Poslední dnové před možným vrcholem sezony...

Vážení a milí příznivci keltologie,

tak se nám to nějak přiblížilo.Celý rok básníme o tom, jak jim to letos na šumperském festivalu natřem s naším exkurzem do keltské duše, a je to tu.Jéžišmarjá a jsme my vůbec připraveni???

S přibývajícím létem lehce rostlo napětí.S kapelníkem jsme probírali možné i nemožné scénáře, korigovali svoje představy - to když někdo ze spolupracovníků vypadl, či odřekl.Pro nás je to hraní docela zavazující - vloni jsme nevěděli, do čeho jdem a spolu s Grahamovými tanečníky jsme docela zabodovali.A říká se, že obhájit je mnohem těžší...

Tak tedy jsme ve fázi chystání scénáře.Čeká se dým, druid, mystika, muzika, no budete čubrnět milí platící:-).Ale ještě je potřeba dost věcí vypilovat.Minulý pátek jsme si zas dali Raduň, kde jsme si něco mohli vyzkoušet.S celou rodinou, i kluci dorazili z Čech jsme vyjeli plně naloženi už dopoledne.Krásně jsme vystoupali kolem Slezské Harty a dorazili na místo.Tady vyložit nástroje, oběd ( zelňačka výborná!!! ) a vzhůru, trochu se zrekreovat v okolí.Docela jsme si to užili, i Verunku jsme vymáchali v místním rybníku - ukázalo se, že mezi jejími předky jsou i kachny, a krátce po šesté jsme se již tetelili na svých místech.Postupně jsme se sjeli, postavili, zapojili, připravili se na konzumaci a princeznu uložili.Na to, že je pátek 13. jsme nedali a vtrhli jsme na milé přispívatele pěkně od podlahy.Ty věci, co už máme zažité jsou v pohodě, nové si prostě MUSÍ sednout.V tuto chvíli na to máme něco málo víc, než 24 hodin:-o.Ale to dáme.Ještě ve středu, tedy dnes, ve chvíli, kdy píšu jsme takřka na odjezdu, oblažíme svojí produkcí účastníky Mistrovství světa v rýžování zlata, které se koná ve Zlatých Horách.A to taky není žádná sranda, vážení.Prý jsou tam lidé až zpoza oceánu a přece si neuříznem ostudu, že?

Tedy suma sumárum, je toho před námi docela dost.Ale jsou to nové výzvy a to my máme rádi.Zejména Peťa takovéhle impulsy nutně potřebuje k životu a my ostatní si pomalu začínáme zvykat.A víte, že to vůbec není špatné?Takže nám držte palečky a já se po Šumperském festivalu přihlásím, tedy pokud ho přežijem...:-)

S pozdravem folklóru zdar a tomu s keltskou příchutí zvlášť se loučí Váš oblíbený člen - korespondent Tom Ticháček

Festivaly, festivaly...

Vážení platící,

tak jsem tady s další várkou informací jak a kde nám to hraje. Poslední červencové hraní bylo ve Stránském, tradičně, jak jinak. Nicméně byly i věci nové - především noví hostinští. Vrbeníkovi přešli do zaslouženého důchodu a lokál převzali Slavíkovi z Karlova. Tak uvidíme, každopádně jim držíme palce a pan hostinský je prý muzikant. OHÓ. Exhostinští tedy seděli mezi diváky a viditelně si to užívali. Nový personál už kmital a lidé žádný rozdíl nepoznali. A byl i švestkový Bernard:-)

No, my jsme se taky chystali. Verunka překvapila okolí svým pochodem a tím, že byla ochotna brzy ulehnout. Takže jsme opět mohli začít téměř včas, tedy plus mínus půl hoďky:-). Vlastně jsme tu před rokem hráli v téhle sestavě poprvé, tenkrát se ještě vešla malá Alče do šátku na břicho.Jak ten čas letí...

Dali jsme set, se kterým jsme chtěli zabojovat v sobotu v Břidličné a ohlas byl celkem příznivý. Hrálo se nám pěkně, ten večer pěkně běžel a my jsme se před soutěžní sobotou, myslím, dobře rozehráli. Počasí bylo jako celé tohle léto, chvíli tak a chvíli tak, ale když to shrnu - vydařené Stránské.

A začal srpen. A Kalfest v Břidličné. Tam jsem se moc těšil. Měli jsme slíbené hlídání, a tak jsme vyrazili hned po obědě, abychom si festival užili. Mám to tam rád po loňsku - pěkné prostředí, milí lidé, pěkné počasí. Ale taky skluz a problémy se zvukem. Nesl se hlas, že už se to nebude opakovat, tudíž těšění pokračovalo i po příjezdu na místo. Přivítali jsme se s kapelníkem, dali si pití a sledovali cvrkot. Ze začátku to vypadalo slušně. Kapely jsme víceméně znali a zvukař se snažil, byť byl sám bez pomocníka. Ale postupem času se situace začala měnit. Problémy se zvukem a skluz. Prostředí pořád pěkné, lidi pořád milí,ale stále častější prostoje. Poté, co jsem viděl, že zvukař má problém nazvučit i obyčejnou čtyřčlennou kapelu - kytara, banjo, mandolína a basa, začal jsem tušit, že bude zle. Kapelu z Dlouhé Loučky zazdil úplně a začínalo se stmívat. Měli jsme přijít na řadu v devět večer, ale díky změnám a prostojům jsme se dostali na plac až kolem půl jedenácté. Na hraní jsme se těšili, měli jsme tu i slušnou fanouškovskou základnu a chtěli jsme hrát na vítězství u diváků. Ale začalo martyrium se zvučením. Přátelé,my hrajem pro radost, nejsme profíci, ale samozřejmě se snažíme, aby náš výkon byl na úrovni. A totéž čekáme od lidí, kteří naše vystoupení zajišťují. A to se nepovedlo. Ano, je nás osm, máme řadu exotických nástrojů, ale taky výborně vedené stránky, kde tohle všechno je. Takže mne osobně pak dokáže namíchnout, když na nás zvukař kouká, jak kdybychom byli z Marsu a plácá se v tom. Přitom víme, že to jde a že jsou lidi, co to dovedou. Tohle bylo docela tristní. Hoch se snažil, ale musel pracovat pro osm lidí a ne vše fungovalo, takže lítal mezi mixpultem a jevištěm a čas běžel... Velký dík patří moderátorovi, který chudák mezitím přečetl celé naše stránky... No, nakonec se to nějak slepilo a my jsme zahráli pro nažhavené publikum. Nějaký zvuk ven šel, doufám, že to bylo lepší než nahoře, protože my měli na pódiu jednu zvukovou kouli. Lidi nás málem samou láskou sežrali, tančili jako o život a naházeli nám nejvíc hlasů, takže jsme tu putovní vázu nakonec vyhráli! Ale pozor, ani my jsme nebyli bez chyb, ukázalo se,že Shady Grove nemá na úvod takovou průraznost a já si musím zlepšit konverzaci s nažhaveným publikem. Suma sumárum - pocity jsou z toho takové smíšené, díky výše uvedeným skutečnostem. Protože bychom asi rádi napřesrok obhajovali, budem si muset pohovořit s někým z organizátorů o časovém plánu a o zvuku.Že obojé lze zvládnout jsme si ověřili už o týden později, v Sosnové.Chápu, že na různých místech mají organizátoři různé podmínky, ale něco by mělo platit obecně. Ale přesuňme se v místě i v čase.

V sobotu sedmého jsem ráno skončil v práci s výhledem na čtrnáctidenní dovolenou. Trochu se vyspat a vzhůru na sever - Sosnová, Eldorádo, nejen podle názvu:-)Všude okolo se ženili čerti, tady byla, aspoň co se týče počasí, oáza klidu. Ale jinak to tu žilo! Tak nějak jsme se dostali do nálady sami od sebe, byť jsme měli jen půl hodiny času na vystoupení. Verunky se zmocnily "holky Dunibušky" a my mohli ladit a dát si Kozlíka:-). Pořadatelé celkem slušně hlídali čas a informovali kapely, kolik jim ještě zbývá, případně, kolik mohou přidat. Stíhali i vyhlašovat různé soutěže a tak. Zvukaři byli dva a pracovali excelentně. Mně se to píše docela blbě, ale musím to říct, oproti Břidli to byl propastný rozdíl. Byli jsme nazvučeni cca za deset minut a bylo to slyšet nahoře a dole.Dali jsme svůj set v obrovské pohodě, lidi tančili, bavili se a nám bylo fajn. Do času jsme se vešli, dostali Lojzíka -kdo tam byl, tak ví, Verunka byla moc hodná, prostě se nám to moc líbilo...

Sobotní večer a nedělní dopoledne jsme strávili v Karlově, kde jsme dávali dohromady scenář na Šumperk a já si začínám chystat řeč. Takže zahráli jsme si, pobavili se, všechno si to užili, vztekali se, pak zas skákali nadšením, hm. Budem se s tím prát, je otázka, jestli to není boj s větrnými mlýny. No, přátelé, toť vše.

To byli opět Ticháčci

P.S. Je to fuška, ale když máte partu, tak to dáte:-)

...a hrajem dál, nejen v Krnově

Vážení přátelé keltských uskupení,

dovolenka utekla jako voda a opět nastal čas, abychom svojí produkcí oblažili milé platící. Volba padla na Honzův Krnov, kde jsme měli vystoupit v rámci přeshraniční akce "A hrajem dál", financované mj. i z Evropských rozvojových fondů. Tož milí bruselští, dobře jste investovali svá Eura:-)

Chtělo by se říci spolu s klasikem - "Tento způsob léta..."atd. Buďto jsme chcípali vedrem, nebo jsme prchali před přívalovým deštěm. Nic mezi tím. Do Krnova jsme odjížděli za hustého dusna a natěšěni na společnou produkci po téměř třech týdnech. Ale už po cestě nás náš anděl strážný ze Stránského informoval, že Krnovem proběhla průtrž mračen a celá akce se přesouvá ze zahrady Flemmichovy vily do Kofola baru na okraji města. Na nejbližší benzince jsme vyvenčili dítě a z bezpečnostních důvodů přesunuli basu do auta. Do Krnova jsme dorazili po průtrži a první. Místo se nám líbilo, neboť bylo hudbě zasvěcené, a dvanáctka Staropramen měla správný říz. Trochu problém vznikl při volbě místa, kde budeme hrát, neboť podnik má dvě pódia. Po příjezdu kapelníka a diskuzi s majitelem jsme se rozhodli pro to menší, což se posléze ukázalo jako chyba. Ale nešť. To jsme se slezli již všichni, vzájemně se olíbali a začali se chystat. Velmi příjemné bylo zjištění, že po pauze o sobě na jevišti stále víme, takže jsme to mohli beze strachu rozbalit. Těsně před začátkem dorazil autobus plný diváků z polské strany, tudíž publikum bylo vskutku mezinárodní. Produkce začala a velmi brzy bylo jasné, že jsme lidi dostali na svoji stranu. Tudíž vše probíhalo tak, jak má. Byly to velmi příjemné dvě hodiny a myslím, že i přes problémy se zvukem ani jedna strana nelitovala, že se akce zúčastnila. Uvidíme, jestli bude tahle spolupráce pokračovat, každopádně nám se tam moc líbilo.

Sobota nás zastihla jako obvykle prchající před deštěm a brutálním ochlazením. Počasí se zkazilo tak, že jsme na večer museli zrušit naši účast na festivalu v Dlouhé Loučce u Uničova. K tomuto kroku jsme se odhodlali s těžkým srdcem, ale vzhledem k tomu, že festival měl probíhat venku, bylo to z našeho pohledu nejlepší řešení.

Protože nám zbylo trochu času, dovolím si ho využít ke krátkému ohlédnutí za letošním prvním půlrokem.

Především jsme, přátelé, stále spolu. Samozřejmě že v osmičlenném kolektivu nějaké spory proběhly, jinak by to nebylo normální, ale nic, co by nebylo řešitelné. Urazili jsme za ten půlrok ,myslím, docela velký kus cesty. Hráli jsme na rozličných pódiích a zažili rozličné reakce na naši produkci. A to z obou stran názorového spektra. Někomu se prostě líbíme, někomu se nelíbíme. My sami jsme pak poznali, že chtít hrát na nějaké slušné úrovni není jen tak a všichni jsme na sobě museli zapracovat, kapelníka Jasné slunéčko nevyjímaje. Taky jsme poznali, že to chvilku trvá, než si písnička opravdu sedne, ale pak se práší za kočárem. Prostě můžeme směle říct, že všechen ten potlesk a ocenění (kterých bylo přece jen o chloupek víc než reakcí negativních)jsou podložené prací a zkoušením, což jsou činnosti, které za nás nikdo neudělá. Nicméně v tom chceme pokračovat i nadále, neboť jsme zjistili, že je to jediná smysluplná cesta, jak se ukázat světu. Nebudu vyjmenovávat jednotlivé akce, ale třeba Keltské slavnosti, to je klenot, za který se rozhodně stydět nemusíme. Při tom všem si ještě někteří z náš stihli zvýšit kvalifikaci, dokončit či rozpracovat svá studia a z Verunky se stala mladá dáma, patřičně svéhlavá, jak se na třináctiměsíčního cvrčka sluší. Na tomto místě se patří poděkovat všem, kteří nám s Princeznou nezištně pomáhali a pomáhají. DĚKUJEME.

Přátelé, kamarádi. Zastávám názor, že KGB si rozhodně zaslouží právo na další existenci. Někoho to potěší, někoho ne, ale my jedeme dál. Čekají nás letní festivaly a máme své plány i na podzim a závěr roku. Budeme jen rádi, když nás Vy, příznivci, podpoříte, a budeme jen rádi, když to my, muzikanti, spolu vydržíme. Já myslím, že by to neměl být takový problém.

Mějte se nádherně a těšíme se na shledanou v pátek ve Stránském a v sobotu na Kalfestu v Břidličné.

To je z naší strany všechno. Loučí se s Vámi Vaši neúnavní glosátoři, v tomto případě bez Verunky, která KONEČNĚ USNULA!!!

Zdar zdar zdar Ticháčci

Viva Litovela po keltsku

Milí druidové, druidky a nakonec i druiďata,

tak jsme se konečně dočkali. Hlavně já s Alenkou jsme se dočkali vystoupení KGB v Litovli, tedy ve městě, v němž žijeme, a kde jsme se chtěli jednak blýsknout a jednak ukázat svým kolegům, že Litovel je město kulturní a místní ocení keltský nářez v našem podání.

Již na jaře jsme v Městském klubu domluvili naši produkci v rámci Litovelského kulturního léta, tedy zavedené prázdninové akce, a tak ještě snad ani nedozněly tóny Keltských slavností a již se nám honilo hlavou, jak nejlépe zajistit koncert. Po městě jsme roznesli plakáty, navštívili některé představitele s osobní pozvánkou, naši přátelé měli účast v podstatě povinnou:-). I přes tyto hektické přípravy jsme chtěli pojmout hraní spíše pohodově. I počasí slibovalo přívětivou tvář, hlídání jsme měli zajištěno a ještě jeden bobónek se rýsoval. Hraní vycházelo přesně na datum Peťových kulatin a Janča chystala těžké překvapení. No, však uvidíte...

Pozvali jsme kolegy k posezení ještě před hraním do zahrádky na nádvoří Městského klubu, kde se celá akce odehrávala. S Peťou jsme tam nakonec příjemně poseděli u pšeničného piva. Nabídka byla velmi pestrá a kdybychom neměli před sebou produkci a někteří i cestu, bůh ví, kdy by nás odnesli. I ostatní ochutnali a ocenili. Dokonce jeviště zde bylo připraveno, pravda, pro nás poněkud malé. Ale kdo mohl tušit, že přijede soubor jen o málo menší, než pověstní Alexandrovci. Posilněni nabídkou začali jsme stavět aparát. Lidé z Městského klubu přistavovali lavičky, což nás těšilo, ale zatím to nevypadalo na nějakou extra návštěvu. Soubor se postupně sjížděl, doplněn o nejrůznější rodinné příslušníky a přátele, takže řady diváků přece jen houstly. Ale pozor - chodili i místní a náhle začalo být útulno, až přeplněno:-). Janča zaparkovala i s překvapením do stínu a začali jsme ilegálně sestavovat strategii odhalení. Čas běžel. Peťka dorazila akorát na začátek, vznikl informační šum, co se týče hodiny zahájení, ale stíhala. Napáskovali jsme se na pódium ve dvou řadách a pak... Pak Litovel zažila keltgrassovou invazi. Od samého začátku se nám hrálo výborně, na tom jevišťátku jsme k sobě měli tak nějak blíž, ale přesto jsme stihli i pohybové kreace a publikum se ukázalo velmi vstřícné. Celý areál byl ve stínu, takže i po této stránce to nemělo chybu. Prostě, vystoupení jelo.

Po první sérii jsem si vzal překvapivě slovo a pohovořil na téma kapelníkových narozenin. Bohužel v okamžiku, kdy jsem se blížil k pointě, ozval se kvikot, neboť překvapení už nechtělo dál čekat a prozradilo se samo. A pak už jen stálo za to sledovat Peťův výraz, protože tohle fakt nečekal. Janča bodovala úplně absolutně a pro ty z Vás, kteří ještě tápete, tak vězte, že kapelník obdržel živé sele i s mašlí. Vzal to sportovně, vůbec se ho nebál, bylo ustájeno vedle pódia a jelo se dál. Verunka odešla spořádaně spát - děkujeme babičko:-), takže bylo o starost méně. Pohoda byla na jevišti i v hledišti, dostali jsme výbornou klobásu, bylo co pít a večer plynul do stmívání. Končit se nám nechtělo, ale čas a pravidla o dodržování nočního klidu (hráli jsme vlastně v centru) byly neúprosné. Ale čas na přídavek zbyl, úklony, děkování, moc pěkné to bylo. Po skončení za námi chodili lidé a víceméně vyjadřovali spokojenost. To potěší. Vedoucí Městského klubu byla nadšená, no aby ne, kterýpak soubor si střihne předání prasete v přímém přenosu, a celkově se to povedlo. My sami jsme měli z akce (snad oprávněně) velmi dobrý pocit a před kapelním volnem to byla taková pěkná tečka. Mně osobně pak asi nejvíc potěšila pochvala od Honzovy babičky, pro kterou to bylo poněkud náročné cestování, ale ocenila nás.

Tož tak, moji milí.Vy užívejte horkého léta, neboť my jdem též odpočívat.

Na všechny se budou těšit 23. července v zahradě Flemichovy vily v Krnově Vaši oblíbení Ticháčci.

A věřte - s námi je to náročné, ale bez nás byste třeba nevydrželi:-)

Karlovem to nekončí, takže - jedeme dál:-)

Milí keltologové, keltofilové a jiné pochybné existence,

tak jste s námi úspěšně zvládli Keltské slavnosti, ale život běží dál a nás čekal další víkend, další vystoupení a hraní pro davy.Počasí začalo mít palec nahoru a nás čekalo tradiční, i když tentokráte lehce netradiční Stránské.Peťa totiž červnové setkání pojal jako setkání s přáteli u příležitosti svých kulatých narozenin. Hrát měla nadějná mladá kapela KGB.Vyrazili jsme s holkama s předstihem přes Sudkov a byli na místě jako první.Nejvíc potlesku sklidila jako obvykle Verunka, coby maskot všech kapelních aktivit.A to již se začali sjíždět i další alegorické vozy, všichni v podpaždí s více, či méně objemným dárkem.A do toho samozřejmě členové souboru, jako např. čerstvý Bc Jirka nebo Janča, která zvládla nebezpečnou zkoušku na brněnské Hnojárně.Peťka přijela s rodiči a ti vypadali, že se mezi nás těšili.My na ně taky.No, někteří pozvaní se dostavili, jiní nikoliv, nepřísluší mi to hodnotit.I tak se sešel velmi reprezentativní vzorek populace. Prezenční listinu nemám, kdo tam byl, ví, kdo ne, ať se zeptá.

No a začali jsme. Tentokrát jsme všechny převezli, neboť Verunka usnula a my jsme mohli začít téměř včas. Pár milých slov na úvod, pogratulovali jsme titulovaným i oslavencům - kromě Peti vychází narozeniny i mne a Honza měl ve stejný den svátek (mimochodem, mašinka od Probynových je super, díky moc, už jsem ji zprovoznil i zvukově, Verunka je z toho úplně hin), no a pak už hrábnout do strun, zadout do píšťal, udeřit do bubnů. Stoly se prohýbaly pod tíhou pochutin, no vegetarián by se tam musel cítit jako v pekle:-). Zahrál si s námi bývalý kapelní houslista Doktor, objevili se i další bývalí členové a večer příjemně plynul. Okouzlující byl pro mne zejména pan Olajec, který hýřil humorem, bylo vidět, že si to celé užívá a jeho holky vypadaly, že ho ani nepoznávají.

Co se hudby týče, odehráli jsme se ctí. Samozřejmě jsme více improvizovali, ale práci jsme odvedli poctivou a zaplněný sál nám to dal najevo. Končit se nechtělo, ani nám nepřišlo, že už je čas, a ten byl tentokrát neúprosný. Bylo to velmi příjemné posezení a zahrání a snad i vrchní oslavenec byl spokojen. Věřte nebo ne, přátelé, ale několikrát jsem zahlédl na jeho tváři něco jako úsměv (sic!).

Sobota nás zastihla na oslavách Dne obce v Rudné pod Pradědem. Odpoledne trochu větrné, ale stále příjemné, a my jsme jeli poprvé bez Verunky, kterou jsme nechali na pospas a na krku babičce.Jak nám to půjde bez maskota? Moje drahá žena u vědomí, že má opušťák, vrhla se na stánek s pivem, a tak na mně zbyla zas kofola.Ale - když ji miluješ..., vždyť víte:-)

Hraní to bylo takové pouťové. Hráli jsme ve zvukové kulise kolotočů, vyvolavačů (mimochodem,ta paní u kola štěstí byla fakt hrozná) a všeobecného řevu.Naštěstí pan starosta, náš velký příznivec, zklidnil dav a my jsme mohli spustit svůj set. Šlo nám to moc pěkně, jen Peťka musela v půlce za prací, to nám trošku kalilo radost z pěkného dne, ale bylo to naposledy!Filda má prázdniny a pokud jí nebudou kolidovat termíny v dalších, asi šestnácti kapelách, stráví prázdniny v kolektivu. Lidi byli spokojení, hlavně Míra:-), no a i bez maskota jsme to zvládli.

Tož tak, moji milí.Ještě Litovel příští víkend a máme skoro tři neděle vakace, jupí! Tak se těšte spolu s námi, jak to v našem městě dopadlo, neboť zpráva bude skutečně stát za to.

Takže příjemné léto a myslete na nás, protože my na Vás myslíme skoro furt.Pac a pusu

Z huby a z pera vypustil Ticháček

Jak Keltové dobyli Jeseníky - 3. část

A už v tom zase lítáme...:-)

pomalu jsme zhodnotili sobotní dění a mohli jsme zkonstatovat, že se celkem dařilo.Povečeřet a chystat průvod.Holky to vzdaly, přece jen by to bylo pro Verunku náročné, my ostatní jsme pokračovali.Lampiony nedorazily, ale byly louče, byli bubeníci, lučištníci, takže nebylo obav, že by průvod nebyl dostatečně vážený.Škoda, že tam taky nešli sokolníci, ale holt ptákům nevysvětlíte, že je večerní program...Celkem slušně se začínalo ochlazovat, ale přátelé, pořád nepršelo!Seřadit průvod a v houstnoucím soumraku jsme vyrazili, k hospůdce Ve srubu, kde byla na louce připravena hranice.Průvod byl vskutku impozantní.Bubny duněly do kroku a za svitu pochodní se velmi slušný dav pomalu posouval Karlovem.K hranici jsme docházeli už za tmy.Bubny utichly a nás vítala nádherná hudba Mika Oldfielda.A přišel čas ohně.Pár slov na úvod a přišly chvíle lučištníků.Vymyšlené to bylo dobře, mělo to náboj, chtělo to jen hořlavější směs.Ale druid z kmene Boii zasáhl a oheň majestátně vzplál na počest našeho konání.Jen mne trošku zklamalo chování některých lidí směrem k ohni.Asi je to tím, že jsem v srdci stále trampem a mám k ohni, který není úplně obyčejný trochu jiný vztah.Ale třeba se to do příště zlepší.Nicméně - zapálení ohně je chvílí magickou už od nepaměti a zaslouží si naši úctu.Byť se může změnit z dobrého přítele a služebníka ve strašlivého nepřítele, ale važme si ho i v dnešní zasíťované době.

Trochu jsme zahráli a společnost se pomalu rozcházela.Nicméně pár bláznů nás tam zůstalo a společně jsme si zapěli něco "ohňových" známých i méně známých písní.Z mého pohledu takové pěkné komorní rozloučení se sobotou.

Neděle zamračená, chladná, ale bez vody.Já to pořád opakuju, protože jsme z toho měli docela strach, tak se nezlobte.Pobalit, nasnídat a vzhůru k Antonii na závěrečné hraní.Probíhaly už spíše dozvuky, ale stánky fungovaly, na rožni se točil čerstvý čuník a lidé měli stále na co koukat.My jsme se za kapelu myslím důstojně rozloučili s celou tou slávou a mohli začít balit.Já jsem odvážel velké děti na vlak, takže úplně do konce jsem nebyl, ale co vím, tak vše dopadlo dobře.

Jak zhodnotit celé dění.Z pohledu kapely jsme si užili hraní pěkně.Byli jsme celkem chváleni, škoda, že Peťka musela na sobotní odpoledne do práce, ale na neděli se vrátila, naše muzika se líbila a naše renomé vzrostlo.To není chlubení, to je opravdu zúročení naší práce, toho objíždění Moravy, sehrávání se, diskusí o směru, repertoáru, smyslu a tak.Musím opravdu vyzdvihnout všechny dobré lidi, kteří nám pomáhali s Verunkou, moc si toho považujem, je to naše zlatíčko a talisman a jsme moc rádi, že díky dobrým duším z řad příznivců KGB můžem hrát a víme, že o malou je postaráno.

Hodnocení z hlediska obecnějšího, hm... Zas budu chválit.Ano, nejsem nezaujatý pozorovatel a jistě by se nějaké vady na kráse našly, ale Slavnosti jako takové se vydařily.Nebyly větší problémy s kázní, i když bylo hodně veselo, nebyly problémy s pořádkem, nezůstal po nás bordel, ale hlavně: Ukázalo se, co dokáže nadšení pro věc a vůle.Velký dík patří především Peťovi, jeho zavilost, v dobrém slova smyslu je potřeba ocenit.Nakonec, kdo jste tam byli, víte, kdo ne, některé zážitky jsou nesdělitelné.Za sebe jsem prožil krásný víkend, s fajn lidmi a už teď se těším napřesrok.Věřím, že Taranis, bůh deště, nám bude i za rok nakloněn a hlavně, že se všichni sejdem v Karlově pod Pradědem na Keltských slavnostech letního slunovratu 2011.

Toť vše, jdu spát, jděte taky, je to fajn.

Zdraví Vás Vám všem mávající Ticháčci

Jak Keltové dobyli Jeseníky - 2. část

Jste tady? My ano!

Tak tedy: páteční večer ve znamení koncertů tří kapel na třech různých místech. Kromě nás hráli ve srubu Kentauři a na Edisonu cimbálovka Ischias. Bylo chladno, ale nepršelo, a prostorný stan i venkovní lavičky se pomalu začaly zaplňovat. Nervozita z nás postupně opadávala, začali jsme zúročovat to, co jsme nazkoušeli. Myslím, že se nám vystoupení povedlo, soudím tak podle reakcí těch lidí, kteří nás viděli poprvé. Zahráli jsme všechny svoje "pecky" a končili kolem půl dvanácté. Návrat na rodinnou základnu a pár hodin vytouženého spánku.

Přišla sobota. Mraky se honily, ale stále nepršelo. Celkově se oteplilo, i když jen v rámci možností. Krátce po snídani jsme vyrazili do areálu, který jsem překřtil na Karlovskou Brodway, kde jsme si prohlédli rodící se stánky různá jiná stanoviště. Díky nekompromisnímu postoji hlavního pořadatele (hádejte, kdo to byl)se tu neobjevovali žádní prodejci s "tradičním" zbožím, tedy textil, obuv a airsoftový arzenál. Zato tu byla vidět tradiční řemesla jako řezbáři nebo kováři, hrnčířské výrobky, na rožni se začínal točit čuník, prostě to, co slibovaly plakáty, včetně tábořiště kmene Boii. Všecko to vypadalo moc pěkně. U Ostřížka, kde bylo centrum, jsem se poplácal se svým spolumoderátorem Mirkem Onderkou, jedním z posledních keltských sudeťáků (nebo sudetských keltů?), a spolu s Peťou jsme se rozhodli, že začátek posuneme, protože někteří stánkaři dorazili se zpožděním.

A pak to vypuklo. Přesně něco kolem jedenácté vyhlásil Peťa oficiální začátek Keltských slavností letního slunovratu 2010. Byly proslovy starostů Malé Morávky a Rudné, děkovalo se sponzorům, proběhly nějaké ty organizační připomínky, a pak už nic nebránilo hromadné zábavě.Kapely hrály ńa svých obvyklých místech, obloha se pomalu barvila do modra, řemeslníci řemeslnili, prodejci prodávali a drtivá většina lidí se bavila. Nebudu se o tom rozepisovat do podrobna, to bych zahltil server, ale byl to velmi příjemný den. Spanilou jízdou potěšili motorkáři, člověk si mohl zkazit žaludek takovou spoustou specialit, že to snad ani nešlo všechno ochutnat, a před Bránu borců přijížděly nové a nové alegorické vozy. Prostě lidí bylo čím dál víc. Nakonec musela vyzvat policie neukázněné řidiče, aby přeparkovali, protože by Karlovem pomalu nešlo projet. My jsme v sobotu hráli dvakrát a zejména odpolední vystoupení bylo velmi hojně navštívené. Kromě Verunky, které ostatně byla moc hodná, se všechny mé přítomné děti nechaly keltsky potetovat. Hladem ani žízní jsme netrpěli a já jsem skoro ustavičně mlel pantem, ať už pro kapelu, anebo jako moderátor. Moc se líbila historizující vložka 77.skotského pěšího pluku z pol. 18.století i vystoupení amatérského bubenického Orchechechestru z Opavy. S Mirkem Onderkou jsme se střídali za mikrofonem a snad jsme provedli návštěvníky touhle sobotou s úsměvem a v pohodě.

Odpoledne se pomalu měnilo na večer, dozněly poslední písničky a po chvilce oddechu na nás čekal průvod a slavnostní oheň. A to je téma na další povídání.

Hoja hoj, pauza.