středa 27. ledna 2010

Jak jsme nezmrzli


  Naše milá, převážně keltská veřejnosti :-),

 čas už ukrojil z nového roku malý krajíček, tak mi to nedá, abych se s Vámi zas nepodělil o dojmy z toho, co se u ná děje nového, případně zareagoval na podněty starší.
  Tak tedy: O minulém víkendu se naše kulturní úderka sešla v Karlově na kapelní zkoušce. Nahlášení jsme byli všichni k Alče na chatičku, takže se dalo čekat, že by se nějaká práce mohla udělat. Měl jsem trochu strach z cesty, sněhu je dost, mrzlo též slušně, inu leden, že, ale největším problémem se ukázalo vyjet v Litovli z parkoviště. Ale úspěšně jsme přeskákali zmrzlou sněhovou kupu a po suchých silnicích dojeli až do Malé Morávky. Do Karlova už to bylo trochu po ledu, ale těch pár doklouznutí už jsme zmákli my i Tátoš. Peťa už čekal na parkovišti, pomohl s věcmi a byli jsme, hm, no, doma ne, ale silně to tam domov připomínalo. Prostě, byli jsme tam, kde to známe, a mezi lidmi, které máme rádi. Velká Alenka nás pak dokonale odrovnala, když nás po návratu ze sjezdovky pozvala ke stolu, na němž se skvěla kachna, knedlíček, zelíčko, pivínko, prostě tradiční keltský oběd. Mastní jsme byli až za ušima.
  Ale dost o logistice. Sešli jsme se vskutku všichni, dokonce nás bylo víc, protože Janča dorazila i s niněrou!!!! Přátelé, popracovali jsme, to nám můžete věřit. Protože letošní rok vypadá být ve znamení soutěží nebo aspoň jeho část, pilovali jsme základ soutěžního repertoáru. Vokály, dynamiku, sehranost, takové ty prkotiny, a pak i detaily, vychytávky, které kolikrát divák ani nepostřehne, ale nám dělají radost. Jestli nás nezaříznou zvukaři, mají se návštěvníci, porotci, kritici, fan klub i han klub na co těšit:-o. Jako motivace a palivo nám sloužilo různé zkapalněné ovoce, no po čase to opět Ticháček lehce přeťáp, ale žije, a ani jsme se nenadáli a byl tu večer. Odebrali jsme se ke Kudlom do penzionu, abychom zhlédli na velké obrazovce nějaké instruktážní materiály - irské tance i bg klasiku (ňam ňam), no a kolem půlnoci jsme zavírali. Tož, pěkné to bylo.
  V neděli dopoledne ještě chvilku pohrát, pak najíst, sbalit a směr domů. Moc se to povedlo. A když chudák Peťka litovala, že má na jaro náročný program v domovském orchestru a nestihne s námi všechna hraní, věděli jsme, že to myslí opravdu. Ale my si na ni počkáme, protože se vyplatí mít v souboru dva, až tři lidi, kteří byli v minulém životě Kelty...
   Miláčkové, v pátek se na Vás těšíme ve Stránském, doufáme, že počasí dovolí, a nebo v sobotu na Antonii. Máme Vás rádi, mějte nás taky rádi a pamatujte - auta stojí, vlaky jedou a Keltgrass Band hraje furt:-)
                                                                 Ahóóój   T. T.

neděle 17. ledna 2010

O pravidelném hraní a tak

   Milí Celtici,
 všechny Vás zdravím v novém roce a věřím, že se nacházíte při dobrém zdraví a zima Vás ještě úplně nezkrušila.Chtěl bych se s Vámi dnes mj podělit o pár názorů na článek, resp jeho část, který vyšel v lednovém čísle časopisu Folk. Je tam rozhovor s kapelníkem skupiny "Jauvajs", která se shodou okolností zabývá podobnou muzikou, jako my. V závěru odpovídá na dotaz, zda mají raději pravidelná hraní, nebo to řeší ve stylu, kdo je pozve. Zaujalo mne, že Jakub Linhart se staví k pravidelnému hraní spíše rezervovaně a nevidí v tom příliš přínos. Z mého hlediska je opak pravdou. Hraní se věnuji zhruba od podzimu 1992 a vždy jsem preferoval možnost hrát pravidelně, třeba 1x za měsíc na stejném místě.Přijde mi, že pro kapelu je to rozhodně výhoda. Jednak má jistý termín, pokud je šikovná, natáhne lidi, kteří na ni pak budou chodit, a navíc má třeba šanci vyzkoušet si něco nového před publikem, které ji zná, a eventuelně je ochotné odpustit, když se u té nové věci zrovna nesejdou tóny:-). Prostě jsem moc rád, že se každý poslední pátek v měsíci vracíme do Stránského. Je to taková naše jistota. Stejně jako lidičky, které ještě neomrzel náš nekompromisní tah na keltskou branku. Občas je lehce dobrodružné se tam dostat, ale vždy to stojí za to. Navíc musím konstatovat, že takovéhle publikum by nám mohla závidět leckterá renomovaná kapela. I to patří k výhodám pravidelného hraní. Nehledě na to, že některé ozdoby na stolech byly, jsou a pevně doufám, že i budou opravdu delikatesní.
  Prostě, asi to řeknu za celý náš obskurní soubor, pravidelné hraní je pro nás výhra a jsme moc rádi, že ho máme. Co dodat. Snad jen, že už se tam těšíme, připravujeme se, abychom si neuřízli hned zkraje roku ostudu, no a že se těšíme hlavně na Vás, milí fanoušci, příznivci i Vy, kteří to s námi tedy jakž takž vydržíte.
  Takže: užívejte života plnými doušky, nezakuckejte se při tom a 29. ledna v osm večer, hned jak uložíme Verunku - "dámy a pánové, vážení přátelé, Vaši druhdy útulnou vísku postihl přírodní úkaz jménem...", dosaďte si sami.

                                                                                              Tak zatím...:-)             Tom