středa 11. dubna 2012

My čekali jaro...

 Většina z nás tenhle text zná, a to nejen ten původní, ale i ten od Lokálky. Nám se povedlo prožít si od každého.Ale popořádku.
  Rok nám tak nějak běží, čas mezi prsty protéká a my se mezitím tak nějak proplétáme. Máme za sebou pár pěkných hraní, naprosto fascinující zážitky z únorové Švýcárny, fotky z Poličky už visí a nějaké snad ještě přibudou, mimochodem, prostředí Divadelního klubu, kde se celá akce konala, místním tiše závidím, pěkně nás přijali opět v Raduni, tedy rozhodně se nenudíme. Asi Vám, kteří nás sledujete pravidelně neušlo, že z výčtu našich vystoupení zmizely pravidelné poslední pátky v Karlově. Tedy pro ty, kteří nejsou úplně v centru dění - vedly nás k tomu dva zásadní důvody: Ten první - přibývá nám nových věcí a nedostává se nám času na opravdu plnohodnotné společné zkoušení. A protože nám hraní v Pizzerii Praděd nepřinášelo to, co jsme očekávali (druhý důvod), rozhodli jsme upřednostnit společné zkoušení, abychom si zažili nové věci a srovnali si staré. Začala s námi zpívat Gastonova dcera, a protože přebírá většinu ženských sólových partů, je potřeba, abychom si na sebe navzájem zvykli. Prostě práce je docela dost a je před námi hodně akcí, které budou vyžadovat brzchybný výkon. Ať už Keltování, Keltské slavnosti, Hanácké Benátky, jsme pozvaní jako hosté na nové REGI Banjo, máme potvrzenou účast na Keltské noci, tradiční festival v Šumperku...
  Chtěli jsme se také poměřit v nějakém soutěžním klání, abychom si udělali obrázek, jak si stojíme v očích odborníků, a tak jsme se zúčastnili poslední březnový den regionálního kola Moravského vrabce ve Frenštátu. Po téměř čtrnácti jarních dnech se vrátila zima a v Karlově, kde jsme se sešli ke společné zkoušce, se ještě lyžovalo. No, pozkoušeli jsme pěkně, a stejně nám tam vlezli lidi!, a v sobotu ráno jsme vyrazili směr Valašsko. Člověk by na první pohled neřekl, ale cesta byla docela dlouhá, nicméně topení fungovalo, takže v autě bylo příjemně a ke kinu ve Frenštátě jsme dorazili téměř se začátkem zvukových zkoušek pro jednotlivé kapely. Pořadatelé stanovili přesné časy zvukovek, a tak jsme věděli, že máme ještě dost času. A protože jsme byli už všichni, ubytovali jsme se v šatně a vyrazili na oběd. Nebojte, nebudu Vás unavovat líčením našeho nájezdu na centrum Frenštátu, jen pokud tyhle řádky čte někdo z personálu Radničního restaurantu, tak vězte, že nikdo z nás nebyl zbaven svéprávnosti a ten velký fousatý pán má opravdu takhle specifický smysl pro humor...
  Moravský vrabec je soutěž poměrně prestižní a my jsme se tam docela těšili. Měli jsme nazkoušeno a zejména kapelník byl zvědav, jak lidé i odborná porota přijmou jeho vlastní věc o našem putování po Tennessee. Mne osobně trochu překvapilo, že když jsem listoval stránkami přihlášených kapel, nenašel jsem tam žádnou country kapelu, o bluegrassu ani nemluvě. Zato tam byly soubory, které se daly nazvat folkovými jen s hodně velkým přimhouřením obou očí. Ale to by bylo asi na delší debatu. Já toho o soutěži samotné moc psát nebudu, protože by to mohlo být brané jako nářek neoceněných. No prostě, dopadlo to, jako pro nás obvykle, lidi nás nechtěli pustit z pódia, o něčem svědčí i to, že po našem hraní nám hned na místě nabídli pořadatelé (nezaměňovat s porotou) samostatný koncert, ale pro odborníky holt naše hudba asi nikdy nebude. Bereme to tak, jak to je, a i když máme k verdiktu poroty výhrady, už se k tomu nebudeme vyjadřovat. V reakci na naše neumístění jsme se shodli, že akce tohoto typu asi vypustíme, i když si tím zřejmě zavíráme dveře na některé festivaly. Ale protože stejně evidentně nesplňujeme podmínky pro vyvolené, bylo by z našeho pohledu zbytečné se mezi ně cpát. Nouzi o hraní opravdu nemáme, zájem o nás je, a co se týče soutěží, budeme preferovat ty divácké. Kdo nás zná, ví, že jsme kapela, která to pro lidi opravdu umí rozbalit, ale nepodbízí se. No, když k tomu připočtu, že cestou zpátky jsme se museli potýkat s namrzlou silnicí, která nás docela překvapila (ještěže jsme neměli přezuto), byl náš výlet pod Beskydy takový jalový. Nicméně ze svého pohledu musím ocenit to, jak byla celá akce organizačně zajištěna, včetně výběru místa a v neposlední řadě i výborné konferování Pepy Mloka Grima.
  Tím pádem máme místo Porty volno a můžeme se soustředit na věci příští. Tady nás musím omluvit, ještě to asi zveřejníme zvlášť, ale 28. dubna se měla konat Keltparáda v Oticích. Přestože akce byla vpodstatě vyprodaná, kvůli indispozici taneční skupiny Máta jsme ji museli zrušit. Doufáme, že najdeme vhodný náhradní termín a Mátě přejem, aby se dala brzy dohromady, neboť nás čekají společně zajímavá vystoupení. Rovněž tak doufám, že se dáme dohromady i my, usadíme repertoár a vlétneme do letní sezóny jako velká voda. Neboť je velmi příjemné odvést na pódiu dobrý výkon, vyslechnout si pochvalu a zároveň pozvaní na ročník příští.
  Tož tak, lidé dobří. Pilně sledujte naše stránky, ať víte, co se kde šustne, my budem věřit a doufat, že se Vám po nás stýská, no a někde se určitě uvidíme a pak to společně rozbalíme. Už aby to bylo. Joj.

                                                                         T:-)m Ticháček