Tak nám, děti, skončily kapelní prázdniny. Neboť nám bylo zahráti na Bluegrassových návratech, konkrétně jejich XV. ročníku. Festival pořádá tradičně Pavel Juřena a vlastně celý jeho Bluegrass Comeback. Letošní ročník byl věnován vynikajícímu staviteli hudebních nástrojů Pavlu Janiššovi, jehož doménou jsou samozřejmě především banja. Navíc Pavel sám přislíbil účast, a tak bylo možno čekat vzpomínání nejen na legendární Poděbradskou Oázu. Oslovené kapely pak musely splňovat jednu základní podmínku - a sice, mít v kapele Pavlův nástroj. A protože náš kapelník má ve své výbavě hned dva Pavlovy skvosty, byly jsme na akci přizváni i my, byť naše hudba má bluegrass jen jako jeden z výrazových prostředků a nikoliv cíl. No, snad se mezi modrotrávníky neztratíme:-)
V pátek jsme si střihli velmi pohodové hraní v Karlově, které jsme si fakt užili a navíc jsme se i rozehráli - Karlov se jako místo pro pravidelné pátky opravdu chytil, no a v sobotu jsme s krátkou zastávkou v Rýmařově, kde jsme v místní lidušce nahrávali nějaké základy pro tanečníky ,vyrazili směr Opava. Návraty se měly odehrávat v Minoritském klášteře, tedy na místě pro nás velmi příznivém, takže to byl další důvod na těšení. Po cestě jsme lehce poobědvali, protože kdoví, co nás tam čeká, že...Jako páni jsme pak vjeli do areálu kláštera, vyložili a vypadli jak cukráři:-), no prostě, byli jsme tady. A nestačili jsme se divit. Kapely měly opravdu VYNIKAJICÍ zázemí, s jakým jsme se asi ještě nesetkali. Přátelé, kam se hrabe catering při natáčení hollywoodských bijáků. Taky jsme to hned využili, bez ohledu na předchozí oběd, protože co kdyby řízky pak už nebyly??? (byly, přátelé).Co pak bylo poměrně nepříjemné překvapení, byla účast nebo spíš neúčast diváků. Byť respektuji to, že bylo skutečně nádherné počasí, které lákalo ven, přece jen tu byla možnost vidět kapely ze současné tuzemské špičky, včetně legendy Pavla Janišše viz. plakát, no a nám to teď taky docela jde. Později jsme se zejména od Alenky dozvěděli, že v Opavě byla vpodstatě nulová propagace, což Pavel Juřena odůvodňoval tím, že má s výlepem v tomto městě špatnou zkušenost, nevím, my máme zkušenost právě opačnou. Prostě lidí přišlo fakt málo, na druhou stranu, ti, co přišli, věděli, na co jdou a docela si to užívali.
V záplavě občerstvení jsme málem nestihli nastoupit. Ale vše jsme dohnali, dokonce zbyl čas i na lehké rozehrání a už jsme táhli na jeviště. Zvukař byl muž na svém místě, a tak prodleva před vystoupením nebyla velká. Dali jsme náš tradiční letošní festivalový set a docela nám to sedlo. Bylo to znát i na lidech, protože jsme je velmi brzy dostali na svou stranu a na potlesku to bylo cítit. Bez ohledu na tristní návštěvu jsme si to v tom komorním prostředí opravdu užili, bylo znát, že jsme si včera po pauze zahráli. Zbytek akce jsme pak strávili pendlováním mezi občerstvením a sálem, kde jsme si vychutnali vystoupení dalších kapel (u mě to vyhrál Blueland). Výborně připravená akce, škoda nulové propagace. Večer se pak odehrál jam, kde nás reprezentovali kapelník s Alenkou.
O čtrnáct dnů později jsme byli zvaní na Loštický dostavník. Pořadatelé zřejmě chtěli využít díry, která vznikla po dostavníku Mohelnickém - doufáme, že jen letos, a zvolili i podobný název, byť se jednalo o přehlídku spíše regionální. Akce se konala v areálu hotelu Střelnice, který se nachází nad Lošticemi. Problém byl v tom, že se mělo hrát venku. Přestože hotel má sál, hrálo se venku na kamionu. Daggy alespoň zajistil, že jsme nehráli až skoro poslední, ale teoreticky ještě za světla. Když jsme s Verunkou dorazili na místo, bylo ještě krásné podzimní odpoledne, ale sluníčko se rychle blížilo k vrcholkům stromů. Pro naši rodinu byl venkovní areál nakonec výhodou, protože malá si tam našla kamarády a strávila festival společnými hrami a byla velmi spokojená. Ne tak my. Nastupovali jsme vlastně už za soumraku, na korbu jsme se všichni nevešli, takže nahoře hrály holky, my jsme hráli zespoda. No, zvukař byl opět velmi kvalitní, byť na to byl sám, takže zvuk byl na úrovni, ale byla zima. Jíťa dojela nastydlá, takže byla tak, že to vypadalo, že z Loštic vyráží s Amundsenem rovnou na točnu, no a ani my jsme nebyli ze situace nijak odvázaní. Oblékli jsme se, jak to šlo, trochu nás zahřáli fanoušci, kterých se na nás sešlo nejvíce na celém festivalu a roztančili se vzdor páře, ucházející od úst, ale řekněme si otevřeně, měli jsme toho na konci setu docela dost. Ještě klobásu a honem domů, do tepla. Já tedy do práce, no. Po nás šly ještě čtyři kapely, ale nedovedu si představit, jak to odehrály, protože i diváci se víceméně vytratili po našem vystoupení (to se nechci chlubit, to je fakt).Takže resumé - nápad na regionální přehlídku dobrý, ale v říjnu přátelé uvnitř, uvnitř.
Naše další konání směřuje pak ke dvěma velkým koncertům v Oticích (19.11.) a v Litovli (3.12.), kde chceme zúročit naši spolupráci s tanečním souborem T.S. Máta a návštěvníci těchto koncertů se mají opět nač těšit. Do toho nějaké vánoční trhy, no koukněte do sekce koncerty a uvidíte. Ale hlavně PŘIJĎTE :-) Takže Kelt Grass Band žije a zatím nepřemýšlí o tom, že by končil. Kapelník je prý stále ve vývinu. Tak nám držte palce, ať přežijem jeho pubertu.
Váš Ticháček :-)
V pátek jsme si střihli velmi pohodové hraní v Karlově, které jsme si fakt užili a navíc jsme se i rozehráli - Karlov se jako místo pro pravidelné pátky opravdu chytil, no a v sobotu jsme s krátkou zastávkou v Rýmařově, kde jsme v místní lidušce nahrávali nějaké základy pro tanečníky ,vyrazili směr Opava. Návraty se měly odehrávat v Minoritském klášteře, tedy na místě pro nás velmi příznivém, takže to byl další důvod na těšení. Po cestě jsme lehce poobědvali, protože kdoví, co nás tam čeká, že...Jako páni jsme pak vjeli do areálu kláštera, vyložili a vypadli jak cukráři:-), no prostě, byli jsme tady. A nestačili jsme se divit. Kapely měly opravdu VYNIKAJICÍ zázemí, s jakým jsme se asi ještě nesetkali. Přátelé, kam se hrabe catering při natáčení hollywoodských bijáků. Taky jsme to hned využili, bez ohledu na předchozí oběd, protože co kdyby řízky pak už nebyly??? (byly, přátelé).Co pak bylo poměrně nepříjemné překvapení, byla účast nebo spíš neúčast diváků. Byť respektuji to, že bylo skutečně nádherné počasí, které lákalo ven, přece jen tu byla možnost vidět kapely ze současné tuzemské špičky, včetně legendy Pavla Janišše viz. plakát, no a nám to teď taky docela jde. Později jsme se zejména od Alenky dozvěděli, že v Opavě byla vpodstatě nulová propagace, což Pavel Juřena odůvodňoval tím, že má s výlepem v tomto městě špatnou zkušenost, nevím, my máme zkušenost právě opačnou. Prostě lidí přišlo fakt málo, na druhou stranu, ti, co přišli, věděli, na co jdou a docela si to užívali.
V záplavě občerstvení jsme málem nestihli nastoupit. Ale vše jsme dohnali, dokonce zbyl čas i na lehké rozehrání a už jsme táhli na jeviště. Zvukař byl muž na svém místě, a tak prodleva před vystoupením nebyla velká. Dali jsme náš tradiční letošní festivalový set a docela nám to sedlo. Bylo to znát i na lidech, protože jsme je velmi brzy dostali na svou stranu a na potlesku to bylo cítit. Bez ohledu na tristní návštěvu jsme si to v tom komorním prostředí opravdu užili, bylo znát, že jsme si včera po pauze zahráli. Zbytek akce jsme pak strávili pendlováním mezi občerstvením a sálem, kde jsme si vychutnali vystoupení dalších kapel (u mě to vyhrál Blueland). Výborně připravená akce, škoda nulové propagace. Večer se pak odehrál jam, kde nás reprezentovali kapelník s Alenkou.
O čtrnáct dnů později jsme byli zvaní na Loštický dostavník. Pořadatelé zřejmě chtěli využít díry, která vznikla po dostavníku Mohelnickém - doufáme, že jen letos, a zvolili i podobný název, byť se jednalo o přehlídku spíše regionální. Akce se konala v areálu hotelu Střelnice, který se nachází nad Lošticemi. Problém byl v tom, že se mělo hrát venku. Přestože hotel má sál, hrálo se venku na kamionu. Daggy alespoň zajistil, že jsme nehráli až skoro poslední, ale teoreticky ještě za světla. Když jsme s Verunkou dorazili na místo, bylo ještě krásné podzimní odpoledne, ale sluníčko se rychle blížilo k vrcholkům stromů. Pro naši rodinu byl venkovní areál nakonec výhodou, protože malá si tam našla kamarády a strávila festival společnými hrami a byla velmi spokojená. Ne tak my. Nastupovali jsme vlastně už za soumraku, na korbu jsme se všichni nevešli, takže nahoře hrály holky, my jsme hráli zespoda. No, zvukař byl opět velmi kvalitní, byť na to byl sám, takže zvuk byl na úrovni, ale byla zima. Jíťa dojela nastydlá, takže byla tak, že to vypadalo, že z Loštic vyráží s Amundsenem rovnou na točnu, no a ani my jsme nebyli ze situace nijak odvázaní. Oblékli jsme se, jak to šlo, trochu nás zahřáli fanoušci, kterých se na nás sešlo nejvíce na celém festivalu a roztančili se vzdor páře, ucházející od úst, ale řekněme si otevřeně, měli jsme toho na konci setu docela dost. Ještě klobásu a honem domů, do tepla. Já tedy do práce, no. Po nás šly ještě čtyři kapely, ale nedovedu si představit, jak to odehrály, protože i diváci se víceméně vytratili po našem vystoupení (to se nechci chlubit, to je fakt).Takže resumé - nápad na regionální přehlídku dobrý, ale v říjnu přátelé uvnitř, uvnitř.
Naše další konání směřuje pak ke dvěma velkým koncertům v Oticích (19.11.) a v Litovli (3.12.), kde chceme zúročit naši spolupráci s tanečním souborem T.S. Máta a návštěvníci těchto koncertů se mají opět nač těšit. Do toho nějaké vánoční trhy, no koukněte do sekce koncerty a uvidíte. Ale hlavně PŘIJĎTE :-) Takže Kelt Grass Band žije a zatím nepřemýšlí o tom, že by končil. Kapelník je prý stále ve vývinu. Tak nám držte palce, ať přežijem jeho pubertu.
Váš Ticháček :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.