Ještě pořád Šumperk 2010

Přátelé, kamarádi, vždyť víte,

trochu jsme se prospali, jak jsem říkal a probudili se do velkého očekávání.Roztančená ulice, to je ta věc, kdy se soubory představí na náměstí před radnicí a pak táhnou pěší zónou, plnou lidí až k Sově a cestou mají zastávky, kde zpívají a tančí.No tančí.Naše plánované tanečnice měly dorazit až odpoledne, protože jim přesunuli v Praze taneční kurz, takže jsme byli taneční sirotci.Přemýšleli jsme co a jak a protože nás tam organizátoři chtěli, dohodli jsme se, že zkusíme zapojit lidi a uvidíme, co to udělá s davem.Naložit nástroje, odvézt na náměstí, ještě liduprázdné, tam nás hodný policista nechal zajet až na místo, vyložit harampádí a čekat.Přestože bylo teprve něco po deváté, slunko už pěkně připalovalo, pěkně si to Drtilovi objednali:-).Dorazil náš keltský přítel Lugar s partnerkou, takže nás bylo víc a nebáli jsme se vlka nic.Shady Grove pro starostu a vzhůru dolů.A světe div se - nám se to povedlo!Zachránily nás děti a Lugarova partnerka, která je roztancovala.Nepočítala s tím, ale zvládla to s velkým přehledem a budiž jí za to čest a sláva.Byl to sukces a my jsme si ho i v tom vedru užívali plnými doušky.Zejména poslední zastavení, to už jsme měli namakané a tančily i ostatní holky a přitom stíhaly hrát - veliká krása.JO!!!

Na poledne odjela Alča domů a já jel na internát, pojíst hromadnou krmi s přáteli, užít si s nimi trochu poledního klidu, pak pěšky přes celé město do kulturáku.Tam už čekal Peťa a Lugarovi ( snad to takhle můžu napsat ) a dávali jsme dohromady večerní program Legenda Bodhránu.Začátek, promluva, poselství druida, požehnání úrodě...Tanečnice byly na cestě a zdálo se, že by se to mohlo povést.Jen mne trochu mátlo, že na plakátech o nás nic není, ale nebyl čas to řešit.

Holky dojely tak jak měly, sláva!To už jsem věděl, že jsem nesliboval taneční víly nadarmo.Bylo jich akorát, jedna hezčí než druhá - taneční skupina Fiach Bán.Začali jsme hrubým plánům dávat konkrétní tvary.Dojeli ostatní a vyrazili jsme ven, abychom program shrnuli a secvičili.Některé věci hrát pomaleji, jiné déle a tak.Navíc závěrečnou skladbu jsme dávali téměř z voleje, ale přátelé, kamarádi, ono to šlo!Já to nechci nijak dramatizovat, ale víceméně jsme se s holkama viděli poprvé a docela si to sedlo.Samozřejmě, někde to drhlo, někde to byla sázka, jestli my skončíme přeně a naopak.Ale jako celek to šlo a vypadalo to, že bychom mohli mít úspěch.Takže navečeřet a ještě kouknout, jak hrají ostatní.Pořád jsme se potkávali s Američany, usmívali se na sebe, sem tam si promluvili a navzájem si drželi palce.Peťa s Tarou si navzájem předávali poznatky a zkušenosti z banjem a celkově bylo vidět, že jsme si padli muzikantsky i jinak do noty.

Jako obvykle byl skluz, takže místo v osm jsme šli na plac až kolem půl desáté.Mezitím ovšem moderátorka ohlásila konec programu s tím, že dál nás pobaví Kelt Grass Band.Žádná výzva, aby lidi zůstali, žádná upoutávka, no a pomalu třetina lidí se zvedla a odešla.Chci věřit, že už jim bylo sezení dlouhé.Čekali jsme, že se kluci od včerejška poučili a opak byl pravdou, takže další martýrium.Podlahu pro step našich tanečnic měly ozvučit dva mikrofony položené na jeviště...

Začali jsme.Navzdory všemu a všem.Svět se vrátil o více než dva tisíce let zpátky, když po úvodním slově obětoval druid starým bohům, jako dík za letošní sklizeň.A pak jsme začali hrát a vyprávět o bodhránu.Holky krásně tančily, dali jsme to na první dobrou a ti, kdo zůstali, rozhodně nelitovali.Pásmo se povedlo, pár chybiček se nám podařilo zamaskovat a závěrečná kombinace hudby a stepu byla úchvatná.Rozhodně to nebylo naše poslední slovo v tomto směru a věřím, že mluvím i za Fiach Bán.Já myslím, že dobrý!

Po našem vystoupení jsme si pak dali lehký jamík s amíky.Ti koukali, že tu jejich muziku docela dáváme.Jejich kapelník prý volal tam k nim a říkal něco, že prý Keltové excelently.A pak nás pozvali k nim.To fakt nevím, jak tohle dopadne.Moc rád jsem si s nimi zazpíval I Fly Away a vůbec jsme to pěkně zvládli i přes různá protivenství.Jen slečna tlumočnice se mi nějak vyhýbala, proč asi...

Tak přátelé, to byla sobota, ještě neděle a budem mít Šumperk kronikářsky z krku.Tak nám držte palce, ať to pěkně napíšem.

T:-)

Šumperk 2010 trochu s otazníkem...

Milí čtenáři, fanoušci, posluchači, kolegové a jiné entity,

rozloučili jsme se ve Zlatých Horách, které se staly minulostí a nás už čekal program Mezinárodního folklorního festivalu v Šumperku, který se letos dostal pod křídla Unesco, takže žádné béčko.Ale popořadě:

Ve čtvrtek nás čekalo tradiční hraní pro pořadatele, tentokrát ještě s třešničkou - setkáním s tradičním americkým souborem z Tennessee.Naprosto jsme nevěděli, co od nich máme čekat a oni na tom byli předpokládám stejně.No, po sedmé jsme se setkali na štábu, dostali kafe od paní prezidentky - to hned pane chutná jinak:-).Sešli jsme se s ostatními, přespolní už byli ubytovaní a pomalu jsme se začali chystat na večírek.Samozřejmě i letos byl spojen s oslavou blížících se narozenin paní Drtilové.No a krátce po osmé dorazili Američané.

Vlastně jsem viděl americké muzikanty takhle zblízka porvé a přátelé, vypadali úplně normálně.Tři hudebníci, čtyři tanečníci, caller a vlajkonoš, v poměrně širokém věkovém rozptylu, jinak soubor Cripple Creek Clogger´s z města Murfreesboro ve státě Tennessee.Po počátečních rozpacích jsme se začali bavit jazykem, jemuž každý muzikant rozumí nejlépe, tedy hudbou.Byli jsme trochu rozechvělí, co řeknou na naše úpravy amerických lidovek a vůbec celé naší ketgrassové filozofii, ale byli jsme velmi příjemně překvapeni až bouřlivým přijetím z jejich strany.Snažil jsem se naše vystoupení uvádět, ale jakmile jsem se pustil do větších akcí, koukali na mé jazykové kouzlení lehce rozpačitě.Měli sebou tlumočnici, kterou ovšem moje rozvité věty přiváděly k zoufalství, nicméně, nakonec jsme to vždy dali do kupy.Největší úspěch sklidil Old Joe Clark a Fireball Mail a pak se předvedli oni.Přestože přijeli v okleštěném složení, ukázali velmi příjemný Old Time styl, pěkně jim to zpívalo a jejich banjistka Tara táhla celou kapelu.Moje Alča se rozpomněla na své pravěký bluegrassový feeling a její sólo v Old Mountain Dew vzbudilo zasloužené uznání.No a tanečníci...Z absolutní blízkosti na nás rozbalili své umění, včetně stepu a tak jsme si je užili privátně a zblízka.A když vzali Peťu, Alču a Jirku do kola, bylo přátelství zapečetěno.Byl to velmi příjemný večer a doufali jsme, že v nás poznali spřízněné duše.Kromě nás se ještě kamarádili se slivovicí, takže jsme byli docela zvědaví na pátek.Jó miláčkové, švestky to není zrní...

V pátek jsme měli být součástí odpoledne, věnovaného mysliveckým tradicím na scéně U sovy.Měli jsme celý program zakončovat a já jsem si chystal zajímavosti na téma Keltové a lov.Jenže cestou do Šumperka telefon, že naše vystoupení se ruší bez náhrady.Protože jsme měli hrát poměrně brzy na hlavní scéně, prohlásil mistr zvuku, že nebude mít čas na nazvučení.Navrhovali jsme, že bychom celou scénu U sovy zahajovali, ale prostě to nedopadlo.Přiznám se, že mne dost vzalo, těšil jsem se.

Začátek se myslivcům nepovedl, protože místo hudby se úvod proměnil v jakousi politickou prezentaci lesníků a my začali být docela rádi, že nás vytřídili.Potkali jsme se s Tarou a spol. a setrvali s nimi v srdečném rozhovoru.Přiznali, že večer byl trochu nad jejich síly a naše First Help - Holba je příliš nenadchla.Ale jinak byla diskuze živá a podnětná.Zato program se posouval tempem hlemýždím a nemyslivci se trochu nudili.Chtělo by to trochu oživit, řekli jsme si a po dohodě s organizátory předvedli Taneček, tentokrát jako poctu Keltům, padlým při lovu.A - nikdo se nesmál.Až na vyjímky nás vzali vážně a já se bojím, že až jim to dojde, tak nás zastřelí...

Mistr zvuku se holedbal, jak nás během dvaceti minut nazvučí, ke všemu jsme se dozvěděli, že budem Hlavní scénu zahajovat.No nazdar, uchystat si vhodnou řeč, abych nesuploval organizátory.No a na ně.Na pódiu byli už nachystáni zvukařovi pomocníci a to se ukázalo jako kámen úrazu.A to kámen obrovský.Byli to čtyři kluci, takže za normálních okolností by bylo zvučení otázkou deseti, patnácti minut, ale ouha.Kluci se pletli jeden druhému, nás se ptali, kam mají dát naše linky, netušili, kolik jich vlastně mají, jestli jim to bude stačit, no hrůza.Trvalo to přes půl hodiny, no nakonec jsme zahráli, snad i úspěch jsme měli, ale pachuť trochu zůstala.Ještě jsme počkali na pár vystoupení, včetně Američanů ( ty zvukaři zařízli, protože nebyli schopni nazvučit pódium na step ), ale protože program chytal hrozivý skluz, jeli jsme se prospat, neboť sobota byla pro nás kamenem prubířským.Čekala nás Roztančená ulice a večer náš vlastní program na Hlavní scéně.

Toť prozatím vše, pokračování za hodinu.Zůstaňte nám věrní, my se pokusíme Vás nezklamat:-)

Tohle povídání Vám nabídli Ticháčci

Jak jsme rýžovali v Cukmantlu

Naši milí i Vy, co nás nemusíte a klikli jste sem v rámci masochistických hrátek,

já jsem psal, že se ozvu až po Šumperku, ale je to fofr, zbylo mi trochu času, tak plodím ( referát ).Navíc mám ze včerejška moc dobré pocity, tak chci, abyste to dostali ještě teplé.

Samozřejmě jsme tušili, že když je Mistrovství světa v čemkoliv, je to událost a má to úroveň.Ale Mistrovství světa v rýžování zlata jsme si fakt představit nedokázali.Nicméně fakt, že o akci informovala celostátní média nám působil lehkou nevolnost okolo pupíku.Na druhou stranu byla to výzva možnost si zahrát se silnou a dobře fungující organizací v zádech.

Babička opět nastoupila a my s Alenkou a nástroji jsme vyrazili přes Červenohorské sedlo směr Zlaté Hory.Do města samého jsme ani nedojeli, celá akce, včetně kulturního vyžití se koná ve zlatokopeckém táboře cca 2 km od města.Pořadatelé nás navedli až pod pódium, my jsme vystoupili a nestačili se divit.Mraky lidí ( mraky na nebi se naštěstí rozestoupily ),vše výborně běželo, na poměrně malém prostoru spousta atrakcí, ty kulinářské nevyjímaje.Moje paní jen tiše sténala, neboť s ní opět po čase nemluvil dávno vyjmutý žlučník, ale já jsem si dal stejk, mňam!Ale zpět k vážným věcem.Věděli o nás, i na plakátech jsme byli, takže vzhůru na pódium.I to bylo velmi pěkné - spousta místa, zvukaři pěkně kmitali a protože dojel i zbytek našeho cirkusu, nic nebránilo tomu, abychom začali pracovat.Zvuk se povedl, něco málo jsme pozkoušeli a malý amfiteátr se pomalu začal zaplňovat.Slunko zapadalo a velmi dobrý moderátor odstartoval program, v němž to nejlepší přišlo hned na začátku - vystoupení KGB:-).Vystoupení nám docela sedlo, mě se pěkně mluvilo, hudebnách kiksů bylo pomálu a my jsme si kromě jiného mohli ověřit, jak jsme na tom těsně před Šumperkem.Není to špatné, ale je potřeba to dotáhnout...

Byl to pěkný koncert.Opět se jen potvrdilo, že jsme schopni utáhnout standartní koncert, že ten repertoár máme a až zapojíme věci, které teď zkoušíme, zas to bude o kus dál.Tak z toho mám děti takový dobrý pocit a doufám, že mi vydrží až do neděle.Na konci jsme přidávali a po vystoupení za námi i pár lidí, že se jim to opravdu líbilo.Tož díky:-)

No a teď už opravdu zdravím, loučím se, držte nám palce, my si je taky budem držet, ať se nám to všechno povede alespoň dobře ( NEBO I LÍP!! ).

Tom Ticháček očekávající

Poslední dnové před možným vrcholem sezony...

Vážení a milí příznivci keltologie,

tak se nám to nějak přiblížilo.Celý rok básníme o tom, jak jim to letos na šumperském festivalu natřem s naším exkurzem do keltské duše, a je to tu.Jéžišmarjá a jsme my vůbec připraveni???

S přibývajícím létem lehce rostlo napětí.S kapelníkem jsme probírali možné i nemožné scénáře, korigovali svoje představy - to když někdo ze spolupracovníků vypadl, či odřekl.Pro nás je to hraní docela zavazující - vloni jsme nevěděli, do čeho jdem a spolu s Grahamovými tanečníky jsme docela zabodovali.A říká se, že obhájit je mnohem těžší...

Tak tedy jsme ve fázi chystání scénáře.Čeká se dým, druid, mystika, muzika, no budete čubrnět milí platící:-).Ale ještě je potřeba dost věcí vypilovat.Minulý pátek jsme si zas dali Raduň, kde jsme si něco mohli vyzkoušet.S celou rodinou, i kluci dorazili z Čech jsme vyjeli plně naloženi už dopoledne.Krásně jsme vystoupali kolem Slezské Harty a dorazili na místo.Tady vyložit nástroje, oběd ( zelňačka výborná!!! ) a vzhůru, trochu se zrekreovat v okolí.Docela jsme si to užili, i Verunku jsme vymáchali v místním rybníku - ukázalo se, že mezi jejími předky jsou i kachny, a krátce po šesté jsme se již tetelili na svých místech.Postupně jsme se sjeli, postavili, zapojili, připravili se na konzumaci a princeznu uložili.Na to, že je pátek 13. jsme nedali a vtrhli jsme na milé přispívatele pěkně od podlahy.Ty věci, co už máme zažité jsou v pohodě, nové si prostě MUSÍ sednout.V tuto chvíli na to máme něco málo víc, než 24 hodin:-o.Ale to dáme.Ještě ve středu, tedy dnes, ve chvíli, kdy píšu jsme takřka na odjezdu, oblažíme svojí produkcí účastníky Mistrovství světa v rýžování zlata, které se koná ve Zlatých Horách.A to taky není žádná sranda, vážení.Prý jsou tam lidé až zpoza oceánu a přece si neuříznem ostudu, že?

Tedy suma sumárum, je toho před námi docela dost.Ale jsou to nové výzvy a to my máme rádi.Zejména Peťa takovéhle impulsy nutně potřebuje k životu a my ostatní si pomalu začínáme zvykat.A víte, že to vůbec není špatné?Takže nám držte palečky a já se po Šumperském festivalu přihlásím, tedy pokud ho přežijem...:-)

S pozdravem folklóru zdar a tomu s keltskou příchutí zvlášť se loučí Váš oblíbený člen - korespondent Tom Ticháček

Festivaly, festivaly...

Vážení platící,

tak jsem tady s další várkou informací jak a kde nám to hraje. Poslední červencové hraní bylo ve Stránském, tradičně, jak jinak. Nicméně byly i věci nové - především noví hostinští. Vrbeníkovi přešli do zaslouženého důchodu a lokál převzali Slavíkovi z Karlova. Tak uvidíme, každopádně jim držíme palce a pan hostinský je prý muzikant. OHÓ. Exhostinští tedy seděli mezi diváky a viditelně si to užívali. Nový personál už kmital a lidé žádný rozdíl nepoznali. A byl i švestkový Bernard:-)

No, my jsme se taky chystali. Verunka překvapila okolí svým pochodem a tím, že byla ochotna brzy ulehnout. Takže jsme opět mohli začít téměř včas, tedy plus mínus půl hoďky:-). Vlastně jsme tu před rokem hráli v téhle sestavě poprvé, tenkrát se ještě vešla malá Alče do šátku na břicho.Jak ten čas letí...

Dali jsme set, se kterým jsme chtěli zabojovat v sobotu v Břidličné a ohlas byl celkem příznivý. Hrálo se nám pěkně, ten večer pěkně běžel a my jsme se před soutěžní sobotou, myslím, dobře rozehráli. Počasí bylo jako celé tohle léto, chvíli tak a chvíli tak, ale když to shrnu - vydařené Stránské.

A začal srpen. A Kalfest v Břidličné. Tam jsem se moc těšil. Měli jsme slíbené hlídání, a tak jsme vyrazili hned po obědě, abychom si festival užili. Mám to tam rád po loňsku - pěkné prostředí, milí lidé, pěkné počasí. Ale taky skluz a problémy se zvukem. Nesl se hlas, že už se to nebude opakovat, tudíž těšění pokračovalo i po příjezdu na místo. Přivítali jsme se s kapelníkem, dali si pití a sledovali cvrkot. Ze začátku to vypadalo slušně. Kapely jsme víceméně znali a zvukař se snažil, byť byl sám bez pomocníka. Ale postupem času se situace začala měnit. Problémy se zvukem a skluz. Prostředí pořád pěkné, lidi pořád milí,ale stále častější prostoje. Poté, co jsem viděl, že zvukař má problém nazvučit i obyčejnou čtyřčlennou kapelu - kytara, banjo, mandolína a basa, začal jsem tušit, že bude zle. Kapelu z Dlouhé Loučky zazdil úplně a začínalo se stmívat. Měli jsme přijít na řadu v devět večer, ale díky změnám a prostojům jsme se dostali na plac až kolem půl jedenácté. Na hraní jsme se těšili, měli jsme tu i slušnou fanouškovskou základnu a chtěli jsme hrát na vítězství u diváků. Ale začalo martyrium se zvučením. Přátelé,my hrajem pro radost, nejsme profíci, ale samozřejmě se snažíme, aby náš výkon byl na úrovni. A totéž čekáme od lidí, kteří naše vystoupení zajišťují. A to se nepovedlo. Ano, je nás osm, máme řadu exotických nástrojů, ale taky výborně vedené stránky, kde tohle všechno je. Takže mne osobně pak dokáže namíchnout, když na nás zvukař kouká, jak kdybychom byli z Marsu a plácá se v tom. Přitom víme, že to jde a že jsou lidi, co to dovedou. Tohle bylo docela tristní. Hoch se snažil, ale musel pracovat pro osm lidí a ne vše fungovalo, takže lítal mezi mixpultem a jevištěm a čas běžel... Velký dík patří moderátorovi, který chudák mezitím přečetl celé naše stránky... No, nakonec se to nějak slepilo a my jsme zahráli pro nažhavené publikum. Nějaký zvuk ven šel, doufám, že to bylo lepší než nahoře, protože my měli na pódiu jednu zvukovou kouli. Lidi nás málem samou láskou sežrali, tančili jako o život a naházeli nám nejvíc hlasů, takže jsme tu putovní vázu nakonec vyhráli! Ale pozor, ani my jsme nebyli bez chyb, ukázalo se,že Shady Grove nemá na úvod takovou průraznost a já si musím zlepšit konverzaci s nažhaveným publikem. Suma sumárum - pocity jsou z toho takové smíšené, díky výše uvedeným skutečnostem. Protože bychom asi rádi napřesrok obhajovali, budem si muset pohovořit s někým z organizátorů o časovém plánu a o zvuku.Že obojé lze zvládnout jsme si ověřili už o týden později, v Sosnové.Chápu, že na různých místech mají organizátoři různé podmínky, ale něco by mělo platit obecně. Ale přesuňme se v místě i v čase.

V sobotu sedmého jsem ráno skončil v práci s výhledem na čtrnáctidenní dovolenou. Trochu se vyspat a vzhůru na sever - Sosnová, Eldorádo, nejen podle názvu:-)Všude okolo se ženili čerti, tady byla, aspoň co se týče počasí, oáza klidu. Ale jinak to tu žilo! Tak nějak jsme se dostali do nálady sami od sebe, byť jsme měli jen půl hodiny času na vystoupení. Verunky se zmocnily "holky Dunibušky" a my mohli ladit a dát si Kozlíka:-). Pořadatelé celkem slušně hlídali čas a informovali kapely, kolik jim ještě zbývá, případně, kolik mohou přidat. Stíhali i vyhlašovat různé soutěže a tak. Zvukaři byli dva a pracovali excelentně. Mně se to píše docela blbě, ale musím to říct, oproti Břidli to byl propastný rozdíl. Byli jsme nazvučeni cca za deset minut a bylo to slyšet nahoře a dole.Dali jsme svůj set v obrovské pohodě, lidi tančili, bavili se a nám bylo fajn. Do času jsme se vešli, dostali Lojzíka -kdo tam byl, tak ví, Verunka byla moc hodná, prostě se nám to moc líbilo...

Sobotní večer a nedělní dopoledne jsme strávili v Karlově, kde jsme dávali dohromady scenář na Šumperk a já si začínám chystat řeč. Takže zahráli jsme si, pobavili se, všechno si to užili, vztekali se, pak zas skákali nadšením, hm. Budem se s tím prát, je otázka, jestli to není boj s větrnými mlýny. No, přátelé, toť vše.

To byli opět Ticháčci

P.S. Je to fuška, ale když máte partu, tak to dáte:-)

...a hrajem dál, nejen v Krnově

Vážení přátelé keltských uskupení,

dovolenka utekla jako voda a opět nastal čas, abychom svojí produkcí oblažili milé platící. Volba padla na Honzův Krnov, kde jsme měli vystoupit v rámci přeshraniční akce "A hrajem dál", financované mj. i z Evropských rozvojových fondů. Tož milí bruselští, dobře jste investovali svá Eura:-)

Chtělo by se říci spolu s klasikem - "Tento způsob léta..."atd. Buďto jsme chcípali vedrem, nebo jsme prchali před přívalovým deštěm. Nic mezi tím. Do Krnova jsme odjížděli za hustého dusna a natěšěni na společnou produkci po téměř třech týdnech. Ale už po cestě nás náš anděl strážný ze Stránského informoval, že Krnovem proběhla průtrž mračen a celá akce se přesouvá ze zahrady Flemmichovy vily do Kofola baru na okraji města. Na nejbližší benzince jsme vyvenčili dítě a z bezpečnostních důvodů přesunuli basu do auta. Do Krnova jsme dorazili po průtrži a první. Místo se nám líbilo, neboť bylo hudbě zasvěcené, a dvanáctka Staropramen měla správný říz. Trochu problém vznikl při volbě místa, kde budeme hrát, neboť podnik má dvě pódia. Po příjezdu kapelníka a diskuzi s majitelem jsme se rozhodli pro to menší, což se posléze ukázalo jako chyba. Ale nešť. To jsme se slezli již všichni, vzájemně se olíbali a začali se chystat. Velmi příjemné bylo zjištění, že po pauze o sobě na jevišti stále víme, takže jsme to mohli beze strachu rozbalit. Těsně před začátkem dorazil autobus plný diváků z polské strany, tudíž publikum bylo vskutku mezinárodní. Produkce začala a velmi brzy bylo jasné, že jsme lidi dostali na svoji stranu. Tudíž vše probíhalo tak, jak má. Byly to velmi příjemné dvě hodiny a myslím, že i přes problémy se zvukem ani jedna strana nelitovala, že se akce zúčastnila. Uvidíme, jestli bude tahle spolupráce pokračovat, každopádně nám se tam moc líbilo.

Sobota nás zastihla jako obvykle prchající před deštěm a brutálním ochlazením. Počasí se zkazilo tak, že jsme na večer museli zrušit naši účast na festivalu v Dlouhé Loučce u Uničova. K tomuto kroku jsme se odhodlali s těžkým srdcem, ale vzhledem k tomu, že festival měl probíhat venku, bylo to z našeho pohledu nejlepší řešení.

Protože nám zbylo trochu času, dovolím si ho využít ke krátkému ohlédnutí za letošním prvním půlrokem.

Především jsme, přátelé, stále spolu. Samozřejmě že v osmičlenném kolektivu nějaké spory proběhly, jinak by to nebylo normální, ale nic, co by nebylo řešitelné. Urazili jsme za ten půlrok ,myslím, docela velký kus cesty. Hráli jsme na rozličných pódiích a zažili rozličné reakce na naši produkci. A to z obou stran názorového spektra. Někomu se prostě líbíme, někomu se nelíbíme. My sami jsme pak poznali, že chtít hrát na nějaké slušné úrovni není jen tak a všichni jsme na sobě museli zapracovat, kapelníka Jasné slunéčko nevyjímaje. Taky jsme poznali, že to chvilku trvá, než si písnička opravdu sedne, ale pak se práší za kočárem. Prostě můžeme směle říct, že všechen ten potlesk a ocenění (kterých bylo přece jen o chloupek víc než reakcí negativních)jsou podložené prací a zkoušením, což jsou činnosti, které za nás nikdo neudělá. Nicméně v tom chceme pokračovat i nadále, neboť jsme zjistili, že je to jediná smysluplná cesta, jak se ukázat světu. Nebudu vyjmenovávat jednotlivé akce, ale třeba Keltské slavnosti, to je klenot, za který se rozhodně stydět nemusíme. Při tom všem si ještě někteří z náš stihli zvýšit kvalifikaci, dokončit či rozpracovat svá studia a z Verunky se stala mladá dáma, patřičně svéhlavá, jak se na třináctiměsíčního cvrčka sluší. Na tomto místě se patří poděkovat všem, kteří nám s Princeznou nezištně pomáhali a pomáhají. DĚKUJEME.

Přátelé, kamarádi. Zastávám názor, že KGB si rozhodně zaslouží právo na další existenci. Někoho to potěší, někoho ne, ale my jedeme dál. Čekají nás letní festivaly a máme své plány i na podzim a závěr roku. Budeme jen rádi, když nás Vy, příznivci, podpoříte, a budeme jen rádi, když to my, muzikanti, spolu vydržíme. Já myslím, že by to neměl být takový problém.

Mějte se nádherně a těšíme se na shledanou v pátek ve Stránském a v sobotu na Kalfestu v Břidličné.

To je z naší strany všechno. Loučí se s Vámi Vaši neúnavní glosátoři, v tomto případě bez Verunky, která KONEČNĚ USNULA!!!

Zdar zdar zdar Ticháčci

Viva Litovela po keltsku

Milí druidové, druidky a nakonec i druiďata,

tak jsme se konečně dočkali. Hlavně já s Alenkou jsme se dočkali vystoupení KGB v Litovli, tedy ve městě, v němž žijeme, a kde jsme se chtěli jednak blýsknout a jednak ukázat svým kolegům, že Litovel je město kulturní a místní ocení keltský nářez v našem podání.

Již na jaře jsme v Městském klubu domluvili naši produkci v rámci Litovelského kulturního léta, tedy zavedené prázdninové akce, a tak ještě snad ani nedozněly tóny Keltských slavností a již se nám honilo hlavou, jak nejlépe zajistit koncert. Po městě jsme roznesli plakáty, navštívili některé představitele s osobní pozvánkou, naši přátelé měli účast v podstatě povinnou:-). I přes tyto hektické přípravy jsme chtěli pojmout hraní spíše pohodově. I počasí slibovalo přívětivou tvář, hlídání jsme měli zajištěno a ještě jeden bobónek se rýsoval. Hraní vycházelo přesně na datum Peťových kulatin a Janča chystala těžké překvapení. No, však uvidíte...

Pozvali jsme kolegy k posezení ještě před hraním do zahrádky na nádvoří Městského klubu, kde se celá akce odehrávala. S Peťou jsme tam nakonec příjemně poseděli u pšeničného piva. Nabídka byla velmi pestrá a kdybychom neměli před sebou produkci a někteří i cestu, bůh ví, kdy by nás odnesli. I ostatní ochutnali a ocenili. Dokonce jeviště zde bylo připraveno, pravda, pro nás poněkud malé. Ale kdo mohl tušit, že přijede soubor jen o málo menší, než pověstní Alexandrovci. Posilněni nabídkou začali jsme stavět aparát. Lidé z Městského klubu přistavovali lavičky, což nás těšilo, ale zatím to nevypadalo na nějakou extra návštěvu. Soubor se postupně sjížděl, doplněn o nejrůznější rodinné příslušníky a přátele, takže řady diváků přece jen houstly. Ale pozor - chodili i místní a náhle začalo být útulno, až přeplněno:-). Janča zaparkovala i s překvapením do stínu a začali jsme ilegálně sestavovat strategii odhalení. Čas běžel. Peťka dorazila akorát na začátek, vznikl informační šum, co se týče hodiny zahájení, ale stíhala. Napáskovali jsme se na pódium ve dvou řadách a pak... Pak Litovel zažila keltgrassovou invazi. Od samého začátku se nám hrálo výborně, na tom jevišťátku jsme k sobě měli tak nějak blíž, ale přesto jsme stihli i pohybové kreace a publikum se ukázalo velmi vstřícné. Celý areál byl ve stínu, takže i po této stránce to nemělo chybu. Prostě, vystoupení jelo.

Po první sérii jsem si vzal překvapivě slovo a pohovořil na téma kapelníkových narozenin. Bohužel v okamžiku, kdy jsem se blížil k pointě, ozval se kvikot, neboť překvapení už nechtělo dál čekat a prozradilo se samo. A pak už jen stálo za to sledovat Peťův výraz, protože tohle fakt nečekal. Janča bodovala úplně absolutně a pro ty z Vás, kteří ještě tápete, tak vězte, že kapelník obdržel živé sele i s mašlí. Vzal to sportovně, vůbec se ho nebál, bylo ustájeno vedle pódia a jelo se dál. Verunka odešla spořádaně spát - děkujeme babičko:-), takže bylo o starost méně. Pohoda byla na jevišti i v hledišti, dostali jsme výbornou klobásu, bylo co pít a večer plynul do stmívání. Končit se nám nechtělo, ale čas a pravidla o dodržování nočního klidu (hráli jsme vlastně v centru) byly neúprosné. Ale čas na přídavek zbyl, úklony, děkování, moc pěkné to bylo. Po skončení za námi chodili lidé a víceméně vyjadřovali spokojenost. To potěší. Vedoucí Městského klubu byla nadšená, no aby ne, kterýpak soubor si střihne předání prasete v přímém přenosu, a celkově se to povedlo. My sami jsme měli z akce (snad oprávněně) velmi dobrý pocit a před kapelním volnem to byla taková pěkná tečka. Mně osobně pak asi nejvíc potěšila pochvala od Honzovy babičky, pro kterou to bylo poněkud náročné cestování, ale ocenila nás.

Tož tak, moji milí.Vy užívejte horkého léta, neboť my jdem též odpočívat.

Na všechny se budou těšit 23. července v zahradě Flemichovy vily v Krnově Vaši oblíbení Ticháčci.

A věřte - s námi je to náročné, ale bez nás byste třeba nevydrželi:-)