pondělí 31. prosince 2012

Zas tentam je jeden rok

  Tak jako planetu pravidelně sužují monzunové deště, povodně, epidemie nejrůznějšího druhu, tak je tu se železnou pravidelností malé zhodnocení roku, jenž již se nemůže dočkat, až se odebere do archívu. Tedy zamyšlení nad tím, co se nám podařilo více, co méně, eventuelně co vůbec.
 A začnu opět tradičně od konce.Včera jsme se kapelně rozloučili se starým rokem vystoupením na Pradědu. Z důvodů, které tu nechci zbytečně pitvat, nedopadla Švýcárna, nicméně operativně jsme byli pozváni na místo, nad něž výškově na Moravě není. Tedy na samý vrcholek Pradědu. Luxusní rolba, krásná cesta, milí lidé, výborná obsluha i krmě a nápoje. Jen by to chtělo příště o fous lepší propagaci, pro řadu lidí jsme byli překvapením. Ale zahráli jsme si a nakonec i my pochopili, že asi nemá cenu přemlouvat k účasti na produkci společnost hovořící znakovou řečí. Ale ti se na nás zase hezky usmívali, když jsme odcházeli. Celkové resumé - moc jsme si to užili a pokud by to dopadlo příští rok, asi bychom se nezlobili :-)
 Ale zpět roku 2012. Myslím, že nejdůležitější událostí je fakt, že se naše sestava ustálila. Jak jste si mohli všimnout, ať už z fotek nebo naživo, po Gastonovi s námi začala nastálo vystupovat i jeho dcera Jana, ale pro nás všechny Nanula. Pro soubor je velkým přínosem, neboť nejen že převzala všechny flétnové party a pracuje na sobě v tomto směru s obrovským progresem, minimálně co se počtu fléten týče,ale hraje i na tamburínu a hlavně zpívá. Jako zpěvačka je ostřílená z řady soutěží a třeba Alča, která zpěvu docela rozumí, říká, že se s ní pracuje velice dobře. S Gastonem mají moc pěkný duet Jarní tání s Dagyho textem a to je věc, která se fakt povedla. Jinak jako tichý společník s námi i nadále zůstává Peťka, která jednak pomohla a pomáhá Nanule s výběrem nástrojů i technikou, ale stále vyhrožuje, jak si s námi zahraje. Takže jsme víceméně pořád v takovém radostném očekávání. Tolik, co se týče práce s lidmi.
  Co se týče herních aktivit, tak jsme byli aktivní až skoro na půdu.V jednom ze svých předchozích povídání jsem zmiňoval, že jsme až na opravdu vyjímky upustili od soutěžního vystupování. Jsou tam uvedené i důvody a během zbytku tohoto roku jsme zatím neměli důvod svého rozhodnutí litovat. Zájem o nás je docela veliký, náklad našeho prvního cd je v podstatě pryč, takže nezbývá než konstatovat, že sázka na lidi se nám vyplatila. Opravdu se nám nechce dohadovat se s těmi, kteří o sobě často i sami rozhodli, že věci rozumějí, co hrajeme, proč to hrajeme a jak to vidíme. Pokud jsem hovořil o výjimkách, tak jsme si více méně nedorozuměním zahráli jako soutěžící kapela na Bystřickém banju, které jsme vyhráli. Ale v příštím roce bychom se těmto aktivitám opravdu rádi vyhnuli. Ale never say never, že... To jen tak na okraj. Pojďme dál. Z původně zamýšleného poznávacího a jamovacího zájezdu do Irska se nakonec vyvinula regulérní účast na Puck Fair festivalu ve městě Killorglin. Bylo to vystoupení velmi úspěšné, soudíme tak z místních ohlasů, tak i z toho, že máme v kapse pozvání na příští, už čtyřstý ročník této akce.Tady dodávám -  sponzoři, hlaste se... Nesmím samozřejmě zapomenout na tradiční Keltské slavnosti, letos poprvé za nádherného počasí, výjezd na Medzinárodné stretnutie zbojníkov v Terchové, kde jsme byli z nějakého důvodu vyhodnoceni  jako nejlepší kolektiv, Mezinárodní folklórní festival v Šumperku, no, prostě těch akcí bylo opravdu dost, kdo sledujete náš profil, tak víte. Ale ještě o jednom podniku bych se chtěl zmínit jmenovitě. Opět jsme si zahráli na Keltské noci na Plumlově a myslím, že jsme nezklamali. Co je ale pro nás daleko důležitější, padli jsme si tam do oka s taneční skupinou Démairt z Brna. I přes určitou vzdálenost jsme navázali velmi plodnou spolupráci, ze které my máme užitek určitě a u Démairtu v to pevně doufáme. Velmi se nám líbí jejich přístup, nadšení, profesionalita a také to, že pro ně stejně jako pro našeho kapelníka neexistuje slovo "nemožné". Tak tedy - chlapci a děvčata z toho místa - DÍKY - a věříme, že se v příštím roce uvidíme a ne jednou.
Rovněž nás velmi potěšilo, že přibývá zvukařů, kteří při pohledu na nás neomdlévají, nevymlouvají se, ale zvučí. Vám rovněž díky. 
A tak se pomalu blížíme k děkování a závěru. Tady se patří opět tradičně poděkovat Janě a Mikovi Probynovým za jejich vpravdě nezištnou pomoc při organizování cesty do Irska a věcí souvisejících. Děkujeme sami sobě navzájem, že nám to spolu hraje a že je naše soudržnost a kolektivní pojetí alespoň občas z jeviště poznat. Díky pořadatelům a promotérům, kteří na nás nezapomínají, a samozřejmě díky Vám, milí fanoušci, bez kterých by se nám hrálo podstatně hůře, jestli vůbec. Jsme moc ráci, že díky technickému pokroku máme šanci dělit se s Vámi o své zážitky a koncerty, často ještě za tepla, a zároveň máme na druhé straně rychlou zpětnou vazbu. Díky a vydržte nám :-)
No a velmi speciální poděkování patří Janě Gajdošové - té větší, která, přestože s námi na pódiu nestojí, dělá pro nás v zákulisí spoustu užitečné práce včetně komunikace se zvukaři a třeba většina fotek z našich produkcí je od ní. My s Alčou jí děkujeme obzvláště, neboť nám pomáhá i s Verunkou, pokud není zbytí a malá cestuje s námi, ať už na zkoušku, nebo na hraní. K tomu ještě stíhá dělat garde Nanule, takže se o ni nemusíme bát.
No a to už je asi opravdu všechno. Mějte se, lidičky, všichni moc pěkně a my se na Vás v příštím roce moc těšíme. Věřte, že nebude tak zle, jak nás všichni straší. Takže s přáním všeho dobrého se s Vámi loučí kapelní ústa  
T:-)m Ticháček