Čas radosti veselosti...

Milí příznivci i Vy, co čekáte, až se uhrajeme k smrti,

tak nám běží advent se všemi radostmi i strastmi. Pokud máte pocit, že už je toho na Vás privela a jste zralí na ústav, velím stop! Sednout a číst blog. Neboť zážitky našeho neobyčejného souboru Vám snad spraví náladu a budete lépe čelit marketingovému šílenství. Keltové to měli jednoduché. Ti tyhle svátky zimního slunovratu jednoduše prožrali a fronty v Kauflandu jim byly celkem u pr...:-)

Dlouho jsem se neozval a třeba jsem někomu z Vás i chyběl. Abych vysvětlil - sice jsme měli hrát začátkem prosince v Karlově, ale povětrnost byla proti, takže kapelník hraní, vzhledem k obavám o dopravu vzdálenjších členů souboru, zrušil. V mezidobí jsme pak pilně zkoušeli, objevovali nové aranže, zkoušeli finanční limity Ježíška a tak. Ale uplynulý víkend jsme opět strávili na cestách a s muzikou. Ale popořadě.

V pátek sedmnáctého, poslední letošní Raduň. Cesta tam v pohodě, silnice vymrzlé, jelo se moc pěkně. Čekalo nás hraní v sedmi, neboť Mikovy zahraniční pracovní povinnosti mu zatím nedovolují zapojit se na pódiu, ale kapelník probral repertoár, trochu popřeházel aranžmá, opět vybalil loutnu a jeli jsme. První sérii s Verunkou, pak už šla malá spát a my jsme to kapku rozjeli. Některé věci trošku drhly, protože jsme je jeli, jak je naším zvykem, hned naostro, ale lidi nám drželi palce a odpustili nám i Vondráše,který se s Matóšem příliš nesešel. Ale poseděli jsme, načež velká Alenka odpálila bombu v podobě kapelní kroniky, kterou v utajení vyrobila. Všem se moc líbila a nesmírně nás potěšila. Obrázky jsou velmi povedené a některým z nás nám to tam velmi sluší. Méně už nás potěšil fakt, že zatímco jsme hráli, venku se protrhla peřina, a tak cesta byla docela dobrodružná a lehce se protáhla, protože pětku jsem tam nedostal ani náhodou. Ale dojeli jsme...

Sobota - vánoční hraní v Dlouhé Loučce u Uničova. To byla taškařice, milí přátelé! Napřed jsme stáli dvacet minut před místním kulturákem, načež nám řekli, že hrajem v kině, což je o kus dál. Takže přesun a tam už to fakt bylo. Zjistili jsme, ve spolupráci se zvukmistrem Milanem, že postačí jeden mikrofon a zapojit basu - mimochodem, jeho paní vaří výbornou kávu - neboť místní kino je velmi útulné a nám se moc líbilo. Jen ty lidi...Jako obvykle, když si neděláme propagaci sami, no... Sál byl plný cca z jedné třetiny a vypadalo to docela na prů... Ale vzali jsme to do svých rukou. Lidi jsme posadili do předních řad, nechali jsme svítit a užili jsme si to náramně. Přátelé, jedno z nejlepších hraní, co se týče atmosféry. Muzikanti by tam nějaké nepřesnosti našli, ale celkové vyznění velmi pozitivní, přidávali jsme, cédéčka se prodávala, lidi velmi vstřícní, vůbec se nám odtamtud nechtělo. Zpětně jsme se dozvěděli, že spousta místních, kteří by přišli, o našem hraní vůbec nevěděla, pořadatelé dostali vyčiněno, slíbili, že se polepší a napřesrok se nám tam rýsují velmi zajímavé možnosti. No a my? My jsme si popřáli pěkné svátky a rozjeli se ke svým krbům. Leč ne nadlouho.Mezi svátky nás čekají zkoušky s Mikem, dlouho očekávané hraní na Švýcárně a pak už bude leden, Tara z Tennessee, Mike z Melbourne a velká hudební smršť.

Ale zatím je prosinec, za pár dní zazvoní Ježíšek, tak milí přátelé, ať Vám nadělí nejen ty dárečky, o které jste si napsali, ale i pohodu, klid a chvíle souznění s Vašimi nejbližšími. Moc Vám to přejeme a letos se ještě neloučíme. Tak a teď už pojďme společně poslouchat, jestli nezazvoní zvoneček...

Váš ( ne ) oblíbený Ticháček:-)

O křtu a věcech následujících

Drazí kmotři,

toto oslovení volím záměrně, neboť Vy všichni, kdo nám aspoň trochu držíte palečky, jste se zasloužili o naše první cd, a tudíž Vy všichni se můžete považovat za jeho kmotry.Tolik na vysvětlenou na úvod.

Tedy poslední pátek v měsíci a křest cd ve Stránském, tak trochu symbolicky na místě, kde album vznikalo. Jak to tak bývá, když je nějaké důležité datum, vždycky se něco vyštění. Tak tomu bylo i nyní.Moc jsme se na křest těšili (ostatně, ukažte mi kapelu, která by nechtěla pokřtít vlastní cd, natož to první), ale v průběhu týdne začaly chodit oblíbené jobovky. Nedosti na tom, že Peťka musela do práce, s čímž jsme se se skřípěním zubů smířili, ale Janča musela do hospody (samozřejmě též pracovně:-))a Honza "musel" na svatbu kamaráda ze studií.Takže nás zbylo pět. Ale stejně jako pro Poláčkovy hrdiny ani pro nás nebylo nic nemožné. Peťa sehnal muzikanty i oficiální kmotry a hodlali jsme celou akci pojmout jako jeden velký jam.

Jak řekli, tak udělali. V pátek jsme prodali Verunku babičce a vyrazili do lehce zasněženého Stránského. A protože jsme přijeli včas, mohli jsme být svědky předání dalšího úžasného artefaktu, a sice kapelního stolu s lavicí, který pro nás, ale hlavně pro Peťu, vyrobili okolní umělci. A přátelé, je to síla. My samozřejmě nabídneme fotky, ale tohle se musí vidět. Jedním slovem - nádhera. Peťa byl u vytržení, radost měl jako malé dítě a vůbec se mu od stolu nechtělo. Pro ilustraci - odložil jsem si kávu nedopatřením na obrázek sokola a byl jsem rád, že jsem vyvázl jen s důrazným napomenutím. Ale to již přijížděli hosté zblízka i zdaleka. Dorazili všichni pozvaní, jen se někde trochu zapomněl jeden z kmotrů, kapelník Hubertusu Ondra s Milanem, coby zvukmistrem a s cédéčky, takže jsme zas začínali později, ale začali jsme. I v pěti jsme si vystřihli pár kousků a pak už se křtilo. Protože všichni fanoušci by se nám coby kmotři nevešli, zvolili jsme nakonec tři sudičky, aby náš kotouček vypravili na cestu do světa. Již zmíněný Ondra, pak Graham Gibson z Háje ve Slezsku, jak jinak, než ve skotském kroji, a kamarád José, výborný houslista a odborník na folklór, který příznivě hledí na naše snahy, zejména ty keltskomoravské. Po projevech, křtu a přípitku s auditoriem jsme se pak všichni opřeli do nástrojů a vzali to od Bacha po Vlacha. Kdo tam nebyl(a mohl být), může litovat, užili jsme si to, včetně zdravic našim nepřítomným.

Sobota ve znamení našeho vystoupení v Café Evžen Opavě, prestižním to muzikantském místu, již v plném obsazení. Sešli jsme se u Alenky v Kylešovicích, Janča dovezla od prasátka mastného a pak vyrazili v koloně na místo. Dorazili jsme pět minut před obsluhou a chvilku nevěděli, jestli nestrávíme čas do vystoupení na mraze, ale vše se povedlo. Poprvé v životě jsme hráli vlastně ve výkladní skříni, takže exhibionistické sklony většiny hudebníků mohly se naplno projeviti. Sestavili jsme aparát, ochutnali Stellu Artois (co je špatného na Holbě nebo Litovli?) a sledovali, jak se prostor plní. Bylo vyprodáno, což u Evžena není na premiérovou kapelu až tak zvykem. A do nich. Leč, člověk míní... Náš aparát (respektive ta část, kterou jsme přivezli) si nemohl poradit s poměrně specickým půdorysem lokálu a ze zvuku se stávala koule. Možná je to z fyzikálního hlediska blbost, ale je to tak. Proto jsme všechno vypnuli, já si nechal jeden mikrofon na krofání, nahrnuli se na kraj jeviště a jeli per huba. A taky to šlo. Lidé nám vyšli vstříc, moc nehlučeli a kdo chtěl opravdu pozorně poslouchat, chodil dopředu. O přestávkách se pak rozběhl čilý obchod s našimi cédéčky, což bylo velmi potěšující, protože drtivá většina lidí nás viděla naživo poprvé. No, končili jsme do potlesku a proti svému přesvědčení dvakrát přidávali. To je myslím úspěch, ne:-)?

Co říci na závěr, hm. No, náročný víkend, ale stálo to za to. Ukazuje se, že naše album je docela životaschopné (tímto apeluji na Vás,kdo ho ještě nemáte), že křest proběhl důstojně a omluvená i neomluvená absence se na výsledku neprojevila. A my pokračujem dál, v soboru v Karlově na Edisonu a pomalu se nám blíží termín vánočního hraní 18.12. v Dlouhé Loučce. Jste zvědaví na keltgrassové koledy? Tož donděte.

Na úplný závěr ještě jedna zpravodajská informace. Hraní v Café Evžen bylo posledním pro kytaristu Honzu Kudlu, se kterým kapela ukončila spolupráci. Na další cestě mu přejeme mnoho zdaru.Na jeho místo nastoupí Mike Probyn, náš "Krokodýl Dundee". A to už je opravdu fšechno.

Mějte se adventně a nezblázněte se z toho.

Váš Ticháček

Narození "děťátka" a Podzimní country širák

Miláčci, miláčci, miláčci,

dneska je toho hodně, tak rovnou k věci, žádné zdržování. MÁME CÉDÉČKO!!! Po patřičných porodních bolestech spatřil světlo světa kotouček se záznamem naší zvukové stěny. Moc jsme se na to těšili a ve výsledku jsme to opravdu my. Máme radost, taky co jiného, a budeme ještě radši, když to cédéčko nebudeme poslouchat jenom sami, ale někteří z Vás (věříme, že Vás bude co nejvíce) si náš produkt koupíte.

Jakým způsobem se k němu můžete dostat: samozřejmě na našich vystoupeních, kde bude k mání za 120,-Kč, první možnost bude již tento víkend, kdy se v pátek koná ve Stránském slavnostní křest, a v sobotu v Opavě v Café Evžen. A pak samozřejmě všude jinde tak dlouho, dokud nás nebudete mít plné zuby. Pro Ty, kteří se na naše vystoupení nedostanou, je tady druhá možnost - prostřednictvím našich stránek si můžete CD objednat na adrese ticha.alca @seznam.cz a my Vám jej zašleme poštou. V tomto případě prosíme o poukázání částky 150,- Kč (cena CD + poštovné) na číslo účtu, které Vám obratem pošleme. Vypadá to složitě, ale věřte, že je to velmi jednoduché. Na všechny objednávky se těšíme a doufáme, že alespoň někomu uděláme pod stromečkem radost.

Tak. To byly ty hnusné administrativní věci, a teď zpátky k živému KGB. Během minulého týdne jsme, coby Ticháčci, absolvovali velmi příjemnou zkoušku s obědem (nebo oběd se zkouškou?) v Karlově u Alenky a Peti. Podávali se špikovaní bažanti vlastoručně uloveni Peťovými dravci. A bylo to EXCELENTNÍ. Naše Verunka v krásném věku 17 měsíců se utvrdila v přesvědčení, že maso je maso a ten chleba opravdu nechce. Ale abyste si nemysleli, že jsme jeli soukromě debužírovat, potřebovali jsme udělat nějaké věci s houslemi a basou, a tak jsme strávili část odpoledne pilnou prací. Budu se opakovat, ale máte se na co těšit.

V sobotu jsme pak hráli jako hosté na přehlídce country kapel ve Stěbořicích u Opavy. Akce se konala pod názvem Podzimní country širák a my jsme ji de facto zahajovali. Což se ukázalo trochu jako kámen úrazu, neboť lidé ještě nebyli úplně usazeni a většina posluchačů teprve dojížděla. Došlo i k takové paradoxní situaci, že někteří naši fanoušci nevěděli, v kolik hodin hrajeme, a dorazili až po našem vystoupení. Nicméně. Podařilo se nám sál celkem zklidnit a na konci už byli naši a my jejich. Přídavek se samozřejmě konal a při odchodu z pódia následovalo nejedno poklepání po rameni. Pokud mám hodnotit náš výkon, nazval bych ho statečným, neboť jsme bojovali s různými protivenstvími. Jako obvykle nám ne úplně vyhovovaly rozměry pódia (málokde mají k dispozici plac o velikosti přistávací ranveje na mateřské letadlové lodi), ale na to už jsme zvyklí. Stejně jako jsme se srovnali i s tím, že uprostřed Old Joe Clarka spadla Peťovi kobylka na banju a my jsme museli těžce improvizovat, ale dali jsme to! Musím pochválit výborný zvuk, opět se ukázalo, že dobří zvukaři ještě nevymřeli a odvádějí kvalitní práci,a to i přes to, že ten sobotní naprosto nevěděl, do čeho jde. Ale svého úkolu se zhostil skutečně na jedničku. A ještě jedno velké poděkování: Olajcovi - na dálku Vám máváme a voláme díky. Verunka se u Vás měla exkluzivně. A Alenko, moc děkujeme, že sis dala tu práci a opatřila nám dětskou sedačku do auta. Tohle jsou, přátelé, rozměry, které z nás dělají úplně jiné těleso, a my jsme velmi rádi, že se v takovém kolektivu nacházíme. A milí kolegové, až budete potřebovat, zavolejte, taky Vám pomůžeme.

Přátelé, kamarádi, přestože venku zuří nelítostný podzim, my se máme krásně a doufáme, že se nám podaří trochu té naší radosti přenést i na Vás. My víme, že dnes není problém natočit a vydat jakékoliv CD, ale tohle je NAŠE! Takže se moc těšíme, co na to řeknete a jak se Vám bude líbit. Úplným závěrem Vás pak chceme poprosit, pokud se objeví nějaký malý zádrhel v distribuci, mějte s námi strpení, my se to naučíme. Děkujeme a těšíme se s Vámi všemi někde na nějaké velké pařbě na rozkvetlé louce, kde se budou kanci otáčet na rožni, různěstupňové nápoje potečou proudem a všichni budeme mít mastné koutky.

Zdar zdar zdar

Vaši Ticháčci

Opět na Bystřickém banju

Milí fanoušci, fanynky i fanďata,

opět se přiblížil čas jednoho festivalu. V sobotu na nás čekalo "velké" Bystřické banjo a navzdory původním zvěstem, mělo jít opět o přehlídku soutěžní, kde porotu v tomto případě tvořili diváci. Navíc Jerry sezval opravdu velmi kvalitní hudební konkurenci, především z Čech, takže před námi byla velká výzva, jak obstojíme ve srovnání se špičkami tuzemského folku, jako jsou např. Stráníci, Bob a Bobci nebo pardubičtí Marien. Výčet účastníků doplňovala ještě ryze trampská Falešná karta, pro mne osobně černý kůň soutěže, Bluegrass Comeback a Hubertus, jako postupující z REGI banja. No a samozřejmě KGB. Každá kapela měla čtyřicet minut a pořadatelé slíbili, že čas se bude striktně dodržovat, takže jsme udělali plán, domluvili se, kde budu mluvit a kde pojedeme bez pauzy a vyšlo nám to na deset kousků. Všechny jsme je měli "v rukách" z nedávného natáčení, a tak jsme věřili, že v Bystřici nebudem jenom do počtu.

Já osobně jsem se velmi těšil, neboť Bystřické banjo pokládám za jeden z nejlépe organizovaných festivalů, nejen v našem regionu. Co je velmi důležité, je fakt, že festival má podporu od místní samosprávy a pak hlavně, že jej vzali místní za svůj. A tak Jerry, coby hlavní organizátor a duše Banja, nemá problém se sháněním dobrovolníků na zajištění běhu událostí.

Dorazili jsme z Litovle na čtvrtou, tedy na začátek a sál byl plný. Potkali jsme se s moderárory Blankou a Hrochem, které s Alčou známe drahně let a jejich překvapení bylo veliké a pokud mohu soudit i radostné. Malinko jsme zavzpomínali, ale moc času nebylo. Festival začínal. Po přivítání a hymně festivalu se rozběhl program a bylo opravdu na co koukat a co poslouchat.Postupem času dorazil i zbytek kolektivu, jen Alenka si udělala poznávačku Hané, ale společnými silami jsme ji nasměrovali dobře a hlavně včas. Stihli jsme večeři a pomalu se začali chystat na vystoupení. Rozehrát a v pauze mezi bloky se nazvučit. Tady malá odbočka pro zvukaře a potažmo i pořadatele. KGB nazvučit LZE!!! A dokonce v relativně krátkém čase. Práce zvukařů byla velmi profesionální a kvalita zvuku tomu odpovídala. Bylo slyšet na pódiu i v sále. Opravdu moc pěkné. Ale zpět k našemu vystoupení. Přátelé, opřeli jsme se do toho, jak se patří. Snad to bylo tím, že jsme hráli jen ve Stránském, jinak jsme nahrávali do zdi a to živé hraní nám chybělo, nebo se konstalace planet sešla, prostě - bylo to velmi podařené vystoupení. Lidi reagovali velmi pěkně, a to nás ještě více nabudilo. Já jsem se snažil o stručnost, snad se mi to dařilo, protože jsme program zkracovali jen o jeden kousek. Pořadatelé dodrželi slovo a čas hlídali opravdu velice poctivě a každému měřili stejně. Byly zapovězeny i přídavky, takže uragán, který se spustil po Shady Grove vyšel v tomto směru naprázdno. Z pódia jsme odcházeli zplavení, ale s pocitem dobře vykonané práce. Pak už jsme jen koukali na konkurenci a čekali na výsledek. Přiznám se, že s napětím a nervozitou, protože úroveň kapel byla opravdu vysoká, zejména po vokální stránce, kde my máme ještě přece jen mezírky. A jak to dopadlo? Věřte nebo ne:3. místo - Marien, Pardubice, 2. místo - Falešná karta, Nové Město na Moravě a 1. místo - KELT GRASS BAND!!! Radost byla samozřejmě převeliká, vždyť jsme potvrdili nominaci z REGI banja i fakt, že naše produkce má vzestupnou tendenci. Diváci nám opět dali najevo, že se jim naše show líbí a pro nás je to velký závazek. A byť se budu opakovat, v téhle konkurenci těší vítězství dvojnásob. Samozřejmě nepřeceňujem ho, muzika nejsou skoky do vody nebo tak něco a hodnocení diváků záleží na spoustě faktorů, ale na druhou stranu se nemáme za co stydět. Svou práci jsme odvedli a lidé nás ocenili. Mně osobně se nejvíce líbila Falešná karta a Bob a Bobci, ty ryze folkové věci moc nemusím, ale neříkám, že byly špatné. Po hudební stránce tam bylo spousta krásných kousků. Moc pěkný byl i závěrečný jam, který rozjeli Falešňáci a kterému jsme taky malinko přispěli, i když jsme se brzy vypařili.

Co říci na závěr. Ještě jednou velká pochvala Jerrymu a spol. za organizaci, poděkování fanouškům a jedeme dál. Čekají nás dokončovací práce na cd a dvacáteho festival v Opavě. Ale do té doby se ještě určitě na těhle stránkách uvidíme.

Mějte se moc a moc krásně a radujte se s námi:-)

T:-)m

Dotočná

Milí keltští souznělci,

zdravím Vás již opět v plné permanenci.Je po dovolené a opět pilně pracujeme.Termíny jsou na spadnutí, čeká nás řada docela prestižních hraní a tak se musíme nachystat.I když nemám moc rád termín "prestižní hraní", já mám za prestižní každou hračku,kam přijde aspoň pár lidí.Kolikrát je to lepší, než nablýskaná akce, kam přijdou lidi, aby se ukázali, že tam "taky byli".Ale to jen na okraj, vraťme se k vážné práci.

Jak už víte z minula, roztočili jsme cd.A minulou sobotu jsme měli práci dokončit.Pevně jsme tomu věřili, protože většina souboru měla čas jen dopoledne a my jsme horko těžko sháněli hlídání pro Verunku, protože babička sloužila.Ale všechno směřovalo k cíli.

Samozřejmě před sobotou byl pátek a protože byl poslední v měsíci, znamenalo to Stránské a druhý den od rána nahrávat.Peťa nám sehnal chaloupku, kde jsme mohli my přespolní přespat( díky Doktore )a vcelku včas jsme vyrazili a dorazili.Ubytovat a vzhůru do lokálu, tedy přes ulici.A v lokále to bylo veliké.Rozhodli jsme se hrát opět na aparát,i když to pro nás znamenalo stísněné jeviště a do sálu jsme museli přidávat židle, protože Vejrovka byla zas jednou plná po střechu!Začátek trochu zadrhla Verunka, protože nechtěla usnout, ale aspoň jsme pokřtili kapelního draka, kterého nám vyrobil místní řezbář pan Smékal a který je prostě ÚŽASNÝ!Však uvidíte fotky.Opět se na nás přijeli podívat kamarádi z Ostravy, na čele s renesančním Martinem a také přijeli tanečníci z Máty, aby viděli, jakému ďáblu se to vlastně upsali.

Padla hodina H a my spustili.A šlo nám to.Bylo to zas lepší, než minulý týden, byli jsme rozehranější a docela ve formě.Na nové věci tetokrát nedošlo, protože jsme opět po čase zorganizovali naši vypečenou tombolu, abychom si přilepšili na letenky do TN.Něco ukáplo - pro závistivce a šťouraly - v tuto chvíli máme z rozličných sbírek tolik, že by nám to stačilo pro celý band možná na hranice, autem a to bysme se ještě nesměli stavět v Rozvadově v hampejzu.Byl jsem z tomboly docela vymluvený, ale vzhledem k tomu, že nezpívám, tak jsem si vesele chroptěl u basy a jak mi bylo.Všechno včetně obsluhy fungovalo a ani se nám tentokrát nechtělo končit.Ale čas byl neúprosný.Nástroje jsme nechali tak, jak nám odpadly od rukou a utíkali jsme na kutě, abychom si trochu odpočinuli.Z mého pohledu to byl huddebně velmi úspěšný večer.

Na druhý den hned po snídani jsme se začali stěhovat zpět do sálku, dnes tedy do studia.Jiřík přivezl Ivetku , jako chůvu pro Verunku, vyšlo sluníčko a vypadalo to na nádherný den.Přijel Milan, postavili jsme techniku, voda na kávu a čaj vřela, Alenky měly pod palcem dlabanec (zejména tuňáková pomazánka se povedla), ještě jsme si poslechli práci z minula a mohly zaznít první tóny.

Přátelé, vůbec to nebyla sranda.Sice jsme byli rozehranější než minule a už jsme trochu věděli, jak se postavit k mikrofonu, ale záznam prozradí úplně všechno.A protože jsme jeli jen na jednu stopu, znamenalo to, že musí zahrát osm lidí najednou a nic nelze zašumlovat a dohrát do ztracena, do potlesku.Takže znova, znova, tohle bylo docela dobré, ale raději ještě jednou a tak to jelo až do jedné, což byl náš hraniční čas.Milí fanoušci stihli jsme to akorát a materiál je natočený.Teď ještě dočistit doladit, seřadit, vymyslet a udělat obal ( má tam být naše fotka nebo ne? ), dohodnout ty administrativní věci, jako kde, za kolik a podobně a nosič vykročí za Vámi.Jak jsem psal minule, je to živá nahrávka se všemi klady a zápory, ale jako živá nahrávka poměrně věrně zachycuje stav KGB na podzim 2010 a zároveň vychází vstříc zájmu o naše věci, jak jsme ho zaznamenali v posledních týdnech a měsících.My tomuhle našemu děťátku věříme a doufáme, že snad potěší aspoň jednoho posluchače.Pokud tomu tak bude, nedřeli jsme se u nahrávání zbytečně.O situaci stran dokončování a distribuce Vás budu samozřejmě informovat na těchto stránkách.

Co ještě říci k sobotě.Někteří prchali za svými povinnostmi, jiní za zábavou, my jsme přejeli do Karlova a užili si kousek toho krásného podzimního dne s Peťou a Alenkou, abychom se setměním zamířili domů, k nám na prérii.A na úplný závěr soboty ještě jednou velký dík Ivetce za hlídání.Zejména Alča mohla hrát v klidu, neboť veděla, že o malou dobře postaráno.A že to neměla Iveta jednoduché, víme, protože co je Verunda za éro, víme taky, že...Takže Ivy,...Ti ď:-)

No a co nás čeká dál? BYSTŘICKÉ BANJO!!!!Miláčkové, v sobotu 6.od 17 hodin, kdo můžete, přijďte nás podpořit do kulturáku ve Velké Bystřici u Olomouce, přehlídka je soutěžní.Kdo nemůžete, aspoň na nás myslete, že držíme prapor zapomenutých Keltů v souboji s FCT špičkou.

S pozdravem "BUĎ KELT!"

T:-)m Ticháček

Keltský podzim a jiné miniatury

Milí Kelťáčci,

jestli se Vám po nás stýskalo aspoň z poloviny tak, jako nám po Vás, tak Vám to vůbec nezávidím.KGB si v říjnu tak nějak vybíral dovolenou.Např. kapelník běhal se svými ptáky po polích a vůbec se nezadýchal a já jsem jsem z titulu své profese strávil krásných 14 dnů v lázních Luhačovice, kde po různých masážích a vodních a jiných procedurách člověk získá pocit, že opět drží jakž takž pohromadě a že stříbrný vítr není ještě tak úplně věcí minulosti.No.

Po návratu jsem zjistil, že soubor včetně manželky na mne nezapomněl, a začali jsme se chystat k události vpravdě historické, a sice k natáčení vlastního cd. Materiál by byl, zájemci snad taky, takže Peťa domluvil zvukmastera, vyklidil sál ve Stránském a mohli jsme jít o minulém víkendu na to. V sobotu jsme malinko pozkoušeli, neboť jsme se dlouho neviděli, a v neděli už to bylo naostro. Přijel zvukař Milan, který s pomocí svých udělátek připravil naši aparaturu, a pak už se zvučily nástoje. Jeden po druhém a byla to, přátelé, docela fuška, aby to znělo a ladilo. Zabralo nám to spoustu času, navíc Alče odešel snímač na houslích, takže hrála na mikrofon a bylo potřeba znovu přezvučovat. A tak se stalo, že jsme nestihli vše, a budem v sobotu po Stránském pokračovat. Výsledkem by měla být živá nahrávka, takže nečekejte žádná studiová kouzla. Ale věříme, že pod výsledek se budeme moci s klidem podepsat. Až bude vše hotové a cd bude připraveno, budem Vás samozřejmě informovat.

Jinak se chystáme na další produkce, je toho dost, viz sekce koncerty, rýsují se nám velmi zajímavé projekty. Asi už můžu prozradit, že v lednu dorazí ze Států naše společná kamarádka Tara i s banjem a spolu s ní a dalšími cizokrajnými přáteli bychom měli absolvovat sérii koncertů po Moravě. Kdo můžete, nenechte si to ujít, bude to (jak pevně věříme)mimořádný zážitek. Ale hlavně, již příští sobotu - 6.listopadu - nás čeká "velké" Bystřické banjo, takže kdo můžete, miláškové, přijďte, přijeďte, případně přileťte nás podpořit. No a když už to berem takhle pozpátku, tak pozítří ve Stránském. Už se na Vás těšíme, chyběli jste nám!

Mějte se moc krásně a držte nám palce:-)

Ticháčci:-)

Pořád se něco děje

Miláčkové,

tak jsem se těšil, že Vám to naservíruju jako překvapení, ale on už to Honza vykecal na Facebooku, takže kdo chodíte na naše stránky, už víte, že Kelt Grass Band příští červen poletí do Ameriky - vůbec to Americe nezávidím. Ještě pořád tomu až tak nevěříme, ale velice nás těší to, že tohle pozvání na festival v Tennessee přišlo na základě našich výkonů a ne nějakého zákulisního lobbování. Američané o nás nic nevěděli a při prvním setkání na nich bylo vidět, že netuší, co si o nás vlastně mají myslet. Stejně tak jsme ani my netušili, že jejich kapelník je zároveň reprezentantem jejich festivalu. Takže teď dáváme dohromady korunku ke korunce, kdybyste někdo věděli o někom, kdo ví o někom, kdo má nějaké zbytečné chechtáky, rádi vaši situaci zpracujeme. Odměnou mu bude naše neutuchající vděčnost a to, že dotyčnou entitu mediálně protáhneme všude, kde to půjde.

Ale zpět k vážné práci. Většinu září jsme hudebně odpočívali, konaly se pouze zkoušky dělenky, a společně jsme se sešli až ve Stránském. Peťku nám zas ukradla filda, ale s tím už jsme tak nějak smíření a jsme rádi, že na nás ani ve víru seriózní hudby nezapomíná a vrací se do našeho vypečeného kolektivu. Vrátili jsme se k akustickému pojetí - jednak je ve Stránském málo místa a jednak nám tam lidé vycházejí vstříc a pochopili, že když se hraje, tak se neřve. Přijeli se na nás podívat kamarádi z Ostravy, se kterými jsme se seznámili na Dostavníku, takže jsme se chtěli vytáhnout, aby viděli, že naše vítězství není dílem náhody. Já myslím, že se nám to celkem povedlo. Hráli jsme celkem uvolněně, dokonce jsme si vystřihli i některé nové, ještě syrové věci, a musím říct, že pokroky, které dělá kapelník na tenorové banjo, jsou lehce k neuvěření. Na závěr se i Ostraváci chopili nástrojů a skončili jsme jamem od Bacha po Vlacha. Do vystoupení vstoupila, a to tak že doslova, naše dcera, která odmítla spát, o půl jedenácté nás navštívila na sále a už tam zůstala. Chodila s rytmickými nástroji, tancovala a vypadala velmi spokojeně, jak zase doběhla rodiče a hudební kolektiv vůbec. Zazněl valčík na rozloučenou, bez beden jsme byli sbalení rychle, a vzhůru do Karlova. Přátelé, měl jsem pocit, že se vracíme téměř do domácího doupěte. Tak jsme si tam zvykli. Večírek se tentokrát nekonal, můj Honza, který jel vlastně rovnou z Hradce ze školy, toho měl plné zuby, tak jsme šli spát poměrně rychle, abychom něco urvali, protože na sobotu byl naplánován velmi pestrý program.

Nakonec jsme toho naspali přiměřeně, jako s patnáctiměsíčním cvrčkem. Sešli jsme se všichni u snídaně, včetně velké Alenky s Mirečkou, která nám v pátek opět fandila celý večer, navíc napekla výborné koláčky. Dorazily dvě věže (Jirka s Honzou) a jako třešnička na dortu kapelní hlava pomazaná. Následovaly zhruba tři hodiny velmi intenzivní práce a já vím, že se budu opakovat, ale máte se na co těšit, milí platící. Po poledni jsme se sebrali a odebrali se do nedaleké velmi pěkné pizzerie Praděd, kde už na nás čekalo Peťovo prasátko, ovšem ve stavu, kdy už ani zdaleka nemohlo obdivovat krásu Jeseníků. No prostě se točilo na rožni. Ano, především kvůli tomu jsme se tady tento víkend sešli. Škoda, že Janča, která má na této gastronomické bombě největší podíl, musela hlídat hospodu, a Peťka stále margýrovala zájem o vážnou hudbu kdesi v daleké Germánii. A už to šlo ráz na ráz. Ovárek, vnitřnosti, kůžička, masíčko, Plzeň 12 a keltové měli mastné koutky. Počasí stále ukazovalo svoji vlídnější tvář, odpoledne příjemně plynulo, dorazily holky a dorazil i Mike Probyn s Janou, kteří nám přivezli jednak karton maďarského piva a jednak další aboriginský nástroj. Někam ho určitě vrazíme. A odpoledne stále příjemně plynulo, my jsme se cítili lehčí a lehčí, slova se líně převalovala na jazyku a my jsme úplně fyzicky cítíli, jak relaxujeme. Vydrželi jsme tam až do šesti, pak jsme se šli k Alence převléknout a vyzvednout nástroje, neboť nás čekala večerní unplugged produkce na pizzerii. Dorazila Janča s většinou rodiny, obsadili jsme největší stůl, uložili Verunku v pokoji pro babičku a rozjeli párty. Bohužel se ukázalo, že na bezaparátové hraní je tenhle podnik přece jenom trochu velký. Snažili jsme se ze všech sil, ale už jsme byli také trochu unaveni a pocit, že nás lidé moc neposlouchají, nám taky příliš nepřidala. Ale odehráli jsme se ctí to, co jsme měli, vyzvedli Verunku a vrátili se k Alence, kde proběhl krátký večírek s videem. To už začínalo pršet a my jsme netušili, že déšť nás bude provázet několik dalších dní. Takže neděle byla spíš uplakaná a když k tomu připočteme, že se mi podařilo zabouchnout si v chatě bundu se všemi doklady, řeklo by se, že nám nebylo do zpěvu. Ale i tohle jsme překonali. Vyložili jsme Jirku v Břidličné, doklady jsem nakonec získal zpátky, a tak můžu říct, že to byl celkem vydařený víkend. Navíc na nepříjemné věci má člověk tendenci zapomínat rychleji.

Odjíždím na 14 dní do lázní, abych ještě vydržel pohromadě, a až se vrátím, čeká nás natáčení CD. Tak nám držte palce, ať nám kolektivní sympatie vydrží a natočíme aspiranta na Desku roku. Nyní mne omluvte, jdu balit plavky a leštit polobotky.

Zdar zdar zdar

MY