Doma je doma

Přátelé, kamarádi, včera v noci jsme se vrátili, zatím bojujem s časovým posunem směrem zpátky, takže jen velmi stručně.Dobyli jsme Ameriku, podrobnosti budou následovat.Kdo můžete, přijeďte na Keltské...:-)

Famous last words...

...Pod tímhle názvem vyšla svého času poslední deska kapely Supertramp a mně se ten termín líbí, byť pevně věřím, že z naší strany to nejsou slova poslední.

  Tedy, čas se naplnil, zítra v 8.15 vyrážíme směr Londýn, Miami, Nashville. Doufám, že nás do té "země zaslíbené" pustí, o imigračních úřednících jsme slyšeli jen to nejhorší. Sbaleno máme, zatím nevíme, jak se nám podaří propašovat na palubu nástroje, ale to nějak dopadne. Moc děkujeme Vám všem, kdo jste nám v posledních dnech vyjadřovali podporu, za Vás všechny tam budem pozdravovat. Naše nejlepší litovelská kamarádka Lucka mi z titulu své funkce udělala křížek na čelo, takže to máme posichrované i na patřičných místech nahoře. Co ještě napsat. Za sebe musím poděkovat Alence, která spoustu věcí pozjišťovala,vytelefonovala, zkrátka si tu administrativu opravdu užila.Vzhledem k tomu, že jsme si stran cesty zařizovali všechno sami, to bylo docela náročné, ale děvče to zvládlo na jedničku. Pravda, naše manželství nebylo v posledních dnech až tak naplněno:-), neboť když už jsem byl doma a nemusel druhý den do práce, bylo potřeba volat a mailovat s Britsh Airways, American Eagle, popřípadě s Melissou nebo tisíc dalších věcí. Takže jsem rád, že jsme vše přežili va zdraví.
  A propos, málem bych zapomněl, a to bych velice nerad, na naši hvězdu nezničitelnou - na Janču. Přátelé věřte, že v tom blázinci příprav a nácviků, s třemi dětmi na krku, se svým Peťou neustále za volantem ve světě, dokončila úspěšně studia na Zemědělské Univerzitě v Brně - v pondělí obhájila diplomku a složila státnice. Klobouk dolů...

  Hm, Amerika, jaká asi je...Už jsem tady někde psal, že jsem od nějakých osmnácti běhal s rancem po lesích a u trampských ohňů je Americe věnovaná každá druhá písnička. My jsme si na tuhle zemi hráli a časem jsme si stvořili takovou naši Ameriku, která se od té skutečné určitě hodně liší. A tím, že jsme nemohli cestovat, jsme nemohli zjistit ty rozdíly. No a mně to trošku zůstalo. Mám v sobě tu Ameriku, kterou jsem nasával přes muziku, filmy a knížky, přes country bály (stylové oblečení vítáno), improvizované osadní přepady dostavníků a tak. A pevně doufám, že tam aspoň malý kousek téhle Ameriky potkám... Asi nepoznám indiána v civilu a je mi celkem jasné, že s Wyatem Earpem si ruku nepodám, ale co kdyby? Jsem z generace, pro kterou je cestování stále svátkem, a tak se trochu těším a trochu se bojím. Smířím se s tím, že na každém rohu v Nashvillu nebude cvrlikat banjo, ale aspoň kousek toho grassu bych ochutnat chtěl. V Miami při mezipřistání naopak rád oželím setkání s poručíkem Horatio Kanem, no prostě se v tom plácám.

  Takže miláčkové, já se s Vámi jménem našeho souboru loučím. Slibuju, že uděláme všechno proto, abychom neuřízli naší zemi ostudu, aby byl KGB na prvních stránkách a tak. A pokud se tam dostaneme a v pořádku se vrátíme, tak Vám budem vše vypravovat, až Vás bude hlava brnět. No a nezapomeňte, 24. června začínají na Švýcárně Keltské slavnosti. Je toho dost.

  Pac a pusu a těšíme se zpátky. Domů, na děti, no a na Vás. Jsme rádi, že jste s námi:-)

                                                                                       Tom Ticháček

O Strunách, Rybičce a Pradědovi

  To je zavádějící název, což? Ale vše vysvětlím. Tedy v sobotu 21. května na nás čekali v Horce nad Moravou na festivalu Horecké struny a ještě ten den večer na Mírovecké rybičce. No prostě zátěž jako na profíky, ale co je to pro nás. Hadači počasí slibovali na sobotu frontu, přeháňky a bouřky. Trefili se. V Litovli od rána lilo jako z konve. Já jsem se vyspal po noční a vyrazili jsme. Verunka usnula zákeřně až v autě, ale to už jsme přijížděli k areálu Na Sokolce. A náhle déšť a hromobití začlo ustávat a sluníčko semo tamo vykouklo. Již na místě jsme se potkali se zbytkem kolektivu a byla zase pohoda.

  Horecké struny jsou klasickým FCT festivalem se vším, co k tomu patří. My jsme se zaběhli rozehrát, pojíst, popít, načež se na našeho kapelníka sesypali jeho dávní souputníci, o kterých tvrdil, že s některými se neviděl i třicet let. Kruh se uzavřel a my sledovali historii českomoravské country na pochodu. Daggy samozřejmě ožil a chtěl se se svojí kapelou předvést. Navíc, před námi hrála Falešná karta, což je záruka kvality ,a hrát po nich, to není jen tak. Zvukový tým Franty Petříka se opět vytáhl, kluci už nás znají, takže nazvučení bylo rychlé. Verunka zaujala své místo pod pódiem a mohli jsme začít. A ostudu jsme neudělali.P řece jen se ukazuje, že máme nahráno, už jsme hráli víceméně základ repertoáru pro Ameriku, no a lidem se to líbilo.Taky z radosti, že jsme unikli průtrži mračen, prostě pohoda. Žádný stres, nahrnuli jsme to do lidí, dali si guláš, ev. zelňacku, a vyrazili směr Mohelnice, Mírov. Cesta zabrala cca hodinku, Verunka spát nehodlala, jak jsme si naplánovali, naopak si hudební výlet náramně užívala, na Strunách si ji lidé fotili mnohem víc, než nás, takže jsme dorazili v plné síle a svěžesti.

  Mírovecká rybička je festival, který svoji existenci započal v loňském studeném jaru. Velmi živě si pamatuji, že jsme ho zahajovali v šílené zimě, já byl nevyspalý po noční, lidí bylo málo, ale připravili nám nádherné ovace. Taky je to asi jediný festival, kde se fasují stravenky na slivovici. Honorované to nijak extra není a vloni jsme si to museli trošku rozříkat. Je to ten typ akce, která se dělá na koleně s nadšením, ale ne pro peníze, a nějak to prostě funguje. Hrají tam regionální kapely, no a my tam byli jako takové "hlavní hvězdy", ha ha. Ač bylo po deváté večer a ochlazovalo se, stále tam bylo pár desítek lidí, z nichž většina čekala konkrétně na nás! Takže rychle se nazvučit a vpřed. Krásné pódium, velmi slušná aparatura, jen taneční parket už byl potmě, takže paradoxně se svítilo na jevišti a pod stany s občerstvením, ale na parketu vládlo silné intimno. Nikomu to nevadilo a my jsme si to zase užili!!! :-) A přátelé, ti pstruzi potom...Bramborový salát jsem rozcházel ještě ve dvě ráno. Když já jsem nenažranej...Resumé - velmi milé pobytí s příjemnými lidmi.

  Týden se sešel s týdnem a nás čekal Karlov a v sobotu Racibórz v Polsku. Před Karlovem jsme ještě pozkoušeli, a pak se přesunuli do Pizzerky, potěšili obsluhu přestavěním lokálu, pozdravili se se známými, je to radost, že si nás lidi našli, hlavně se pozdravili s Peťkou, která dorazila, no a s fandící Verunkou v čele jsme začali. Pršelo, ale to nám nevadilo, byli jsme pod střechou a hrálo se nám (opět) moc pěkně. Navíc jsme představili nového člena, ano, už je to  venku, zas je nás osm, takže Pavel Gajdoš z Oskavy hrál s námi poprvé a měl velikou trému. Ale postupně se rozehrál a ta série, co s námi dal ,se snad dala poslouchat. No, velmi příjemný večer. Pokud by to takhle mělo pokračovat, bude to jen dobře. Pavel se ještě musí dovybavit, ale má chuť a jestli to s námi vydrží, bude to posila.

  Na druhý den se nad Moravou a dále na sever otevřelo nebe, takže z Polska volali během dopoledne, že akci musí kvůli dešti zrušit. Snad na podzim. Takže přátelé, před námi je tím pádem Amerika. Na to téma bude samostatné povídání, teď jen pac a pusu a já jdu počítat, jestli mám dost trenýrek...

                                                                                            Tom Ticháček

Kelt Grass Band hraje pro školní mládež

S dovolením parafrázuji klasika, neboť titulek myslím zcela vystihuje akci, jíž jsme se zúčastnili. Někdo by řekl - Výchovný koncert, ale na to se ještě fakt necítíme:-) No prostě: pozvali nás do Postřelmova, abychom zahráli pro místní školu a řekli k tomu něco málo. Takže jsme se nachystali a vyrazili. Peťka zkoušela s molochem filharmonie a Janče vybouchlo hlídání pro Honzíka, takže nás na pódiu místního kulturáku stálo nakonec pět. V Postřelmově se o nás vždycky moc pěkně starali a nejinak tomu bylo i teď. Kafe, minerálka, zvukař i s aparátem, no prostě pohoda. Tentokrát jsme přijeli s dodtatečným předstihem a stihli vše postavit a nazvučit a vyzkoušet. A pak už jsme jen sledovali, jak se děti, převážně z prvního stupně páskují do řad. My byli zvědaví na ně, oni na nás. No a pak to vypuklo. Na začátku trošku trémy před nezvyklým publikem, ale pak jsme se do toho dostali. Děcka nás podržely a docela se bavily a sledovaly. I přes osekané obsazení jsme předvedli myslím dobrý výkon a vytvořili pěknou atmosféru. Paní kulturní říkala, že málokomu se podaří děti zaujmout tak, jako nám. Což samozřejmě potěší.

Po koncertě jsme ještě trochu pozkoušeli, abychom se pak rozjeli do svých domovů a bytových jednotek, či v čem to vlastně bydlíme. Čekalo nás cca 14 dní volna (zkoušky se nepočítají), po kterých pojedeme z kopce. Amerika se blíží rychlostí téměř kosmickou, řešíme pojištění, program, oblečení, no spoustu věcí. Do toho nás čekají Horecké struny, Mírovecká rybička, Karlov, máme hrát v Polsku, učíme se nové věci a vyhlížíme nové adepty do kapely. To je totiž tak. Mike Probyn dostal na začátku roku poměrně dost naloženo v práci, s čímž nepočítal, a tak se teď objevuje v Čechách cca jednou do měsíce a na zkoušení už nemá čas vůbec. Takže v tuto chvíli funguje jako náš velký příznivec a příležitostný host (neboť nikdo nezazpívá Hvězdu a námořníka jako Mike s Jiříkem), letí s námi, spolu s Janou do Ameriky, kde nás bude uvádět, no a na toho Nímořníka taky třeba dojde. Samozřejmě, pokud jeho pracovní napětí povolí a bude víc v Česku než ve světě, moc rádi ho mezi sebou opět uvítáme.Takže tolik na vysvětlenou.

S blížícím se létem se nám ztenčuje počet volných víkendů, bude to asi docela náročné, na druhou stranu nás těší, že je o nás zájem. Hned po návratu z USA nás čekají Keltské slavnosti - doufáme, že nebude "ostrovní počasí" jako loni, no a pak se to sype. Moc se těšíme na Keltskou noc na Plumlově, kde budeme mít v červenci premiéru, navázali jsme poměrně intenzivní spolupráci s Mlokem, z čehož rezultovaly pozvánky na dva velmi pěkně obsazené festivaly a tak dále. Nerad bych na něco zapomněl, budu se k tomu vracet průběžně. Každopádně 21.5. Horka nad Moravou a Mírov (zvenčí) a Vy se mějte moc krásně. Tož tak.

T:-)T

Bylo větrné odpoledne, První máj...

Přátelé, kamarádi,

přelom dubna a května je spojen s nejrůznějšími rituály, dle toho, v jakém režimu (politickém, či náboženském), se zrovna pohybujeme.Pro pravověrné Kelty je 30. duben den Beltine, tedy asi nejvýznamější keltský svátek, pro ty ostatní jsou to pak prostě čarodějnice, čarodky, pálení Ohňů míru a tak. Protože nás na Beltine nikdo nechtěl, zorganizovali jsme tradiční poslední pátek v měsíci v Pizzerii Praděd v Karlově. Protože jsem byl v práci budou následující řádky na základě "wjecí slyšaných", jak by napsal kronikář.

Tak tedy, slyšál jsem, že pizerka byla plná. Že si našli cestu dovnitř nejen místní, ale i naši skalní, kteří s námi tvořili atmosféru ve Stránském, což nás těší dvojnásob. Dokonce prý lidi poslouchali i ve stoje, když nebylo místo. Taky se brejkovalo na melodie s keltskou duší (sic!), Jiřík nenapodobitelným způsobem uváděl své písničky a Verunka se opět zúčastnila...Zkrátka, vypadá to, že Karlov by se mohl jako místo chytit, a to ještě chystáme od května do září překvapení. Vše se dozvíte zde, na těchto stránkách a snad to stihnu, než bude po všem.

Sobota proběhla ve znamení oslavy kulatin naší Janči v Uničově a byla to tuze veliká krása. Padlo prase, účast byla hojná a nápoje prýštily všemi nejen tělesnými otvory. Opět jsme měli možnost posedět bez muziky a v relativním klidu, což jsme si užili, i když nějaké organizační věci na přetřes přišly (například jsem s definitivní p,latností zjistil, že na palubě British Airways neplatí režijky. Škoda...).Kapelník opět přispěl několika historkami ze svého plodného života, a zejména jeho teorie o vztahu kyseliny mravenčí a kapesníku je velmi podnětná. Někdy třeba vysvětlím blíže. Janča dostala další tři domácí mazlíčky, ale klobouk dolů, nehnula ani brvou a vzala to velmi sportovně. My, dojíždějící a s dětmi, jsme se rozloučili před soumrakem, ale prý byla radost až do rána.

No a neděle. Májové oslavy řeky Opavy v Krnově, na pozemku Restaurace U jezu. Moc jsme toho o téhle akci nevěděli a jeli jsme takříkajíc na slepo. V Krnově jsme hráli dvakrát a vždycky přitom sehrála nějakou roli průtrž mračen. Tentokrát přestalo pršet už v Uničově, takže jsme se napasovali k Janče do Pežóta a na Krnooov! Mraky byly nízko, válely se, ale nepršelo.Zato trochu foukalo, tak jsem byl rád, že vezem Jančinu malou basu v autě. Cesta ubíhala za kolektivní diskuze, jen holky, co ještě neměly kulaté narozeniny:-) zvadly. Tak jsme to prokecali s Jančou spolu.

Místo jsme našli překvapivě už na druhý pokus a jen s cca desetiminutovým zpožděním. Plac opravdu u jezu, zábava v plném proudu, vodáci, KČT, skauti, děti, vítr atd. Hrát jsme měli opravdu venku ( :-( ), ale pod solidní střechou. Místo opravdu moc pěkné, daly by se tam dělat věci... Nachystali jsme aparát, dali čaje, kafata, piva a mohli začít. Tady to pořadatelé malinko nevychytali koordinačně, neboť v okamžiku, kdy začínala naše produkce, přistávaly lodě, a tak 95% přihlížejících koukalo na řeku a my jsme jim valili do zad. Přiznám se, že mne to malinko rozladilo, a ani mi nebylo moc do řeči. Ale pak se stalo něco, co nejsem schopen sám dost dobře vysvětlit. Během první serie jsme vodáky "přetlačili", lidi se k nám začali obracet, vítr ustal, vykouklo slunko a hraní začalo dostávat ten správný rozměr. Najednou šlo všechno jako po másle, dařilo se, fakt jsme si to užívali, lidi dokonce tančili, v pauzách si kupovali cédéčka a sdělovali nám, že se jim to moc líbí, hráli jsme dokonce s takovou chutí, že Peťka si nechala ujet vlak a zůstala s námi až do konce, no prostě dvě hodiny utekly jako voda a my jsme měli pocit, že jsme mezi svými, které známe už dlouho. No, co budu vykládat, byli jsme velmi pochválení od organizátorů celé akce a hned jsme dostali pozvánku na příští rok a kapelník má cukání a nápady, jak pomoci s organizací. Navíc v srpnu, v rámci akce "Léto festivalů v Europradědu" máme koncert na krnovském náměstí, a tak nepojedeme úplně do neznáma...

Přátelé, kamarádi. Byl to moc pěkný První máj, i když jsme nebyli v průvodu. A vůbec to byl pěkný víkend. V Karlově se to moc pěkně rozjíždí, Janča, a vlastně my všichni jsme čím dál mladší, co si přát víc...No přece, abysme se zase sešli. Buďto na stránkách nebo naživo.

To Vám přeje psavec Ticháček

Ze života jedné kapely

Milí příznivci,

tak jsme se zas nějakou dobu neslyšeli.Z naší strany to rozhodně nebylo o tom, že duben, ještě tam budem, spíše naopak. Koncem března jsme místo za kamna vlezli poprvé do Pizzerie Praděd v Karlově na pravidelné páteční hraní a byli jsme velmi mile překvapeni účastí. Hráli jsme v čase kvalifikačního zápasu se Španělskem a věřte nebo ne, dokud jsme hráli, vedli naši 1:0.Jakmile jsme přestali, prohráli jsme 2:1... Obrázek nechť si udělá každý sám. Na druhý den nás pak čekal samostatný koncert v Litovli ve spolupráci s The Kilts a z toho jsme měli trošku obavy. Měli jsme to totiž na triku komplet se vším všudy. Městský klub nám velmi vyšel vstříc co se týče pronájmu sálu a dalších technických věcí, za což jim touto cestou ještě jednou děkujeme, ale zbytek už byl na nás. A tak jsme vymýšleli plakáty, stěhovali aparát, vařili keltský guláš, no, bylo toho až kam. Poprvé jsme měli pohromadě vlastní aparát a moc jsme byli zvědaví, jak nám bude hrát. Vinou informačních šumů nás nemohl zvučit Milan, jak bylo slíbeno, a tak jen odpoledne přijel, pomohl se stavbou, zvučením a rychlokursem pro ostravskou partu. Ale zbytek běžel. Byl druid, byli tanečníci a byl koncert. Kdo jste tam byli, tak víte, kdo jste nebyli, stejně nám to nebudete věřit, no ale celkem se to povedlo. Byly trochu problémy se zvukem, ještě si nás musí hoši vychytat, ale byly to nádherné tři hodiny. Sál upravený na stolovou a taneční variantu byl plný, Verunka roztleskala dav, lidi tleskali i tančili. Takže naporvé dost dobrý. Teď jde o to, aby bylo pokračování. Ale KGB je ve formě, což jsme potvrdili o čtrnáct dní později v Raduni, na tradičním hraní se žranicí. Tohle hraní se fakt povedlo a zejména návštěvníci, kteří byli poprvé, se bavili.Prostě - dost dobrý...:-)

No a co jinak. Janča se konečně dočkala nové niněry od pana Jindráka a zdá se, že čekání se vyplatilo. Nástroj je to bombový, krásně vypadá a krásně hraje. No a druhou níňu od pan Košíka zkouší moje Alenka a holky už zkouší nějaké věci, coby niněrové duo. Takže se máte na co těšit. Rodí se i nové věci pro celou kapelu, jak zpívané, tak instrumentálky. No a hlavně se pomalu začínáme balit na cestu. Nějak mne začíná šimrat okolo bránice, ale já jsem to říkal od začátku, že jsme měli jet vlakem... Jsme v kontaktu s pořadateli v USA, pomalu začínáme vážit zavazadla, abychom se do všeho vešli a neplatili moc navíc. Oblíbené trable s basou se teď zdají trochu vyřešené, tak uvidíme. Každopádně budem informovat, jak to jde.

Ale nezapomínáme ani na tuzemsko. Přátelé, termíny na léto jsou docela obsazené, máme potvrzené hraní na Keltské noci na Plumlově v pátek v podvečer, rýsuje se nám hraní v Polsku a navázali jsme výbornou spolupráci s Mlokem, bude i na našich Keltských slavnostech a díky němu si zahrajem i na několika velmi dobře obsazených moravských festivalech. Těšíme se určitě na další spolupráci. Jsme ozvučení, takže jsme soběstační, no a to je pomalu všechno. Pořád nás baví hrát, i když je to náročné na čas a plánování, ale máme skvělé lidi kolem sebe, kteří nám pomáhají, a když kolektiv táhne za jeden provaz, tak se to nechá zvládnout. Je to sice klišé, ale je to tak.

Takže miláčkové, já jdu loupat vykoledovaná vajíčka a Vy se mějte moc a moc krásně. Věřte, že nás moc těší Vaše přízeň i zájem o dění v naší kapele.

Tak ať nám to společně vydrží:-)

Tom Ticháček - vlastními ukazováčky...

Střípky z cest

Moji, ale i naši milí,

tak už jsem zase tady a kojím se nadějí, že jsem třeba někomu z Vás scházel, resp. moje neodolatelné popisky naší činnosti. Věc se má tak. Zážitky by byly, chuť psát občas taky, ale naše drahá Verunka objevila v poslední době kouzlo počítače a pohádek na nejmenovném serveru, a tak se vtírá, kdykoliv přístroj zapnu a nekompromisně vyžaduje tu Pejska a kočičku, tu Krtečka, případně jiné hrdiny pohádkové říše. Takže známe dokonale, jak to bylo, když myli podlahu, popřípadě, jak si Krteček sehnal dopravní prostředek, ale práce stojí. Alča po večerech vyřizuje kapelní poštu a věci na Facebooku a já se k přístroji dostanu jako poslední, v době, kdy funguji již spíše ve vegetativním stadiu. To jen tak na okraj.

Pokud se pamatuji, slíbil jsem Vám vyprávění o Stránském. Tak tedy: 25. února jsme odehráli tradiční vystoupení na Vejrovce, které bylo bohužel na tomto místě poslední. Kapelník měl tento objekt v nájmu cca 10 let a fungovalo to k všeobecné spokojenosti. S novým vedením obce se však nedohodl, byly tam některé podmínky pro něho, a potažmo i pro nás, neakceptovatelné, a proto z celé věci vycouval a ukončil zde svoji kulturně - obrozoneckou činnost. Je to škoda, já osobně jsem na tyhle hraní jezdil velmi rád a docela mne mrzí, že to na Vejrovce skončilo. Holt, úspěch se neodpouští...Ale Peťa je muž činu a téměř okamžitě se dohodl s Jirkou Slavíkem v Karlově, a tak se naše poslední pátky přesouvají do Pizzerie Praděd v Karlově. Takže tam nás 25. března najdete.

Mezitím ovšem běží kapelní život dál. O víkendu 11. - 12. března jsme jednak hráli v Karviné na Irish party v rámci Dnů irské kultury a v sobotu pak jako hosté REGI banja ve Velké Bytřici. Do Karviné jsme se velmi těšili, neboť akce pořádané Mlokem mají tradičně vysokou úroveň. A nejinak tomu bylo i tentokrát. Po chvíli bloudění jsme našli čerstvě zrekonstruovaný a nazdobený Obecní dům Družba, a protože jsme měli menší skluz a tlačil nás čas, začali jsme se zvučit. Vystupovali jsme v programu jako první, po nás šli Irish Rose a pak Navostro, to celé prokládané tanečními čísly od skupin Fiach Bán a Galtish. Nějací diváci taky přišli, a tak jsme byli celí natěšení, jak to rozbalíme. Mlok nás uvedl v kroji, všechno vypadalo velice dobře, ale ouha - lidi byli nějací studení. Snad to bylo tím, že seděli jen po stranách sálu a uprostřed zíval zatím prázdný parket nebo byli unavení, ale upřímně - čekali jsme víc. Přitom zvuk byl celkem dobrý, tak nevím. Možná téměř až luxusní prostředí lidi svazovalo, těžko říct. Nakonec si nás vytleskali, a tak to snad taková hrůza nebyla. Hráli jsme nějaké nové věci a podle zvědů v publiku se povedly. Celý program se pak protáhl, protože hlavní hvězdy (ne my), kapela Navostro, uvázla v zácpě. Za sebe jsem měl pocit, že angažování tohoto souboru do tohoto prostředí bylo trochu šlápnutím vedle, ale třeba to bylo tím zpožděním. Celkově je můj dojem z Irish party trochu rozpačitý, ale to je jen můj subjektivní názor. Třeba naše Peťka tam protancovala střevíčky a ještě stihla jako obvykle perlit na flétnové nástroje. Cestou zpět jsme působili trochu jako autobus, neboť Peťovi vypověděla poslušnost jeho Niva, takže jsme provozovali rozvoz:-)

Sobota - REGI banjo, srdeční záležitost KGB a letos v roli hostů. Protože o Verunku bylo dobře postaráno, mohli jsme vyrazit už brzo odpoledne a užít si tak festival od samého začátku. Nebudu hodnotit kapely, to už udělal ve svém komentáři šéf festivalu Jerry, jen řeknu, že úroveň byla velmi dobrá. My, coby muzikanti z KGB jsme byli přijati velmi vstřícně a mnohokrát jsme slyšeli, že lidé se na náš set těší. I naše cédéčka šla velmi dobře na odbyt, zkrátka bylo znát, že naše kapela je tu dobře zapsaná. Sádlíčko se letos mimořádně povedlo, prostě jsme si to na balkóně fakt užívali. Jako první a řekněme, že i hlavní host, byla paní Věra Martinová aneb První dáma české country, jejíž vystoupení bylo očekáváno s velkou zvědavostí. Nutno podotknout, že její repertoár se už dnes více vzdálil tomu, jak je stále vnímána řadou diváků, a tak vystoupení bylo pro mnoho přítomných určitým rozčarováním. Z muzikantského hlediska to však byl naprosto profesionální a na vysoké úrovni provedený koncert a došlo samozřejmě i na přídavek. No a pak už jsme vynesli svoji kůži na trh, resp. na jeviště, my. Jako obvykle, výborný zvuk, takže jsme slyšeli každou (i falešnou) notu, a přivítání, na které se vždycky moc těšíme. Hrálo se nám moc pěkně a bylo to znát i na ohlasech z publika. Prostě svoji roli hostů jsme splnili a moc nás potěšilo, že většina lidí vydržela na místech a připravili nám úžasnou atmosféru. Díky.

Co říci na závěr. REGI banjo jednoznačně pro nás nejhlubší zážitek, už se těšíme na podzim, ať už v jakékoliv roli, ale i ostatní hraní - spíše dobré pocity.Teď je před námi premiéra v Karlově, přátelé, kdo můžete, nenechte nás v tom, potřebujeme se dobře zavést:-) a v sobotu večer v Litovli velký kocert s The Kilts - Legenda bodhránu.Kdo ještě váháte, neváhejte a přijďte, když ne na nás, tak na výborný guláš.

Z čehož plyne, že my a guláš se na Vás móóóc těšíme. Tak zatím:-)

Loučí se psavá rodina Ticháčků