V novém roce s novými tvářemi

Naši milí,

rok se nám pomalu rozbíhá a Vy o nás nic nevíte.Tak to budu hledět napravit. Ony ty události docela letí a aby si člověk uchoval zdravý rozum, je třeba malinko zachovat odstup. Ale k věci.

Pátého ledna dorazila z Ameriky Tara. Byla to velká událost, byl pro ni v Praze Jiřík, protože právě Jiřík se jí líbí o chlup víc, než my ostatní. Vše dopadlo dobře, letadlo přistálo téměř na čas, žádní teroristé a tak, takže mladí dorazili do Karlova v pořádku. My jsme tam měli dorazit v pátek odpoledne, pozkoušet a večer jsme se měli představit v místní Pizzerii.Moje Alenka se těšila tak intenzivně, až si z toho přivodila chorobu, a tak jsem jel do Karlova sám. Pro mně trošku problém, neboť mé jazykové vybavení stran angličtiny není úplně dokonalé. Ale kdopak by se vlka bál, nač plakat nad rozlitým mlékem a nač stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko, že. Tara mne poznala, objala (heč) a přivezla mi krásný kalendář s mašinkama. Jinak toho půl roku od Šumperského festivalu jako by odvál vítr a všechno pokračovalo svou cestou. Tara je moc fajn a myslím, že se jí tu líbí. Velká Alenka uvařila svoji spešl kávu,trošku jsme pohráli a naplánovali večer. Pak už byl čas k přesunu.

Večerní hraní byl hlavně test, měl dorazit i Mike a chtěli jsme už představit nové obsazení více méně naostro. Po příchodu na místo jsme zjistili, že někde po trase se zadrhla propagace, takže o naší produkci nikdo nevěděl, na druhou stranu, na neplakátované vystoupení tam bylo lidí dost:-) Ať si z toho každý vybere, co mu libo. Postavili jsme aparát, ten jsme taky chtěli vyzkoušet, ochutnali z místních specialit, to hlavně já, dorazil Mike, který měl radost z Tary, neboť si měl s kým povídat:-) A juž byl čas nástupu na plac. Vlétli jsme na to, jak je naším zvykem, a myslím, že se nám docela dařilo. Tara dostala prostor k sólovému mini bloku a já slyšel Rocky Top naživo v originále. Její hra nás na chvilku přenesla do Appalačských hor, mezi usedlíky, jejichž předkové kdysi vyrazili na dalekou cestu ze starého světa a nesli si v sobě dědictví předků, které se dnes snažíme oživovat i my. Mike zapadá čím dál víc,jeho Mezi horami, to je fakt zážitek, a i místní mládež, která dorazila s notebooky, neboť Pizzerie inzeruje i připojení, přestali ťukat a sledovali. Jo, nakonec to nebyl propadák. Peťka hrála i za Alču jako o život, a to měla prosím opar, což je pro flétnistku choroba téměř smrtelná, Janča si střihla první housle a ani nebyla moc nervózní.Takže poslední písnička, pobalit a vzhůru k Alence na chatu na druhou část večera. Ta se taky povedla, a tak mi jen bylo líto mojí Alenky, že tam nemohla být s námi.

Ráno dopoledne jsem vyrazil do Sudkova za rodinou, které už bylo lépe. Odpoledne se přijela podívat Tara s Jiříkem a bylo to pro holky shledání velmi dojemné. Večer nás pak čekalo první letošní oficiální vystoupení v kulturáku v Postřelmově, což je hned vedle. Po počátečních zmatcích mezi zvukaři se postavila aparatura, Milan nás nazvučil, sál se zaplnil cca ze dvou třetin, což, jak jsme se dozvěděli, je na Postřelmov velmi slušné, a šli jsme na to. Přátelé, bylo to úžasné. Lidi byli nadšení, Mike se ukázal jako skrytý šoumen a vystupování s námi si fakt užíval, Tara opět sklidila velký potlesk a cédéček se nedostávalo. Takže velký úspěch. Možná tam na jaře budem dělat výchovný koncert, zájem by tu byl.

Takže tak. Takhle pěkně nám ten nový rok začal. Tara s Jirkou teď byli týden u nás, takže jsme si to docela užili, i na operu došlo a v pátek 14. jsme pak Janče pomáhali rozloučit se s Dallasem. To bylo též poměrně husté, neboť jsme se promíchali s Hubertusem a společně jsme tvořili zábavu. Joj!

Miláčkové, mějte se krásně, my jedem příští pátek do Raduně, pak už je tu Stránské, no neflákáme se. Takže i Vy proplouvejte tím rokem a nezapomínejte na nás, my se zas ozvem:-)

Mějte se keltsky

Ticháček