čtvrtek 31. prosince 2009

Jen pár slov na závěr roku


   Milé Keltstvo,
  končí nám rok, který je rozhodně k zapamatování. Alespoň pro nás. Tak mi dovolte, abych se maličko poohlédl za tím, co se stalo a jak to bylo. Pokusím se na nic podstatného nezapomenout.
  Hm..., jak to vlastně začalo. Ten rok nevypadal, že bude nějak výjimečný. Samozřejmě jsme s Alenkou věděli, co nás čeká v červnu za radost, a řeči o tom, jak nám všem bude hůř a hůř jsme nějak nevnímali, ale s muzikou to bylo tak nějak na levačku. Alča si občas odskočila k Šumperskému Zbořci na záskok, moje kapela spíše přežívala, protože tam byly též přírůstky v rodinách, a celkově to za moc nestálo. Stýskalo se nám po společném hraní na jednom pódiu nebo prostě jen po pravidelném hraní. A to až tak, že jsem si dal na jaře inzerát na bluegrassový server, jestli někdo nehledá basistu z Litovle. Ozvala se mi jedna kapela z České Třebové, a stejně to nedopadlo.
  Ale věci už se mezitím dávaly do pohybu, a aniž jsme to tušili, osud nás pomalu stavěl na start hodně divokého závodu. Přes své účinkování ve Zbořci a kontakty s kapelou Hubertus dostala má vzácná paní (co se má:-)), nabídku od kapelníka jakéhosi souboru jménem Keltgrass band. Dokonce mu prý ani nevadilo, že je v šestém měsíci těhotenství. Kdo je ten šílenec, ptali jsme se. Jméno nám na poprvé nic neřeklo, až mne trklo jméno jeho minulé kapely - neboť Bluegrass Nova patřila k mému hudebnímu zrání, a třeba Yelow River s českým textem mám doteď velmi rád. To prosím nešplhám. Ale zpět k věci. Dohodli jsme schůzku, protože Alča chtěla, abych byl u toho - za což jí dodatečně děkuju, a on přišel. Veliký vlasatý vousatý chlap, kterého byl hned náš 3+1 plný, začal rozvíjet své plány. Byli jsme lehce v šoku, protože ten člověk měl vizi, cíl a prostě věděl, co chce. Něco nám pustil, řekl, jak se věci mají, a trochu jsme společně zahráli. Mně se to docela líbilo, neboť i já mám v podstatě bg kořeny a keltská muzika patří ke kořenům těchto kořenů:-). Jenže on tehdy hledal jen houslistku...
  Ovšem naše kombinace ho zaujala. Snad jsme si tehdy padli trošku do noty a Peťa začal přemýšlet, jak do souboru zakomponovat maželský pár, protože Keltgrass basistku měl. Já jsem do toho dojížděl z Litovle do Ostravy stran zvyšování kvalifikace, a tak jsem spíše na dálku sledoval, jak se celá věc vyřešila. Ukázalo se, že když se ruka k ruce vine a lidi se chtějí dohodnout, tak se dohodnou. Janča, původní basistka, se vrátila k houslím a společně s Alčou vytvořily houslovou sekci, navíc plánovala a plánuje niněru (těšte se, lidičky), no a já se postavil k base. A byl šťastnej, jak blecha. Do té doby, než mi Peťa ukázal SMYČEC. Mně, který tvrdil, že šmytcem hrajou jen srabi, co si nechtějí obrousit prsty! Ale kapelník nepolevil, a když jsem slyšel, jak to zní, musel jsem mu dát, byť se zaťatými zuby, za pravdu. A tak jsem se v pětačtyřiceti začal znovu učit a přátelé, bylo to velmi poetické.Chvíli trvalo, než jsme k sobě s tou věcí našli cestu, vrčeli jsme na sebe, dělali si naschvály a pak jsme si jednoho padli do náruče.. A dnes? Za spolupráce kapelníka vytvářím nový, keltský styl hry smyčcem na basu.
  A soubor se dále profiloval. Peťa sehnal mladého nadějného kytaristu Honzu z Krnova, který slyšel na jeho vizi téhle muziky a byl ochoten jít do něčeho nového, a my jsme se pomalu seznamovali s ostatními členy. S bubenicí a Peťovou partnerkou Alenkou z Opavy, s Jirkou z Břidličné, který si osedlal akordeon, s ostravskou flétnistkou  Peťkou, no a samozřejmě Janča z Uničova, která s námi ponejvíce zkoušela. Sehrávali jsme se, zkoušeli a chystali se na první vystoupení. To nám lehce překazila naše dcera, která hrozila, že by se mohla podívat na svět dříve, než by bylo záhodno, takže jsme si museli na první veřejné vystoupení ještě chvíli počkat. Přišla na svět v červnu, těsně po půlnoci, coby Blíženeček a od toho okamžiku nám dělá jen radost. No a pak přišlo to opravdu prví vystoupení - na festivalu v Dlouhé Loučce u Uničova.Verunka měla sedm týdnů, ale měli jsme hlídání, takže to šlo. Na to, že jsme se všichni dohromay viděli defacto jednou, to byl docela úspěch, aspoň to tak vypadalo, ha ha. No, přátelé, to byl ten okamžik, který odstartoval ten závod na dlouhou trať. Neboť následovaly další hraní, seznámení se s domovskou základnou souboru ve Stránském, kde nás i s malou přijali naprosto úžasně. Pamatujete, jak jste místo potlesku dělali pššššt, abyste nevzbudili Verunku v šátku? Nechtěl bych na někoho zapomenout - Břidličná, Sosnová, poznávali jsme Moravu, sehrávali se, poznávali se navzájem. Vrcholem téhle etapy bylo pro nás účinkování na Mezinárodním folklórním festivalu v Šumperku, čtyřdenní akci, která nás naprosto pohltila. Svým způsobem to byla od nás drzost, měli jsme za sebou vlastně pár vystoupení, ale šli jsme do toho a myslím, že jsme si ostudu neudělali. Ocenění poroty festivalu mluví za vše. To už jsme věděli, že asi jdem správnou cestou a že Peťova vize pomalu dochází naplnění. A jedeme dál, přátelé, neboť vězte, že po zbytek roku jsme upevňovali "dobyté" pozice a rok zakončili dvěma, myslím, velmi povedenými hraními v Opavě, kde jsme ukázali, že naše keltgrassová muzika snese srovnání jak s tradičním bluegrassem, tak i s Nezmařím folkem. Do toho samozřejmě ještě hraní k poslechu i tanci skoro po celé Severní Moravě, úžasné kapelní víkendy a vytváření osobních pout uvnitř kapely. Mám už v muzice trošku něco za sebou a můžu říct, že jsem jenom zíral a stále zírám, jak si tahle parta sedla a táhne za jeden provaz. Sem tam nějaká krizička, v osmi lidech je to normální, ale psi štěkají a karavana atd. Díky Honzovi máme velmi pěkné internetové stránky, na kterých právě jste, pohybujem se na fenoménu jménem Facebook a Keltgrass band si najdete na You Tube. Prostě žijem. Obrovský dík patří určitě celému "klanu" Kudlových, za jejichž úžasnou podporu jsme všichni vděční. Vždycky se u nich cítíme jako doma a díky paní Toničce máme celou svoji činnost výtečně zadokoumentovanou. Pevně veřím, že naše vztahy se budou jen a jen rozvíjet.
  To jsme se dostali k děkování. Tak tedy: Děkujem, že jste nás vzali i s naší princeznou, neboť chápem, že to je určité omezení a jsme šťastní, že pro nás máte pochopení. Děkujem za zázemí, které pro ni máme, že to můžem díky tomu (hlavně Alča), v klidu odehrát. My jsme si ten rok opravdu užili a jsme za to vděční. Zatímco svět řešil své problémy, proplouvali jsme s muzikou a užívali každičkou chvilku. Přátelé, máme do příštího roku dobře nakročeno a věřím, že to potvrdíme. Teď to budem mít o dost těžší, už se o nás trošku ví a budem muset obhajovat. Ale s touhle bandou z toho nemám strach. Doufám, že nám všem bude sloužit zdraví, že na mne zaměstnavatel bude dál tak hodný (řeknu Vám, dělat strojvedoucího tzv. letmo, mít čerstvé dítě a hrát v KGB je občas trochu náročné:-)) a že se v novém roce budeme společně setkávat co nejvíce.To platí pro Vás milí spoluhráči, i pro Vás milí příznivci.
  Byl to dobrý rok. Pokud to tak cítíte taky, jsme moc rádi. Loučíme s Vámi pro letošek, přejem Vám pro příští rok jen to dobré a hlavně - díky, že jste a že jsme se potkali.Mějte se moc a moc a pamatujte, že za hranice všedních dnů se dostanete možná s Čedokem, ale určitě s kapelou jménem Keltgras band!!!!!

                                                            T:-)m, Alča a Verunka

Naposledy ve starém roce...


   Všichni Vy Keltové, všichni Vy, dím,
 kdo jste nebyli ve Stránském nebo byli a nepamatujete, vězte, že to byla důstojná rozlučka. No, jako první nás dostalo počasí. Ještě minulý víkend jsme proráželi závěje v Jeseníkách a uvažovali o pronájmu kapelních saní, načež přišla obleva. Jeli jsme jako páni.V knihovně se topilo, takže Verča měla svý jistý a my ostatní jsme se chystali. Takové prkotiny jako chybějící stojan na mikrofon řešíme levou zadní, Honza to skoro stihl. Inzerovaný Krokodýlí muž Mike Probyn skutečně dorazil, připraven zpívat, jeho obavy se rozplynuly, dorazil i Graham s ekipou z Háje ve Slezsku. Takže poslední pusa Verunce na dobrou noc a dámy a pánové..., no vždyť to znáte. Večer jel ve velkém stylu. Mike se projevil coby skrytý showman a my jsme se nestačili divit, s jakou suverenitou nastoupil na mikrofon. Vystoupení se mu opravdu povedlo a jako klišé se už může zdát konstatování, že "kdo neviděl, neuvěří a kdo viděl, nezapomene". Jsme moc rádi, že se to povedlo a rozhodně se nebráníme nějakému pokračování, pokud Mike zrovna nebude v Melbourne. Pozdravili jsme i tanečníky a myslím, že "Will You Go Lassie" udělala Grahamovi radost. Rozhodně si při ní vystřihl sólo.
  Nebudu komentovat každou skladbu, prostě se nám dařilo.U Fis mol ještě trochu úpím, neboť prstíky se odmítají krčit, jak chci já, ale má to vývoj. Závěr večera si pak vzala do své režie Verunka, ale Valčík na rozloučenou už jsme hráli zas jako kolektiv. Ještě popřát, rozloučit se a zkonstatovat, že vzhledem k vydařenosti hraní na Druhý svátek vánonční lze tušit, že Svatý Štěpán musel mít keltské kořeny.
  Tož tak miláčci. Užívejte a nezapomeňte na nás v novém roce.

                                                                                             T:-)m Ticháček

pondělí 21. prosince 2009

Keltský víkend mezi horami


  Přátelé kolegové Kelti,
 hned na začátku si můžem říct, máme to za sebou a DALI JSME TO! Byl to velmi náročný víkend se spoustou kilometrů za volantem v náročném terénu, hromada tónů, ale povedlo se :-).
  Začátkem týdne se ještě zdálo, že zima se ještě krčí v koutku. Sice přimrzlo, ale bylo sucho a bylo to stran cestování docela nadějné. Načež ve středu začly padat ty bílé věci, co z nich mají děti a silničáři takovou radost. Naštěstí mrznout nepřestalo, takže náledí se nekonalo, v pátek jsem si odvezl své vlaky, honem domů, sbalit holky, nástroje a vzhůru do Raduně u Opavy, z Litovle cca 85 km. Jelo se po slušné silnici, a tak jsme dorazili pořádku, i když lehce osněženi. Čekala na nás nejen kapela, jako obvykle nažhavená, ale i tatér, který nás upravil na tvářích lehkým keltským motivem.Verunka měla krásné zázemí, a tak jsme se do toho mohli pustit. Žádné improvizace, byli jsme komplet, tak hurá na ně! Návštěva byla slabší, neboť naše vystoupení bylo spojené s ochutnávkami irské, tedy keltské kuchyně a někomu se holt zdálo vstupné zbytečně vysoké. Ovšem za svou hřivnu dostali příchozí vydatnou nabídku, co se týče jídla i muziky. Kromě Irské pradleny se nám dařilo, mandolka s buzuki si na sebe ještě musí zvyknout, ale bude to, nebojte. Bylo to velmi příjemné a lidi tentokrát opravdu poslouchali. Vedení podniku má zájem i nadále, tak uvidíme. Prostředí je to pěkné, hrálo se dobře a pro nás i luxus pro malou.
  Přespali jsme u Alči v Opavě, výborný nápad, a v sobotu ráno přesun do Karlova pod Pradědem. Mrzlo, jen praštělo, a po nočním sněžení byl na silnici sníh. A čím výš, tím víc. Nicméně náš miláček vše zvládal excelentně a vezl nás velmi statečně. Na chatě v Karlově jsme se aklimatizovali a zatímco já jsem si zajel zavzpomínat do Letohradu na staré časy (jen něco přes dvě stě kilometrů tam a zpět, přes Skřítek a Suchý vrch v zimě a na sněhu), zbytek souboru zhlédl záznam z Opavy, hádejte, kdo se líbil nejvíce, a pak se přesunul do hospůdky Ve srubu na večerní hraní. To dorazila i Peťka, která bojovala s baterkou u auta, ale jako správná keltská bojovnice zvítězila, no a nakonec i já se svými kluky. Hraní se opět povedlo, premiéru mělo Mezi horami a s buzuki a dvěma bubny to je vrcholná keltská mystika. Jen zázemí pro Verunku zde bylo slabší a méně ochotná byla v tomto směru i část personálu. No...V mrazu jsme se přesunuli zpět na chatu, kde jsme v družné zábavě při jabkovici a medovině, vydrželi někteří cca do půl páté do rána. Kapelník z nás měl radost, my jsme měli radost, jak se nám to všechno povedlo.
  V neděli dopoledne jsme se,coby rodina, přesunuli do Sudkova, čili dalších nějakých šedesát kilo, navíc opět nasněžilo a jelo se docela protivně. Ale bylo to bez ztráty květinky i glancu :-). Odpoledne nás pak čekalo vystoupení na vánočním zpívání souboru Markovice v Postřelmově, který je nerozbornými pouty spojen s manžely Drtilovými - tedy dušemi Mezinárodního folklórního festivalu v Šumperku. Nacvičili jsme pro tuto příležitost tři koledy, tedy pokud se dá říkat nácvik cca patnácti minutám v předsálí. Ale měli jsme nástřel (tedy někteří) ze sobotní zkoušky. Výsledek byl snad povedený a lidem jsme se líbili. V soukromí jsme pak zahráli pro pořadatele, kteří se předvedli jako vynikající hostitelé. Rádi bychom zůstali i déle, ale naše princezna byla proti. Ale však jsme se neviděli naposledy, navíc jsme navázali další, snad užitečné kontakty.
  Takže milí přátelé, sami vidíte, že víkend byl opravdu lehce hektický. Když jsem vylézal dnes v poledne z auta, měl jsem od pátka natočeno přes pět set kilometrů. Kapelníka čekala ještě v neděli do noci administrativa kolem opeřenců, takže si taky užil svoje, ale to už je asi náš úděl.
  Miláčci, všichni se uvidíme na Štěpána ve Stránském. A Vy milí příznivci, kdo můžete, přijeďte, bude to naše poslední letošní hraní a chceme si to s Vámi užít.
 Tož se mějte krásně, ať Vám Ježíšek pěkně naježí a pamatujte: Keltem jednou, Keltem navždy :-)

                                                                             Tak pravil Ticháček

pondělí 14. prosince 2009

Masters of Puppets


Milí příznivci kapelního bloggu (a bloggera),
  máme za sebou další vydařenou taškařici, tím myslím avizované hraní v Opavě na festiválku Bluegrassové návraty. Já osobně jsem se docela těšil, neboť bluegrass jest mým šálkem čaje a byl  jsem i zvědav, jak přijme modré publikum naši muziku. Cesta uběhla celkem v pohodě, jeli jsmes Jančou a po necelých dvou hodinách jsme byli na místě, tedy před Loutkovým divadlem v Opavě. Trošku problémy s parkováním, ale nic, s čím by nešlo zapracovat, a již jsme se vnořili do útrob líbezné kulturní instituce. Pořadatelé připravili akci skutečně vzorně - špičkové zázemí, včetně možnosti rozehrát se, občerstvení, zvuková zkouška a možnost "osahat" si pódium.Sešli jsme se po měsíci zase v plné síle a byla to veliká radost a veliké těšení, jak jim to natřem. Na tomto místě bych rád vysekl poklonu Peťovi a Alence, kteří nám pomohli při domlouvání hlídání pro Verunku a byla to služba par excellence. Že to Verča ke konci až tak neocenila, je věc jiná :-).
  Akci zahajovala pořadatelská formace Bluegrass Comeback, která je již řadu let stálicí na bg scéně a tento festival pořádala již potřinácté. Navíc jejich kapelník je generačním souputníkem našeho (kapelníka).Viděli jsme je jen zčásti, neb jsme se připravovali na náš úder.Přátelé, kdo jste tam nebyli, můžete jen litovat!Poměrně slušně zaplněné hlediště jsme donutili opustit myšlenky na blížící se svátky a zahrnuli jsme je porcí našich tónů.Některé nové věci ještě potřebují dopracovat tempově a tak (navíc nejmenovaný basista by se konečně mohl naučit nástup na O.J.C., že), ale třeba Highland Paddy jsme dali celou i s instrumentální dohrou, housle - flétna - bomba. Honza je čím dál větší kamarád s bouzouki, Jirka na kozí dech již zcela standartně a přátelé, Peťka již trénuje na pipes! Tymián poprvé zpívaný v originále šel minimálně o 100% nahoru a když k tomu připojíme stálice typu Hvězdy, Dud a excelentní výkon našich tanečníků (zase jsme je dostali, kluci!), bylo naše vystoupení skromně řečeno VELMI SLUŠNÉ. Je to marné, když se udělá nějaká práce a něco i málo se tomu věnuje, na tom pódiu se nám to vrátí. Trošku jsem měl problém s technikou, ale moje blbost, zpanštěl jsem, měl jsem hrát "per huba", jako všichni.Takže si myslím, že jsme ostudu sobě, ani Keltům obecně neudělali. Navíc i publikum přežilo, že jsme standartně nepikovali, a věřím, že tradiční věci v naší úpravě osvěžily. Závěr akce obstarala kapela Blue Rej, dříve vystupující pod názvem Modřina, a jejich bluegrássek opravdu hladil. Pro mne osobně to pak byl návrat cca o dvacet i více let zpátky - oči mi nezkalil černý flór, to jen vzpomínky, mrchy...
  My, majitelé dětí, jsme se ještě večer vraceli zpět, zatímco tvrdé jádro všech souborů jamovalo cca do tří do rána. Závidím a už se moc těším, až se zase prohraju nocí. Snad jsem to ještě nezapomněl.
  Myslím, že se hraní povedlo.Teď to ještě musíme potvrdit na kapelním víkendu, kdo můžete, milí příznivci, v pátek Raduň, v sobotu Karlov, no a pomalu budem moci začít bilacovat letošní rok, že milí Kelťáci?
 Tož tak. Přeji Vám, abyste se nezbláznili z předvánoční atmosféry a abychom se všichni sešli na jednom z hraní, které nám do konce roku zbývají.Takže: S námi, po nás Keltgrass!!!!

                                                                                Oblíbený Ticháček:-)