...a hrajem dál, nejen v Krnově

Vážení přátelé keltských uskupení,

dovolenka utekla jako voda a opět nastal čas, abychom svojí produkcí oblažili milé platící. Volba padla na Honzův Krnov, kde jsme měli vystoupit v rámci přeshraniční akce "A hrajem dál", financované mj. i z Evropských rozvojových fondů. Tož milí bruselští, dobře jste investovali svá Eura:-)

Chtělo by se říci spolu s klasikem - "Tento způsob léta..."atd. Buďto jsme chcípali vedrem, nebo jsme prchali před přívalovým deštěm. Nic mezi tím. Do Krnova jsme odjížděli za hustého dusna a natěšěni na společnou produkci po téměř třech týdnech. Ale už po cestě nás náš anděl strážný ze Stránského informoval, že Krnovem proběhla průtrž mračen a celá akce se přesouvá ze zahrady Flemmichovy vily do Kofola baru na okraji města. Na nejbližší benzince jsme vyvenčili dítě a z bezpečnostních důvodů přesunuli basu do auta. Do Krnova jsme dorazili po průtrži a první. Místo se nám líbilo, neboť bylo hudbě zasvěcené, a dvanáctka Staropramen měla správný říz. Trochu problém vznikl při volbě místa, kde budeme hrát, neboť podnik má dvě pódia. Po příjezdu kapelníka a diskuzi s majitelem jsme se rozhodli pro to menší, což se posléze ukázalo jako chyba. Ale nešť. To jsme se slezli již všichni, vzájemně se olíbali a začali se chystat. Velmi příjemné bylo zjištění, že po pauze o sobě na jevišti stále víme, takže jsme to mohli beze strachu rozbalit. Těsně před začátkem dorazil autobus plný diváků z polské strany, tudíž publikum bylo vskutku mezinárodní. Produkce začala a velmi brzy bylo jasné, že jsme lidi dostali na svoji stranu. Tudíž vše probíhalo tak, jak má. Byly to velmi příjemné dvě hodiny a myslím, že i přes problémy se zvukem ani jedna strana nelitovala, že se akce zúčastnila. Uvidíme, jestli bude tahle spolupráce pokračovat, každopádně nám se tam moc líbilo.

Sobota nás zastihla jako obvykle prchající před deštěm a brutálním ochlazením. Počasí se zkazilo tak, že jsme na večer museli zrušit naši účast na festivalu v Dlouhé Loučce u Uničova. K tomuto kroku jsme se odhodlali s těžkým srdcem, ale vzhledem k tomu, že festival měl probíhat venku, bylo to z našeho pohledu nejlepší řešení.

Protože nám zbylo trochu času, dovolím si ho využít ke krátkému ohlédnutí za letošním prvním půlrokem.

Především jsme, přátelé, stále spolu. Samozřejmě že v osmičlenném kolektivu nějaké spory proběhly, jinak by to nebylo normální, ale nic, co by nebylo řešitelné. Urazili jsme za ten půlrok ,myslím, docela velký kus cesty. Hráli jsme na rozličných pódiích a zažili rozličné reakce na naši produkci. A to z obou stran názorového spektra. Někomu se prostě líbíme, někomu se nelíbíme. My sami jsme pak poznali, že chtít hrát na nějaké slušné úrovni není jen tak a všichni jsme na sobě museli zapracovat, kapelníka Jasné slunéčko nevyjímaje. Taky jsme poznali, že to chvilku trvá, než si písnička opravdu sedne, ale pak se práší za kočárem. Prostě můžeme směle říct, že všechen ten potlesk a ocenění (kterých bylo přece jen o chloupek víc než reakcí negativních)jsou podložené prací a zkoušením, což jsou činnosti, které za nás nikdo neudělá. Nicméně v tom chceme pokračovat i nadále, neboť jsme zjistili, že je to jediná smysluplná cesta, jak se ukázat světu. Nebudu vyjmenovávat jednotlivé akce, ale třeba Keltské slavnosti, to je klenot, za který se rozhodně stydět nemusíme. Při tom všem si ještě někteří z náš stihli zvýšit kvalifikaci, dokončit či rozpracovat svá studia a z Verunky se stala mladá dáma, patřičně svéhlavá, jak se na třináctiměsíčního cvrčka sluší. Na tomto místě se patří poděkovat všem, kteří nám s Princeznou nezištně pomáhali a pomáhají. DĚKUJEME.

Přátelé, kamarádi. Zastávám názor, že KGB si rozhodně zaslouží právo na další existenci. Někoho to potěší, někoho ne, ale my jedeme dál. Čekají nás letní festivaly a máme své plány i na podzim a závěr roku. Budeme jen rádi, když nás Vy, příznivci, podpoříte, a budeme jen rádi, když to my, muzikanti, spolu vydržíme. Já myslím, že by to neměl být takový problém.

Mějte se nádherně a těšíme se na shledanou v pátek ve Stránském a v sobotu na Kalfestu v Břidličné.

To je z naší strany všechno. Loučí se s Vámi Vaši neúnavní glosátoři, v tomto případě bez Verunky, která KONEČNĚ USNULA!!!

Zdar zdar zdar Ticháčci

Viva Litovela po keltsku

Milí druidové, druidky a nakonec i druiďata,

tak jsme se konečně dočkali. Hlavně já s Alenkou jsme se dočkali vystoupení KGB v Litovli, tedy ve městě, v němž žijeme, a kde jsme se chtěli jednak blýsknout a jednak ukázat svým kolegům, že Litovel je město kulturní a místní ocení keltský nářez v našem podání.

Již na jaře jsme v Městském klubu domluvili naši produkci v rámci Litovelského kulturního léta, tedy zavedené prázdninové akce, a tak ještě snad ani nedozněly tóny Keltských slavností a již se nám honilo hlavou, jak nejlépe zajistit koncert. Po městě jsme roznesli plakáty, navštívili některé představitele s osobní pozvánkou, naši přátelé měli účast v podstatě povinnou:-). I přes tyto hektické přípravy jsme chtěli pojmout hraní spíše pohodově. I počasí slibovalo přívětivou tvář, hlídání jsme měli zajištěno a ještě jeden bobónek se rýsoval. Hraní vycházelo přesně na datum Peťových kulatin a Janča chystala těžké překvapení. No, však uvidíte...

Pozvali jsme kolegy k posezení ještě před hraním do zahrádky na nádvoří Městského klubu, kde se celá akce odehrávala. S Peťou jsme tam nakonec příjemně poseděli u pšeničného piva. Nabídka byla velmi pestrá a kdybychom neměli před sebou produkci a někteří i cestu, bůh ví, kdy by nás odnesli. I ostatní ochutnali a ocenili. Dokonce jeviště zde bylo připraveno, pravda, pro nás poněkud malé. Ale kdo mohl tušit, že přijede soubor jen o málo menší, než pověstní Alexandrovci. Posilněni nabídkou začali jsme stavět aparát. Lidé z Městského klubu přistavovali lavičky, což nás těšilo, ale zatím to nevypadalo na nějakou extra návštěvu. Soubor se postupně sjížděl, doplněn o nejrůznější rodinné příslušníky a přátele, takže řady diváků přece jen houstly. Ale pozor - chodili i místní a náhle začalo být útulno, až přeplněno:-). Janča zaparkovala i s překvapením do stínu a začali jsme ilegálně sestavovat strategii odhalení. Čas běžel. Peťka dorazila akorát na začátek, vznikl informační šum, co se týče hodiny zahájení, ale stíhala. Napáskovali jsme se na pódium ve dvou řadách a pak... Pak Litovel zažila keltgrassovou invazi. Od samého začátku se nám hrálo výborně, na tom jevišťátku jsme k sobě měli tak nějak blíž, ale přesto jsme stihli i pohybové kreace a publikum se ukázalo velmi vstřícné. Celý areál byl ve stínu, takže i po této stránce to nemělo chybu. Prostě, vystoupení jelo.

Po první sérii jsem si vzal překvapivě slovo a pohovořil na téma kapelníkových narozenin. Bohužel v okamžiku, kdy jsem se blížil k pointě, ozval se kvikot, neboť překvapení už nechtělo dál čekat a prozradilo se samo. A pak už jen stálo za to sledovat Peťův výraz, protože tohle fakt nečekal. Janča bodovala úplně absolutně a pro ty z Vás, kteří ještě tápete, tak vězte, že kapelník obdržel živé sele i s mašlí. Vzal to sportovně, vůbec se ho nebál, bylo ustájeno vedle pódia a jelo se dál. Verunka odešla spořádaně spát - děkujeme babičko:-), takže bylo o starost méně. Pohoda byla na jevišti i v hledišti, dostali jsme výbornou klobásu, bylo co pít a večer plynul do stmívání. Končit se nám nechtělo, ale čas a pravidla o dodržování nočního klidu (hráli jsme vlastně v centru) byly neúprosné. Ale čas na přídavek zbyl, úklony, děkování, moc pěkné to bylo. Po skončení za námi chodili lidé a víceméně vyjadřovali spokojenost. To potěší. Vedoucí Městského klubu byla nadšená, no aby ne, kterýpak soubor si střihne předání prasete v přímém přenosu, a celkově se to povedlo. My sami jsme měli z akce (snad oprávněně) velmi dobrý pocit a před kapelním volnem to byla taková pěkná tečka. Mně osobně pak asi nejvíc potěšila pochvala od Honzovy babičky, pro kterou to bylo poněkud náročné cestování, ale ocenila nás.

Tož tak, moji milí.Vy užívejte horkého léta, neboť my jdem též odpočívat.

Na všechny se budou těšit 23. července v zahradě Flemichovy vily v Krnově Vaši oblíbení Ticháčci.

A věřte - s námi je to náročné, ale bez nás byste třeba nevydrželi:-)

Karlovem to nekončí, takže - jedeme dál:-)

Milí keltologové, keltofilové a jiné pochybné existence,

tak jste s námi úspěšně zvládli Keltské slavnosti, ale život běží dál a nás čekal další víkend, další vystoupení a hraní pro davy.Počasí začalo mít palec nahoru a nás čekalo tradiční, i když tentokráte lehce netradiční Stránské.Peťa totiž červnové setkání pojal jako setkání s přáteli u příležitosti svých kulatých narozenin. Hrát měla nadějná mladá kapela KGB.Vyrazili jsme s holkama s předstihem přes Sudkov a byli na místě jako první.Nejvíc potlesku sklidila jako obvykle Verunka, coby maskot všech kapelních aktivit.A to již se začali sjíždět i další alegorické vozy, všichni v podpaždí s více, či méně objemným dárkem.A do toho samozřejmě členové souboru, jako např. čerstvý Bc Jirka nebo Janča, která zvládla nebezpečnou zkoušku na brněnské Hnojárně.Peťka přijela s rodiči a ti vypadali, že se mezi nás těšili.My na ně taky.No, někteří pozvaní se dostavili, jiní nikoliv, nepřísluší mi to hodnotit.I tak se sešel velmi reprezentativní vzorek populace. Prezenční listinu nemám, kdo tam byl, ví, kdo ne, ať se zeptá.

No a začali jsme. Tentokrát jsme všechny převezli, neboť Verunka usnula a my jsme mohli začít téměř včas. Pár milých slov na úvod, pogratulovali jsme titulovaným i oslavencům - kromě Peti vychází narozeniny i mne a Honza měl ve stejný den svátek (mimochodem, mašinka od Probynových je super, díky moc, už jsem ji zprovoznil i zvukově, Verunka je z toho úplně hin), no a pak už hrábnout do strun, zadout do píšťal, udeřit do bubnů. Stoly se prohýbaly pod tíhou pochutin, no vegetarián by se tam musel cítit jako v pekle:-). Zahrál si s námi bývalý kapelní houslista Doktor, objevili se i další bývalí členové a večer příjemně plynul. Okouzlující byl pro mne zejména pan Olajec, který hýřil humorem, bylo vidět, že si to celé užívá a jeho holky vypadaly, že ho ani nepoznávají.

Co se hudby týče, odehráli jsme se ctí. Samozřejmě jsme více improvizovali, ale práci jsme odvedli poctivou a zaplněný sál nám to dal najevo. Končit se nechtělo, ani nám nepřišlo, že už je čas, a ten byl tentokrát neúprosný. Bylo to velmi příjemné posezení a zahrání a snad i vrchní oslavenec byl spokojen. Věřte nebo ne, přátelé, ale několikrát jsem zahlédl na jeho tváři něco jako úsměv (sic!).

Sobota nás zastihla na oslavách Dne obce v Rudné pod Pradědem. Odpoledne trochu větrné, ale stále příjemné, a my jsme jeli poprvé bez Verunky, kterou jsme nechali na pospas a na krku babičce.Jak nám to půjde bez maskota? Moje drahá žena u vědomí, že má opušťák, vrhla se na stánek s pivem, a tak na mně zbyla zas kofola.Ale - když ji miluješ..., vždyť víte:-)

Hraní to bylo takové pouťové. Hráli jsme ve zvukové kulise kolotočů, vyvolavačů (mimochodem,ta paní u kola štěstí byla fakt hrozná) a všeobecného řevu.Naštěstí pan starosta, náš velký příznivec, zklidnil dav a my jsme mohli spustit svůj set. Šlo nám to moc pěkně, jen Peťka musela v půlce za prací, to nám trošku kalilo radost z pěkného dne, ale bylo to naposledy!Filda má prázdniny a pokud jí nebudou kolidovat termíny v dalších, asi šestnácti kapelách, stráví prázdniny v kolektivu. Lidi byli spokojení, hlavně Míra:-), no a i bez maskota jsme to zvládli.

Tož tak, moji milí.Ještě Litovel příští víkend a máme skoro tři neděle vakace, jupí! Tak se těšte spolu s námi, jak to v našem městě dopadlo, neboť zpráva bude skutečně stát za to.

Takže příjemné léto a myslete na nás, protože my na Vás myslíme skoro furt.Pac a pusu

Z huby a z pera vypustil Ticháček