Pořád v Šumperku...

Milí příznivci, které to ještě neomrzelo:-),

...a byla neděle, jak praví klasik. Obloha jako šmolka a my se pomalu vzpamatovávali po sobotě. Tisíce děkovných dopisů, zástupy fanoušků na našich prazích a všechny ty věci okolo. Večer nás ještě čekalo krátké vystoupení na Hlavní scéně v závěrečném programu, ale nic, co bychom nezvládli, ne? Jen to bylo bez Peťky, kterou povolala filda o pár dní dřív, takže po sobotě zmizela. Domluvili jsme se Jančou, že se staví v Sudkově na kafe a když přijela, užili jsme si moc pěkný kus odpoledne a před čtvrtou vyrazili do Šumperka.O půl páté začínal program a my měli hrát od půl šesté. Nicméně časový rozvrh byl po osmi minutách na jeden soubor bez ohledu na zvučení atd. Na pódiu stará známá parta a podle toho to taky vypadalo. My jsme šli na pódium s hodinovým skluzem. Zvučila nás stejná parta potřetí ve třech dnech. Ale bylo to, jako by nás viděli poprvé v životě. Zvukař se je od svého pultu snažil dirigovat, ale ti kluci nevěděli, která bije. Možná Vám přijde, že jsou to zbytečně tvrdá slova a zbytečně se v tom patlám, ale přátelé: My tvrdě zkoušíme a snažíme se, aby naše vystoupení k něčemu bylo. Na letošní festival jsme se začali chystat hned, jak skončil ten minulý, a směřovali jsme sem spoustu práce. Pak nás samozřejmě štve, když je naše práce něčím nebo někým pokažená. Kluci se jako obvykle motali a vrcholem bylo, když Peťovi propojili špatně šńůry na banjo, takže ať dělal, co dělal, nehrálo. Chtěli jsme hrát tři věci, ale nakonec jsme hráli jen dvě. To už byla nervózní i paní prezidentka a lidé okolo, prostě naše rozloučení s festivalem neproběhlo úplně podle našich představ. Ale ostudu jsme si neudělali. My ne. Ještě kouknout na pár souborů, rozloučit se s Američany a XX. ročník Mezinárodního folklórního festivalu se stal minulostí. Dovolím si říci svůj názor:

Festival nám ohromně pomohl ve zviditelnění, jen během těch pár dnů jsme dostali pozvání na dvě další folklórní akce v příštím roce. Toho si moc vážíme, protože samozřejmě víme, že nejsme tradiční folklórní kapela a o to více nás to těší. Vynikající se ukázala spolupráce s děvčaty z Fiach Bán, to byl výborný tah a myslím, že obě strany si můžou tenhle krok jen chválit. Věřím, že jsme spolu nestáli na pódiu naposledy. Samozřejmě družba se souborem z Tennessee, doufám, že o nás budou doma referovat příznivě, nám s nimi bylo moc fajn, některým i více. Rozhodně nám není jedno, jestli budem nebo nebudem hrát v Šumperku i příští rok. Moc jsme se sem těšili a pokud to půjde, budem se těšit i příští rok. Třeba Roztančená ulice, to je něco, co hned tak někdo nemá. Na druhou stranu si pořád myslím, že na scéně U sovy jsme své místo měli bez ohledu na názor zvukařů. Ti byli dle mého soudu nejslabším článkem festivalu. Zvukař sám byl jistě člověk šikovný, ale ve výběru svých pomocníků neměl šťastnou ruku. Pokud je zmatek na jevišti, tak samozřejmě nervozita vzrůstá a čas hraje proti. Můžem srovnávat, zažili jsme akce, byť méně prestižní, kde jsme byli nastaveni dobře a za chvilku. Ve dvou lidech... To je asi moje největší výtka, jinak pro mě je Šumperk celkem srdeční záležitost, a když už tam jsem, tak se chci kurňa ukázat, že. A přátelé, ať už jste k festivalu v jakémkoliv vztahu, pokřikovat a nadávat zpod pódia na muzikanty, kterým se nedaří nazvučit, nic neřeší. Spíš to jen přileje olej do ohně. Tím spíš, že chyba nebyla na naší straně. Ale to jen tak na okraj.

Tož děti, to by bylo k Šumperku. Snad jsem na nic důležitého nezapomněl a spolu s kolegy budu očekávat, jestli nás za rok pozvou. Pozdrav směrem k Fiach Bán, už se na Vás holky těšíme, a na Vás všechny samozřejmě taky. Sledujte dál naše stránky, protože příště budem psát o Mohelnickém Dostavníku.A že se tam děly věci...

Tak pápá T:-)