Konec léta v podzimním hávu, aneb Keltové v Dostavníku

Milí keltští i nekeltští přátelé:-),

tak máme po prázdninách a to nejen kalendářně, ale i meteorologicky. Ještě ve čtvrtek po Šumperku jsem odjížděl do práce docela free, ale v pátek ráno při návratu už bylo docela frišno. V Mohelnici začínal 36. ročník legendárního Dostavníku a první kapelou v soutěži byl KGB. Už podle čísla je vidět, že se jedná o festival s velkou tradicí, navíc náš kapelník tam vítězil téměř před skoro třiceti lety, takže důvodů, abychom se pokusili zabodovat, bylo dost. Na druhou stranu jsme byli jako první, což není zrovna dobrá pozice. V Mohelnici hodnotí odborná porota i diváci. Vzpomenou si na konci na soubor, který zahajoval? Ale lidi nám říkali, na to se vykašlete a hrajte...

Měli jsme to za rohem, tak jsem se i vyspal a vyjeli jsme. Počasí bylo, jak to říct, no - hnusné. Pršelo, foukal vítr, ochladilo se. Přijdou vůbec lidi? Na místě jsme coby minicelebrity projeli až k pódiu, vyložili nástroje a Princeznu a radostně se pozdravili s kolektivem, se kterým jsme se celých pět dní neviděli. Peťa jen zářil, neboť si přivezl nového miláčka - tenorové banjo z dílny mistra Pavla Janiše, vyrobené na míru. Radost měl úžasnou a kus z toho dětského (v dobrém slova smyslu) nadšení se přeneslo i na nás. Tedy minimálně já jsem přestal zívat. Jako první kapela na řadě jsme se nazvučili a tentokrát to byla procházka růžovým sadem - zvukařům patří opravdu velké poděkování za naprosto profesionální výkon. V zákulisí už mezitím vše vrcholilo před začátkem festivalu a do toho kapely, které se chystaly na svá vystoupení. Úderem zvonu ve čtyři odpoledne to propuklo. Přestalo pršet a po oficialitách byli vpuštěni do arény lvi v černém. Bylo to naše, stáli jsme na pódiu, kde se psaly folkové dějiny a hodlali jsme si to užít. Velmi příjemně nás překvapilo, že hlediště bylo navzdory mizerné povětrnosti krásně zaplněno. Poděkovali jsme keltským bohům za zlepšení počasí a ráz, dva, tři, na něěěě!

Miláčkové, dobře jsme zahráli. Asi jsme ještě byli nabuzení ze Šumperka nebo já nevím, ale tři věci, které jsme dali, se nám mimořádně povedly. Lidi plácali, porota v pozadí si psala pánbůh ví co. Těch cca patnáct minut stálo za to.

Po představení,když euforie trochu opadla, jsme pobalili, vyklidili pozice v zákulisí a šli se podívat i na konkurenci. Ještě předtím jsme dostali magnetofonovou kazetu se záznamem našeho vystoupení, to je fofr!Nebudu hodnotit ostatní kapely. Jednak jsem všechny neviděl, jednak by to bylo příliš subjektivní. Převažoval klasický folk, více či méně obměněný nástroji nebo méně tradičními tématy. Na naše hraní byly celkem slušné ohlasy od lidí, co se s námi dávali do řeči, no ale čas se nachýlil a my museli vyrazit do Stránského, neboť kalendář je neúprosný. Znovu se dávalo do deště, tak jsme se raději uchýlili do aut a vyrazili. Za sebe mohu říct, že se mi tenhle průlet Dostavníkem moc líbil. Dobré zázemí, pěkné prostředí, lidé nadšení, bez ohledu na počasí. Říkal jsem si, že bych se tam v sobotu moc rád vrátil.Jenže to bysme museli bodovat:-)

Do Stránského jsme dojeli okolo půl osmé. Vypustili jsme Verunku, aby si poběhala, než půjde na kutě, a vybalili nástroje. Večer měl být čistě akustický, navíc bez Janči, která měla své povinnosti doma v hospodě. Na úvod jsme pustili záznam našeho vystoupení a shodli se, že mu není mnoho co vytknout. Pak už jsme se museli chopit nástrojů sami a byl to velmi příjemný večírek, docela neformální. Hráli jsme věci, které obvykle nehrajeme, Peťka s malou Alčou dali moc pěknou instrumentálku - tu bych klidně zařadil do repertoiru a Peťa se býskl tenorkou, tedy banjem. Jen tak z voleje jsme s ním dali Opilého námořníka a bylo vidět, že kapelník těch pár dní nezahálel. Domakáme text a bude to další perla v našem playlistu. Mezitím taky Peťa sondoval situaci, jestli máme ještě v sobotu jezdit, že. Z různých zákulisních signálů zjistil, že bychom tam mohli mít své místo. Dobré zprávy se šíří rychle, a tak prasklo, že divácké hlasování vyhrál - tramtarará - Kelt Grass Band!!! To jsou věci. Začali jsme přijímat gratulace od místních, od nich to těší dvojnásob. Tyhle lidičky nám drží palce v létě, v zimě a pokud to jde, jezdí za námi jako věrná kohorta. Takže díky. Odjížděli jsme později, než jsme si mysleli, ale stálo to za to. Nás doprovázela Peťka s Jiříkem, neboť vzhledem k tomu, že jsme si měli zahrát jako vítězové diváckého hlasování, nemělo cenu, aby jezdili domů a zpět do Mohelnice. Takže jsme si večer velmi příjemně prodloužili.

Sobota.Zima a déšť, ale nám bylo veselo. Posnídali jsme a vzhůru deštivým dopolednem na známá místa. Tam už byl Peťa plný novinek z pohovoru s porotou. Staré známé výtky - anglický zpěv, ukecaný spíkr, nevyrovnanost nástrojů, atd... Ale diváckou soutěž jsme fakt vyhráli a i porota zkonstatovala, že jsme udělali velký kus práce a ta se projevila. No, takže jsme se v zákulisí chystali, mezi tím se pletly celbrity jedna druhé, lidí neubylo, spíše naopak. Před oficiálním vyhlášením hrál COP a jeho členové pak zůstali, aby si nás poslechli. Nás čekal cca dvacetiminutový set, ale když už tam budem...:-)

No a pak to vypuklo. Peťa převzal keramiku, my jsme tam vtrhli a rozbalili to i přes nepřízeň mocných. Lidi nám asi fakt ty hlasy dali, protože jich tam bylo hodně a hodně o sobě dávali vědět. Hrálo se uvolněně, asi jsme udělali víc chyb, než v pátek, ale snad nám to odpustili. Svých pět minut slávy jsme si užili zplna hrdla, i na přídavek došlo, no veliká krása to byla. Protože jsme byli poslední dopolední položka, mohli jsme v klidu pobalit, masenka troćhu ochutnat, pivenka popít a pak už jsme se jen pohybovali mezi lidmi, poslouchali, jak se jim to líbilo, omlouvali se, že cédéčko fakt ještě nemáme, a prostě si to užívali. No, fanoušci opravdu chodili, gratulovali, chválili a program pokračoval. Vydrželi jsme až do cca šesté večerní, kdy hrála polská formace Stonehege. Šestice v kiltech, show velmi inspirující, ale ta hudební stránka, to nebyl až tak můj šálek čaje. Ale to, co hráli, hráli dobře a sklidili zasloužené ovace. My jsme se pak s Verunkou odporoučeli a nechali zbytek kolektivu, aby si užil slávu až do dna. Bylo to krásné.

Na závěr opět lehce subjektivní pohled. Dostavník jako takový mám moc rád a pokud by se podařilo ještě tam zahrát, nebudu proti. Ještě je tam cítit takový závan festivalové pospolitosti, snad proto, že je to tam tak nějak všechno na jedné kupě. Moc se mi líbí, že vítěz divácké soutěže bere svou odměnu hned na místě - tedy tu možnost zahrát si ještě jednou, protože kdoví, co bude za rok. Teda my budem určitě...Samozřejmě nemůžu pominout zvuk, protože po zkušenost z minulého týdne jsme si tenhle tým docela užívali. Co se týče poroty, vůbec jim to nezávidím. Jejich hodnocení je samozřejmě subjektivní, holt máme na jevištní a hudení projev jiný názor. Když jsem se do poroty obul po Portě, byla mi umyta hlava, nechci vyvolávat další polemiky, ale když člověk, který svoji kariéru postavil na poetice, metaforách a objmenovávání pojmů a pocitů mne za totéž pranýřuje...Přátelé porotci, ať už jste kdekoliv - Váš názor je dobré slyšet, ale pro nás jsou důležití ti lidé tam v hledišti a pro ně se pitvoříme, převlékáme a tohle všechno. Nechceme a nebudeme se podbízet, to bychom hráli jiné zhůvěřilosti, ale lidi se musí bavit. A proto jsme ochotni si pajšl roztrhnout...

Na závěr něco pro statistiky. Na všech folkových akcích, kde jsme letos hráli a kde bylo divácké hlasování, nebylo jiného vítěze než KGB.To není vychloubání, to je konstatování. A Peťa vyhrál Dostavník znovu po téměř třiceti letech. To už mu taky nikdo nevezme.

Tož děti, pěkné prázdniny to byly.Jedeme dál, ahoj:-)

T:-)M