pondělí 22. února 2010

O cestách do Opavy, Raduně a zase zpátky

Naši keltští blízcí,
  tak jsem zas po krátké odmlce tady. Nějak mi nevycházela práce na psaní a pak, i naší rodinu zasáhl devítihodinový časový posun mezi námi a Vancouverem, no. Ale přátelé, sledujme ty záležitosti, i když člověk není úplně echt sporťák, je tam spousta krásných, silných příběhů o vůli, snech, cestě za vítězstvím, překonávání překážek atd. A to se může vždycky hodit...
  Ale zpět k muzice. 12.2. hraní v irské hospodě Dublin v Opavě. Očekávání veliké, ale to počasí. Začalo sněžit a sněžilo. Peťa jako správný kapelník nad námi bděl a informoval nás o záludnodtech trasy.Vyrazili jsmes Jančou přes Šternberk a Moravský Beroun a řeknu Vám, přátelé - zlatý vlaky. Jelo se fakt hnusně a v protisměru jsme potkali i uvázlý kamion v kopci. Ale dojeli jsme bez ztráty květinky a relativně včas. Měli jsme vlastní místnost, kde byl koutek i pro Verunku, takže vybalit, zapojit, naladit a... Kde je Jirka???? No, jak to říct. Jirka měl lehký problém s přechodem z Gregoriánského na Juliánský kalendář, nebo možná obráceně, a trošku se na telefonu divil, že hrajem už dnes:-)) Ale je to bojovník a jeho táta taky, takže do hodiny byl na místě i s copánky ve vousech. Což mne vede k podezření, že je nosí i na zkoušky na vysoké. My jsme mezitím dali sérii, abychom nakrmili hladové uši diváků. Pár jich bylo, no nakonec docela dost, třeba od Peťky přijela i širší rodina, zastoupení tu bylo i od Alenky, coby domácí, takže bylo pro koho hrát. Velmi příjemný personál, jen toho točeného Guinesse kdyby měli...Bylo to načas naše poslední hrání s Peťkou, protože její domovská kapela - tedy Ostravská filharmonie, se nějak rozehrála. Bude s námi zas až začátkem března, kletě. Hráli jsme především soutěžní repertoár, abychom do sebe dostali všechny jemné finesy připravovaných skladeb a myslím, že jsme si ostudu neudělali. Zkrátka, vystoupení se zdařilo. I Verunka pěkně spala, a tak jsme se ani nenadáli a byla tu půlnoc. To se s námi rozloučila i velká Alenka, která odjížděla na deset dní do Alp. Ale nechtělo se jí. Tak ještě Valčík na rozloučenou, sbalit a v koloně za Peťou přes Bruntál a Rýmařov domů. Trvalo to déle než obvykle, ale zase jsem je přivezl všechny. Holky i náklad. Doufám, že pokud by se měla produkce opakovat, bude lepší počasí pro cestu a budou mít toho Guinesse...
  O týden později Raduň u Opavy, tedy stejná cesta, ve stejném obsazení. Začla obleva, a tak Peťa opět varoval, tentokrát před vodou na silnici. Ale valili jsme statečně. Akce byla tentokrát spojena s ochutnávkou dolnorakouské kuchyně, včetně originálního kuchaře z Vídně. My jsme byli v silně okleštěné sestavě - Peťka ve fildě, velká Alča na horách, takže moje Alča si zahrála až kam.Peťce jsme do Ostravy poslali "Skye Boat Song", který Alenka zazpívala excelently, včetně sóla na housle. Janča porvé vyzkoušela na veřejnosti níňu, čili niněru a veřejnost čuměla. My taky. Až se to všechno vychytá a bude ten správný nástroj, to bude zvuk!Jako ochutnávka to nemělo chybu. Dolnorakouskou jsem ochutnal hlavně já. Nebyla špatná, ale osobně si myslím, že sekačka z Břidličné, kterou Jiřík vykupoval své časové posuny, byla ňam ňam.Co se hraní týče, přestože jsme hráli oslabení, měli jsme úspěch a lidi se bavili. Byla velmi příjemná atmosféra a scénka s kafem - nelze popsat, musí se vidět, se chytla a lidé reagovali velmi vstřícně. Po půlnoci neprotestovali a ukázněně se připravovali na sledování hokeje a my jsme mohli pobalit.To je taková práce, která se musí udělat a protože nemáme (zatím) vlastní bedňáky, zůstává na nás, i když nás nebaví.Ale i tak to bylo velmi milé hraní a za nás moc děkujem za pokoj pro Verunku. Bylo to super!! Cesta zpátky v mlze, holky spaly, já jsem jel a stihli jsme doma i kus olympijského hokeje.
  Závěrečné resumé? Hraní nás pořád baví, i když za ním musíme cestovat občas trochu dál. Stýskalo se nám po holkách a těšíme se, až to zas rozsvítíme v kompletním složení. Máme pěkně našlápnuto a čekáme, až to někdo i oficiálně ocení. Při té příležitosti máme na Vás, milí fanoušci, jednu prosbu. Březen pro nás bude ve znamení soutěžních festiválů. Byli bychom moc rádi, kdybyste nás, pokud chcete a můžete, přijeli podpořit.6.března hrajem na Portě v Bludově a tam to možná bude hodně zajímavé, 13. Velká Bystřice a Regi banjo a o týden později - 20. soutěž kapel ve Šternberku. Rádi Vás uvidíme.
  Tož tak. Užívejte oblevy, těště se, že už je to doopravdy a nezapomeňte na nás. Protože - dovedete si představit, co by to bylo za život, kdyby Vám ho neotravoval Keltgrass band???
                                                       Tom Ticháček za pečlivého dohledu celé rodiny  

úterý 2. února 2010

Bílej sníh, ten a vítr...

  Milí Keltové a příznivci keltských atributů,

  tak to tedy nastalo. Od začátku zimy jsme to čekali a dělali si z toho i legraci a minulý víkend jsme si v tom pochodili. Konečně bylo "zafúkané". Program víkendu byl v pátek tradiční Stránské, v sobotu Karlov.Ještě v úterý krásně mrzlo a silnice byly povětšinou suché a v pohodě.V noci pak začaly padat ty hnusné bílé věci a začlo to být zajímavé. Do pátku se situace lehce konsolidovala, aspoň u nás dole na Hané, a tak jsme vyrazili v obvyklém složení. Až po Rýmařov cesta slušná, ale ten kousek do Stránského stál za to. Slušně foukalo a silnice na nás vyplazovala jazyky. Ale dojeli jsme. Spolu s Honzou jsme se hned po dojezdu odměnili panáčkem, z čehož je vidět, že situace byla opravdu vážná, ale dorazili všichni a všem patří obdiv, protože dojeli více méně včas. Je třeba zdůraznit, že zejména Olajcovi - Peťka s tatou, jsou frajeři, protože otočit to v tomhle počasí z Ostravy...
  A juž praskají polena v kamnech, Verunka usíná a nastává produkce. Přátelé, přiznejme si rovnou, už jsme hráli líp. Možná to bylo tou cestou, že jsme byli rozhození a hlídali jsme počasí, ale prostě ne všechno se podařilo a kapelník chvílemi docela trpěl. Každý si vybral během večera slabou chvilku. Možná se na výkonu podepsala i slabší návštěva, dorazili opravdu jen skalní, a díky jim za to.Vyzkoušeli jsme soutěžní repertoár, no ještě jsou soutěže až v březnu :-). Ale odehráli jsme a slíbili lidem i sobě, že příště se polepšíme. Hymnou večera se pak stalo opravdu Zafúkané a docela jsme si ho užili - věděli jsme, o čem zpíváme.
  Takže pobalit a vyrazit do cca dvacet kilometrů vzdáleného Karlova. Kopec ve Stránském jsme vyjeli všichni, my jsme jeli v koloně za Honzou a tímto mu ještě jednou děkuji za vedení, protože vím, že to nebyla legtrace. Jelo se jakž takž, ale bylo to bez ztráty květinky. Jen v Karlově na parkovišti musela Alča trochu zatlačit, ale zvládli jsme.
  Sobota pak ve znamení větru, ale i sluníčka. Ráno strčila velká Alča do trouby kachnu (minule se nám to moc líbilo, tak proč to nezopakovat), a spolu s malou Alčou vyrazily na svah. My s Peťou jsme hlídali Verunku a lehce zkoušeli. Pěkně se nám přátelé ta basa rýsuje a pokud nebude basák kopyto, tak si to užijí i lidi. Výborný oběd, siesta, káva a perník, ještě trochu pohrát a vychytávat chybičky :-)
  Sobotní večer zastihl pak KGB v plném nasazení (bohužel bez Peťky, ale na fildu zatím nemáme ty správné páky) u Kudlů v penzionu.Velmi pohodové hraní, zpestřené ukázkami orientálních i jiných tanců. Bylo velmi veselo, ono taky, když jste v jedné místnosti s převlékající se tanečnicí, aby bylo smutno, že, servis jako vždy 1a a na hraní to bylo znát. Lidem jsme se snad líbili, a tak jedinou malou kaňkou zůstává zatím nerozchozená niněra. Ale my na to přijdem, a pak to bude nářez!
  No a v neděli jako obvykle. Sbalit a vzhůru dolů a domů. Bylo to náročné, ale bylo nás na to dost a společnými silami jsme vše zvládli. Těšíme se 12. do Opavy do irish pubu, budem zkoušet a tak vůbec. A budem se těšit vlastně na každé hraní pro lidi.
  Z čehož plyne - ať je horko nebo zima, s KGB je vždycky prima!

                                                                   Tom Ticháček