Narození "děťátka" a Podzimní country širák

Miláčci, miláčci, miláčci,

dneska je toho hodně, tak rovnou k věci, žádné zdržování. MÁME CÉDÉČKO!!! Po patřičných porodních bolestech spatřil světlo světa kotouček se záznamem naší zvukové stěny. Moc jsme se na to těšili a ve výsledku jsme to opravdu my. Máme radost, taky co jiného, a budeme ještě radši, když to cédéčko nebudeme poslouchat jenom sami, ale někteří z Vás (věříme, že Vás bude co nejvíce) si náš produkt koupíte.

Jakým způsobem se k němu můžete dostat: samozřejmě na našich vystoupeních, kde bude k mání za 120,-Kč, první možnost bude již tento víkend, kdy se v pátek koná ve Stránském slavnostní křest, a v sobotu v Opavě v Café Evžen. A pak samozřejmě všude jinde tak dlouho, dokud nás nebudete mít plné zuby. Pro Ty, kteří se na naše vystoupení nedostanou, je tady druhá možnost - prostřednictvím našich stránek si můžete CD objednat na adrese ticha.alca @seznam.cz a my Vám jej zašleme poštou. V tomto případě prosíme o poukázání částky 150,- Kč (cena CD + poštovné) na číslo účtu, které Vám obratem pošleme. Vypadá to složitě, ale věřte, že je to velmi jednoduché. Na všechny objednávky se těšíme a doufáme, že alespoň někomu uděláme pod stromečkem radost.

Tak. To byly ty hnusné administrativní věci, a teď zpátky k živému KGB. Během minulého týdne jsme, coby Ticháčci, absolvovali velmi příjemnou zkoušku s obědem (nebo oběd se zkouškou?) v Karlově u Alenky a Peti. Podávali se špikovaní bažanti vlastoručně uloveni Peťovými dravci. A bylo to EXCELENTNÍ. Naše Verunka v krásném věku 17 měsíců se utvrdila v přesvědčení, že maso je maso a ten chleba opravdu nechce. Ale abyste si nemysleli, že jsme jeli soukromě debužírovat, potřebovali jsme udělat nějaké věci s houslemi a basou, a tak jsme strávili část odpoledne pilnou prací. Budu se opakovat, ale máte se na co těšit.

V sobotu jsme pak hráli jako hosté na přehlídce country kapel ve Stěbořicích u Opavy. Akce se konala pod názvem Podzimní country širák a my jsme ji de facto zahajovali. Což se ukázalo trochu jako kámen úrazu, neboť lidé ještě nebyli úplně usazeni a většina posluchačů teprve dojížděla. Došlo i k takové paradoxní situaci, že někteří naši fanoušci nevěděli, v kolik hodin hrajeme, a dorazili až po našem vystoupení. Nicméně. Podařilo se nám sál celkem zklidnit a na konci už byli naši a my jejich. Přídavek se samozřejmě konal a při odchodu z pódia následovalo nejedno poklepání po rameni. Pokud mám hodnotit náš výkon, nazval bych ho statečným, neboť jsme bojovali s různými protivenstvími. Jako obvykle nám ne úplně vyhovovaly rozměry pódia (málokde mají k dispozici plac o velikosti přistávací ranveje na mateřské letadlové lodi), ale na to už jsme zvyklí. Stejně jako jsme se srovnali i s tím, že uprostřed Old Joe Clarka spadla Peťovi kobylka na banju a my jsme museli těžce improvizovat, ale dali jsme to! Musím pochválit výborný zvuk, opět se ukázalo, že dobří zvukaři ještě nevymřeli a odvádějí kvalitní práci,a to i přes to, že ten sobotní naprosto nevěděl, do čeho jde. Ale svého úkolu se zhostil skutečně na jedničku. A ještě jedno velké poděkování: Olajcovi - na dálku Vám máváme a voláme díky. Verunka se u Vás měla exkluzivně. A Alenko, moc děkujeme, že sis dala tu práci a opatřila nám dětskou sedačku do auta. Tohle jsou, přátelé, rozměry, které z nás dělají úplně jiné těleso, a my jsme velmi rádi, že se v takovém kolektivu nacházíme. A milí kolegové, až budete potřebovat, zavolejte, taky Vám pomůžeme.

Přátelé, kamarádi, přestože venku zuří nelítostný podzim, my se máme krásně a doufáme, že se nám podaří trochu té naší radosti přenést i na Vás. My víme, že dnes není problém natočit a vydat jakékoliv CD, ale tohle je NAŠE! Takže se moc těšíme, co na to řeknete a jak se Vám bude líbit. Úplným závěrem Vás pak chceme poprosit, pokud se objeví nějaký malý zádrhel v distribuci, mějte s námi strpení, my se to naučíme. Děkujeme a těšíme se s Vámi všemi někde na nějaké velké pařbě na rozkvetlé louce, kde se budou kanci otáčet na rožni, různěstupňové nápoje potečou proudem a všichni budeme mít mastné koutky.

Zdar zdar zdar

Vaši Ticháčci

Opět na Bystřickém banju

Milí fanoušci, fanynky i fanďata,

opět se přiblížil čas jednoho festivalu. V sobotu na nás čekalo "velké" Bystřické banjo a navzdory původním zvěstem, mělo jít opět o přehlídku soutěžní, kde porotu v tomto případě tvořili diváci. Navíc Jerry sezval opravdu velmi kvalitní hudební konkurenci, především z Čech, takže před námi byla velká výzva, jak obstojíme ve srovnání se špičkami tuzemského folku, jako jsou např. Stráníci, Bob a Bobci nebo pardubičtí Marien. Výčet účastníků doplňovala ještě ryze trampská Falešná karta, pro mne osobně černý kůň soutěže, Bluegrass Comeback a Hubertus, jako postupující z REGI banja. No a samozřejmě KGB. Každá kapela měla čtyřicet minut a pořadatelé slíbili, že čas se bude striktně dodržovat, takže jsme udělali plán, domluvili se, kde budu mluvit a kde pojedeme bez pauzy a vyšlo nám to na deset kousků. Všechny jsme je měli "v rukách" z nedávného natáčení, a tak jsme věřili, že v Bystřici nebudem jenom do počtu.

Já osobně jsem se velmi těšil, neboť Bystřické banjo pokládám za jeden z nejlépe organizovaných festivalů, nejen v našem regionu. Co je velmi důležité, je fakt, že festival má podporu od místní samosprávy a pak hlavně, že jej vzali místní za svůj. A tak Jerry, coby hlavní organizátor a duše Banja, nemá problém se sháněním dobrovolníků na zajištění běhu událostí.

Dorazili jsme z Litovle na čtvrtou, tedy na začátek a sál byl plný. Potkali jsme se s moderárory Blankou a Hrochem, které s Alčou známe drahně let a jejich překvapení bylo veliké a pokud mohu soudit i radostné. Malinko jsme zavzpomínali, ale moc času nebylo. Festival začínal. Po přivítání a hymně festivalu se rozběhl program a bylo opravdu na co koukat a co poslouchat.Postupem času dorazil i zbytek kolektivu, jen Alenka si udělala poznávačku Hané, ale společnými silami jsme ji nasměrovali dobře a hlavně včas. Stihli jsme večeři a pomalu se začali chystat na vystoupení. Rozehrát a v pauze mezi bloky se nazvučit. Tady malá odbočka pro zvukaře a potažmo i pořadatele. KGB nazvučit LZE!!! A dokonce v relativně krátkém čase. Práce zvukařů byla velmi profesionální a kvalita zvuku tomu odpovídala. Bylo slyšet na pódiu i v sále. Opravdu moc pěkné. Ale zpět k našemu vystoupení. Přátelé, opřeli jsme se do toho, jak se patří. Snad to bylo tím, že jsme hráli jen ve Stránském, jinak jsme nahrávali do zdi a to živé hraní nám chybělo, nebo se konstalace planet sešla, prostě - bylo to velmi podařené vystoupení. Lidi reagovali velmi pěkně, a to nás ještě více nabudilo. Já jsem se snažil o stručnost, snad se mi to dařilo, protože jsme program zkracovali jen o jeden kousek. Pořadatelé dodrželi slovo a čas hlídali opravdu velice poctivě a každému měřili stejně. Byly zapovězeny i přídavky, takže uragán, který se spustil po Shady Grove vyšel v tomto směru naprázdno. Z pódia jsme odcházeli zplavení, ale s pocitem dobře vykonané práce. Pak už jsme jen koukali na konkurenci a čekali na výsledek. Přiznám se, že s napětím a nervozitou, protože úroveň kapel byla opravdu vysoká, zejména po vokální stránce, kde my máme ještě přece jen mezírky. A jak to dopadlo? Věřte nebo ne:3. místo - Marien, Pardubice, 2. místo - Falešná karta, Nové Město na Moravě a 1. místo - KELT GRASS BAND!!! Radost byla samozřejmě převeliká, vždyť jsme potvrdili nominaci z REGI banja i fakt, že naše produkce má vzestupnou tendenci. Diváci nám opět dali najevo, že se jim naše show líbí a pro nás je to velký závazek. A byť se budu opakovat, v téhle konkurenci těší vítězství dvojnásob. Samozřejmě nepřeceňujem ho, muzika nejsou skoky do vody nebo tak něco a hodnocení diváků záleží na spoustě faktorů, ale na druhou stranu se nemáme za co stydět. Svou práci jsme odvedli a lidé nás ocenili. Mně osobně se nejvíce líbila Falešná karta a Bob a Bobci, ty ryze folkové věci moc nemusím, ale neříkám, že byly špatné. Po hudební stránce tam bylo spousta krásných kousků. Moc pěkný byl i závěrečný jam, který rozjeli Falešňáci a kterému jsme taky malinko přispěli, i když jsme se brzy vypařili.

Co říci na závěr. Ještě jednou velká pochvala Jerrymu a spol. za organizaci, poděkování fanouškům a jedeme dál. Čekají nás dokončovací práce na cd a dvacáteho festival v Opavě. Ale do té doby se ještě určitě na těhle stránkách uvidíme.

Mějte se moc a moc krásně a radujte se s námi:-)

T:-)m

Dotočná

Milí keltští souznělci,

zdravím Vás již opět v plné permanenci.Je po dovolené a opět pilně pracujeme.Termíny jsou na spadnutí, čeká nás řada docela prestižních hraní a tak se musíme nachystat.I když nemám moc rád termín "prestižní hraní", já mám za prestižní každou hračku,kam přijde aspoň pár lidí.Kolikrát je to lepší, než nablýskaná akce, kam přijdou lidi, aby se ukázali, že tam "taky byli".Ale to jen na okraj, vraťme se k vážné práci.

Jak už víte z minula, roztočili jsme cd.A minulou sobotu jsme měli práci dokončit.Pevně jsme tomu věřili, protože většina souboru měla čas jen dopoledne a my jsme horko těžko sháněli hlídání pro Verunku, protože babička sloužila.Ale všechno směřovalo k cíli.

Samozřejmě před sobotou byl pátek a protože byl poslední v měsíci, znamenalo to Stránské a druhý den od rána nahrávat.Peťa nám sehnal chaloupku, kde jsme mohli my přespolní přespat( díky Doktore )a vcelku včas jsme vyrazili a dorazili.Ubytovat a vzhůru do lokálu, tedy přes ulici.A v lokále to bylo veliké.Rozhodli jsme se hrát opět na aparát,i když to pro nás znamenalo stísněné jeviště a do sálu jsme museli přidávat židle, protože Vejrovka byla zas jednou plná po střechu!Začátek trochu zadrhla Verunka, protože nechtěla usnout, ale aspoň jsme pokřtili kapelního draka, kterého nám vyrobil místní řezbář pan Smékal a který je prostě ÚŽASNÝ!Však uvidíte fotky.Opět se na nás přijeli podívat kamarádi z Ostravy, na čele s renesančním Martinem a také přijeli tanečníci z Máty, aby viděli, jakému ďáblu se to vlastně upsali.

Padla hodina H a my spustili.A šlo nám to.Bylo to zas lepší, než minulý týden, byli jsme rozehranější a docela ve formě.Na nové věci tetokrát nedošlo, protože jsme opět po čase zorganizovali naši vypečenou tombolu, abychom si přilepšili na letenky do TN.Něco ukáplo - pro závistivce a šťouraly - v tuto chvíli máme z rozličných sbírek tolik, že by nám to stačilo pro celý band možná na hranice, autem a to bysme se ještě nesměli stavět v Rozvadově v hampejzu.Byl jsem z tomboly docela vymluvený, ale vzhledem k tomu, že nezpívám, tak jsem si vesele chroptěl u basy a jak mi bylo.Všechno včetně obsluhy fungovalo a ani se nám tentokrát nechtělo končit.Ale čas byl neúprosný.Nástroje jsme nechali tak, jak nám odpadly od rukou a utíkali jsme na kutě, abychom si trochu odpočinuli.Z mého pohledu to byl huddebně velmi úspěšný večer.

Na druhý den hned po snídani jsme se začali stěhovat zpět do sálku, dnes tedy do studia.Jiřík přivezl Ivetku , jako chůvu pro Verunku, vyšlo sluníčko a vypadalo to na nádherný den.Přijel Milan, postavili jsme techniku, voda na kávu a čaj vřela, Alenky měly pod palcem dlabanec (zejména tuňáková pomazánka se povedla), ještě jsme si poslechli práci z minula a mohly zaznít první tóny.

Přátelé, vůbec to nebyla sranda.Sice jsme byli rozehranější než minule a už jsme trochu věděli, jak se postavit k mikrofonu, ale záznam prozradí úplně všechno.A protože jsme jeli jen na jednu stopu, znamenalo to, že musí zahrát osm lidí najednou a nic nelze zašumlovat a dohrát do ztracena, do potlesku.Takže znova, znova, tohle bylo docela dobré, ale raději ještě jednou a tak to jelo až do jedné, což byl náš hraniční čas.Milí fanoušci stihli jsme to akorát a materiál je natočený.Teď ještě dočistit doladit, seřadit, vymyslet a udělat obal ( má tam být naše fotka nebo ne? ), dohodnout ty administrativní věci, jako kde, za kolik a podobně a nosič vykročí za Vámi.Jak jsem psal minule, je to živá nahrávka se všemi klady a zápory, ale jako živá nahrávka poměrně věrně zachycuje stav KGB na podzim 2010 a zároveň vychází vstříc zájmu o naše věci, jak jsme ho zaznamenali v posledních týdnech a měsících.My tomuhle našemu děťátku věříme a doufáme, že snad potěší aspoň jednoho posluchače.Pokud tomu tak bude, nedřeli jsme se u nahrávání zbytečně.O situaci stran dokončování a distribuce Vás budu samozřejmě informovat na těchto stránkách.

Co ještě říci k sobotě.Někteří prchali za svými povinnostmi, jiní za zábavou, my jsme přejeli do Karlova a užili si kousek toho krásného podzimního dne s Peťou a Alenkou, abychom se setměním zamířili domů, k nám na prérii.A na úplný závěr soboty ještě jednou velký dík Ivetce za hlídání.Zejména Alča mohla hrát v klidu, neboť veděla, že o malou dobře postaráno.A že to neměla Iveta jednoduché, víme, protože co je Verunda za éro, víme taky, že...Takže Ivy,...Ti ď:-)

No a co nás čeká dál? BYSTŘICKÉ BANJO!!!!Miláčkové, v sobotu 6.od 17 hodin, kdo můžete, přijďte nás podpořit do kulturáku ve Velké Bystřici u Olomouce, přehlídka je soutěžní.Kdo nemůžete, aspoň na nás myslete, že držíme prapor zapomenutých Keltů v souboji s FCT špičkou.

S pozdravem "BUĎ KELT!"

T:-)m Ticháček

Keltský podzim a jiné miniatury

Milí Kelťáčci,

jestli se Vám po nás stýskalo aspoň z poloviny tak, jako nám po Vás, tak Vám to vůbec nezávidím.KGB si v říjnu tak nějak vybíral dovolenou.Např. kapelník běhal se svými ptáky po polích a vůbec se nezadýchal a já jsem jsem z titulu své profese strávil krásných 14 dnů v lázních Luhačovice, kde po různých masážích a vodních a jiných procedurách člověk získá pocit, že opět drží jakž takž pohromadě a že stříbrný vítr není ještě tak úplně věcí minulosti.No.

Po návratu jsem zjistil, že soubor včetně manželky na mne nezapomněl, a začali jsme se chystat k události vpravdě historické, a sice k natáčení vlastního cd. Materiál by byl, zájemci snad taky, takže Peťa domluvil zvukmastera, vyklidil sál ve Stránském a mohli jsme jít o minulém víkendu na to. V sobotu jsme malinko pozkoušeli, neboť jsme se dlouho neviděli, a v neděli už to bylo naostro. Přijel zvukař Milan, který s pomocí svých udělátek připravil naši aparaturu, a pak už se zvučily nástoje. Jeden po druhém a byla to, přátelé, docela fuška, aby to znělo a ladilo. Zabralo nám to spoustu času, navíc Alče odešel snímač na houslích, takže hrála na mikrofon a bylo potřeba znovu přezvučovat. A tak se stalo, že jsme nestihli vše, a budem v sobotu po Stránském pokračovat. Výsledkem by měla být živá nahrávka, takže nečekejte žádná studiová kouzla. Ale věříme, že pod výsledek se budeme moci s klidem podepsat. Až bude vše hotové a cd bude připraveno, budem Vás samozřejmě informovat.

Jinak se chystáme na další produkce, je toho dost, viz sekce koncerty, rýsují se nám velmi zajímavé projekty. Asi už můžu prozradit, že v lednu dorazí ze Států naše společná kamarádka Tara i s banjem a spolu s ní a dalšími cizokrajnými přáteli bychom měli absolvovat sérii koncertů po Moravě. Kdo můžete, nenechte si to ujít, bude to (jak pevně věříme)mimořádný zážitek. Ale hlavně, již příští sobotu - 6.listopadu - nás čeká "velké" Bystřické banjo, takže kdo můžete, miláškové, přijďte, přijeďte, případně přileťte nás podpořit. No a když už to berem takhle pozpátku, tak pozítří ve Stránském. Už se na Vás těšíme, chyběli jste nám!

Mějte se moc krásně a držte nám palce:-)

Ticháčci:-)

Pořád se něco děje

Miláčkové,

tak jsem se těšil, že Vám to naservíruju jako překvapení, ale on už to Honza vykecal na Facebooku, takže kdo chodíte na naše stránky, už víte, že Kelt Grass Band příští červen poletí do Ameriky - vůbec to Americe nezávidím. Ještě pořád tomu až tak nevěříme, ale velice nás těší to, že tohle pozvání na festival v Tennessee přišlo na základě našich výkonů a ne nějakého zákulisního lobbování. Američané o nás nic nevěděli a při prvním setkání na nich bylo vidět, že netuší, co si o nás vlastně mají myslet. Stejně tak jsme ani my netušili, že jejich kapelník je zároveň reprezentantem jejich festivalu. Takže teď dáváme dohromady korunku ke korunce, kdybyste někdo věděli o někom, kdo ví o někom, kdo má nějaké zbytečné chechtáky, rádi vaši situaci zpracujeme. Odměnou mu bude naše neutuchající vděčnost a to, že dotyčnou entitu mediálně protáhneme všude, kde to půjde.

Ale zpět k vážné práci. Většinu září jsme hudebně odpočívali, konaly se pouze zkoušky dělenky, a společně jsme se sešli až ve Stránském. Peťku nám zas ukradla filda, ale s tím už jsme tak nějak smíření a jsme rádi, že na nás ani ve víru seriózní hudby nezapomíná a vrací se do našeho vypečeného kolektivu. Vrátili jsme se k akustickému pojetí - jednak je ve Stránském málo místa a jednak nám tam lidé vycházejí vstříc a pochopili, že když se hraje, tak se neřve. Přijeli se na nás podívat kamarádi z Ostravy, se kterými jsme se seznámili na Dostavníku, takže jsme se chtěli vytáhnout, aby viděli, že naše vítězství není dílem náhody. Já myslím, že se nám to celkem povedlo. Hráli jsme celkem uvolněně, dokonce jsme si vystřihli i některé nové, ještě syrové věci, a musím říct, že pokroky, které dělá kapelník na tenorové banjo, jsou lehce k neuvěření. Na závěr se i Ostraváci chopili nástrojů a skončili jsme jamem od Bacha po Vlacha. Do vystoupení vstoupila, a to tak že doslova, naše dcera, která odmítla spát, o půl jedenácté nás navštívila na sále a už tam zůstala. Chodila s rytmickými nástroji, tancovala a vypadala velmi spokojeně, jak zase doběhla rodiče a hudební kolektiv vůbec. Zazněl valčík na rozloučenou, bez beden jsme byli sbalení rychle, a vzhůru do Karlova. Přátelé, měl jsem pocit, že se vracíme téměř do domácího doupěte. Tak jsme si tam zvykli. Večírek se tentokrát nekonal, můj Honza, který jel vlastně rovnou z Hradce ze školy, toho měl plné zuby, tak jsme šli spát poměrně rychle, abychom něco urvali, protože na sobotu byl naplánován velmi pestrý program.

Nakonec jsme toho naspali přiměřeně, jako s patnáctiměsíčním cvrčkem. Sešli jsme se všichni u snídaně, včetně velké Alenky s Mirečkou, která nám v pátek opět fandila celý večer, navíc napekla výborné koláčky. Dorazily dvě věže (Jirka s Honzou) a jako třešnička na dortu kapelní hlava pomazaná. Následovaly zhruba tři hodiny velmi intenzivní práce a já vím, že se budu opakovat, ale máte se na co těšit, milí platící. Po poledni jsme se sebrali a odebrali se do nedaleké velmi pěkné pizzerie Praděd, kde už na nás čekalo Peťovo prasátko, ovšem ve stavu, kdy už ani zdaleka nemohlo obdivovat krásu Jeseníků. No prostě se točilo na rožni. Ano, především kvůli tomu jsme se tady tento víkend sešli. Škoda, že Janča, která má na této gastronomické bombě největší podíl, musela hlídat hospodu, a Peťka stále margýrovala zájem o vážnou hudbu kdesi v daleké Germánii. A už to šlo ráz na ráz. Ovárek, vnitřnosti, kůžička, masíčko, Plzeň 12 a keltové měli mastné koutky. Počasí stále ukazovalo svoji vlídnější tvář, odpoledne příjemně plynulo, dorazily holky a dorazil i Mike Probyn s Janou, kteří nám přivezli jednak karton maďarského piva a jednak další aboriginský nástroj. Někam ho určitě vrazíme. A odpoledne stále příjemně plynulo, my jsme se cítili lehčí a lehčí, slova se líně převalovala na jazyku a my jsme úplně fyzicky cítíli, jak relaxujeme. Vydrželi jsme tam až do šesti, pak jsme se šli k Alence převléknout a vyzvednout nástroje, neboť nás čekala večerní unplugged produkce na pizzerii. Dorazila Janča s většinou rodiny, obsadili jsme největší stůl, uložili Verunku v pokoji pro babičku a rozjeli párty. Bohužel se ukázalo, že na bezaparátové hraní je tenhle podnik přece jenom trochu velký. Snažili jsme se ze všech sil, ale už jsme byli také trochu unaveni a pocit, že nás lidé moc neposlouchají, nám taky příliš nepřidala. Ale odehráli jsme se ctí to, co jsme měli, vyzvedli Verunku a vrátili se k Alence, kde proběhl krátký večírek s videem. To už začínalo pršet a my jsme netušili, že déšť nás bude provázet několik dalších dní. Takže neděle byla spíš uplakaná a když k tomu připočteme, že se mi podařilo zabouchnout si v chatě bundu se všemi doklady, řeklo by se, že nám nebylo do zpěvu. Ale i tohle jsme překonali. Vyložili jsme Jirku v Břidličné, doklady jsem nakonec získal zpátky, a tak můžu říct, že to byl celkem vydařený víkend. Navíc na nepříjemné věci má člověk tendenci zapomínat rychleji.

Odjíždím na 14 dní do lázní, abych ještě vydržel pohromadě, a až se vrátím, čeká nás natáčení CD. Tak nám držte palce, ať nám kolektivní sympatie vydrží a natočíme aspiranta na Desku roku. Nyní mne omluvte, jdu balit plavky a leštit polobotky.

Zdar zdar zdar

MY

Jak si užít příjemný den, i když prší

Milí příznivci,

srpen se nám přehoupl a je tu meterologický podzim.Na ten astronomický si ještě chvíli musíme počkat, ale jestli to takhle půjde dál, ani si toho nevšimneme.KGB pomalu vydýchává pocit z úspěchu na Dostavníku, ale neusíná na vavřínech.

Minulý víkend nás čekal Den obce v Lomnici u Rýmařova a Jančin Dalas v Uničově.Věřili jsme, že to udýcháme, protože v Lomnici to měla být zhruba hodinka, potom přejet a užít si večer v Dalasu, to by nás zabít nemělo - předpokládali jsme, že to tam bude spíše neformální.

Sobota už od rána vypadala spíš namazaným dolů.Přestože meterolozi slibovali slunečno, od rána lilo.Nic se nedařilo.Vlaky měly zpoždění, takže po noční jsem se dostal do postele pozdě, Alča nestíhala po sborové zkoušce v Litovli, nervozita, stres, přijeli jsme pozdě, díky čemuž jsem byl docela protivný.Nemám to rád, ještě jako kapelník Žůžo bandu jsem byl háklivý na dochvilnost a docela si na tom zakládám.No ale dojeli jsme, program měl skluz, Peťka byla též ještě na cestě, aspoň stravenky jsme dostali a brodili se v blátě.Přestože bylo vyloženě hnusně, bylo na místě hodně lidí, kterým to vůbec nevadilo.Přál bych Vám vidět orientální tanečnice, které se bez ohledu na déšť svlékly ( téměř ) do naha a vyběhly na parket, aby předvedly svůj program.My jsme své tanečníky odvolali, přece jen u nich hrozila na mokrém parketu větší možnost úrazu.Holky odtančily a my jsme se nasáčkovali na pódium, abychom se připravili.Peťka dojela a začali jsme se drátovat.Zvukaři své práci rozuměli a netrvalo to dlouho a zahajovali jsme do přestávky v dešti.Hrálo se docela dobře, jen lidi moc netancovali, proč asi, že:-).Bylo znát, že repertoár, který jsme tohle léto obehrávali máme docela zažitý, takže až na déšť šlo vše jako po másle.Opět se rozpršelo, takže jsme končili mezi provazy vody, ale lidi byli spokojení a obdrželi jsmepozvánky na další akce.Ještě zhodnotit stravenky a vzhůru přes kopec do Uničova.

Hraní v hospůdce Dalas, kterou provozuje Janča se svým Peťou bylo domluvené dost dlouho dopředu a tak mohli zapracovat na reklamě a přesvědčit štamgasty i náhodné návštěvníky, že stojí za to strávit večer v naší společnosti.Natiskli jsme plakátky, přesto byla Janča spíše skeptická, co se návštěvnosti týče.My jsme ji uklidňovali, že si to v každém případě užijeme, ale fakt byl, že když jsme po půl sedmé dojeli na místo, moc lidí tu ještě nebylo.No nic, pomalu jsme osychali, dali pivo, grog, griotku, výtečný Peťův Keltský guláš a vedli řeči.Dohodli jsme se, že zahrajem akusticky a u stolu, jako v Irsku.Pomalu se přiblížila osmá, Peťa vypnul telku, kuřáci dokouřili uvnitř lokálu, který se mezitím velmi slušně zaplnil.Nakonec bylo plno, ještě se stoly přistavovaly, no a my jsme zahráli.A skutečně jsme si to užili.Pěkně v sedě - tedy kromě mně, lidi byli velmi vstřícní, hlavně Janča měla velký úspěch, prostě byl to velmi vydařený večer a jsme moc rádi, že to takhle dopadlo.Určitě potřebujem i takovhle hraní, odpočinuli jsme si a pobavili lidi.A o to jde hlavně.Teď si trochu odpočinem, na konci měsíce nás čeká Peťovo prasátko, no a v říjnu milí fanoušci, jestli vše dopadne, tak koncem měsíce vytvoříme nějaký ten kotouček se záznamem.

Tož nám držte pěsti:-)

T:-)T

Konec léta v podzimním hávu, aneb Keltové v Dostavníku

Milí keltští i nekeltští přátelé:-),

tak máme po prázdninách a to nejen kalendářně, ale i meteorologicky. Ještě ve čtvrtek po Šumperku jsem odjížděl do práce docela free, ale v pátek ráno při návratu už bylo docela frišno. V Mohelnici začínal 36. ročník legendárního Dostavníku a první kapelou v soutěži byl KGB. Už podle čísla je vidět, že se jedná o festival s velkou tradicí, navíc náš kapelník tam vítězil téměř před skoro třiceti lety, takže důvodů, abychom se pokusili zabodovat, bylo dost. Na druhou stranu jsme byli jako první, což není zrovna dobrá pozice. V Mohelnici hodnotí odborná porota i diváci. Vzpomenou si na konci na soubor, který zahajoval? Ale lidi nám říkali, na to se vykašlete a hrajte...

Měli jsme to za rohem, tak jsem se i vyspal a vyjeli jsme. Počasí bylo, jak to říct, no - hnusné. Pršelo, foukal vítr, ochladilo se. Přijdou vůbec lidi? Na místě jsme coby minicelebrity projeli až k pódiu, vyložili nástroje a Princeznu a radostně se pozdravili s kolektivem, se kterým jsme se celých pět dní neviděli. Peťa jen zářil, neboť si přivezl nového miláčka - tenorové banjo z dílny mistra Pavla Janiše, vyrobené na míru. Radost měl úžasnou a kus z toho dětského (v dobrém slova smyslu) nadšení se přeneslo i na nás. Tedy minimálně já jsem přestal zívat. Jako první kapela na řadě jsme se nazvučili a tentokrát to byla procházka růžovým sadem - zvukařům patří opravdu velké poděkování za naprosto profesionální výkon. V zákulisí už mezitím vše vrcholilo před začátkem festivalu a do toho kapely, které se chystaly na svá vystoupení. Úderem zvonu ve čtyři odpoledne to propuklo. Přestalo pršet a po oficialitách byli vpuštěni do arény lvi v černém. Bylo to naše, stáli jsme na pódiu, kde se psaly folkové dějiny a hodlali jsme si to užít. Velmi příjemně nás překvapilo, že hlediště bylo navzdory mizerné povětrnosti krásně zaplněno. Poděkovali jsme keltským bohům za zlepšení počasí a ráz, dva, tři, na něěěě!

Miláčkové, dobře jsme zahráli. Asi jsme ještě byli nabuzení ze Šumperka nebo já nevím, ale tři věci, které jsme dali, se nám mimořádně povedly. Lidi plácali, porota v pozadí si psala pánbůh ví co. Těch cca patnáct minut stálo za to.

Po představení,když euforie trochu opadla, jsme pobalili, vyklidili pozice v zákulisí a šli se podívat i na konkurenci. Ještě předtím jsme dostali magnetofonovou kazetu se záznamem našeho vystoupení, to je fofr!Nebudu hodnotit ostatní kapely. Jednak jsem všechny neviděl, jednak by to bylo příliš subjektivní. Převažoval klasický folk, více či méně obměněný nástroji nebo méně tradičními tématy. Na naše hraní byly celkem slušné ohlasy od lidí, co se s námi dávali do řeči, no ale čas se nachýlil a my museli vyrazit do Stránského, neboť kalendář je neúprosný. Znovu se dávalo do deště, tak jsme se raději uchýlili do aut a vyrazili. Za sebe mohu říct, že se mi tenhle průlet Dostavníkem moc líbil. Dobré zázemí, pěkné prostředí, lidé nadšení, bez ohledu na počasí. Říkal jsem si, že bych se tam v sobotu moc rád vrátil.Jenže to bysme museli bodovat:-)

Do Stránského jsme dojeli okolo půl osmé. Vypustili jsme Verunku, aby si poběhala, než půjde na kutě, a vybalili nástroje. Večer měl být čistě akustický, navíc bez Janči, která měla své povinnosti doma v hospodě. Na úvod jsme pustili záznam našeho vystoupení a shodli se, že mu není mnoho co vytknout. Pak už jsme se museli chopit nástrojů sami a byl to velmi příjemný večírek, docela neformální. Hráli jsme věci, které obvykle nehrajeme, Peťka s malou Alčou dali moc pěknou instrumentálku - tu bych klidně zařadil do repertoiru a Peťa se býskl tenorkou, tedy banjem. Jen tak z voleje jsme s ním dali Opilého námořníka a bylo vidět, že kapelník těch pár dní nezahálel. Domakáme text a bude to další perla v našem playlistu. Mezitím taky Peťa sondoval situaci, jestli máme ještě v sobotu jezdit, že. Z různých zákulisních signálů zjistil, že bychom tam mohli mít své místo. Dobré zprávy se šíří rychle, a tak prasklo, že divácké hlasování vyhrál - tramtarará - Kelt Grass Band!!! To jsou věci. Začali jsme přijímat gratulace od místních, od nich to těší dvojnásob. Tyhle lidičky nám drží palce v létě, v zimě a pokud to jde, jezdí za námi jako věrná kohorta. Takže díky. Odjížděli jsme později, než jsme si mysleli, ale stálo to za to. Nás doprovázela Peťka s Jiříkem, neboť vzhledem k tomu, že jsme si měli zahrát jako vítězové diváckého hlasování, nemělo cenu, aby jezdili domů a zpět do Mohelnice. Takže jsme si večer velmi příjemně prodloužili.

Sobota.Zima a déšť, ale nám bylo veselo. Posnídali jsme a vzhůru deštivým dopolednem na známá místa. Tam už byl Peťa plný novinek z pohovoru s porotou. Staré známé výtky - anglický zpěv, ukecaný spíkr, nevyrovnanost nástrojů, atd... Ale diváckou soutěž jsme fakt vyhráli a i porota zkonstatovala, že jsme udělali velký kus práce a ta se projevila. No, takže jsme se v zákulisí chystali, mezi tím se pletly celbrity jedna druhé, lidí neubylo, spíše naopak. Před oficiálním vyhlášením hrál COP a jeho členové pak zůstali, aby si nás poslechli. Nás čekal cca dvacetiminutový set, ale když už tam budem...:-)

No a pak to vypuklo. Peťa převzal keramiku, my jsme tam vtrhli a rozbalili to i přes nepřízeň mocných. Lidi nám asi fakt ty hlasy dali, protože jich tam bylo hodně a hodně o sobě dávali vědět. Hrálo se uvolněně, asi jsme udělali víc chyb, než v pátek, ale snad nám to odpustili. Svých pět minut slávy jsme si užili zplna hrdla, i na přídavek došlo, no veliká krása to byla. Protože jsme byli poslední dopolední položka, mohli jsme v klidu pobalit, masenka troćhu ochutnat, pivenka popít a pak už jsme se jen pohybovali mezi lidmi, poslouchali, jak se jim to líbilo, omlouvali se, že cédéčko fakt ještě nemáme, a prostě si to užívali. No, fanoušci opravdu chodili, gratulovali, chválili a program pokračoval. Vydrželi jsme až do cca šesté večerní, kdy hrála polská formace Stonehege. Šestice v kiltech, show velmi inspirující, ale ta hudební stránka, to nebyl až tak můj šálek čaje. Ale to, co hráli, hráli dobře a sklidili zasloužené ovace. My jsme se pak s Verunkou odporoučeli a nechali zbytek kolektivu, aby si užil slávu až do dna. Bylo to krásné.

Na závěr opět lehce subjektivní pohled. Dostavník jako takový mám moc rád a pokud by se podařilo ještě tam zahrát, nebudu proti. Ještě je tam cítit takový závan festivalové pospolitosti, snad proto, že je to tam tak nějak všechno na jedné kupě. Moc se mi líbí, že vítěz divácké soutěže bere svou odměnu hned na místě - tedy tu možnost zahrát si ještě jednou, protože kdoví, co bude za rok. Teda my budem určitě...Samozřejmě nemůžu pominout zvuk, protože po zkušenost z minulého týdne jsme si tenhle tým docela užívali. Co se týče poroty, vůbec jim to nezávidím. Jejich hodnocení je samozřejmě subjektivní, holt máme na jevištní a hudení projev jiný názor. Když jsem se do poroty obul po Portě, byla mi umyta hlava, nechci vyvolávat další polemiky, ale když člověk, který svoji kariéru postavil na poetice, metaforách a objmenovávání pojmů a pocitů mne za totéž pranýřuje...Přátelé porotci, ať už jste kdekoliv - Váš názor je dobré slyšet, ale pro nás jsou důležití ti lidé tam v hledišti a pro ně se pitvoříme, převlékáme a tohle všechno. Nechceme a nebudeme se podbízet, to bychom hráli jiné zhůvěřilosti, ale lidi se musí bavit. A proto jsme ochotni si pajšl roztrhnout...

Na závěr něco pro statistiky. Na všech folkových akcích, kde jsme letos hráli a kde bylo divácké hlasování, nebylo jiného vítěze než KGB.To není vychloubání, to je konstatování. A Peťa vyhrál Dostavník znovu po téměř třiceti letech. To už mu taky nikdo nevezme.

Tož děti, pěkné prázdniny to byly.Jedeme dál, ahoj:-)

T:-)M