Jste tady? My ano!
Tak tedy: páteční večer ve znamení koncertů tří kapel na třech různých místech. Kromě nás hráli ve srubu Kentauři a na Edisonu cimbálovka Ischias. Bylo chladno, ale nepršelo, a prostorný stan i venkovní lavičky se pomalu začaly zaplňovat. Nervozita z nás postupně opadávala, začali jsme zúročovat to, co jsme nazkoušeli. Myslím, že se nám vystoupení povedlo, soudím tak podle reakcí těch lidí, kteří nás viděli poprvé. Zahráli jsme všechny svoje "pecky" a končili kolem půl dvanácté. Návrat na rodinnou základnu a pár hodin vytouženého spánku.
Přišla sobota. Mraky se honily, ale stále nepršelo. Celkově se oteplilo, i když jen v rámci možností. Krátce po snídani jsme vyrazili do areálu, který jsem překřtil na Karlovskou Brodway, kde jsme si prohlédli rodící se stánky různá jiná stanoviště. Díky nekompromisnímu postoji hlavního pořadatele (hádejte, kdo to byl)se tu neobjevovali žádní prodejci s "tradičním" zbožím, tedy textil, obuv a airsoftový arzenál. Zato tu byla vidět tradiční řemesla jako řezbáři nebo kováři, hrnčířské výrobky, na rožni se začínal točit čuník, prostě to, co slibovaly plakáty, včetně tábořiště kmene Boii. Všecko to vypadalo moc pěkně. U Ostřížka, kde bylo centrum, jsem se poplácal se svým spolumoderátorem Mirkem Onderkou, jedním z posledních keltských sudeťáků (nebo sudetských keltů?), a spolu s Peťou jsme se rozhodli, že začátek posuneme, protože někteří stánkaři dorazili se zpožděním.
A pak to vypuklo. Přesně něco kolem jedenácté vyhlásil Peťa oficiální začátek Keltských slavností letního slunovratu 2010. Byly proslovy starostů Malé Morávky a Rudné, děkovalo se sponzorům, proběhly nějaké ty organizační připomínky, a pak už nic nebránilo hromadné zábavě.Kapely hrály ńa svých obvyklých místech, obloha se pomalu barvila do modra, řemeslníci řemeslnili, prodejci prodávali a drtivá většina lidí se bavila. Nebudu se o tom rozepisovat do podrobna, to bych zahltil server, ale byl to velmi příjemný den. Spanilou jízdou potěšili motorkáři, člověk si mohl zkazit žaludek takovou spoustou specialit, že to snad ani nešlo všechno ochutnat, a před Bránu borců přijížděly nové a nové alegorické vozy. Prostě lidí bylo čím dál víc. Nakonec musela vyzvat policie neukázněné řidiče, aby přeparkovali, protože by Karlovem pomalu nešlo projet. My jsme v sobotu hráli dvakrát a zejména odpolední vystoupení bylo velmi hojně navštívené. Kromě Verunky, které ostatně byla moc hodná, se všechny mé přítomné děti nechaly keltsky potetovat. Hladem ani žízní jsme netrpěli a já jsem skoro ustavičně mlel pantem, ať už pro kapelu, anebo jako moderátor. Moc se líbila historizující vložka 77.skotského pěšího pluku z pol. 18.století i vystoupení amatérského bubenického Orchechechestru z Opavy. S Mirkem Onderkou jsme se střídali za mikrofonem a snad jsme provedli návštěvníky touhle sobotou s úsměvem a v pohodě.
Odpoledne se pomalu měnilo na večer, dozněly poslední písničky a po chvilce oddechu na nás čekal průvod a slavnostní oheň. A to je téma na další povídání.
Hoja hoj, pauza.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.