Jak si užít příjemný den, i když prší

Milí příznivci,

srpen se nám přehoupl a je tu meterologický podzim.Na ten astronomický si ještě chvíli musíme počkat, ale jestli to takhle půjde dál, ani si toho nevšimneme.KGB pomalu vydýchává pocit z úspěchu na Dostavníku, ale neusíná na vavřínech.

Minulý víkend nás čekal Den obce v Lomnici u Rýmařova a Jančin Dalas v Uničově.Věřili jsme, že to udýcháme, protože v Lomnici to měla být zhruba hodinka, potom přejet a užít si večer v Dalasu, to by nás zabít nemělo - předpokládali jsme, že to tam bude spíše neformální.

Sobota už od rána vypadala spíš namazaným dolů.Přestože meterolozi slibovali slunečno, od rána lilo.Nic se nedařilo.Vlaky měly zpoždění, takže po noční jsem se dostal do postele pozdě, Alča nestíhala po sborové zkoušce v Litovli, nervozita, stres, přijeli jsme pozdě, díky čemuž jsem byl docela protivný.Nemám to rád, ještě jako kapelník Žůžo bandu jsem byl háklivý na dochvilnost a docela si na tom zakládám.No ale dojeli jsme, program měl skluz, Peťka byla též ještě na cestě, aspoň stravenky jsme dostali a brodili se v blátě.Přestože bylo vyloženě hnusně, bylo na místě hodně lidí, kterým to vůbec nevadilo.Přál bych Vám vidět orientální tanečnice, které se bez ohledu na déšť svlékly ( téměř ) do naha a vyběhly na parket, aby předvedly svůj program.My jsme své tanečníky odvolali, přece jen u nich hrozila na mokrém parketu větší možnost úrazu.Holky odtančily a my jsme se nasáčkovali na pódium, abychom se připravili.Peťka dojela a začali jsme se drátovat.Zvukaři své práci rozuměli a netrvalo to dlouho a zahajovali jsme do přestávky v dešti.Hrálo se docela dobře, jen lidi moc netancovali, proč asi, že:-).Bylo znát, že repertoár, který jsme tohle léto obehrávali máme docela zažitý, takže až na déšť šlo vše jako po másle.Opět se rozpršelo, takže jsme končili mezi provazy vody, ale lidi byli spokojení a obdrželi jsmepozvánky na další akce.Ještě zhodnotit stravenky a vzhůru přes kopec do Uničova.

Hraní v hospůdce Dalas, kterou provozuje Janča se svým Peťou bylo domluvené dost dlouho dopředu a tak mohli zapracovat na reklamě a přesvědčit štamgasty i náhodné návštěvníky, že stojí za to strávit večer v naší společnosti.Natiskli jsme plakátky, přesto byla Janča spíše skeptická, co se návštěvnosti týče.My jsme ji uklidňovali, že si to v každém případě užijeme, ale fakt byl, že když jsme po půl sedmé dojeli na místo, moc lidí tu ještě nebylo.No nic, pomalu jsme osychali, dali pivo, grog, griotku, výtečný Peťův Keltský guláš a vedli řeči.Dohodli jsme se, že zahrajem akusticky a u stolu, jako v Irsku.Pomalu se přiblížila osmá, Peťa vypnul telku, kuřáci dokouřili uvnitř lokálu, který se mezitím velmi slušně zaplnil.Nakonec bylo plno, ještě se stoly přistavovaly, no a my jsme zahráli.A skutečně jsme si to užili.Pěkně v sedě - tedy kromě mně, lidi byli velmi vstřícní, hlavně Janča měla velký úspěch, prostě byl to velmi vydařený večer a jsme moc rádi, že to takhle dopadlo.Určitě potřebujem i takovhle hraní, odpočinuli jsme si a pobavili lidi.A o to jde hlavně.Teď si trochu odpočinem, na konci měsíce nás čeká Peťovo prasátko, no a v říjnu milí fanoušci, jestli vše dopadne, tak koncem měsíce vytvoříme nějaký ten kotouček se záznamem.

Tož nám držte pěsti:-)

T:-)T

Konec léta v podzimním hávu, aneb Keltové v Dostavníku

Milí keltští i nekeltští přátelé:-),

tak máme po prázdninách a to nejen kalendářně, ale i meteorologicky. Ještě ve čtvrtek po Šumperku jsem odjížděl do práce docela free, ale v pátek ráno při návratu už bylo docela frišno. V Mohelnici začínal 36. ročník legendárního Dostavníku a první kapelou v soutěži byl KGB. Už podle čísla je vidět, že se jedná o festival s velkou tradicí, navíc náš kapelník tam vítězil téměř před skoro třiceti lety, takže důvodů, abychom se pokusili zabodovat, bylo dost. Na druhou stranu jsme byli jako první, což není zrovna dobrá pozice. V Mohelnici hodnotí odborná porota i diváci. Vzpomenou si na konci na soubor, který zahajoval? Ale lidi nám říkali, na to se vykašlete a hrajte...

Měli jsme to za rohem, tak jsem se i vyspal a vyjeli jsme. Počasí bylo, jak to říct, no - hnusné. Pršelo, foukal vítr, ochladilo se. Přijdou vůbec lidi? Na místě jsme coby minicelebrity projeli až k pódiu, vyložili nástroje a Princeznu a radostně se pozdravili s kolektivem, se kterým jsme se celých pět dní neviděli. Peťa jen zářil, neboť si přivezl nového miláčka - tenorové banjo z dílny mistra Pavla Janiše, vyrobené na míru. Radost měl úžasnou a kus z toho dětského (v dobrém slova smyslu) nadšení se přeneslo i na nás. Tedy minimálně já jsem přestal zívat. Jako první kapela na řadě jsme se nazvučili a tentokrát to byla procházka růžovým sadem - zvukařům patří opravdu velké poděkování za naprosto profesionální výkon. V zákulisí už mezitím vše vrcholilo před začátkem festivalu a do toho kapely, které se chystaly na svá vystoupení. Úderem zvonu ve čtyři odpoledne to propuklo. Přestalo pršet a po oficialitách byli vpuštěni do arény lvi v černém. Bylo to naše, stáli jsme na pódiu, kde se psaly folkové dějiny a hodlali jsme si to užít. Velmi příjemně nás překvapilo, že hlediště bylo navzdory mizerné povětrnosti krásně zaplněno. Poděkovali jsme keltským bohům za zlepšení počasí a ráz, dva, tři, na něěěě!

Miláčkové, dobře jsme zahráli. Asi jsme ještě byli nabuzení ze Šumperka nebo já nevím, ale tři věci, které jsme dali, se nám mimořádně povedly. Lidi plácali, porota v pozadí si psala pánbůh ví co. Těch cca patnáct minut stálo za to.

Po představení,když euforie trochu opadla, jsme pobalili, vyklidili pozice v zákulisí a šli se podívat i na konkurenci. Ještě předtím jsme dostali magnetofonovou kazetu se záznamem našeho vystoupení, to je fofr!Nebudu hodnotit ostatní kapely. Jednak jsem všechny neviděl, jednak by to bylo příliš subjektivní. Převažoval klasický folk, více či méně obměněný nástroji nebo méně tradičními tématy. Na naše hraní byly celkem slušné ohlasy od lidí, co se s námi dávali do řeči, no ale čas se nachýlil a my museli vyrazit do Stránského, neboť kalendář je neúprosný. Znovu se dávalo do deště, tak jsme se raději uchýlili do aut a vyrazili. Za sebe mohu říct, že se mi tenhle průlet Dostavníkem moc líbil. Dobré zázemí, pěkné prostředí, lidé nadšení, bez ohledu na počasí. Říkal jsem si, že bych se tam v sobotu moc rád vrátil.Jenže to bysme museli bodovat:-)

Do Stránského jsme dojeli okolo půl osmé. Vypustili jsme Verunku, aby si poběhala, než půjde na kutě, a vybalili nástroje. Večer měl být čistě akustický, navíc bez Janči, která měla své povinnosti doma v hospodě. Na úvod jsme pustili záznam našeho vystoupení a shodli se, že mu není mnoho co vytknout. Pak už jsme se museli chopit nástrojů sami a byl to velmi příjemný večírek, docela neformální. Hráli jsme věci, které obvykle nehrajeme, Peťka s malou Alčou dali moc pěknou instrumentálku - tu bych klidně zařadil do repertoiru a Peťa se býskl tenorkou, tedy banjem. Jen tak z voleje jsme s ním dali Opilého námořníka a bylo vidět, že kapelník těch pár dní nezahálel. Domakáme text a bude to další perla v našem playlistu. Mezitím taky Peťa sondoval situaci, jestli máme ještě v sobotu jezdit, že. Z různých zákulisních signálů zjistil, že bychom tam mohli mít své místo. Dobré zprávy se šíří rychle, a tak prasklo, že divácké hlasování vyhrál - tramtarará - Kelt Grass Band!!! To jsou věci. Začali jsme přijímat gratulace od místních, od nich to těší dvojnásob. Tyhle lidičky nám drží palce v létě, v zimě a pokud to jde, jezdí za námi jako věrná kohorta. Takže díky. Odjížděli jsme později, než jsme si mysleli, ale stálo to za to. Nás doprovázela Peťka s Jiříkem, neboť vzhledem k tomu, že jsme si měli zahrát jako vítězové diváckého hlasování, nemělo cenu, aby jezdili domů a zpět do Mohelnice. Takže jsme si večer velmi příjemně prodloužili.

Sobota.Zima a déšť, ale nám bylo veselo. Posnídali jsme a vzhůru deštivým dopolednem na známá místa. Tam už byl Peťa plný novinek z pohovoru s porotou. Staré známé výtky - anglický zpěv, ukecaný spíkr, nevyrovnanost nástrojů, atd... Ale diváckou soutěž jsme fakt vyhráli a i porota zkonstatovala, že jsme udělali velký kus práce a ta se projevila. No, takže jsme se v zákulisí chystali, mezi tím se pletly celbrity jedna druhé, lidí neubylo, spíše naopak. Před oficiálním vyhlášením hrál COP a jeho členové pak zůstali, aby si nás poslechli. Nás čekal cca dvacetiminutový set, ale když už tam budem...:-)

No a pak to vypuklo. Peťa převzal keramiku, my jsme tam vtrhli a rozbalili to i přes nepřízeň mocných. Lidi nám asi fakt ty hlasy dali, protože jich tam bylo hodně a hodně o sobě dávali vědět. Hrálo se uvolněně, asi jsme udělali víc chyb, než v pátek, ale snad nám to odpustili. Svých pět minut slávy jsme si užili zplna hrdla, i na přídavek došlo, no veliká krása to byla. Protože jsme byli poslední dopolední položka, mohli jsme v klidu pobalit, masenka troćhu ochutnat, pivenka popít a pak už jsme se jen pohybovali mezi lidmi, poslouchali, jak se jim to líbilo, omlouvali se, že cédéčko fakt ještě nemáme, a prostě si to užívali. No, fanoušci opravdu chodili, gratulovali, chválili a program pokračoval. Vydrželi jsme až do cca šesté večerní, kdy hrála polská formace Stonehege. Šestice v kiltech, show velmi inspirující, ale ta hudební stránka, to nebyl až tak můj šálek čaje. Ale to, co hráli, hráli dobře a sklidili zasloužené ovace. My jsme se pak s Verunkou odporoučeli a nechali zbytek kolektivu, aby si užil slávu až do dna. Bylo to krásné.

Na závěr opět lehce subjektivní pohled. Dostavník jako takový mám moc rád a pokud by se podařilo ještě tam zahrát, nebudu proti. Ještě je tam cítit takový závan festivalové pospolitosti, snad proto, že je to tam tak nějak všechno na jedné kupě. Moc se mi líbí, že vítěz divácké soutěže bere svou odměnu hned na místě - tedy tu možnost zahrát si ještě jednou, protože kdoví, co bude za rok. Teda my budem určitě...Samozřejmě nemůžu pominout zvuk, protože po zkušenost z minulého týdne jsme si tenhle tým docela užívali. Co se týče poroty, vůbec jim to nezávidím. Jejich hodnocení je samozřejmě subjektivní, holt máme na jevištní a hudení projev jiný názor. Když jsem se do poroty obul po Portě, byla mi umyta hlava, nechci vyvolávat další polemiky, ale když člověk, který svoji kariéru postavil na poetice, metaforách a objmenovávání pojmů a pocitů mne za totéž pranýřuje...Přátelé porotci, ať už jste kdekoliv - Váš názor je dobré slyšet, ale pro nás jsou důležití ti lidé tam v hledišti a pro ně se pitvoříme, převlékáme a tohle všechno. Nechceme a nebudeme se podbízet, to bychom hráli jiné zhůvěřilosti, ale lidi se musí bavit. A proto jsme ochotni si pajšl roztrhnout...

Na závěr něco pro statistiky. Na všech folkových akcích, kde jsme letos hráli a kde bylo divácké hlasování, nebylo jiného vítěze než KGB.To není vychloubání, to je konstatování. A Peťa vyhrál Dostavník znovu po téměř třiceti letech. To už mu taky nikdo nevezme.

Tož děti, pěkné prázdniny to byly.Jedeme dál, ahoj:-)

T:-)M

Pořád v Šumperku...

Milí příznivci, které to ještě neomrzelo:-),

...a byla neděle, jak praví klasik. Obloha jako šmolka a my se pomalu vzpamatovávali po sobotě. Tisíce děkovných dopisů, zástupy fanoušků na našich prazích a všechny ty věci okolo. Večer nás ještě čekalo krátké vystoupení na Hlavní scéně v závěrečném programu, ale nic, co bychom nezvládli, ne? Jen to bylo bez Peťky, kterou povolala filda o pár dní dřív, takže po sobotě zmizela. Domluvili jsme se Jančou, že se staví v Sudkově na kafe a když přijela, užili jsme si moc pěkný kus odpoledne a před čtvrtou vyrazili do Šumperka.O půl páté začínal program a my měli hrát od půl šesté. Nicméně časový rozvrh byl po osmi minutách na jeden soubor bez ohledu na zvučení atd. Na pódiu stará známá parta a podle toho to taky vypadalo. My jsme šli na pódium s hodinovým skluzem. Zvučila nás stejná parta potřetí ve třech dnech. Ale bylo to, jako by nás viděli poprvé v životě. Zvukař se je od svého pultu snažil dirigovat, ale ti kluci nevěděli, která bije. Možná Vám přijde, že jsou to zbytečně tvrdá slova a zbytečně se v tom patlám, ale přátelé: My tvrdě zkoušíme a snažíme se, aby naše vystoupení k něčemu bylo. Na letošní festival jsme se začali chystat hned, jak skončil ten minulý, a směřovali jsme sem spoustu práce. Pak nás samozřejmě štve, když je naše práce něčím nebo někým pokažená. Kluci se jako obvykle motali a vrcholem bylo, když Peťovi propojili špatně šńůry na banjo, takže ať dělal, co dělal, nehrálo. Chtěli jsme hrát tři věci, ale nakonec jsme hráli jen dvě. To už byla nervózní i paní prezidentka a lidé okolo, prostě naše rozloučení s festivalem neproběhlo úplně podle našich představ. Ale ostudu jsme si neudělali. My ne. Ještě kouknout na pár souborů, rozloučit se s Američany a XX. ročník Mezinárodního folklórního festivalu se stal minulostí. Dovolím si říci svůj názor:

Festival nám ohromně pomohl ve zviditelnění, jen během těch pár dnů jsme dostali pozvání na dvě další folklórní akce v příštím roce. Toho si moc vážíme, protože samozřejmě víme, že nejsme tradiční folklórní kapela a o to více nás to těší. Vynikající se ukázala spolupráce s děvčaty z Fiach Bán, to byl výborný tah a myslím, že obě strany si můžou tenhle krok jen chválit. Věřím, že jsme spolu nestáli na pódiu naposledy. Samozřejmě družba se souborem z Tennessee, doufám, že o nás budou doma referovat příznivě, nám s nimi bylo moc fajn, některým i více. Rozhodně nám není jedno, jestli budem nebo nebudem hrát v Šumperku i příští rok. Moc jsme se sem těšili a pokud to půjde, budem se těšit i příští rok. Třeba Roztančená ulice, to je něco, co hned tak někdo nemá. Na druhou stranu si pořád myslím, že na scéně U sovy jsme své místo měli bez ohledu na názor zvukařů. Ti byli dle mého soudu nejslabším článkem festivalu. Zvukař sám byl jistě člověk šikovný, ale ve výběru svých pomocníků neměl šťastnou ruku. Pokud je zmatek na jevišti, tak samozřejmě nervozita vzrůstá a čas hraje proti. Můžem srovnávat, zažili jsme akce, byť méně prestižní, kde jsme byli nastaveni dobře a za chvilku. Ve dvou lidech... To je asi moje největší výtka, jinak pro mě je Šumperk celkem srdeční záležitost, a když už tam jsem, tak se chci kurňa ukázat, že. A přátelé, ať už jste k festivalu v jakémkoliv vztahu, pokřikovat a nadávat zpod pódia na muzikanty, kterým se nedaří nazvučit, nic neřeší. Spíš to jen přileje olej do ohně. Tím spíš, že chyba nebyla na naší straně. Ale to jen tak na okraj.

Tož děti, to by bylo k Šumperku. Snad jsem na nic důležitého nezapomněl a spolu s kolegy budu očekávat, jestli nás za rok pozvou. Pozdrav směrem k Fiach Bán, už se na Vás holky těšíme, a na Vás všechny samozřejmě taky. Sledujte dál naše stránky, protože příště budem psát o Mohelnickém Dostavníku.A že se tam děly věci...

Tak pápá T:-)