jsem si vzal překvapivě slovo a pohovořil na téma kapelníkových narozenin. Bohužel v okamžiku, kdy jsem se blížil k pointě, ozval se kvikot, neboť překvapení už nechtělo dál čekat a prozradilo se samo. A pak už jen stálo za to sledovat Peťův výraz, protože tohle fakt nečekal. Janča bodovala úplně absolutně a pro ty z Vás, kteří ještě tápete, tak vězte, že kapelník obdržel živé sele i s mašlí. Vzal to sportovně, vůbec se ho nebál, bylo ustájeno vedle pódia a jelo se dál. Verunka odešla spořádaně spát - děkujeme babičko:-), takže bylo o starost méně. Pohoda byla na jevišti i v hledišti, dostali jsme výbornou klobásu, bylo co pít a večer plynul do stmívání. Končit se nám nechtělo, ale čas a pravidla o dodržování nočního klidu (hráli jsme vlastně v centru) byly neúprosné. Ale čas na přídavek zbyl, úklony, děkování, moc pěkné to bylo. Po skončení za námi chodili lidé a víceméně vyjadřovali spokojenost. To potěší. Vedoucí Městského klubu byla nadšená, no aby ne, kterýpak soubor si střihne předání prasete v přímém přenosu, a celkově se to povedlo. My sami jsme měli z akce (snad oprávněně) velmi dobrý pocit a před kapelním volnem to byla taková pěkná tečka. Mně osobně pak asi nejvíc potěšila pochvala od Honzovy babičky, pro kterou to bylo poněkud náročné cestování, ale ocenila nás.
Tož tak, moji milí.Vy užívejte horkého léta, neboť my jdem též odpočívat.
Na všechny se budou těšit 23. července v zahradě Flemichovy vily v Krnově Vaši oblíbení Ticháčci.

A věřte - s námi je to náročné, ale bez nás byste třeba nevydrželi:-)

neděle 11. července 2010

Karlovem to nekončí, takže - jedeme dál:-)

Milí keltologové, keltofilové a jiné pochybné existence,
tak jste s námi úspěšně zvládli Keltské slavnosti, ale život běží dál a nás čekal další víkend, další vystoupení a hraní pro davy.Počasí začalo mít palec nahoru a nás čekalo tradiční, i když tentokráte lehce netradiční Stránské.Peťa totiž červnové setkání pojal jako setkání s přáteli u příležitosti svých kulatých narozenin. Hrát měla nadějná mladá kapela KGB.Vyrazili jsme s holkama s předstihem přes Sudkov a byli na místě jako první.Nejvíc potlesku sklidila jako obvykle Verunka, coby maskot všech kapelních aktivit.A to již se začali sjíždět i další alegorické vozy, všichni v podpaždí s více, či méně objemným dárkem.A do toho samozřejmě členové souboru, jako např. čerstvý Bc Jirka nebo Janča, která zvládla nebezpečnou zkoušku na brněnské Hnojárně.Peťka přijela s rodiči a ti vypadali, že se mezi nás těšili.My na ně taky.No, někteří pozvaní se dostavili, jiní nikoliv, nepřísluší mi to hodnotit.I tak se sešel velmi reprezentativní vzorek populace. Prezenční listinu nemám, kdo tam byl, ví, kdo ne, ať se zeptá.
No a začali jsme. Tentokrát jsme všechny převezli, neboť Verunka usnula a my jsme mohli začít téměř včas. Pár milých slov na úvod, pogratulovali jsme titulovaným i oslavencům - kromě Peti vychází narozeniny i mne a Honza měl ve stejný den svátek (mimochodem, mašinka od Probynových je super, díky moc, už jsem ji zprovoznil i zvukově, Verunka je z toho úplně hin), no a pak už hrábnout do strun, zadout do píšťal, udeřit do bubnů. Stoly se prohýbaly pod tíhou pochutin, no vegetarián by se tam musel cítit jako v pekle:-). Zahrál si s námi bývalý kapelní houslista Doktor, objevili se i další bývalí členové a večer příjemně plynul. Okouzlující byl pro mne zejména pan Olajec, který hýřil humorem, bylo vidět, že si to celé užívá a jeho holky vypadaly, že ho ani nepoznávají.
Co se hudby týče, odehráli jsme se ctí. Samozřejmě jsme více improvizovali, ale práci jsme odvedli poctivou a zaplněný sál nám to dal najevo. Končit se nechtělo, ani nám nepřišlo, že už je čas, a ten byl tentokrát neúprosný. Bylo to velmi příjemné posezení a zahrání a snad i vrchní oslavenec byl spokojen. Věřte nebo ne, přátelé, ale několikrát jsem zahlédl na jeho tváři něco jako úsměv (sic!).
Sobota nás zastihla na oslavách Dne obce v Rudné pod Pradědem. Odpoledne trochu větrné, ale stále příjemné, a my jsme jeli poprvé bez Verunky, kterou jsme nechali na pospas a na krku babičce.Jak nám to půjde bez maskota? Moje drahá žena u vědomí, že má opušťák, vrhla se na stánek s pivem, a tak na mně zbyla zas kofola.Ale - když ji miluješ..., vždyť víte:-)
Hraní to bylo takové pouťové. Hráli jsme ve zvukové kulise kolotočů, vyvolavačů (mimochodem,ta paní u kola štěstí byla fakt hrozná) a všeobecného řevu.Naštěstí pan starosta, náš velký příznivec, zklidnil dav a my jsme mohli spustit svůj set. Šlo nám to moc pěkně, jen Peťka musela v půlce za prací, to nám trošku kalilo radost z pěkného dne, ale bylo to naposledy!Filda má prázdniny a pokud jí nebudou kolidovat termíny v dalších, asi šestnácti kapelách, stráví prázdniny v kolektivu. Lidi byli spokojení, hlavně Míra:-), no a i bez maskota jsme to zvládli.
Tož tak, moji milí.Ještě Litovel příští víkend a máme skoro tři neděle vakace, jupí! Tak se těšte spolu s námi, jak to v našem městě dopadlo, neboť zpráva bude skutečně stát za to.
Takže příjemné léto a myslete na nás, protože my na Vás myslíme skoro furt.Pac a pusu

Z huby a z pera vypustil Ticháček

úterý 29. června 2010

Jak Keltové dobyli Jeseníky - 3. část

A už v tom zase lítáme...:-)
pomalu jsme zhodnotili sobotní dění a mohli jsme zkonstatovat, že se celkem dařilo.Povečeřet a chystat průvod.Holky to vzdaly, přece jen by to bylo pro Verunku náročné, my ostatní jsme pokračovali.Lampiony nedorazily, ale byly louče, byli bubeníci, lučištníci, takže nebylo obav, že by průvod nebyl dostatečně vážený.Škoda, že tam taky nešli sokolníci, ale holt ptákům nevysvětlíte, že je večerní program...Celkem slušně se začínalo ochlazovat, ale přátelé, pořád nepršelo!Seřadit průvod a v houstnoucím soumraku jsme vyrazili, k hospůdce Ve srubu, kde byla na louce připravena hranice.Průvod byl vskutku impozantní.Bubny duněly do kroku a za svitu pochodní se velmi slušný dav pomalu posouval Karlovem.K hranici jsme docházeli už za tmy.Bubny utichly a nás vítala nádherná hudba Mika Oldfielda.A přišel čas ohně.Pár slov na úvod a přišly chvíle lučištníků.Vymyšlené to bylo dobře, mělo to náboj, chtělo to jen hořlavější směs.Ale druid z kmene Boii zasáhl a oheň majestátně vzplál na počest našeho konání.Jen mne trošku zklamalo chování některých lidí směrem k ohni.Asi je to tím, že jsem v srdci stále trampem a mám k ohni, který není úplně obyčejný trochu jiný vztah.Ale třeba se to do příště zlepší.Nicméně - zapálení ohně je chvílí magickou už od nepaměti a zaslouží si naši úctu.Byť se může změnit z dobrého přítele a služebníka ve strašlivého nepřítele, ale važme si ho i v dnešní zasíťované době.
Trochu jsme zahráli a společnost se pomalu rozcházela.Nicméně pár bláznů nás tam zůstalo a společně jsme si zapěli něco "ohňových" známých i méně známých písní.Z mého pohledu takové pěkné komorní rozloučení se sobotou.
Neděle zamračená, chladná, ale bez vody.Já to pořád opakuju, protože jsme z toho měli docela strach, tak se nezlobte.Pobalit, nasnídat a vzhůru k Antonii na závěrečné hraní.Probíhaly už spíše dozvuky, ale stánky fungovaly, na rožni se točil čerstvý čuník a lidé měli stále na co koukat.My jsme se za kapelu myslím důstojně rozloučili s celou tou slávou a mohli začít balit.Já jsem odvážel velké děti na vlak, takže úplně do konce jsem nebyl, ale co vím, tak vše dopadlo dobře.
Jak zhodnotit celé dění.Z pohledu kapely jsme si užili hraní pěkně.Byli jsme celkem chváleni, škoda, že Peťka musela na sobotní odpoledne do práce, ale na neděli se vrátila, naše muzika se líbila a naše renomé vzrostlo.To není chlubení, to je opravdu zúročení naší práce, toho objíždění Moravy, sehrávání se, diskusí o směru, repertoáru, smyslu a tak.Musím opravdu vyzdvihnout všechny dobré lidi, kteří nám pomáhali s Verunkou, moc si toho považujem, je to naše zlatíčko a talisman a jsme moc rádi, že díky dobrým duším z řad příznivců KGB můžem hrát a víme, že o malou je postaráno.
Hodnocení z hlediska obecnějšího, hm... Zas budu chválit.Ano, nejsem nezaujatý pozorovatel a jistě by se nějaké vady na kráse našly, ale Slavnosti jako takové se vydařily.Nebyly větší problémy s kázní, i když bylo hodně veselo, nebyly problémy s pořádkem, nezůstal po nás bordel, ale hlavně: Ukázalo se, co dokáže nadšení pro věc a vůle.Velký dík patří především Peťovi, jeho zavilost, v dobrém slova smyslu je potřeba ocenit.Nakonec, kdo jste tam byli, víte, kdo ne, některé zážitky jsou nesdělitelné.Za sebe jsem prožil krásný víkend, s fajn lidmi a už teď se těším napřesrok.Věřím, že Taranis, bůh deště, nám bude i za rok nakloněn a hlavně, že se všichni sejdem v Karlově pod Pradědem na Keltských slavnostech letního slunovratu 2011.
Toť vše, jdu spát, jděte taky, je to fajn.

Zdraví Vás Vám všem mávající Ticháčci

Jak Keltové dobyli Jeseníky - 2. část

Jste tady? My ano!
Tak tedy: páteční večer ve znamení koncertů tří kapel na třech různých místech. Kromě nás hráli ve srubu Kentauři a na Edisonu cimbálovka Ischias. Bylo chladno, ale nepršelo, a prostorný stan i venkovní lavičky se pomalu začaly zaplňovat. Nervozita z nás postupně opadávala, začali jsme zúročovat to, co jsme nazkoušeli. Myslím, že se nám vystoupení povedlo, soudím tak podle reakcí těch lidí, kteří nás viděli poprvé. Zahráli jsme všechny svoje "pecky" a končili kolem půl dvanácté. Návrat na rodinnou základnu a pár hodin vytouženého spánku.
Přišla sobota. Mraky se honily, ale stále nepršelo. Celkově se oteplilo, i když jen v rámci možností. Krátce po snídani jsme vyrazili do areálu, který jsem překřtil na Karlovskou Brodway, kde jsme si prohlédli rodící se stánky různá jiná stanoviště. Díky nekompromisnímu postoji hlavního pořadatele (hádejte, kdo to byl)se tu neobjevovali žádní prodejci s "tradičním" zbožím, tedy textil, obuv a airsoftový arzenál. Zato tu byla vidět tradiční řemesla jako řezbáři nebo kováři, hrnčířské výrobky, na rožni se začínal točit čuník, prostě to, co slibovaly plakáty, včetně tábořiště kmene Boii. Všecko to vypadalo moc pěkně. U Ostřížka, kde bylo centrum, jsem se poplácal se svým spolumoderátorem Mirkem Onderkou, jedním z posledních keltských sudeťáků (nebo sudetských keltů?), a spolu s Peťou jsme se rozhodli, že začátek posuneme, protože někteří stánkaři dorazili se zpožděním.
A pak to vypuklo. Přesně něco kolem jedenácté vyhlásil Peťa oficiální začátek Keltských slavností letního slunovratu 2010. Byly proslovy starostů Malé Morávky a Rudné, děkovalo se sponzorům, proběhly nějaké ty organizační připomínky, a pak už nic nebránilo hromadné zábavě.Kapely hrály ńa svých obvyklých místech, obloha se pomalu barvila do modra, řemeslníci řemeslnili, prodejci prodávali a drtivá většina lidí se bavila. Nebudu se o tom rozepisovat do podrobna, to bych zahltil server, ale byl to velmi příjemný den. Spanilou jízdou potěšili motorkáři, člověk si mohl zkazit žaludek takovou spoustou specialit, že to snad ani nešlo všechno ochutnat, a před Bránu borců přijížděly nové a nové alegorické vozy. Prostě lidí bylo čím dál víc. Nakonec musela vyzvat policie neukázněné řidiče, aby přeparkovali, protože by Karlovem pomalu nešlo projet. My jsme v sobotu hráli dvakrát a zejména odpolední vystoupení bylo velmi hojně navštívené. Kromě Verunky, které ostatně byla moc hodná, se všechny mé přítomné děti nechaly keltsky potetovat. Hladem ani žízní jsme netrpěli a já jsem skoro ustavičně mlel pantem, ať už pro kapelu, anebo jako moderátor. Moc se líbila historizující vložka 77.skotského pěšího pluku z pol. 18.století i vystoupení amatérského bubenického Orchechechestru z Opavy. S Mirkem Onderkou jsme se střídali za mikrofonem a snad jsme provedli návštěvníky touhle sobotou s úsměvem a v pohodě.
Odpoledne se pomalu měnilo na večer, dozněly poslední písničky a po chvilce oddechu na nás čekal průvod a slavnostní oheň. A to je téma na další povídání.
Hoja hoj, pauza.

Jak Keltové dobyli Jeseníky - 1. část

Vážení rodičové a přátelé keltských aktivit,
konečně jsem srovnal dojmy a zážitky a nyní se Vám pokusím vylíčit, jak vlastně proběhly, z mého pohledu, Keltské slavnosti letního slunovratu 2010.
V podstatě celý rok od loňského května na tuhle akci přicházela řeč. My jsme se jí vloni nezúčastnili, protože Verunka zrovna uvažovala o tom, že by se na svět podívala o něco dříve, tak jsme to museli odpískat. O to více jsme se těšili na ty letošní. S končící zimou téma přicházelo stále více na přetřes. Popravdě, nejvíce práce odvedl Železný Peťa, který tuhle kratochvíli vlastně vydupal ze země. My ostatní jsme se zúčastnili tak maximálně připomínkami, upoutávkami na webových stránkách a později zajištěním výlepu plakátů ve svých téměř rodných vískách. Jak se čas krátil, pomalu nám docházelo, že se skutečně bude jednat o parádní představení, a tudíž že poneseme kůži na trh. Nakonec bylo vše připraveno a otazník visel pouze nad počasím.
V pátek, když jsme tradičně se zpožděním vyráželi po trase Mohelnice - Zábřeh - Karlov, se spustila průtrž mračen. Basa na střeše dostala co proto, a i já jsem se musel převléknout do suchého. Ale naložili jsme Káču i Honzu (zřejmě máme nafukovací auto)a vydali se vstříc vstupu do historie. V okamžiku, když jsme odbočovali směr Malá Morávka, pomalu přestávalo pršet a do Karlova jsme dorazili už bez deště. Tak ještě nic nenapovídalo, že se o víkendu stane tato obec centrem Keltů, minimálně na Moravě, snad jen poutače a orientační tabule. Ubytovali jsme se ve vlastní režii (přátelé, tohle mi hlava nebere: majitel půjčil na slavnosti Peťovi chatu, dal mu klíče a o víc se nestaral) a dopravili nástroje k penzionu Antonie, který se měl na příští tři dny stát základnou KGB. Dal jsem usušit futrál a pomalu začal cítit předstartovní horečku. Na základnách Ve Srubu a na Edisonu se mezitím rozběhly přednášky s keltskou tematikou, padlo první pivo, dali jsme lehkou večeři, převlékli se do pracovního :-)a konečně se pozdravili se zbytkem kapely. Samozřejmě kromě Peti, o kterém jsem postupně získal dojem, že se pohybuje na několika místech současně. Kudlovi vybudovali na Antonii velmi pěkné zázemí, Honza se jako obvykle postaral o aparaturu (kdybych to dělal já, je možné, že bych sestrojil novou zbraň hromadného ničení) a přátelé, blížila se dvacátá hodina.
Pokud chcete vědět, jak dále probíhaly Keltské slavnosti 2010, předplaťte si ještě teď náš blog, neboť za chvíli pokračujeme.
A ve shodě s klasiky volám: Na shledanou za hodinu.
T.T.

pátek 25. června 2010

zmatky, postřehy a vůbec život.A někde mezitím KGB...

Miláčci,
moc Vám toho dlužím, já vím.Seběhlo příliš mnoho věcí dohromady.Především se mi vyskytly nějaké zdravotní problémy, normálně se tím nechlubím, ale bloklá záda jsou docela protivná a když konečně najdete zubaře, který je ochoten Vás vzít a na uvítanou Vám vyrve tři zuby na jedno sezení...No bylo to potřeba, ale rekonvalescence trvala trochu déle, byl tam nějaký zánět, do toho jsme hráli, belhal jsem se do práce a tak.No a tím se to nahromadilo, já jsem to pořád odkládal, až moje žena rozhodla, že by byla škoda toho nechat a že mám pokračovat.Ona tu teď není, tak to nemůže číst, ale jsem za to rád, mě by se po Vás stýskalo.Když prohlížím fotky fanoušků( nynek ), po některých by se mi stýskalo zejména:-).
Tak tedy:rozloučili jsme se po Mírovu a já slíbil sportovní okénko.To bylo tak:Měli jsme zkoušku - já, malá Alča, Janča a Peťa.A jako na potvoru jsme hráli s Kanadou.Jak to udělat? Mně to hodně zajímalo, ale co ostatní.A ejhle!Z kapelníka se vyloupl velký nadšenec pro národní tým, takže:Holky zkoušely v ložnici a my jsme jedním očkem v obyváku sledovali hokej a probírali manažerské a jiné verbální záležitosti.No a mezi třetinami jsme hráli všichni.Dobrý, ne?:-).
Květen i červen byly co de týče termínů docela náročné.Ale mé milé Cargo, když už si to volno beru, tak na Tebe při hraní aspoň myslím.V sobotu 22.května to byla Bambiriáda v Zábřeze, kde jsme přes průtrž mračen roztančili zmoklé diváky, hlavně ty mladší.Shady Grove už je kontinuální součástí repertoáru, Maměnka se usazuje a to na Vás ještě nějaké věci čekají přátelé.Jedeme dál.Konec května, palba ve Stránském a v sobotu festival v Opavě.Porvé v květnu jsme hráli za hezkého počasí a užívali jsme si to my i dav.Pohled na silnici č.11, po které se přesunoval KGB pěti automobily, byl skutečně impozantní.Přátelé, která kapela na to má - cestovat s fan klubem, dětmi, hlídáním, partnery a spoluhráči v jedné, či více osobách?Co se hraní týče, hráli jsme před hlavní hvězdou festivalu, kterou byl Žalman a spol. a zejména Tymián byl velmi půvabný.Po celou dobu našeho hraní se na nás muzikanti od Žalmana chodili koukat, co že to proboha je?No KGB, ne?To bylo velmi pohodové hraní.
A jsme v červnu.Počasí se konečně umoudřilo, zánět pomalu ustupoval, záda ještě trochu zlobila, ale jeli jsme na víkend opět na Opavsko.Tady je o nás docela zájem.V pátek Raduň, v sobotu doprovod pro výuku skotských tanců našim starým známým The Kilts v Háji ve Slezsku. Přespat u Alči v Opavě. Ale popořadě.V Raduni to Peťa pojal jako předoslavu svých narozenin(mimochodem, taky mu ty kulatiny nevěříte? ), lidi se rozhýbali, ale ještě to bude chtít organizačně promakat.Jinak z pohledu Ticháčků úžasně pozitivní ve vztahu k Veunce, miláčkové, to se hned lépe hraje, když je o Váš poklad postaráno s takovýmhle luxusem - DÍKY!!!!Předali jsme šéfovi dar a s uspokojením sledovali dojetí v jeho tváři.Máme se rádi,to je fajn:-).
Přejeli jsme kousek do Kylešovic k Alče, kde jsme si odpočinuli, strávili krásnou prohřátou sobotu, byli se projít s princeznou a vyrazili do háje.Tedy, do Háje.Tam už čekal krásný sál, Graham a spol.a nakonec plný dům.Nebylo to špatné hraní, nebyli jsme tu za hlavní hvězdy, dělali jsme křoví, ale špicová žebra, salámochlebový dort, který dostal Peťa od personálu v Raduni.Jen pro Verunku tam nebylo moc zázemí, ještě že bylo teplo, ale opět, do příště to budem muset vykoumat.Cesta domů dlouhá, ale bez ztráty květinky.To nám to jde, co?
Další červnový víkend je tu!V pátek Country večer v téměř rodném Sudkově.Užívali jsme si s Alčou, že to máme přes ulici a že tudíž můžem malinko do volátka.Trošku jsme se báli o účast, protože ve vedlejší vesnici koncertoval Hradišťan, ale místní ukázali charakter, díky drahoušci!Někteří prý přišli přímo na nás.Krásný vlahý večer s keltskými melodiemi s úžasným zázemím pro všechny.Mě se to líbilo, ale já nejsem objektivní:-)
V sobotu Klimkovice - kytarobití, letos bez soutěže, jen jako přehlídka.Dlouhá cesta, ale v pohodě, malá je zlatá cestovatelka, krásný přírodní areál, jen nevím, byly to Klimkovice nebo Komárov?Hráli jsme, jako v poslední době každou sobotu, bez Peťky( pane vedoucí, to už je důtka s výstrahou ).Obsazení skutečně velmi kvalitní, před námi hrála dvojice mladých kluků písničky Simana a Garfunkela, úžasně, vracel jsem se v čase, broukal si svoji oblíbenou paní Robinsonovou, ale zároveň to byla pro nás výzva:Dostanem lidi na svoji stranu po taovéhle pecce?
JO!!!Rozbalili jsme svoji osvětu a hrnuli to před sebou celou doby.I holky z Kanafasu( taneční skupina ), si na naši muziku skočily.Bylo to fakt moc pěkné a pro nás výborná generálka před Keltskými slavnostmi.
Zato návrat.Galové se prý bojí jedině toho, že jim spadne nebe na hlavu.Nám se to stalo.Cestou v průtrži mračen jsme měli kolektivně sedínku staženou, kromě Verunky, ta chrupala a když jsme z toho marastu vyjeli, začal nám blikat benzin.Našli jsme pumpu, dolili, dojeli domů a padli.Teda kromě Verunky...
Přátelé, byl to fofr, ale víte vše podstatné.Před námi jsou Keltské slavnosti letního slunovratu a to si nechám na samostatné psaní.Věřte, že to bude dřív než za měsíc:-)a věřte, že je o čem psát...
Takže - mám Vás rád a jsem rád, že jsme zas na jedné lodi.Všem veliké pozdravení a AHÓÓÓJ!!!

Váš(téměř)rodinný psavec:-)

KGB na Mírově a překvapivě i sportovní okénko

Milí přátelé čtenáři i aktivní Keltové,
ač nám média tvrdí, že je jaro, venku to vypadá všelijak.Pořadatelé venkovních akcí, aby se uzoufali... Tu sobotu 15.května to byl nový festival Mírovecká rybička, pořádaný v areálu u rybníka v obci Mírov.To jméno v člověku vyvolává spíše smutnější asociace a i mne překvapilo, že je zde zástavba, kde nejsou na oknech mříže.Ale festival se konal, i když počasí vypadalo všelijak.
Jaktak hrajeme čím dál častěji, musím se o některé termíny dělit se zaměstnavatelem.Tak tomu bylo i tentokrát.Noc ze soboty na neděli jsem strávil na trase Č. Třebová - Val. Meziříčí - Nymburk a přijel jsem domů lehce unaven.Leč na odpočinek nebylo ni pomyšlení, neboť jsme měli festival startovat, takže jsme stihli akorát dát maso na gril, pobalit a vzhůru směr Mohelnice a dále.Přátelé, silnice třetí třídy jsou po zimě v katastrofálním stavu a dost se divím miláčkovi, že mi nenafackoval pravým předním.Mimochodem, nový výfuk mu moc sluší:-).Dojeli jsme (skoro) včas a začali se chystat.Z reproduktorů duněla ABBA a nejmenovaný basista si na pódiu lehce zakřepčil.Nepršelo, ale byla zima a foukal studený vítr.Areál velmi příjemný, pořadatelé se snažili, ale lidí zatím moc nebylo.Káva, čaj, punč, cokoliv na zahřátí, no a dobrá zpráva byla, že se nám nebudou rozlaďovat nástroje vedrem.Janča přivezla opět hlídání pro Verunku (opět moc děkujem), takže jsme se mohli věnovat věcem hudebním.Zvukař se zdál být velmi příjemný, až na to, že jsme ho zaskočili svým počtem.Někde se zadrhla komunikace...Ale popral se s tím a my mohli začít ve vskutku komorním prostředí.Nějací lidé tu byli, ale stále to nebylo ono.Přítomní muzikanti uměle zdvojnásobili počet diváků, ale my věděli své.Na druhou stranu, kapela, která začíná to nikdy nemá snadné.Nicméně náš set přikoval k pódiu drtivou většinu přítomných.I přes únavu a drobné zdravotní problémy se nám docela dařilo.Zima byla taková, že jsme přes dresy natáhli bundy a svetry.Jen Verunka radostně krákala z kočáru, vysmátá v zimní kombinéze.Bylo 15. května...
Vystoupení bylo milé a spíš, než okamžitý efekt nám spíše otevřelo dveře do budoucna, jak pevně věříme.Takovéhle hračky se prostě občas narodí.Na jedné straně zima, vítr, málo lidí, problémy s nazvučením, na druhé milí lidé, kteří nám fandí a proskotačí celý set.Já bych to viděl na plichtu:-).Ne vždy svítí slunce doslova i obrazně.
Tož moji mílí, já jdu rozmrzat a Vy se těšte na další psavecký záchvat

Toma Ticháčka

středa 12. května 2010

O sobotě z říše snů

Milí pravidelní Keltové i Vy, kteří jste klikli náhodou,
jaro se nám rozběhlo naplno, měsíc lásky (snad), zdárně pokračuje a k tomu se rozjíždí sezóna hraní, festivalů a vůbec produkcí veřejných.Po velmi vypráskaném víkendu nás čekalo vystoupení na Zahradní slavnosti v Krnově, určené převážně dětem.V tomto městě jsme ještě nehráli, takže těšení, jen jsem měl trochu obavy, že se jede přes Bruntál:-)
V sobotu před polednem jsme vyrazili ze Sudkova tentokrát v koloně s Jančou.Ta jela posílena o obě dcery a nám vezla pro Verunku paní Janu na hlídání.Basu jsme ječtě strčili k ní, takže jsme mohli drandit.Cesta uběhla bez většího vzrušení.Alča si zkusila řídit na delší vzdálenost a poté, co jsme se vymotali ze serpentin mezi Malínem a Rýmařovem, byli jsme na silnici "vyšší kvality".Od Rýmařova se ale obloha začala kabonit a do Krnova jsme dojeli za sem tam kapek.Nastala tudíž otázka, kde vlastně budem hrát.Pořadatelé vše nachystali na ven, ale počasí na to nevypadalo, pršelo čím dál víc.Z kapely jsme dojeli první, takže jsme se rozkoukávali, našli cukrárnu a potkali Peťku!Nezapomněla a přijela.Takže jsme dali opulentní kávu a řeč.To už dorazili i ostatní a protože v tu chvíli lilo a i hrom se ozval, nastěhovali jsme věci do sálu v Dětském domě, který mají v Krnově původně z domu Střeleckého a který leží vlastně na zahradě, kde se celá akce původně měla konat.Přátelé, sál nádherný.Jak opticky, tak akusticky, navíc dětský koutek v místě, takže Verunka a holky mohli řádit.(A řádily...).My jsme se nachystali a ...Problém byl zřejmě v tom, že pořadatelé nezdůraznili dostatečně, že hrajem v sále a lidé se scházeli postupně a první půlka byla spíše tristní.Vzhledem ke změně situace jsme museli upravit program, vyřadit většinu pauz a hrát spíše koncertně.Ale hraní nám šlo, mě se pěkně mluvilo a až na poloprázdný sál to bylo dobré.Ale lidi nebyli moc ani dole v zahradě, kde střídavě pršelo.Leč posléze přestalo a lidí lehce přibylo.Udělali jsme přestávku hlavně kvůli Verunce, přebalit, nakrmit a šli se kouknout ven.Hasiči zrovna předváděli ukázku záchrany osob z havarovaného auta, zajímavé, ale nás spíš zajímalo, jestli přijdou po přestávce lidi.No přišli.Nebylo jich tolik, jak bychom si představovali, ale víc než před pauzou.My jsme si to hraní celkem užívali a povedlo se nám myslím docela slušně udělat atmosféru.Jančina Peťka tančila, až se z ní kouřilo, zařadili jsme nějaké novinky a zjistili, kde nás u nich tlačí bota a dohráli se ctí.My jsme svou práci odvedli dobře, holt, improvizace nebyla silnou stránkou pořadatelů.Příště.Lidem, kteří se zúčastnili, se naše vystoupení líbilo, po koncertě nás odchytávali při stěhování aparátu a děkovali.To potěší.Takže pobalit, naložit, rozloučit se a hurá domů.U Rýmařova se náš miláček rozhodl, že odhodí výfuk, takže byly trošku problémy, ale nic s čím bychom se nepoprali.No.Ještě že hrajem v černém, nebyla vidět špína ze silnice.Ale autíčko už je v servisu a snad bude do soboty v pořádku.Hrajem na Mírově v amfiteátru na folk - country festivalu a třeba přijdou i lidi...:-)
Nakonec to nebylo špatné hraní.Získali jsme v Krnově nějaké kontakty a budem sledovat, jestli je zužitkujem.A samozřejmě velký dík za hlídání Verunky.
Tož Kelté, mějte se jarně a zachovejte nám přízeň.Neboť teprve s KGB je jaro jaxepatří.S tímto konstatováním se s Vámi loučí lidový vypravěč

T:-)m Ticháček