úterý 29. června 2010

Jak Keltové dobyli Jeseníky - 3. část

A už v tom zase lítáme...:-)
pomalu jsme zhodnotili sobotní dění a mohli jsme zkonstatovat, že se celkem dařilo.Povečeřet a chystat průvod.Holky to vzdaly, přece jen by to bylo pro Verunku náročné, my ostatní jsme pokračovali.Lampiony nedorazily, ale byly louče, byli bubeníci, lučištníci, takže nebylo obav, že by průvod nebyl dostatečně vážený.Škoda, že tam taky nešli sokolníci, ale holt ptákům nevysvětlíte, že je večerní program...Celkem slušně se začínalo ochlazovat, ale přátelé, pořád nepršelo!Seřadit průvod a v houstnoucím soumraku jsme vyrazili, k hospůdce Ve srubu, kde byla na louce připravena hranice.Průvod byl vskutku impozantní.Bubny duněly do kroku a za svitu pochodní se velmi slušný dav pomalu posouval Karlovem.K hranici jsme docházeli už za tmy.Bubny utichly a nás vítala nádherná hudba Mika Oldfielda.A přišel čas ohně.Pár slov na úvod a přišly chvíle lučištníků.Vymyšlené to bylo dobře, mělo to náboj, chtělo to jen hořlavější směs.Ale druid z kmene Boii zasáhl a oheň majestátně vzplál na počest našeho konání.Jen mne trošku zklamalo chování některých lidí směrem k ohni.Asi je to tím, že jsem v srdci stále trampem a mám k ohni, který není úplně obyčejný trochu jiný vztah.Ale třeba se to do příště zlepší.Nicméně - zapálení ohně je chvílí magickou už od nepaměti a zaslouží si naši úctu.Byť se může změnit z dobrého přítele a služebníka ve strašlivého nepřítele, ale važme si ho i v dnešní zasíťované době.
Trochu jsme zahráli a společnost se pomalu rozcházela.Nicméně pár bláznů nás tam zůstalo a společně jsme si zapěli něco "ohňových" známých i méně známých písní.Z mého pohledu takové pěkné komorní rozloučení se sobotou.
Neděle zamračená, chladná, ale bez vody.Já to pořád opakuju, protože jsme z toho měli docela strach, tak se nezlobte.Pobalit, nasnídat a vzhůru k Antonii na závěrečné hraní.Probíhaly už spíše dozvuky, ale stánky fungovaly, na rožni se točil čerstvý čuník a lidé měli stále na co koukat.My jsme se za kapelu myslím důstojně rozloučili s celou tou slávou a mohli začít balit.Já jsem odvážel velké děti na vlak, takže úplně do konce jsem nebyl, ale co vím, tak vše dopadlo dobře.
Jak zhodnotit celé dění.Z pohledu kapely jsme si užili hraní pěkně.Byli jsme celkem chváleni, škoda, že Peťka musela na sobotní odpoledne do práce, ale na neděli se vrátila, naše muzika se líbila a naše renomé vzrostlo.To není chlubení, to je opravdu zúročení naší práce, toho objíždění Moravy, sehrávání se, diskusí o směru, repertoáru, smyslu a tak.Musím opravdu vyzdvihnout všechny dobré lidi, kteří nám pomáhali s Verunkou, moc si toho považujem, je to naše zlatíčko a talisman a jsme moc rádi, že díky dobrým duším z řad příznivců KGB můžem hrát a víme, že o malou je postaráno.
Hodnocení z hlediska obecnějšího, hm... Zas budu chválit.Ano, nejsem nezaujatý pozorovatel a jistě by se nějaké vady na kráse našly, ale Slavnosti jako takové se vydařily.Nebyly větší problémy s kázní, i když bylo hodně veselo, nebyly problémy s pořádkem, nezůstal po nás bordel, ale hlavně: Ukázalo se, co dokáže nadšení pro věc a vůle.Velký dík patří především Peťovi, jeho zavilost, v dobrém slova smyslu je potřeba ocenit.Nakonec, kdo jste tam byli, víte, kdo ne, některé zážitky jsou nesdělitelné.Za sebe jsem prožil krásný víkend, s fajn lidmi a už teď se těším napřesrok.Věřím, že Taranis, bůh deště, nám bude i za rok nakloněn a hlavně, že se všichni sejdem v Karlově pod Pradědem na Keltských slavnostech letního slunovratu 2011.
Toť vše, jdu spát, jděte taky, je to fajn.

Zdraví Vás Vám všem mávající Ticháčci

Jak Keltové dobyli Jeseníky - 2. část

Jste tady? My ano!
Tak tedy: páteční večer ve znamení koncertů tří kapel na třech různých místech. Kromě nás hráli ve srubu Kentauři a na Edisonu cimbálovka Ischias. Bylo chladno, ale nepršelo, a prostorný stan i venkovní lavičky se pomalu začaly zaplňovat. Nervozita z nás postupně opadávala, začali jsme zúročovat to, co jsme nazkoušeli. Myslím, že se nám vystoupení povedlo, soudím tak podle reakcí těch lidí, kteří nás viděli poprvé. Zahráli jsme všechny svoje "pecky" a končili kolem půl dvanácté. Návrat na rodinnou základnu a pár hodin vytouženého spánku.
Přišla sobota. Mraky se honily, ale stále nepršelo. Celkově se oteplilo, i když jen v rámci možností. Krátce po snídani jsme vyrazili do areálu, který jsem překřtil na Karlovskou Brodway, kde jsme si prohlédli rodící se stánky různá jiná stanoviště. Díky nekompromisnímu postoji hlavního pořadatele (hádejte, kdo to byl)se tu neobjevovali žádní prodejci s "tradičním" zbožím, tedy textil, obuv a airsoftový arzenál. Zato tu byla vidět tradiční řemesla jako řezbáři nebo kováři, hrnčířské výrobky, na rožni se začínal točit čuník, prostě to, co slibovaly plakáty, včetně tábořiště kmene Boii. Všecko to vypadalo moc pěkně. U Ostřížka, kde bylo centrum, jsem se poplácal se svým spolumoderátorem Mirkem Onderkou, jedním z posledních keltských sudeťáků (nebo sudetských keltů?), a spolu s Peťou jsme se rozhodli, že začátek posuneme, protože někteří stánkaři dorazili se zpožděním.
A pak to vypuklo. Přesně něco kolem jedenácté vyhlásil Peťa oficiální začátek Keltských slavností letního slunovratu 2010. Byly proslovy starostů Malé Morávky a Rudné, děkovalo se sponzorům, proběhly nějaké ty organizační připomínky, a pak už nic nebránilo hromadné zábavě.Kapely hrály ńa svých obvyklých místech, obloha se pomalu barvila do modra, řemeslníci řemeslnili, prodejci prodávali a drtivá většina lidí se bavila. Nebudu se o tom rozepisovat do podrobna, to bych zahltil server, ale byl to velmi příjemný den. Spanilou jízdou potěšili motorkáři, člověk si mohl zkazit žaludek takovou spoustou specialit, že to snad ani nešlo všechno ochutnat, a před Bránu borců přijížděly nové a nové alegorické vozy. Prostě lidí bylo čím dál víc. Nakonec musela vyzvat policie neukázněné řidiče, aby přeparkovali, protože by Karlovem pomalu nešlo projet. My jsme v sobotu hráli dvakrát a zejména odpolední vystoupení bylo velmi hojně navštívené. Kromě Verunky, které ostatně byla moc hodná, se všechny mé přítomné děti nechaly keltsky potetovat. Hladem ani žízní jsme netrpěli a já jsem skoro ustavičně mlel pantem, ať už pro kapelu, anebo jako moderátor. Moc se líbila historizující vložka 77.skotského pěšího pluku z pol. 18.století i vystoupení amatérského bubenického Orchechechestru z Opavy. S Mirkem Onderkou jsme se střídali za mikrofonem a snad jsme provedli návštěvníky touhle sobotou s úsměvem a v pohodě.
Odpoledne se pomalu měnilo na večer, dozněly poslední písničky a po chvilce oddechu na nás čekal průvod a slavnostní oheň. A to je téma na další povídání.
Hoja hoj, pauza.

Jak Keltové dobyli Jeseníky - 1. část

Vážení rodičové a přátelé keltských aktivit,
konečně jsem srovnal dojmy a zážitky a nyní se Vám pokusím vylíčit, jak vlastně proběhly, z mého pohledu, Keltské slavnosti letního slunovratu 2010.
V podstatě celý rok od loňského května na tuhle akci přicházela řeč. My jsme se jí vloni nezúčastnili, protože Verunka zrovna uvažovala o tom, že by se na svět podívala o něco dříve, tak jsme to museli odpískat. O to více jsme se těšili na ty letošní. S končící zimou téma přicházelo stále více na přetřes. Popravdě, nejvíce práce odvedl Železný Peťa, který tuhle kratochvíli vlastně vydupal ze země. My ostatní jsme se zúčastnili tak maximálně připomínkami, upoutávkami na webových stránkách a později zajištěním výlepu plakátů ve svých téměř rodných vískách. Jak se čas krátil, pomalu nám docházelo, že se skutečně bude jednat o parádní představení, a tudíž že poneseme kůži na trh. Nakonec bylo vše připraveno a otazník visel pouze nad počasím.
V pátek, když jsme tradičně se zpožděním vyráželi po trase Mohelnice - Zábřeh - Karlov, se spustila průtrž mračen. Basa na střeše dostala co proto, a i já jsem se musel převléknout do suchého. Ale naložili jsme Káču i Honzu (zřejmě máme nafukovací auto)a vydali se vstříc vstupu do historie. V okamžiku, když jsme odbočovali směr Malá Morávka, pomalu přestávalo pršet a do Karlova jsme dorazili už bez deště. Tak ještě nic nenapovídalo, že se o víkendu stane tato obec centrem Keltů, minimálně na Moravě, snad jen poutače a orientační tabule. Ubytovali jsme se ve vlastní režii (přátelé, tohle mi hlava nebere: majitel půjčil na slavnosti Peťovi chatu, dal mu klíče a o víc se nestaral) a dopravili nástroje k penzionu Antonie, který se měl na příští tři dny stát základnou KGB. Dal jsem usušit futrál a pomalu začal cítit předstartovní horečku. Na základnách Ve Srubu a na Edisonu se mezitím rozběhly přednášky s keltskou tematikou, padlo první pivo, dali jsme lehkou večeři, převlékli se do pracovního :-)a konečně se pozdravili se zbytkem kapely. Samozřejmě kromě Peti, o kterém jsem postupně získal dojem, že se pohybuje na několika místech současně. Kudlovi vybudovali na Antonii velmi pěkné zázemí, Honza se jako obvykle postaral o aparaturu (kdybych to dělal já, je možné, že bych sestrojil novou zbraň hromadného ničení) a přátelé, blížila se dvacátá hodina.
Pokud chcete vědět, jak dále probíhaly Keltské slavnosti 2010, předplaťte si ještě teď náš blog, neboť za chvíli pokračujeme.
A ve shodě s klasiky volám: Na shledanou za hodinu.
T.T.

pátek 25. června 2010

zmatky, postřehy a vůbec život.A někde mezitím KGB...

Miláčci,
moc Vám toho dlužím, já vím.Seběhlo příliš mnoho věcí dohromady.Především se mi vyskytly nějaké zdravotní problémy, normálně se tím nechlubím, ale bloklá záda jsou docela protivná a když konečně najdete zubaře, který je ochoten Vás vzít a na uvítanou Vám vyrve tři zuby na jedno sezení...No bylo to potřeba, ale rekonvalescence trvala trochu déle, byl tam nějaký zánět, do toho jsme hráli, belhal jsem se do práce a tak.No a tím se to nahromadilo, já jsem to pořád odkládal, až moje žena rozhodla, že by byla škoda toho nechat a že mám pokračovat.Ona tu teď není, tak to nemůže číst, ale jsem za to rád, mě by se po Vás stýskalo.Když prohlížím fotky fanoušků( nynek ), po některých by se mi stýskalo zejména:-).
Tak tedy:rozloučili jsme se po Mírovu a já slíbil sportovní okénko.To bylo tak:Měli jsme zkoušku - já, malá Alča, Janča a Peťa.A jako na potvoru jsme hráli s Kanadou.Jak to udělat? Mně to hodně zajímalo, ale co ostatní.A ejhle!Z kapelníka se vyloupl velký nadšenec pro národní tým, takže:Holky zkoušely v ložnici a my jsme jedním očkem v obyváku sledovali hokej a probírali manažerské a jiné verbální záležitosti.No a mezi třetinami jsme hráli všichni.Dobrý, ne?:-).
Květen i červen byly co de týče termínů docela náročné.Ale mé milé Cargo, když už si to volno beru, tak na Tebe při hraní aspoň myslím.V sobotu 22.května to byla Bambiriáda v Zábřeze, kde jsme přes průtrž mračen roztančili zmoklé diváky, hlavně ty mladší.Shady Grove už je kontinuální součástí repertoáru, Maměnka se usazuje a to na Vás ještě nějaké věci čekají přátelé.Jedeme dál.Konec května, palba ve Stránském a v sobotu festival v Opavě.Porvé v květnu jsme hráli za hezkého počasí a užívali jsme si to my i dav.Pohled na silnici č.11, po které se přesunoval KGB pěti automobily, byl skutečně impozantní.Přátelé, která kapela na to má - cestovat s fan klubem, dětmi, hlídáním, partnery a spoluhráči v jedné, či více osobách?Co se hraní týče, hráli jsme před hlavní hvězdou festivalu, kterou byl Žalman a spol. a zejména Tymián byl velmi půvabný.Po celou dobu našeho hraní se na nás muzikanti od Žalmana chodili koukat, co že to proboha je?No KGB, ne?To bylo velmi pohodové hraní.
A jsme v červnu.Počasí se konečně umoudřilo, zánět pomalu ustupoval, záda ještě trochu zlobila, ale jeli jsme na víkend opět na Opavsko.Tady je o nás docela zájem.V pátek Raduň, v sobotu doprovod pro výuku skotských tanců našim starým známým The Kilts v Háji ve Slezsku. Přespat u Alči v Opavě. Ale popořadě.V Raduni to Peťa pojal jako předoslavu svých narozenin(mimochodem, taky mu ty kulatiny nevěříte? ), lidi se rozhýbali, ale ještě to bude chtít organizačně promakat.Jinak z pohledu Ticháčků úžasně pozitivní ve vztahu k Veunce, miláčkové, to se hned lépe hraje, když je o Váš poklad postaráno s takovýmhle luxusem - DÍKY!!!!Předali jsme šéfovi dar a s uspokojením sledovali dojetí v jeho tváři.Máme se rádi,to je fajn:-).
Přejeli jsme kousek do Kylešovic k Alče, kde jsme si odpočinuli, strávili krásnou prohřátou sobotu, byli se projít s princeznou a vyrazili do háje.Tedy, do Háje.Tam už čekal krásný sál, Graham a spol.a nakonec plný dům.Nebylo to špatné hraní, nebyli jsme tu za hlavní hvězdy, dělali jsme křoví, ale špicová žebra, salámochlebový dort, který dostal Peťa od personálu v Raduni.Jen pro Verunku tam nebylo moc zázemí, ještě že bylo teplo, ale opět, do příště to budem muset vykoumat.Cesta domů dlouhá, ale bez ztráty květinky.To nám to jde, co?
Další červnový víkend je tu!V pátek Country večer v téměř rodném Sudkově.Užívali jsme si s Alčou, že to máme přes ulici a že tudíž můžem malinko do volátka.Trošku jsme se báli o účast, protože ve vedlejší vesnici koncertoval Hradišťan, ale místní ukázali charakter, díky drahoušci!Někteří prý přišli přímo na nás.Krásný vlahý večer s keltskými melodiemi s úžasným zázemím pro všechny.Mě se to líbilo, ale já nejsem objektivní:-)
V sobotu Klimkovice - kytarobití, letos bez soutěže, jen jako přehlídka.Dlouhá cesta, ale v pohodě, malá je zlatá cestovatelka, krásný přírodní areál, jen nevím, byly to Klimkovice nebo Komárov?Hráli jsme, jako v poslední době každou sobotu, bez Peťky( pane vedoucí, to už je důtka s výstrahou ).Obsazení skutečně velmi kvalitní, před námi hrála dvojice mladých kluků písničky Simana a Garfunkela, úžasně, vracel jsem se v čase, broukal si svoji oblíbenou paní Robinsonovou, ale zároveň to byla pro nás výzva:Dostanem lidi na svoji stranu po taovéhle pecce?
JO!!!Rozbalili jsme svoji osvětu a hrnuli to před sebou celou doby.I holky z Kanafasu( taneční skupina ), si na naši muziku skočily.Bylo to fakt moc pěkné a pro nás výborná generálka před Keltskými slavnostmi.
Zato návrat.Galové se prý bojí jedině toho, že jim spadne nebe na hlavu.Nám se to stalo.Cestou v průtrži mračen jsme měli kolektivně sedínku staženou, kromě Verunky, ta chrupala a když jsme z toho marastu vyjeli, začal nám blikat benzin.Našli jsme pumpu, dolili, dojeli domů a padli.Teda kromě Verunky...
Přátelé, byl to fofr, ale víte vše podstatné.Před námi jsou Keltské slavnosti letního slunovratu a to si nechám na samostatné psaní.Věřte, že to bude dřív než za měsíc:-)a věřte, že je o čem psát...
Takže - mám Vás rád a jsem rád, že jsme zas na jedné lodi.Všem veliké pozdravení a AHÓÓÓJ!!!

Váš(téměř)rodinný psavec:-)

KGB na Mírově a překvapivě i sportovní okénko

Milí přátelé čtenáři i aktivní Keltové,
ač nám média tvrdí, že je jaro, venku to vypadá všelijak.Pořadatelé venkovních akcí, aby se uzoufali... Tu sobotu 15.května to byl nový festival Mírovecká rybička, pořádaný v areálu u rybníka v obci Mírov.To jméno v člověku vyvolává spíše smutnější asociace a i mne překvapilo, že je zde zástavba, kde nejsou na oknech mříže.Ale festival se konal, i když počasí vypadalo všelijak.
Jaktak hrajeme čím dál častěji, musím se o některé termíny dělit se zaměstnavatelem.Tak tomu bylo i tentokrát.Noc ze soboty na neděli jsem strávil na trase Č. Třebová - Val. Meziříčí - Nymburk a přijel jsem domů lehce unaven.Leč na odpočinek nebylo ni pomyšlení, neboť jsme měli festival startovat, takže jsme stihli akorát dát maso na gril, pobalit a vzhůru směr Mohelnice a dále.Přátelé, silnice třetí třídy jsou po zimě v katastrofálním stavu a dost se divím miláčkovi, že mi nenafackoval pravým předním.Mimochodem, nový výfuk mu moc sluší:-).Dojeli jsme (skoro) včas a začali se chystat.Z reproduktorů duněla ABBA a nejmenovaný basista si na pódiu lehce zakřepčil.Nepršelo, ale byla zima a foukal studený vítr.Areál velmi příjemný, pořadatelé se snažili, ale lidí zatím moc nebylo.Káva, čaj, punč, cokoliv na zahřátí, no a dobrá zpráva byla, že se nám nebudou rozlaďovat nástroje vedrem.Janča přivezla opět hlídání pro Verunku (opět moc děkujem), takže jsme se mohli věnovat věcem hudebním.Zvukař se zdál být velmi příjemný, až na to, že jsme ho zaskočili svým počtem.Někde se zadrhla komunikace...Ale popral se s tím a my mohli začít ve vskutku komorním prostředí.Nějací lidé tu byli, ale stále to nebylo ono.Přítomní muzikanti uměle zdvojnásobili počet diváků, ale my věděli své.Na druhou stranu, kapela, která začíná to nikdy nemá snadné.Nicméně náš set přikoval k pódiu drtivou většinu přítomných.I přes únavu a drobné zdravotní problémy se nám docela dařilo.Zima byla taková, že jsme přes dresy natáhli bundy a svetry.Jen Verunka radostně krákala z kočáru, vysmátá v zimní kombinéze.Bylo 15. května...
Vystoupení bylo milé a spíš, než okamžitý efekt nám spíše otevřelo dveře do budoucna, jak pevně věříme.Takovéhle hračky se prostě občas narodí.Na jedné straně zima, vítr, málo lidí, problémy s nazvučením, na druhé milí lidé, kteří nám fandí a proskotačí celý set.Já bych to viděl na plichtu:-).Ne vždy svítí slunce doslova i obrazně.
Tož moji mílí, já jdu rozmrzat a Vy se těšte na další psavecký záchvat

Toma Ticháčka