Milí příznivci i Vy, co čekáte, až se uhrajeme k smrti,
tak nám běží advent se všemi radostmi i strastmi. Pokud máte pocit, že už je toho na Vás privela a jste zralí na ústav, velím stop! Sednout a číst blog. Neboť zážitky našeho neobyčejného souboru Vám snad spraví náladu a budete lépe čelit marketingovému šílenství. Keltové to měli jednoduché. Ti tyhle svátky zimního slunovratu jednoduše prožrali a fronty v Kauflandu jim byly celkem u pr...:-)
Dlouho jsem se neozval a třeba jsem někomu z Vás i chyběl. Abych vysvětlil - sice jsme měli hrát začátkem prosince v Karlově, ale povětrnost byla proti, takže kapelník hraní, vzhledem k obavám o dopravu vzdálenjších členů souboru, zrušil. V mezidobí jsme pak pilně zkoušeli, objevovali nové aranže, zkoušeli finanční limity Ježíška a tak. Ale uplynulý víkend jsme opět strávili na cestách a s muzikou. Ale popořadě.
V pátek sedmnáctého, poslední letošní Raduň. Cesta tam v pohodě, silnice vymrzlé, jelo se moc pěkně. Čekalo nás hraní v sedmi, neboť Mikovy zahraniční pracovní povinnosti mu zatím nedovolují zapojit se na pódiu, ale kapelník probral repertoár, trochu popřeházel aranžmá, opět vybalil loutnu a jeli jsme. První sérii s Verunkou, pak už šla malá spát a my jsme to kapku rozjeli. Některé věci trošku drhly, protože jsme je jeli, jak je naším zvykem, hned naostro, ale lidi nám drželi palce a odpustili nám i Vondráše,který se s Matóšem příliš nesešel. Ale poseděli jsme, načež velká Alenka odpálila bombu v podobě kapelní kroniky, kterou v utajení vyrobila. Všem se moc líbila a nesmírně nás potěšila. Obrázky jsou velmi povedené a některým z nás nám to tam velmi sluší. Méně už nás potěšil fakt, že zatímco jsme hráli, venku se protrhla peřina, a tak cesta byla docela dobrodružná a lehce se protáhla, protože pětku jsem tam nedostal ani náhodou. Ale dojeli jsme...
Sobota - vánoční hraní v Dlouhé Loučce u Uničova. To byla taškařice, milí přátelé! Napřed jsme stáli dvacet minut před místním kulturákem, načež nám řekli, že hrajem v kině, což je o kus dál. Takže přesun a tam už to fakt bylo. Zjistili jsme, ve spolupráci se zvukmistrem Milanem, že postačí jeden mikrofon a zapojit basu - mimochodem, jeho paní vaří výbornou kávu - neboť místní kino je velmi útulné a nám se moc líbilo. Jen ty lidi...Jako obvykle, když si neděláme propagaci sami, no... Sál byl plný cca z jedné třetiny a vypadalo to docela na prů... Ale vzali jsme to do svých rukou. Lidi jsme posadili do předních řad, nechali jsme svítit a užili jsme si to náramně. Přátelé, jedno z nejlepších hraní, co se týče atmosféry. Muzikanti by tam nějaké nepřesnosti našli, ale celkové vyznění velmi pozitivní, přidávali jsme, cédéčka se prodávala, lidi velmi vstřícní, vůbec se nám odtamtud nechtělo. Zpětně jsme se dozvěděli, že spousta místních, kteří by přišli, o našem hraní vůbec nevěděla, pořadatelé dostali vyčiněno, slíbili, že se polepší a napřesrok se nám tam rýsují velmi zajímavé možnosti. No a my? My jsme si popřáli pěkné svátky a rozjeli se ke svým krbům. Leč ne nadlouho.Mezi svátky nás čekají zkoušky s Mikem, dlouho očekávané hraní na Švýcárně a pak už bude leden, Tara z Tennessee, Mike z Melbourne a velká hudební smršť.
Ale zatím je prosinec, za pár dní zazvoní Ježíšek, tak milí přátelé, ať Vám nadělí nejen ty dárečky, o které jste si napsali, ale i pohodu, klid a chvíle souznění s Vašimi nejbližšími. Moc Vám to přejeme a letos se ještě neloučíme. Tak a teď už pojďme společně poslouchat, jestli nezazvoní zvoneček...
Váš ( ne ) oblíbený Ticháček:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.