Co všechno se stalo, když jsem se učil

Přátelé, kamarádi,

jak jsem slíbil, jsem opět zde, maje po zkouškách, které mi zabíraly téměř všechen čas minulý. Teď už je dobře, ale byly to nervy. Ale zpět k vážné práci.

Dlužím Vám několik povídání o tom, jak  a kde jsme si zahráli koncem měsíce března.

20. března jsme se zúčastnili postupové multižánrové soutěže kapel ve Šterberku. Upřímně řečeno, dodnes mám z téhle akce smíšené pocity. V pátek před hraním jsem ještě absolvoval "výživnou" noční, přijel jsem domů na poslední chvíli, nedařilo se nám s balením a Verunka dlouho spala, prostě jsme přijeli s asi 20minutovým zpožděním na plánovanou zvukovou zkoušku. V sále místního kina byl ale pouze kapelník a velmi sympatická paní kulturní ředitelka. Tím v podstatě začal řetězec na sebe navazujících absurdních příhod tohoto dne. Celé kino jsme měli pro sebe, což nejvíce ocenila právě malá, která se tím stala paní předsálí. Časem se začali trousit muzikanti z dalších kapel a taky se objevil zvukař se svými pomocníky. Ze strany města byla jinak akce připravená na jedničku. Viděli jsme plakáty, místní kino je velice příjemné, sál tak akorát, bohaté občerstvení bylo zajištěno, jenom místní si nějak nevšimli, že se u nich něco děje. Přestože venku korzovali zástupci místí mládeže, dovnitř si jich našlo cestu jen pár. A tak kapely hrály těžkou přesilovku. Mně osobně to přišlo velice líto, třeba právě kvůli lidem, kteří se o nás dobře starali a určitě by našli lepší možnosti, jak strávit sobotní odpoledne. Ale nešť. Neskutečné zážitky pokračovaly. Ze tří zúčastněných kapel si zvukař nechal naše nazvučení až na konec, neboť jsme měli celý program zahajovat. Ještě v týdnu se bavil s Peťou o našich požadavcích na aparát, co se týče zvuku, a zdálo se, že v tomto směru nebude problém. Jenže ouha. Hned na začátku zjistil, že několik zásadních komponetů nechal doma. Tvrdil, že zapomněl. Začal doslova "drátovat", aby byl alespoň nějaký zvuk, ale záhy bylo jasné, že by se jednalo o příliš velkou improvizaci. Proto jsme se rozhodli celý set odehrát "na hubu". V našem případě to problém nebyl, navíc sál kina má velmi dobrou akustiku. Ale celé mi to přišlo takové zvláštní. Stát se může cokoliv, nikdo nejsme neomylní a splést se může i zvukař, navíc předseda poroty. Z principu mi to však přijde docela nešťastné. Vystoupení jsme odehráli se ctí, jak je ostatně naším zvykem, a všem cca 10 divákům jsme se i líbili. Pak už jsme si jen poslechli vystoupení zbylých dvou kapel a počkali si na hodnocení poroty. Tentokrát jsme se neumístili, ale asi nás to ani nepřekvapilo. Po tom všem, co jsme si v tu sobotu užili, už jsme byli v tomto směru lehce otupělí. Takže jediným vítězem byla naše Verunka, která šla v předsálí z ruky do ruky, a tak veliký děcák ještě neměla a nejspíš už ani mít nebude.

Náladu jsme si chtěli spravit příští pátek ve Stránském. Věděli jsme, že tam hrajeme pro svoje, a protože minulý měsíc byla slabá účast kvůli počasí, těšili jsme se, že tentokrát to bude lepší. Návštěvnost byla rozhodně lepší, nicméně zařádil bacil, i pan hostinský vystupoval s horečkou a se sebezapřením. Ale hrálo se! Jančina níňa se stává nezastupitelnou součástí souboru, takže jsme ji mohli prodat už v několika skladbách, a v zásadě se naše tvorba posunula zase někam dál. Škoda, že jsme hráli bez Peťky, kterou zlá filharmonie opět nepustila. Kvůli marodům jsme končili dřív, a poté, co Peťa s Jančou předvedli "veselý" výstup s autem, které uvázlo v bahně na louce, jsme pokračovali do Karlova.

A v Karlově, přátelé, se děly věci. Protože Šterberkem skončila naše soutěžní šňůra, začali jsme pracovat na dalším repertoáru, především směrem k Mezinárodnímu folklornímu festivalu v Šumperku. A miláčkové, máte se na co těšit. Jestli se to všechno povede, zbubnujem Vás do trenýrek. Navečer se objevila i Peťka, naopak já jsem pracoval někde jinde, takže Janča si k houslím a niněře přibrala ještě basu. Ale prý slavila velký úspěch. Jediným stínem na jinak pohodovém vystoupení bylo málo lidí. Ale i na tom se pracuje. To je tedy krátký raport o našich koncobřeznových aktivitách.

Včera jsme se pak, ti, co mohli, zúčastnili na Ostravské univerzitě absolventského koncertu naší flétnistky Petry Olajcové. Cesta do Ostravy byla zejména pro některé poněkud dobrodružná, ale stálo to za to. V Peťčině téměř mistrovském podání jsme slyšeli hudbu od vrcholného baroka až po současnost. A navíc jí to moc slušelo :-)Na Bitvu o New Orleans nedošlo, ale to si vynahradíme už zítra, kdy nás čeká další Raduňka. Mimo to pilně zkoušíme a chystáme se na další akce. A když se tak podívám do kalendáře, tak jich je rozhodně větší než malé množství. Lidičky, Kelťáčci, držte nám palce, případně celé pěsti, ať se z toho nezblázníme. Odměnou Vám budou naše nové kousky.

S pozdravem Keltům zdar a Keltgrassu zvlášť se loučí rukou společnou a nerozdílnou (u některých bohužel) všichni Ticháčci

PS. Jani, díky za sms, ať Vám to v Praze dobře dopadne. :-)

Jak mne tlačí čas

   Milí Kelťáčci,

  vím, že Vám dlužím zbytek zpráv o našich akcích v březnu - Šternberk, Stránské, Karlov, teda, pokud to někdo čtete.Musím se Vám omluvit, neboť na mne čekají nějaké profesní zkoušky.Protože jsou pro mne dost důležité, snažím se věnovat volný čas učení a veškeré ostatní aktivity jsem prozatím odsunul.Nový blog bude tedy co nejdřív po třináctém, do té doby se z toho možná zblázním nebo zvítězím.Držte mi palce a já jdu studovat rozdíl mezi stejnosměrným a střídavým hlavním vypínačem na lokomotivě.Že nevíte co to je?No, nejste sami, HO HO.

                                                           Nestíhající Ticháček

Prkna, která znamenají REGIon

  Milí kolegové, fanoušci, náhodní návštěvníci atd.,

 tak jsme si to včera opravdu užili. Ve Velké Bystřici u Olomouce se konal další ročník REGI banja, odkud postupují první tři kapely dle vůle diváků na podzimní "velké" Bystřické banjo. No a KGB byl u toho. Po minulém týdnu jsme se chtěli ukázat a taky dokázat, že cena diváků na Portě nebyla náhodná. Každá kapela se měla možnost představit na ploše pěti písniček a my navíc, jako poslední,  jsme měli vyplnit čas během sčítání diváckých hlasů. Takže regulérní koncert...

  Dorazili jsme před pátou, i s Verčou, navíc s námi přijeli i můj Honza s Káčou, aby viděli na vlastní oči to, o čem jim v poslední době neustále referuji. Bystřický kulturák byl plný, atmosféra vynikající a my se začali těšit. Deset kapel se představilo nabitému sálu a podstoupilo neúprosný soud hlasu lidu. Z toho čtyři, které hrály na Portě. Vše jsme sledovali s nadhledem, tedy z balkonu, a Verunka se občas dost nahlas přidávala. Co se týče úrovně, možná to bude znít hnusně a znovu zdůrazňuji, že jde jen o můj osobní názor - bylo to stejné jako na Portě, cca u dvou třetin učinkujících. Pokud budem hovořit o klasických kategoriích - tedy folk, contry a trampská muzika, tradiční výkony, což ovšem vůbec neznamená, že by to bylo špatně. Dobře zahraná trampská klasika, viz. např Bý-Br potěšila, stejně jako na folk překvapivě srozumitelné písničky A.M.Úletu. Ten příjemně překvapil i dresy, zejména velká večerní stála za to. V poslední třetině přehlídky jsme přišli na řadu i my. Bylo to trochu hektické, neboť přestože bylo relativně dost času, protáhla se večeře, do toho jsme dávali spát princeznu, no moc rozehrát jsme se nestihli, třeba Alča dolaďovala mandolínu, když už první část souboru vstupovala na pódium. Na nervozitu ale nebyl čas. Před námi hrála blugrassová klasika The Log a bluesswingová Alibaba - vítěz bludovské Porty. My jsme si řekli, že dnes do toho půjdem naplno, jednak kvůli sobě, a pak hlavně kvůli lidem, kteří nám věřili, třeba Mike Probyn prodal lístky na Rammstein, aby nás viděl. A jeho i další jsme přece nemohli zklamat.

 No, vystoupení se nám povedlo. Byly trošku problémy s kabely, ale nic neobvyklého. Malinko se nám "rozjel" v tempu Skye Boat Song, bylo znát, že jsme ho tolik necvičili, ale jinak se nám hrálo moc dobře a lidé nám to dali najevo. A nejen naši kamarádi a rodinní příslušníci, ale drtivá většina sálu. Ještě jsme si zahráli, než se sečetly hlasy, tam už se Verunka hlásila, takže závěr byl bez Alči, ale ustáli jsme to. Niněra už není zvláštnost, ale organická součást kapely, stejně jako Jirkova píšťala nebo Honzovo bouzouki. Velký buben taky docela maso, prostě na zvuku je stále něco nového. Asi se nám to opravdu povedlo, protože jsme s náskokem 39 hlasů vyhráli před The Log a Hubertusem. Díky, přátelé. Jako vítězové jsme měli ještě hrát, ale pořadatelům se do toho moc nechtělo, protože naším zvučením vznikl  časový skluz. No, ale před Peťovým lehkým nátlakem kapitulovali a my jsme si dali ještě jednou Highland Paddy, s Mikem - super vyvrcholení. A tečka? Když nás nechtěli pustit, dali jsme Mezi horami, abychom ukázali, jak nám jsou blízké keltské moravské:-)

  Vox populi - vox dei, úsloví, které je též mnohasečné. Ono hodně záleží na tom, co je to za "populi". Nemluvím teď o případech, kdy si umělec přivezl do sále autobus vlastních lidí. My jsme zvítězili o 39 hlasů a tolik lidí jsme tam opravdu nedodali:-). Záleží hodně na skladbě publika, na co jsou zrovna naladěni a jak se jim trefíte do nálady. Mně se třeba muzika Alibaby docela líbí, mám rád tenhle styl. Ale to, co zaujalo porotu, nechalo v tomto případě diváky chladnými, což ovšem vůbec neznamená, že by třeba tahle kapela hrála špatně. Ono se prostě v muzice soutěží opravdu nelehce. No a včera se štěstí usmálo na nás. Moc si toho vážíme a užíváme si ten pocit. Na podzim si zahrajem na "velkém" banju, už bez stresu ze soutěže. A mezitím nás ještě čeká celá řada vystoupení. Takže -já myslím, že dobrý, přátelé, povedlo se nám to.

  Závěrem bych chtěl poděkovat rodičům Peťky za jejich obětavost, co se týče Verunky. Paní Olajcová z vystoupení své dcery moc neměla, protože ten čas strávila u malé. Takže moc děkujem.

  Mějte se, lidičky, moc krásně a příští sobotu ve Šternberku.

                                                             Opět s kůží na trhu T.T.

Causa Porta

 Vy všichni, jichž se to týká,

 před pěti dny se uskutečnilo v Bludově regionální kolo Porty 2010, kterého se zúčastnil i náš soubor písní a tanků.Teď již jsou výsledky vyhlášeny, vášně poněkud opadly a život běží dál. Leč, dovolte malé ohlédnutí a zhodnocení, podotýkám, že čistě subjektivní, a nemusí s ním každý souhlasit.

  Tak tedy: Cvičili jsme poctivě a těšili se, jak představíme keltgrassovou muziku světu. Od začátku přitom provázely naši účast problémy s organizátory. Navzdory jasnému Soutěžnímu řádu pořadatelům vadilo, že chceme zpívat anglicky, a ke shodě došlo až po řadě intervencí, dokonce i v Praze na štábu. Nicméně, ještě těsně před začátkem chtěli organizátoři souhlas všech zúčastněných kapel, že jim naše anglické zpívání nevadí. Byli jsme připraveni celou frašku napadnout, naštěstí se ukázalo, že muzikanti mají více rozumu, než pořadatelé.

  A mohlo se začít. Zvukovka vyšla, za značného zájmu ostatních muzikantů (zejména Janča s Níňou) a se zvukařem jsme byli domluveni.Vzhledem k počtu členů KGB a ke složitosti zvučení jsme byli zařazeni jako první po přestávce, což nám maximálně vyhovovalo. Letošního ročníku se zúčastnilo dvanáct kapel a písničkářů, což bylo docela málo. Byly tu tváře známé, i tělesa, jež zde měla premiéru. Z mého pohledu - sleduji tuto muziku řadu let, sám jsem se zúčastnil i jako soutěžící, mohu konstatovat, že úroveň tzv. "Portovní" muziky lehce stagnuje. Slušné instrumentální výkony, ale texty na stále stejná témata, stále stejně podané. Sál byl velmi slušně zaplněn a reagoval velmi vřele. Přátelé, vlítli jsme tam jak uragán a nenechali jsme lidi dýchat. Na ploše tří písniček se nám povedlo sál strhnout a zaujmout. Písničky nám sedly, vokály se povedly a prodali jsme se, jak náleží. Pozdějším srovnáním, neboť Honza všechno točil, jsme zjistili, že pohyb na pódiu je něco, co je ostatním docela cizí. Prostě jsme se odlišili, zahráli a čekali...

  Jak to dopadlo, už víte. KGB s převahou vyhrál diváckou soutěž a...dost. Porota se k nám nijak nevyjádřila, prostě jsme u ní prošli oficiálně bez povšimnutí. Ten závěr mne celkem mrzel. Bývalo zvykem na podobných akcích, že porota s muzikanty hovoří a před vyhlášením má slovo předseda poroty. Tady nic. Takže nic nevíme. Tedy oficiálně. Výsledky jsou dohledatelné, nebudu je opakovat. Během týdne jsme se pak z různých zdrojů dozvěděli, co a jak. Už po soutěži nás chválili jak lidi, tak muzikanti, jen ta "odborná" veřejnost...

  Přátelé, mohl bych se v následujících řádcích pustit do skučení na téma - jak nás porota zařízla, jak to bylo nespravedlivé a podobné nářky. Je to pryč. Prostě jsme se porotě nehodili do její koncepce a představ o tom, kdo má reprezentovat jesenickou oblast v celostátním finále. Že jsme na bednu měli, to je fakt, a nemluví ze mne uražená ješitnost nebo tak něco. Důležité je, že jsme se líbili lidem a ti nám to dali najevo. Je rovněž otázka, jestli je Porta festival pro nás. Ovšem, když vyklidíme pozice, tradicionalisté si zamnou ruce:-)A nebo varianta c) KGB už bude tak slavný, že si nás budou zvát sami,HO HO!

  Mě se Porta líbila. Já jsem si ji užil, Verunka byla hodná, hrálo se nám pěkně a hlavně - 13. je REGI banjo a tam sa hin sa ukáže! Máme formu a vlítnem na ně.

 Porta?Ta už byla:-)

                                            Kůži na trh nesl             Ticháček, kdo jiný:-)

Před startem

  Kukulíni a jim podobní,

 a je to tady! Dlouho jsme se na to chystali a cvičili a za pár desítek hodin začíná první z březnových soutěžních sobot. 6.3. v Kulturním domě v Bludově začíná oblastní kolo Porty. Jsme z toho trošku nervózní, co nás čeká, ale jsme připravení. Soutěžit v muzice, navíc v různých žánrech je možná diskutabilní, ale kdo nechce, nemusí:-). My jsme se rozhodli do toho jít, protože to znamená poměřit síly s kapelami v regionu a vlastně uvidíme, co našemu pojetí říká tzv. odborná veřejnost - v našem případě tedy porota. Musím říct, že soutěžní skladby jsou fakt vymazlené, díky aranžerským nápadům. Mne například čeká žonglování se smyčcem, ale nechte se překvapit. Vokály si sedají a hlavně, bude s námi Peťka, takže budem hrát v plné síle.

  A jak jsme se chystali? Obávám se, že můj hlavní dojem je hlavně únava, protože to byl náročný týden. Naši hokejisti hráli dvakrát brzy ráno (já vím, že jsem cvok, už mi to říkali), do toho nějaká práce, Verunka byla nastydlá a ze čtvrtka na pátek toho moc nenaspala a my s ní. Uplynulý víkend byl pak ve znamení hraní a zkoušení, takže Stránské a Karlov. Je zvláštní, že počasí nám dá vždycky zahulit, když je potřeba vyrazit. Tentokrát to byla opět mlha. A výživná. Vyrazili jsme celkem včas, dorazili jsme tak akorát.Velká Alenka se vrátila z Alp, nic si nezlomivše, Jirka se trefil do termínu (už mu to asi zůstane,chudákovi:-)), Honzovo nadšení, že nás vidí a plný dům. Na Peťovo usilovné přání a na štičí přikázání, dorazila dávná bubenice KGB Ivetka a tak se Alča chtěla předvést na své nástroje. Atmosféra pozitivní a Janča, přátelé, Janča přivezla Níňu, čili niněru z Brna. A hrála. Jak Janča, tak Níňa. No dali jsme tradiční repertoir a je znát, že soutěžním skladbám dáváme při nácviku přednost, protože rostou a my, zaplaťpánbůh, rosteme s nimi. Ve Stránském hrajem vlastně pro svoje, tam se to líbilo, ale co v Bludově...? Verunka byla celkem hodná, ani nechtěla vstávat, no prostě docela dobré. Ivetka si s náma trošku zabouchala, třeba se nám to bude někdy v budoucnu hodit. Mezitím vítr rozfoukal mlhu, takže jsme se mohli podívat, kudy jsme vlastně jeli:-).Verunce se v Karově moc nechtělo spát, takže další noc přeludů a vášní. Dopoledne přijel Peťa ze Stránského, taky Honza se stavil a zkoušeli jsme v omezeném počtu. Malá Alča popracovala na vokálech do "Tymoše" a je to znát. To je fajn, že ji máme, hlavně já:-). Jestli bude dobrý zvukař, lidi se mají na co těšit. Odpoledne kafe u Kudlů a večer tamtéž vystoupení. Opět téměř plno a vzhledem k tomu, že jsme hráli bez aparátu, tak jsem si uvádění docela "užil". Hlas dostal zabrat. Tohle budem muset vychytat. Lidi se bavili, někdy až moc, ale snad jsme to zvládli. I na tanec došlo a zcela výjimečně jsme po Valčíku přidávali. Tanečnice tentokrát nebyla, zato dorazil na otočku a kvůli nám náš krokodajlmen Mike Probyn s Janou a opět si s námi zazpíval. Velmi vydařený večer. Za sebe musím přiznat, že na konci jsem toho měl plný oči. Balit jsme nemuseli, nebylo co, nástroje jsme tam nechali s tím, že je odvezeme ráno. Vždyť je to pár kroků. Takže jsme sbalili Verču do šátku a vyrazili spát. Malá byla o sto procent hodnější, a tak jsme si i my trochu odpočinuli. No a neděle klasická. To už bylo krásně, jelo se dobře. Holky spaly, já jsem jel a bylo to.

  Vážení, je před námi velká výzva a těšme se na ni. Jsme nachystání a věřím, že si to užijem a nenecháme si to ničím a nikým zkazit. Takže miláčkové, my v sobotu v deset a Vy ostatní, vážení platící, ve dvě odpoledne. A jestli budete nervózní, vzpomeňte si, co radil strýc Pepin v Postřižinách ("...je nerovózní, měl by si máčet přirození ve vlažné vodě dle příručky páně Baptisty"). Tož se mějte a čauky čauky.

                                                                        Ticháček

P.S. S KGB je to dřina, ale bez něho je smutno:-)

O cestách do Opavy, Raduně a zase zpátky

Naši keltští blízcí,

  tak jsem zas po krátké odmlce tady. Nějak mi nevycházela práce na psaní a pak, i naší rodinu zasáhl devítihodinový časový posun mezi námi a Vancouverem, no. Ale přátelé, sledujme ty záležitosti, i když člověk není úplně echt sporťák, je tam spousta krásných, silných příběhů o vůli, snech, cestě za vítězstvím, překonávání překážek atd. A to se může vždycky hodit...

  Ale zpět k muzice. 12.2. hraní v irské hospodě Dublin v Opavě. Očekávání veliké, ale to počasí. Začalo sněžit a sněžilo. Peťa jako správný kapelník nad námi bděl a informoval nás o záludnodtech trasy.Vyrazili jsmes Jančou přes Šternberk a Moravský Beroun a řeknu Vám, přátelé - zlatý vlaky. Jelo se fakt hnusně a v protisměru jsme potkali i uvázlý kamion v kopci. Ale dojeli jsme bez ztráty květinky a relativně včas. Měli jsme vlastní místnost, kde byl koutek i pro Verunku, takže vybalit, zapojit, naladit a... Kde je Jirka???? No, jak to říct. Jirka měl lehký problém s přechodem z Gregoriánského na Juliánský kalendář, nebo možná obráceně, a trošku se na telefonu divil, že hrajem už dnes:-)) Ale je to bojovník a jeho táta taky, takže do hodiny byl na místě i s copánky ve vousech. Což mne vede k podezření, že je nosí i na zkoušky na vysoké. My jsme mezitím dali sérii, abychom nakrmili hladové uši diváků. Pár jich bylo, no nakonec docela dost, třeba od Peťky přijela i širší rodina, zastoupení tu bylo i od Alenky, coby domácí, takže bylo pro koho hrát. Velmi příjemný personál, jen toho točeného Guinesse kdyby měli...Bylo to načas naše poslední hrání s Peťkou, protože její domovská kapela - tedy Ostravská filharmonie, se nějak rozehrála. Bude s námi zas až začátkem března, kletě. Hráli jsme především soutěžní repertoár, abychom do sebe dostali všechny jemné finesy připravovaných skladeb a myslím, že jsme si ostudu neudělali. Zkrátka, vystoupení se zdařilo. I Verunka pěkně spala, a tak jsme se ani nenadáli a byla tu půlnoc. To se s námi rozloučila i velká Alenka, která odjížděla na deset dní do Alp. Ale nechtělo se jí. Tak ještě Valčík na rozloučenou, sbalit a v koloně za Peťou přes Bruntál a Rýmařov domů. Trvalo to déle než obvykle, ale zase jsem je přivezl všechny. Holky i náklad. Doufám, že pokud by se měla produkce opakovat, bude lepší počasí pro cestu a budou mít toho Guinesse...

  O týden později Raduň u Opavy, tedy stejná cesta, ve stejném obsazení. Začla obleva, a tak Peťa opět varoval, tentokrát před vodou na silnici. Ale valili jsme statečně. Akce byla tentokrát spojena s ochutnávkou dolnorakouské kuchyně, včetně originálního kuchaře z Vídně. My jsme byli v silně okleštěné sestavě - Peťka ve fildě, velká Alča na horách, takže moje Alča si zahrála až kam.Peťce jsme do Ostravy poslali "Skye Boat Song", který Alenka zazpívala excelently, včetně sóla na housle. Janča porvé vyzkoušela na veřejnosti níňu, čili niněru a veřejnost čuměla. My taky. Až se to všechno vychytá a bude ten správný nástroj, to bude zvuk!Jako ochutnávka to nemělo chybu. Dolnorakouskou jsem ochutnal hlavně já. Nebyla špatná, ale osobně si myslím, že sekačka z Břidličné, kterou Jiřík vykupoval své časové posuny, byla ňam ňam.Co se hraní týče, přestože jsme hráli oslabení, měli jsme úspěch a lidi se bavili. Byla velmi příjemná atmosféra a scénka s kafem - nelze popsat, musí se vidět, se chytla a lidé reagovali velmi vstřícně. Po půlnoci neprotestovali a ukázněně se připravovali na sledování hokeje a my jsme mohli pobalit.To je taková práce, která se musí udělat a protože nemáme (zatím) vlastní bedňáky, zůstává na nás, i když nás nebaví.Ale i tak to bylo velmi milé hraní a za nás moc děkujem za pokoj pro Verunku. Bylo to super!! Cesta zpátky v mlze, holky spaly, já jsem jel a stihli jsme doma i kus olympijského hokeje.

  Závěrečné resumé? Hraní nás pořád baví, i když za ním musíme cestovat občas trochu dál. Stýskalo se nám po holkách a těšíme se, až to zas rozsvítíme v kompletním složení. Máme pěkně našlápnuto a čekáme, až to někdo i oficiálně ocení. Při té příležitosti máme na Vás, milí fanoušci, jednu prosbu. Březen pro nás bude ve znamení soutěžních festiválů. Byli bychom moc rádi, kdybyste nás, pokud chcete a můžete, přijeli podpořit.6.března hrajem na Portě v Bludově a tam to možná bude hodně zajímavé, 13. Velká Bystřice a Regi banjo a o týden později - 20. soutěž kapel ve Šternberku. Rádi Vás uvidíme.

  Tož tak. Užívejte oblevy, těště se, že už je to doopravdy a nezapomeňte na nás. Protože - dovedete si představit, co by to bylo za život, kdyby Vám ho neotravoval Keltgrass band???

                                                       Tom Ticháček za pečlivého dohledu celé rodiny  

Bílej sníh, ten a vítr...

  Milí Keltové a příznivci keltských atributů,

  tak to tedy nastalo. Od začátku zimy jsme to čekali a dělali si z toho i legraci a minulý víkend jsme si v tom pochodili. Konečně bylo "zafúkané". Program víkendu byl v pátek tradiční Stránské, v sobotu Karlov.Ještě v úterý krásně mrzlo a silnice byly povětšinou suché a v pohodě.V noci pak začaly padat ty hnusné bílé věci a začlo to být zajímavé. Do pátku se situace lehce konsolidovala, aspoň u nás dole na Hané, a tak jsme vyrazili v obvyklém složení. Až po Rýmařov cesta slušná, ale ten kousek do Stránského stál za to. Slušně foukalo a silnice na nás vyplazovala jazyky. Ale dojeli jsme. Spolu s Honzou jsme se hned po dojezdu odměnili panáčkem, z čehož je vidět, že situace byla opravdu vážná, ale dorazili všichni a všem patří obdiv, protože dojeli více méně včas. Je třeba zdůraznit, že zejména Olajcovi - Peťka s tatou, jsou frajeři, protože otočit to v tomhle počasí z Ostravy...

  A juž praskají polena v kamnech, Verunka usíná a nastává produkce. Přátelé, přiznejme si rovnou, už jsme hráli líp. Možná to bylo tou cestou, že jsme byli rozhození a hlídali jsme počasí, ale prostě ne všechno se podařilo a kapelník chvílemi docela trpěl. Každý si vybral během večera slabou chvilku. Možná se na výkonu podepsala i slabší návštěva, dorazili opravdu jen skalní, a díky jim za to.Vyzkoušeli jsme soutěžní repertoár, no ještě jsou soutěže až v březnu :-). Ale odehráli jsme a slíbili lidem i sobě, že příště se polepšíme. Hymnou večera se pak stalo opravdu Zafúkané a docela jsme si ho užili - věděli jsme, o čem zpíváme.

  Takže pobalit a vyrazit do cca dvacet kilometrů vzdáleného Karlova. Kopec ve Stránském jsme vyjeli všichni, my jsme jeli v koloně za Honzou a tímto mu ještě jednou děkuji za vedení, protože vím, že to nebyla legtrace. Jelo se jakž takž, ale bylo to bez ztráty květinky. Jen v Karlově na parkovišti musela Alča trochu zatlačit, ale zvládli jsme.

  Sobota pak ve znamení větru, ale i sluníčka. Ráno strčila velká Alča do trouby kachnu (minule se nám to moc líbilo, tak proč to nezopakovat), a spolu s malou Alčou vyrazily na svah. My s Peťou jsme hlídali Verunku a lehce zkoušeli. Pěkně se nám přátelé ta basa rýsuje a pokud nebude basák kopyto, tak si to užijí i lidi. Výborný oběd, siesta, káva a perník, ještě trochu pohrát a vychytávat chybičky :-)

  Sobotní večer zastihl pak KGB v plném nasazení (bohužel bez Peťky, ale na fildu zatím nemáme ty správné páky) u Kudlů v penzionu.Velmi pohodové hraní, zpestřené ukázkami orientálních i jiných tanců. Bylo velmi veselo, ono taky, když jste v jedné místnosti s převlékající se tanečnicí, aby bylo smutno, že, servis jako vždy 1a a na hraní to bylo znát. Lidem jsme se snad líbili, a tak jedinou malou kaňkou zůstává zatím nerozchozená niněra. Ale my na to přijdem, a pak to bude nářez!

  No a v neděli jako obvykle. Sbalit a vzhůru dolů a domů. Bylo to náročné, ale bylo nás na to dost a společnými silami jsme vše zvládli. Těšíme se 12. do Opavy do irish pubu, budem zkoušet a tak vůbec. A budem se těšit vlastně na každé hraní pro lidi.

  Z čehož plyne - ať je horko nebo zima, s KGB je vždycky prima!

                                                                   Tom Ticháček