Šumperk 2010 trochu s otazníkem...

Milí čtenáři, fanoušci, posluchači, kolegové a jiné entity,

rozloučili jsme se ve Zlatých Horách, které se staly minulostí a nás už čekal program Mezinárodního folklorního festivalu v Šumperku, který se letos dostal pod křídla Unesco, takže žádné béčko.Ale popořadě:

Ve čtvrtek nás čekalo tradiční hraní pro pořadatele, tentokrát ještě s třešničkou - setkáním s tradičním americkým souborem z Tennessee.Naprosto jsme nevěděli, co od nich máme čekat a oni na tom byli předpokládám stejně.No, po sedmé jsme se setkali na štábu, dostali kafe od paní prezidentky - to hned pane chutná jinak:-).Sešli jsme se s ostatními, přespolní už byli ubytovaní a pomalu jsme se začali chystat na večírek.Samozřejmě i letos byl spojen s oslavou blížících se narozenin paní Drtilové.No a krátce po osmé dorazili Američané.

Vlastně jsem viděl americké muzikanty takhle zblízka porvé a přátelé, vypadali úplně normálně.Tři hudebníci, čtyři tanečníci, caller a vlajkonoš, v poměrně širokém věkovém rozptylu, jinak soubor Cripple Creek Clogger´s z města Murfreesboro ve státě Tennessee.Po počátečních rozpacích jsme se začali bavit jazykem, jemuž každý muzikant rozumí nejlépe, tedy hudbou.Byli jsme trochu rozechvělí, co řeknou na naše úpravy amerických lidovek a vůbec celé naší ketgrassové filozofii, ale byli jsme velmi příjemně překvapeni až bouřlivým přijetím z jejich strany.Snažil jsem se naše vystoupení uvádět, ale jakmile jsem se pustil do větších akcí, koukali na mé jazykové kouzlení lehce rozpačitě.Měli sebou tlumočnici, kterou ovšem moje rozvité věty přiváděly k zoufalství, nicméně, nakonec jsme to vždy dali do kupy.Největší úspěch sklidil Old Joe Clark a Fireball Mail a pak se předvedli oni.Přestože přijeli v okleštěném složení, ukázali velmi příjemný Old Time styl, pěkně jim to zpívalo a jejich banjistka Tara táhla celou kapelu.Moje Alča se rozpomněla na své pravěký bluegrassový feeling a její sólo v Old Mountain Dew vzbudilo zasloužené uznání.No a tanečníci...Z absolutní blízkosti na nás rozbalili své umění, včetně stepu a tak jsme si je užili privátně a zblízka.A když vzali Peťu, Alču a Jirku do kola, bylo přátelství zapečetěno.Byl to velmi příjemný večer a doufali jsme, že v nás poznali spřízněné duše.Kromě nás se ještě kamarádili se slivovicí, takže jsme byli docela zvědaví na pátek.Jó miláčkové, švestky to není zrní...

V pátek jsme měli být součástí odpoledne, věnovaného mysliveckým tradicím na scéně U sovy.Měli jsme celý program zakončovat a já jsem si chystal zajímavosti na téma Keltové a lov.Jenže cestou do Šumperka telefon, že naše vystoupení se ruší bez náhrady.Protože jsme měli hrát poměrně brzy na hlavní scéně, prohlásil mistr zvuku, že nebude mít čas na nazvučení.Navrhovali jsme, že bychom celou scénu U sovy zahajovali, ale prostě to nedopadlo.Přiznám se, že mne dost vzalo, těšil jsem se.

Začátek se myslivcům nepovedl, protože místo hudby se úvod proměnil v jakousi politickou prezentaci lesníků a my začali být docela rádi, že nás vytřídili.Potkali jsme se s Tarou a spol. a setrvali s nimi v srdečném rozhovoru.Přiznali, že večer byl trochu nad jejich síly a naše First Help - Holba je příliš nenadchla.Ale jinak byla diskuze živá a podnětná.Zato program se posouval tempem hlemýždím a nemyslivci se trochu nudili.Chtělo by to trochu oživit, řekli jsme si a po dohodě s organizátory předvedli Taneček, tentokrát jako poctu Keltům, padlým při lovu.A - nikdo se nesmál.Až na vyjímky nás vzali vážně a já se bojím, že až jim to dojde, tak nás zastřelí...

Mistr zvuku se holedbal, jak nás během dvaceti minut nazvučí, ke všemu jsme se dozvěděli, že budem Hlavní scénu zahajovat.No nazdar, uchystat si vhodnou řeč, abych nesuploval organizátory.No a na ně.Na pódiu byli už nachystáni zvukařovi pomocníci a to se ukázalo jako kámen úrazu.A to kámen obrovský.Byli to čtyři kluci, takže za normálních okolností by bylo zvučení otázkou deseti, patnácti minut, ale ouha.Kluci se pletli jeden druhému, nás se ptali, kam mají dát naše linky, netušili, kolik jich vlastně mají, jestli jim to bude stačit, no hrůza.Trvalo to přes půl hodiny, no nakonec jsme zahráli, snad i úspěch jsme měli, ale pachuť trochu zůstala.Ještě jsme počkali na pár vystoupení, včetně Američanů ( ty zvukaři zařízli, protože nebyli schopni nazvučit pódium na step ), ale protože program chytal hrozivý skluz, jeli jsme se prospat, neboť sobota byla pro nás kamenem prubířským.Čekala nás Roztančená ulice a večer náš vlastní program na Hlavní scéně.

Toť prozatím vše, pokračování za hodinu.Zůstaňte nám věrní, my se pokusíme Vás nezklamat:-)

Tohle povídání Vám nabídli Ticháčci