úterý 22. března 2011

Střípky z cest

Moji, ale i naši milí,
tak už jsem zase tady a kojím se nadějí, že jsem třeba někomu z Vás scházel, resp. moje neodolatelné popisky naší činnosti. Věc se má tak. Zážitky by byly, chuť psát občas taky, ale naše drahá Verunka objevila v poslední době kouzlo počítače a pohádek na nejmenovném serveru, a tak se vtírá, kdykoliv přístroj zapnu a nekompromisně vyžaduje tu Pejska a kočičku, tu Krtečka, případně jiné hrdiny pohádkové říše. Takže známe dokonale, jak to bylo, když myli podlahu, popřípadě, jak si Krteček sehnal dopravní prostředek, ale práce stojí. Alča po večerech vyřizuje kapelní poštu a věci na Facebooku a já se k přístroji dostanu jako poslední, v době, kdy funguji již spíše ve vegetativním stadiu. To jen tak na okraj.
Pokud se pamatuji, slíbil jsem Vám vyprávění o Stránském. Tak tedy: 25. února jsme odehráli tradiční vystoupení na Vejrovce, které bylo bohužel na tomto místě poslední. Kapelník měl tento objekt v nájmu cca 10 let a fungovalo to k všeobecné spokojenosti. S novým vedením obce se však nedohodl, byly tam některé podmínky pro něho, a potažmo i pro nás, neakceptovatelné, a proto z celé věci vycouval a ukončil zde svoji kulturně - obrozoneckou činnost. Je to škoda, já osobně jsem na tyhle hraní jezdil velmi rád a docela mne mrzí, že to na Vejrovce skončilo. Holt, úspěch se neodpouští...Ale Peťa je muž činu a téměř okamžitě se dohodl s Jirkou Slavíkem v Karlově, a tak se naše poslední pátky přesouvají do Pizzerie Praděd v Karlově. Takže tam nás 25. března najdete.
Mezitím ovšem běží kapelní život dál. O víkendu 11. - 12. března jsme jednak hráli v Karviné na Irish party v rámci Dnů irské kultury a v sobotu pak jako hosté REGI banja ve Velké Bytřici. Do Karviné jsme se velmi těšili, neboť akce pořádané Mlokem mají tradičně vysokou úroveň. A nejinak tomu bylo i tentokrát. Po chvíli bloudění jsme našli čerstvě zrekonstruovaný a nazdobený Obecní dům Družba, a protože jsme měli menší skluz a tlačil nás čas, začali jsme se zvučit. Vystupovali jsme v programu jako první, po nás šli Irish Rose a pak Navostro, to celé prokládané tanečními čísly od skupin Fiach Bán a Galtish. Nějací diváci taky přišli, a tak jsme byli celí natěšení, jak to rozbalíme. Mlok nás uvedl v kroji, všechno vypadalo velice dobře, ale ouha - lidi byli nějací studení. Snad to bylo tím, že seděli jen po stranách sálu a uprostřed zíval zatím prázdný parket nebo byli unavení, ale upřímně - čekali jsme víc. Přitom zvuk byl celkem dobrý, tak nevím. Možná téměř až luxusní prostředí lidi svazovalo, těžko říct. Nakonec si nás vytleskali, a tak to snad taková hrůza nebyla. Hráli jsme nějaké nové věci a podle zvědů v publiku se povedly. Celý program se pak protáhl, protože hlavní hvězdy (ne my), kapela Navostro, uvázla v zácpě. Za sebe jsem měl pocit, že angažování tohoto souboru do tohoto prostředí bylo trochu šlápnutím vedle, ale třeba to bylo tím zpožděním. Celkově je můj dojem z Irish party trochu rozpačitý, ale to je jen můj subjektivní názor. Třeba naše Peťka tam protancovala střevíčky a ještě stihla jako obvykle perlit na flétnové nástroje. Cestou zpět jsme působili trochu jako autobus, neboť Peťovi vypověděla poslušnost jeho Niva, takže jsme provozovali rozvoz:-)
Sobota - REGI banjo, srdeční záležitost KGB a letos v roli hostů. Protože o Verunku bylo dobře postaráno, mohli jsme vyrazit už brzo odpoledne a užít si tak festival od samého začátku. Nebudu hodnotit kapely, to už udělal ve svém komentáři šéf festivalu Jerry, jen řeknu, že úroveň byla velmi dobrá. My, coby muzikanti z KGB jsme byli přijati velmi vstřícně a mnohokrát jsme slyšeli, že lidé se na náš set těší. I naše cédéčka šla velmi dobře na odbyt, zkrátka bylo znát, že naše kapela je tu dobře zapsaná. Sádlíčko se letos mimořádně povedlo, prostě jsme si to na balkóně fakt užívali. Jako první a řekněme, že i hlavní host, byla paní Věra Martinová aneb První dáma české country, jejíž vystoupení bylo očekáváno s velkou zvědavostí. Nutno podotknout, že její repertoár se už dnes více vzdálil tomu, jak je stále vnímána řadou diváků, a tak vystoupení bylo pro mnoho přítomných určitým rozčarováním. Z muzikantského hlediska to však byl naprosto profesionální a na vysoké úrovni provedený koncert a došlo samozřejmě i na přídavek. No a pak už jsme vynesli svoji kůži na trh, resp. na jeviště, my. Jako obvykle, výborný zvuk, takže jsme slyšeli každou (i falešnou) notu, a přivítání, na které se vždycky moc těšíme. Hrálo se nám moc pěkně a bylo to znát i na ohlasech z publika. Prostě svoji roli hostů jsme splnili a moc nás potěšilo, že většina lidí vydržela na místech a připravili nám úžasnou atmosféru. Díky.
Co říci na závěr. REGI banjo jednoznačně pro nás nejhlubší zážitek, už se těšíme na podzim, ať už v jakékoliv roli, ale i ostatní hraní - spíše dobré pocity.Teď je před námi premiéra v Karlově, přátelé, kdo můžete, nenechte nás v tom, potřebujeme se dobře zavést:-) a v sobotu večer v Litovli velký kocert s The Kilts - Legenda bodhránu.Kdo ještě váháte, neváhejte a přijďte, když ne na nás, tak na výborný guláš.
Z čehož plyne, že my a guláš se na Vás móóóc těšíme. Tak zatím:-)

Loučí se psavá rodina Ticháčků

neděle 6. března 2011

Slezská anabáze a KGB na Urale

Milí věřící (nám),
možná Vám ten nadpis přijde takový zavádějící a geograficky zcestný, ale věřte, že vše je pravda a během textu vše pochopíte.
Měli jsme před sebou miniturné po severní Moravě, v pátek Opava, v sobotu Ostrava. Jako obvykle před cestou do Opavy se zkazilo počasí. Nicméně jsme prodali Verunku a po oblíbení silnici č. 11 vyrazili vstříc dobrodružství. Cesta uběhla velmi příjemně a objekt hotelu Koruna jsme v centru Opavy nalezli bez problémů. Záhy jsme zjistili, že jsme nezávisle na sobě dorazili vlastně všichni, a tak se před vchodem odbylo radostné poplácávání, líbání a vstřícné hýkání.Následovalo nošení aparatury do sálu, který nás potěšil svým komfortem, a dle sdělení pořadatelů, posléze měl být i zaplněn. Měli jsme hrát pro společnost, kterou jsem si sám pro sebe nazval Klubem přátel dobré pohody, a poměrně rozsáhlou skupinu místních Alenčiných příznivců a známých (v jedné osobě). Samozřejmě zde byla i Tara, se kterou se opět počátal jak na samostatný bloček, tak i pro skupinové hraní. Postavili, nazvučili, dorazili i Jana s Mikem po šestihodinové cestě z Prahy. Mike byl celkem unavený, což se během večera ukázalo jako lehce fatální pro jeho zpěv. Zároveň dorazili i tanečníci z The Kilts, kteří měli program zpestřit výukou tanců. Scéna byla tedy připravena a po oficiálním vystoupení prezidenta klubu a krátké přednášce na téma Keltové a hovězí kůže začala naše produkce.
Dobře jsme se slyšeli, a tudíž se nám i dobře hrálo. Ukázalo se však, jak jsem již dříve předeslal, že únava se na Mikeovi podepsala více, než bychom předpokládali. Bylo to znát na intonaci a upřímně nás to trochu překvapilo. Bylo znát, že bude potřeba naučit ho pracovat s hlasem a rozezpívat se před produkcí. Ale to byla jen drobná vada na kráse tohoto večera. Jinak nám to hrálo, Skotům se dařilo na parketu, neboť rychle sehnali dostatečný počet lidí, kteří měli chuť naučit se něco nového. Protože jsme s nimi nevystupovali poprvé, stačilo jen pár slov na dohodnutí před skladbou a už to šlapalo. Půlnoc přišla dřív než bychom se nadáli. Takže Valčík na rozloučenou, pobalit a vyrazit do Kylešovic vybydlet Alenku. Kapelník zadal čas zkoušky a odjel za ptactvem, my jsme velmi rychle ukončili večírek.
Pár hodin spánku nás osvěžilo (nebo jsme si to aspoň mysleli), a tak jsme mohli chutě vyskočit, rozbalit nástroje a po Peťově příjezdu a nezbytné kávě se pustit do zkoušení. Dělaly se především Mikeovy vokály, Alenka mu udělila některé rady, co se týče techniky a již tu bylo poledne - tedy vzhůru do nedaleké restaurace na oběd. Ten se nesl, jako obvykle, ve znamení Peťových zážitků se zvířátky, které byly velmi půvabné, což ocenili i naši anglicky mluvící přátelé. Tedy až poté, co jim to někdo přeložil.
Po návratu k Alence jsme ještě lehce poškádlili struny a pomalu byl čas vyrazit do Ostravy na další štaci, konkrétně na Uralfest do restaurace, která nesla název, jaké překvapení, Ural. Bylo to pro nás první hraní v Ostravě, takže zvědavost a očekávání. Pravda, trochu jsme si zajeli, neboť vinou erupcí na Slunci a špatného postavení Jupiterových měsíců zapomněl kapelník ve Stránském "pracovní" košili, a tak si jel nahonem kupovat provizorium. Cca 30 minut strávených v nákupním centru, kde byla snad čtvrtina Ostravy, na mě působily velmi stresujícím dojmem a za sebe jsem byl velmi rád, když jsme se vymotali do Zábřeha na sídliště, kde se v komunistické krychli nacházel cíl naší cesty. První kapela už hrála, a tak jsme rychle usedli na volná místa a začali se rozhlížet po lokále. Hospoda byla velmi slušně zaplněná a na to, že se tu kouřilo, bylo i relativně vidět. Velmi slušná nabídka z jídelního lístku, bohatý výběr nápojů a parta našeho kamaráda Martina, které pod jeho vedením připravila tento minifestival. Kromě nás vystupovaly dvě kapely a jeden písničkář a úroveň jednotlivých vystoupení byla velmi dobrá. My jsme celý program uzavírali, takže to byla velmi příjemně hozená rukavice.
Samozřejmě jsme povečeřeli a pomalu se začali chystat. Předposlední kapela dohrála (AVE!Band)a pódium bylo naše. Zvučení nám trvalo poměrně dlouho, jednak je nás moc a jednak pro Martinovu zvukařskou partu to byla premiéra. Ale nějak jsme se nastavili a Ostrava tak měla poprvé možnost slyšet hudbu s keltskou duší. Narozíl od Ostravy, my jsme tu možnost neměli. Přestože na pódiu byly odposlechy, shodli jsme se na tom, že slyšet byl pouze zvukový knedlík, nebylo možné rozlišit, který nástroj hraje, a bylo to pro nás velmi náročné. Zvukaři se snažili, ven nějaký zvuk šel, protože lidé reagovali, ale my jsme na pódiu byli celkem zoufalí. Nějak jsme naše vystoupení dohráli, a protože si lidé vyžádali přídavek, tak se nám to směrem ven snad i povedlo.Pro Mika to muselo být hodně stresující, protože se neslyšel a musel zpívat.Ale byla to pro něho a nakonec i pro nás zkušenost.
Noční cesta z ostravy za Verunkou do Sudkova proběhla bez dobrodružství a v klidu a tak jsme kolem druhé hodiny ráno uléhali s pocity spíše smíšenými, neboť jsme vlastně nevěděliů jak naše vystoupení v Ostravě proběhlo a až později jsme se dozvěděli, že se líbilo.
Milí fanoušci, v příštím vstupu se dozvíte, jak proběhlo naše únorové vystoupení ve Stránském, které se nakonec ukázalo jako poslední na tomto místě.Tedy, jak praví klasik - nashledanou za hodinu.

Váš oblíbený T.T.