...a hrajem dál, nejen v Krnově

Vážení přátelé keltských uskupení,

dovolenka utekla jako voda a opět nastal čas, abychom svojí produkcí oblažili milé platící. Volba padla na Honzův Krnov, kde jsme měli vystoupit v rámci přeshraniční akce "A hrajem dál", financované mj. i z Evropských rozvojových fondů. Tož milí bruselští, dobře jste investovali svá Eura:-)

Chtělo by se říci spolu s klasikem - "Tento způsob léta..."atd. Buďto jsme chcípali vedrem, nebo jsme prchali před přívalovým deštěm. Nic mezi tím. Do Krnova jsme odjížděli za hustého dusna a natěšěni na společnou produkci po téměř třech týdnech. Ale už po cestě nás náš anděl strážný ze Stránského informoval, že Krnovem proběhla průtrž mračen a celá akce se přesouvá ze zahrady Flemmichovy vily do Kofola baru na okraji města. Na nejbližší benzince jsme vyvenčili dítě a z bezpečnostních důvodů přesunuli basu do auta. Do Krnova jsme dorazili po průtrži a první. Místo se nám líbilo, neboť bylo hudbě zasvěcené, a dvanáctka Staropramen měla správný říz. Trochu problém vznikl při volbě místa, kde budeme hrát, neboť podnik má dvě pódia. Po příjezdu kapelníka a diskuzi s majitelem jsme se rozhodli pro to menší, což se posléze ukázalo jako chyba. Ale nešť. To jsme se slezli již všichni, vzájemně se olíbali a začali se chystat. Velmi příjemné bylo zjištění, že po pauze o sobě na jevišti stále víme, takže jsme to mohli beze strachu rozbalit. Těsně před začátkem dorazil autobus plný diváků z polské strany, tudíž publikum bylo vskutku mezinárodní. Produkce začala a velmi brzy bylo jasné, že jsme lidi dostali na svoji stranu. Tudíž vše probíhalo tak, jak má. Byly to velmi příjemné dvě hodiny a myslím, že i přes problémy se zvukem ani jedna strana nelitovala, že se akce zúčastnila. Uvidíme, jestli bude tahle spolupráce pokračovat, každopádně nám se tam moc líbilo.

Sobota nás zastihla jako obvykle prchající před deštěm a brutálním ochlazením. Počasí se zkazilo tak, že jsme na večer museli zrušit naši účast na festivalu v Dlouhé Loučce u Uničova. K tomuto kroku jsme se odhodlali s těžkým srdcem, ale vzhledem k tomu, že festival měl probíhat venku, bylo to z našeho pohledu nejlepší řešení.

Protože nám zbylo trochu času, dovolím si ho využít ke krátkému ohlédnutí za letošním prvním půlrokem.

Především jsme, přátelé, stále spolu. Samozřejmě že v osmičlenném kolektivu nějaké spory proběhly, jinak by to nebylo normální, ale nic, co by nebylo řešitelné. Urazili jsme za ten půlrok ,myslím, docela velký kus cesty. Hráli jsme na rozličných pódiích a zažili rozličné reakce na naši produkci. A to z obou stran názorového spektra. Někomu se prostě líbíme, někomu se nelíbíme. My sami jsme pak poznali, že chtít hrát na nějaké slušné úrovni není jen tak a všichni jsme na sobě museli zapracovat, kapelníka Jasné slunéčko nevyjímaje. Taky jsme poznali, že to chvilku trvá, než si písnička opravdu sedne, ale pak se práší za kočárem. Prostě můžeme směle říct, že všechen ten potlesk a ocenění (kterých bylo přece jen o chloupek víc než reakcí negativních)jsou podložené prací a zkoušením, což jsou činnosti, které za nás nikdo neudělá. Nicméně v tom chceme pokračovat i nadále, neboť jsme zjistili, že je to jediná smysluplná cesta, jak se ukázat světu. Nebudu vyjmenovávat jednotlivé akce, ale třeba Keltské slavnosti, to je klenot, za který se rozhodně stydět nemusíme. Při tom všem si ještě někteří z náš stihli zvýšit kvalifikaci, dokončit či rozpracovat svá studia a z Verunky se stala mladá dáma, patřičně svéhlavá, jak se na třináctiměsíčního cvrčka sluší. Na tomto místě se patří poděkovat všem, kteří nám s Princeznou nezištně pomáhali a pomáhají. DĚKUJEME.

Přátelé, kamarádi. Zastávám názor, že KGB si rozhodně zaslouží právo na další existenci. Někoho to potěší, někoho ne, ale my jedeme dál. Čekají nás letní festivaly a máme své plány i na podzim a závěr roku. Budeme jen rádi, když nás Vy, příznivci, podpoříte, a budeme jen rádi, když to my, muzikanti, spolu vydržíme. Já myslím, že by to neměl být takový problém.

Mějte se nádherně a těšíme se na shledanou v pátek ve Stránském a v sobotu na Kalfestu v Břidličné.

To je z naší strany všechno. Loučí se s Vámi Vaši neúnavní glosátoři, v tomto případě bez Verunky, která KONEČNĚ USNULA!!!

Zdar zdar zdar Ticháčci