středa 26. ledna 2011

Jak jsme se poměli v Raduni

Tak tedy naši milí,
opět nám bylo vyrazit směr Raduň. Ještě jsme měli v živé paměti prosincovou cestu domů, kde se nám sníh představil v plné síle, a říkali jsme si, že dvakrát nevstoupíš do stejné řeky. Domluvili jsme se Jančou, že ji vezmeme, naložili a vyrazili. Já jsem byl protivný, jako vždy, když se nedaří na minutu, zatím to přičítám věku. Peťka se omluvila, neboť ji sklátila choroba, dokonce i do sms psala, že má "rýbu". Cesta tam ještě celkem ušla, sněžilo jen trochu a na prd to bylo jen kolem Moravského Berouna. Po čtrnácti dnech, kdy jsme byli zmlsaní oblevou, opět přimrzlo a začalo padat.No, ale na místo jsme dorazili.Dokonce s náskokem, takže Verunka si mohla poběhat po lokále a my jsme se mohli trošku rozkoukat a dát si s holkama kořavku:-).Dorazil Peťa, začali jsme stavět aparaturu a do toho hostinský zahájil večer, který se měl kromě KGB nést v duchu ochutnávky rakouské kuchyně a vína. Mně jen tekly sliny, neboť jsem vyrazil bez večeře. Dorazil zbytek bandu, Tara přijela samozřejmě s Jirkou a vypadala, že je ráda, že nás vidí. My ji taky. Hospoda byla plná a lidé se začali dožadovat hudby. Ale to už jsme byli nachystaní, takže nás to nerozhodilo, a vyjeli jsme na ně po našem. Hvězda, Pradlena a už to jelo. Po první sérii šla Verunka spát a šlo jí to moc pěkně,my jsme pokračovali. Bylo to náročné hlavně pro Alču, která jela všechny party i za Peťku, ale opět jsme si poradili. Pomohla i Tara, která zazpívala celkem čtyři věci a hrála s námi některé standardy, my jsme ji pak na oplátku, jako obyvatelce státu, který se za občanské války přihlásil na stranu Konfederace, zahráli Johna Browna, Pole s bavlnou a Buráky, samozřejmě česky. Ta koukala! Lidi se rozjeli, tancovali, ale ukázněně skončili spolu s námi. To už jsme za sebou měli i společnou ochutnávku specialit, neboť pan vedoucí se už nemohl koukat na to, jak kvůli slinám nemohu téměř mluvit. Děkujeme:-).Po produkci jsme vyšli ven a... zjistili, že nám nezbude, než vstoupit podruhé do stejné řeky, prostě napadalo.No přátelé, šlo to, jen zas kolem toho Berouna... Ale bylo to bez ztráty květinky, Janču jsme dovezli v pořádku, sami taky dojeli, no a šli jsme spát.
Byl to příjemný večer. Na ocenění za hudbu to zrovna nebylo, ale zvládli jsme to. Zapojili jsme víc náborových písní a lidi se chytali, takže snad byli spokojení. No a nás čeká pozítří Stránské. Přátelé, kdo můžete, přijeďte, přijedou mi kamarádi - muzikanti z Čech, moc se těším, jak si zahrajem, věřím, že počasí nebude na překážku.Takže, mějte se krásně, zachovejte nám přízeň a my Vám zas zahrajeme.

Báj báj

T:-)m Ticháček

neděle 16. ledna 2011

V novém roce s novými tvářemi

Naši milí,
rok se nám pomalu rozbíhá a Vy o nás nic nevíte.Tak to budu hledět napravit. Ony ty události docela letí a aby si člověk uchoval zdravý rozum, je třeba malinko zachovat odstup. Ale k věci.
Pátého ledna dorazila z Ameriky Tara. Byla to velká událost, byl pro ni v Praze Jiřík, protože právě Jiřík se jí líbí o chlup víc, než my ostatní. Vše dopadlo dobře, letadlo přistálo téměř na čas, žádní teroristé a tak, takže mladí dorazili do Karlova v pořádku. My jsme tam měli dorazit v pátek odpoledne, pozkoušet a večer jsme se měli představit v místní Pizzerii.Moje Alenka se těšila tak intenzivně, až si z toho přivodila chorobu, a tak jsem jel do Karlova sám. Pro mně trošku problém, neboť mé jazykové vybavení stran angličtiny není úplně dokonalé. Ale kdopak by se vlka bál, nač plakat nad rozlitým mlékem a nač stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko, že. Tara mne poznala, objala (heč) a přivezla mi krásný kalendář s mašinkama. Jinak toho půl roku od Šumperského festivalu jako by odvál vítr a všechno pokračovalo svou cestou. Tara je moc fajn a myslím, že se jí tu líbí. Velká Alenka uvařila svoji spešl kávu,trošku jsme pohráli a naplánovali večer. Pak už byl čas k přesunu.
Večerní hraní byl hlavně test, měl dorazit i Mike a chtěli jsme už představit nové obsazení více méně naostro. Po příchodu na místo jsme zjistili, že někde po trase se zadrhla propagace, takže o naší produkci nikdo nevěděl, na druhou stranu, na neplakátované vystoupení tam bylo lidí dost:-) Ať si z toho každý vybere, co mu libo. Postavili jsme aparát, ten jsme taky chtěli vyzkoušet, ochutnali z místních specialit, to hlavně já, dorazil Mike, který měl radost z Tary, neboť si měl s kým povídat:-) A juž byl čas nástupu na plac. Vlétli jsme na to, jak je naším zvykem, a myslím, že se nám docela dařilo. Tara dostala prostor k sólovému mini bloku a já slyšel Rocky Top naživo v originále. Její hra nás na chvilku přenesla do Appalačských hor, mezi usedlíky, jejichž předkové kdysi vyrazili na dalekou cestu ze starého světa a nesli si v sobě dědictví předků, které se dnes snažíme oživovat i my. Mike zapadá čím dál víc,jeho Mezi horami, to je fakt zážitek, a i místní mládež, která dorazila s notebooky, neboť Pizzerie inzeruje i připojení, přestali ťukat a sledovali. Jo, nakonec to nebyl propadák. Peťka hrála i za Alču jako o život, a to měla prosím opar, což je pro flétnistku choroba téměř smrtelná, Janča si střihla první housle a ani nebyla moc nervózní.Takže poslední písnička, pobalit a vzhůru k Alence na chatu na druhou část večera. Ta se taky povedla, a tak mi jen bylo líto mojí Alenky, že tam nemohla být s námi.
Ráno dopoledne jsem vyrazil do Sudkova za rodinou, které už bylo lépe. Odpoledne se přijela podívat Tara s Jiříkem a bylo to pro holky shledání velmi dojemné. Večer nás pak čekalo první letošní oficiální vystoupení v kulturáku v Postřelmově, což je hned vedle. Po počátečních zmatcích mezi zvukaři se postavila aparatura, Milan nás nazvučil, sál se zaplnil cca ze dvou třetin, což, jak jsme se dozvěděli, je na Postřelmov velmi slušné, a šli jsme na to. Přátelé, bylo to úžasné. Lidi byli nadšení, Mike se ukázal jako skrytý šoumen a vystupování s námi si fakt užíval, Tara opět sklidila velký potlesk a cédéček se nedostávalo. Takže velký úspěch. Možná tam na jaře budem dělat výchovný koncert, zájem by tu byl.
Takže tak. Takhle pěkně nám ten nový rok začal. Tara s Jirkou teď byli týden u nás, takže jsme si to docela užili, i na operu došlo a v pátek 14. jsme pak Janče pomáhali rozloučit se s Dallasem. To bylo též poměrně husté, neboť jsme se promíchali s Hubertusem a společně jsme tvořili zábavu. Joj!
Miláčkové, mějte se krásně, my jedem příští pátek do Raduně, pak už je tu Stránské, no neflákáme se. Takže i Vy proplouvejte tím rokem a nezapomínejte na nás, my se zas ozvem:-)
Mějte se keltsky

Ticháček

pondělí 3. ledna 2011

Malé ohlédnutí za rokem, který nás právě opustil

Milí přátelé hudby, které z nedostatku jiných příležitostí říkáme keltská,
tak nás opustil další rok, naši milí. Celý jste ho mohli prožít s námi na našich stránkách a prostřednictvím tohoto blogu. Dovolte teď malé resumé a ohlédnutí za tím, co bylo, stejně jako malé zamyšlení nad tím, co nás čeká.
Máme takový pocit, že se nám ten rok docela podařil. Úplně ideální to nebylo, ale ideální žena je taky jen sen, že. Pokud to budeme brát čistě statisticky, tak kromě Šternberka, kde jsme se ocitli více méně omylem, absolvovali jsme všechny soutěžní vystoupení coby vítězové diváckých hlasování, což nás těší. Protože pro diváky hrajem především. Nechceme se podbízet, ale rádi bychom se drželi jedné z prvotních rolí hudby, a to je pobavit. Asi nikdy nebudeme kapela pro odborné poroty, ale o to nám snad ani nejde. Zajímá nás samozřejmě názor odborníků, na druhé straně hrát pro aplaudující sál, tomu se máloco vyrovná. Nejsme rovněž v tuto chvíli kapelou autorskou. Nabízíme svůj pohled na lidovou hudbu, potažmo na historii, a je nám jasné, že ne každému se naše vize může zamlouvat. To je v pořádku. Ale jak pravil Miroslav Ivanov - "Nechci, abyste s mými názory souhlasili, postačí nám, když o nich budete přemýšlet".
Podařilo se nám natočit první cd. To je taky věc, se kterou jsme na začátku roku nepočítali. Chtěli jsme ještě chvilku počkat, ale zájem Vás, fanoušků, nás přesvědčil, že jsme svůj názor museli změnit. Cédéčko jsme natáčeli na jednu stopu, tudíž naživo, má svoje mouchy, ale je to naše dítě a my jsme za něj rádi.Rovněž nás těší, že je o něj docela zájem.
Co se hraní týče, hráli jsme, až se z nás kouřilo. Hráli jsme na akcích řekněme prestižních, i na místech, kde na nás přišlo pár lidí. Každé hraní nás posouvá někam dál, i když si to třeba hned neuvědomíme. Záleží jen na nás, co si odnesem. Nerad bych na něco zapomněl, ale nejvíce si asi ceníme vítězství v divácké soutěži na Mohelnickém dostavníku, Bystřickém banju a nominace na Mezinárodní folklorní festival do Tennessee. Rovněž nás těší, že se nám podařilo naplánovat a zrealizovat Keltské slavnosti v Karlově. To je akce, ze které bychom moc rádi udělali tradici. Velmi nás těší, že vlastně po každém hraní za námi chodí lidé s tím, že se jim naše hudba líbí. To pak z člověka spadne i ta únava:-)
To bylo v kostce k roku uplynulému, teď k tomu, co nás čeká.A věřte, že už teď je toho dost. Proto jsme museli udělat trošku redukci, i kvůli personálním změnám, kdy čekáme, až se Mike s námi sehraje a sezpívá. Některé věci konkrétně - rozhodli jsme se například vypustit Portu v Bludově. Dospěli jsme k názoru, že nemáme zapotřebí dohadovat se s kýmkoliv o tom, jak a co máme zpívat. Poté, co jsem o tom napsal na náš blog, dostali jsme coby kapela mail, jehož autorka nás nařkla mj ze sobectví, z toho, že si lidi stejně nezapamatují ani názvy našich písniček v angličtině, že množstvím nástrojů na jevišti jen zakrýváme své hudební neumětelství. Myslím, že tím, co jsme dokázali, jsme dali dostatečnou odpověď. Ale Portu ne. Pokud jsme tím někoho zklamali, mrzí nás to, ale po zážitcích z loňska už do toho nepůjdem. My jsme se obecně rozhodli omezit účast na soutěžích - vyzkoušeli jsme si to, myslím, že celkem s úspěchem, a neradi bychom překáželi dalším mladým kapelám. Přiznám se, že jsem nebyl ani v dobách dřívějších rád, když se na soutěži objevila lehce zavedená kapela s tím, že jde do soutěže. Je to asi věc názoru. Teď je otázka, jak nás budou akceptovat pořadatelé, to bude docela výzva. Čekají nás koncerty s Tarou z Tennessee, která by měla během pár dnů dorazit, měli bychom vystupovat jako hosté na REGI Banju, čekají nás Horecké struny, další ročník Keltských slavností, v Litovli bychom rádi uvedli velkou show s tanečníky, dostali jsme opět pozvání ze Šumperka. Čekáme, zda se bude konat Mohelnický dostavník, a poslali jsme svoji vizitku pořadatelům Keltské noci na Plumlově. Samozřejmě největší bomba pro nás je cesta do Ameriky v termínu 12. - 19. června. Pokud to všechno dopadne, bude to určitě zážitek. Moc se tam těšíme a doufáme, že dopadneme lépe, než naše hokejová "dvacítka" v těchto dnech. Pevně věříme, že Amerika po našem odjezdu už nikdy nebude jako předtím:-) V jednání je i další zahraniční festival, ale protože tento měsíc probíhá výběr, nechceme nic zakřiknout, a tak s pokorou čekáme.Ale určitě budeme informovat. No, je toho fakt zatím docela dost.
Na konec jsem si nechal nás, coby lidi a lidičky.Já bych chtěl z tohoto místa poděkovat všem, co nám pomáhali a pomáhají. Jakkoliv. My jako kapela jsme si prožili svá vítězství i své krize, pokryli jsme se několika vavříny(ale spí se na nich fakt blbě), utržili něco šrámů, v něčem jsme se poučili, v něčem zůstáváme stejní(irsko - skotského pomezí se jen tak nevzdám).Každý z nás musel a musí obětovat něco ze svého volného času, za což Vám, moji milí spoluhráči, patří dík a obdiv. Vždyť cestovat z Ostravy v současných podmínkách a při současném stavu silnic nebo skloubit muziku se studiem a výchovou dětí, hluboce se před Vámi skláním...
Na závěr by se patřilo cosi moudrého, že. Tedy lidičkové, mějte se moc krásně, zachovejte nám přízeň, ale hlavně, nenechte se otrávit "blbou náladou". Nenechte si vzít humor, laskavost a slušnost. A poslouchejte muziku, nejen tu naši. Ať se v tom následujícím roce setkáváme nejen na těchto stránkách, ale i naživo, na hudebních akcích a festivalech.
Ať Vás naše muzika provází jen na těch slunečných cestách.

Za celý KGB(teda doufám)
kapelní mluvka Tom Ticháček

Opět naposledy v tomto roce na pódiu

Milí příznivci, nepříznivci i něco mezi tím,
tak se nám ten rok zas tak nějak přikulil ke svému závěru.Ale ještě než se s dovolením pustím do jeho hodnocení, musím napsat, jak jsme prožívali jeho závěr.Mezi svátky nás čekalo zkoušení s Mikem a třicátého hraní na Švýcárně, tedy na hřebenech. Ale popořadě. Svátky jsme prožili tak nějak standartně, Ježíšek prosvištěl, oznámil, že nejhodnější byla Verunka(a co to několikanásobné noční vstávání, ha??? )a my že se máme polepšit. No a šestadvacátého jsme už svištěli bílou stopou do Karlova pozkoušet s Peťou. Dopoledne zkoušela Janča, my jsme dorazili krátce po druhé. Peťa s Alčou už na nás čekali,Alenka si libovala, že nemusela hrát na Štědrý den na buben, ale Štěpán jí to vynahradil. Takže jsme trošku podrbali, trošku pohráli a zas jeli, abychom se o tři dny později opět vrátili.Já jsem byl po noční a moc mi to nesedlo, plánoval jsem, že se dospím v Karlově, ale pořád to bylo málo. Dorazil Mike s Janou, kterého kapelník oficiálně uvítal, no a samozřejmě i zbytek kapely, se kterými jsme se srdečně přivítali.
Co říci ke zkoušce, hm. No, byla to zkouška a přece Vám miláčkové neprásknu, co na Vás chystáme:-) Byli jsme samozřejmě zvědaví na Mika, takže zde jest jakési úvodní resumé. Podotýkám, že moje.Tedy, především klobouk dolů, že se do toho vůbec pustil, nemusel. Ale jde do toho s obdivuhodnou zarputilostí a hlavně má na čem stavět. Hlas tu totiž je. Protože už s Peťou maličko popracovali, znal aranže, takže se ukáznil a nejde do zpěvu přes sóla, ale naopak nastupuje tam, kde má. Překvapil češtinou a tady Vám opravdu víc neřeknu, počkejte si na produkci, fakt to stojí za to. S kytarou je to horší, tam musí Mike překonat tu úvodní fázi,kdy se moc nedaří a člověk má pocit, že se všechno spiklo proti němu, ale opět, chce a něco pro to dělá.Co se nás týče - za prvé, nespěcháme a rádi si počkáme, a za druhé, se bez té kytary v tuto chvíli obejdeme. Malinko jsme hnuli s aranžemi, Alča dostala víc prostoru s mandolkou a ono to jde. Takže Miku, klid, až to bude, tak zbouráme společně všechna pódia světa.(A ještě jednou díky za dárek).
O den později, poslední veřejná produkce KGB v roce 2010, předsilvestrovské hraní na Švýcárně. Z cesty jsem měl trošku obavy, mělo se jet po vlastní ose na Ovčárnu, odtud rolbou na místo. Pro náš vůz docela výzva. Skupina A jela Alenčiným terénním vozem 4x4, skupina B naší Fabií o obsahu 1,2, ovšem se zimními pneumatikami(neboj Peťko, vy jste áčko).A vyjeli jsme oba! Cesta naprosto bez problému, silnice krásně vymrzlá a nahoru sypaná štěrkem, takže velký dík našemu miláčkovi. No a pak následovala premiéra v jízdě rolbou. Do prostoru o velikosti cca necelé skříňové Avie se nás vměstnalo 12, plus basa a cimbál, spolu s dalšími nástroji. Spolu s námi totiž nahoře vystupovala i cimbálová muzika Wajdovci z Opavy. Díky pásům to moc nedrncalo, zato to trvalo. Ještěže kolovala první pomoc v podobě suchého bílého:-).
Přátelé, nahoře bylo krásně! Mrzlo a sníh v reflektorech nádherně jiskřil, do toho zapadaná chata, včetně zvonice od pana Olivy, to se nedá popsat, to je nádhera, kterou si každý z nás odnesl ve svém srdci. Uvnitř teplo a útulno. Odložili jsme si a začali se rozkoukávat. Peťa s Ačou, Jirkou a tehdy ještě Honzou tu hráli už vloni, pro nás ostatní to byla premiéra. No, moc se mi tam líbilo.Hned jsem si dal něco k jídlu, abych obalil nervy a zahnal stres z cesty. Wajdovci šli ladit na chodbu cimbál, neboť je to velmi složité zařízení, já jsem si dohodl zapůjčení basy, no a chata se pomalu plnila. Přátelé, Švýcárna není velká, bylo plno, přesto jsme se tam vešli v sedmi lidech, cimbálovka s cimbálem a ještě se tancovalo. Negativní líčení tohoto podniku se naštěstí nepotvrdilo.
Krátce po šesté Alenka zabubnovala tuš, Keltové vztyčili pomyslnou vlajku a šli jsme na to. Večer probíhal velmi příjemně, lidi se bavili, obě kapely měly úspěch, jedly, pily, hodovaly a tak nějak to uteklo.Krátce před půlnocí jsme dali Valčík na rozloučenou a pak už scéna patřila písničkám, které se před 22. hodinou nevysílají.Odtud se kormidlo otočilo zpět k umění.Škoda, že už v době, kdy byl čas rolby, ale tak to chodí. Přesto byla Vltava v obsazení cimbál, housle, flétna, viola, basa zážitkem a Over the Rainbow jen korunovalo vydařený večer.
Zpáteční cesta byla docela horor. V rolbě nás bylo snad patnáct, u některých už byla hranice sebeovládání silně posunuta, no ale jeli jsme. Na Ovčárně jsme si docela vydechli, autíčka krásně nastartovala, dolů se jelo luxusně a u Alči v Karlově jsme ještě chvíli poseděli a užili si vlastně i společného Silvestra.
Co se týče hraní, je to pro tenhle rok opravdu všechno.Já o něm ještě pohovořím, neboť je toho dost, co mám na srdíčku, teď už jen trochu s křížkem po funuse - mějte se krásně a užijte si rok 2011!

T:-)m Ticháček