Zpět na Šlágr!?

Taková věc se nám přihodila, přátelé... Koncem prázdnin se nám přihlásili opět z televize Šlágr. Sdělili nám, že po roce (!) dávají do výroby naše DVD, a při té příležitosti by s námi opět navázali nějakou spolupráci. My jsme sice během roku dostávali signály, že se sem tam na Šlágru objevíme, zejména v takových primetimech, jako 1.30 nebo 7.50, ale byla to spíš otázka náhody a nikdo nebyl schopen nám říct do předu, kdy a zda se na obrazovce objevíme. A teď to vypadá, že nám ten rok chtějí vynahradit. Aniž by nám o tom řekli dopředu, nasadili naši písničku Kelti v Tennessee hned do dvou hitparád, chtějí s námi točit nějaké upoutávky na DVD a snad bychom se měli zúčastnit i nějakého jejich koncertu. Víc zatím nevíme, a tak se s dovolením rozepíšu o těch hitparádách. Nasadili nás do "Country 9" a hitparády "12x nej Mimo kategorie", kde jsme skutečně v bizarní. Pokud se podíváte na stánky Šlágru (www.slagrtv.cz) do sekce Hitparády, asi mi dáte za pravdu. Nicméně i zde je možné hlasovat. Pokud se rozhodnete nás podpořit, lze to provést buďto hlasovnáním v patřičné sekci (je nutné vybrat 3 kapely, aby bylo hlasovnání platné), nebo přes sms na telefonní číslo 773 757 757, kde do textu napiště název kapely (stačí KGB) a název skladby. Přátelé, stejně jako spoustě z Vás, i mně vadí, že Šlágr je televize naprosto nevyzpytatelná, že Vám v tuto chvíli nejsem schopen říct, kdy nás na obrazovkách uvidíte, a rozhodně Vás nepřemlouvám k tomu, abyste měli tuto stanici naladěnou 24 hodin denně. Vážím si svého i Vašeho duševního zdraví, a proto budu rád, pokud nám nějaký hlas pošlete, ale zůstanete při tom nohama na zemi :-). Pokud se objeví nějaká nová informace, která by Vám v tomto směru pomohla, rádi se s Vámi o ni podělíme. S obvyklým pozdravem se loučí a na brzkou shledanou třeba z televizní obrazovky se těší Tom Ticháček

Pozdě, ale přece

Tak takhle to máte. Člověk se celý rok těší, jak bude na Silvestra bilancovat, až se probere po tahu ze Švýcárny, věří, že se na to čtení někteří z Vás třeba i těší a pak... prd. Ale s lehkým třítýdením zpožděním jsem zde a pokusím se Vás o nic nepřipravit. Okolo konce roku se nám v rodině podařilo pořídit si kolektivní rodinné nachlazení. Švýcárnu jsem absolvoval sám, i z důvodů, o kterých bude řeč níže, a bylo to veliké. Myslím si, že to by největší rachot, za celou tu dobu, co tam jezdíme, a moc se nám to líbilo, byť jsme byli v hodně osekaném obsazení. Takže druhý den na psaní moc nebyli lidi, byť jsem se přemlouval docela vydatně. Mezitím ten čas, prevít, trhnul oponou víc, než jsme doufali, a leden je pomalu..., no skoro až tam. Co říci k roku, který máme ještě docela v živé paměti. Když si projedete náš "ksichtoknihový" profil, snad mi dáte za pravdu, že jsme se příliš neflákali. Hlavní část sezóny, tedy čas zhruba od května do září jsme využili takříkajíc úplně úplně. Nějaký čas pro sebe jsme si samozřejmě taky udělali, ale jinak to bylo hlavně o muzice. Troufnu si říct, že dnes už je Kelt Grass Band docela zavedenou značkou na střední i severní Moravě a pomalu se rozlézá dál. Máme za sebou třeba velmi úspěšné hraní na Karlovském hudebním létě a letos bychom měli hrát mimo jiné, jak už jsme avizovali, na festivalu Lughnasad na hradě Veveří u Brna. Ale gró našeho hraní, to jsou především místa nám blízká. Ostudu si myslím, že jsme rozhodně neudělali, a jak jsme zjistili, někteří evidentní masochisté se na nás těší, až to rozbalíme:-). Nedopadl nám zahraniční výjezd, tak snad letos. Svatý Patrick v Haagu už je hotová věc, v současnosti pracujeme na logistice celého projektu a dál se něco mlhavě rýsuje. Ale nebojte, pokud to klapne, budete to vědět mezi prvními, tedy hned po pořadatelích. Nechci vyjmenovávat všechny akce, na kterých jsme hráli, každá byla nějakým způsobem zajímavá, ale velmi si vážíme toho, že jsme se mohli podívat znovu na Portu do Řevnic, zúčastnit se Keltské noci,zahrát si na Mohelnickém Dostavníku a být součástí šumperského folklórního festivalu. Co se letošku týče, tak kalendář se nám utěšeně plní, jak můžete zjistit v sekci koncerty. Z čeho máme velikou radost, že nás oslovují i noví zájemci o naše vystoupení, u těch, kteří nás zvou opakovaně, nás pak těší, že jsme s nimi navázali vztahy převážně přátelské, oni se nás nelekli a dál s námi počítají. Celý loňský rok jsme řešili otázku flétny. Nanula nastoupila na střední školu a času ubylo. Navíc zjistila, že svět nabízí i jiná lákadla, než hraní s téměř světoznámou hudební skupinou:-). Když k tomu připočteme i nějaké zdravotní problémy, vychází z toho, že na KGB jí moc času nezbývalo a tak se s námi rozloučila s tím, že dohraje většinu sezónu. Pro milovníky bulváru podotýkám rovnou - rozešli jsme se v dobrém a celkem logicky jsme i díky Gastonovi v kontaktu. Na místo flétny jsme sehnali poměrně rychle náhradu, ovšem vzájemné námluvy na přelomu roku ztroskotaly na příliš velkém časovém vytížení naší adeptky. Ono přece jen náš program je v některých částech roku docela časově náročný a vyžaduje určité oběti. Tak to je a kdo s námi chce hrát, ten to musí buď akceptovat, nebo s námi hrát nemůže. V začátku nám opět pomůže Nanula, která tak možná vytvoří rekord v odcházení, ze souboru a v průběhu roku Vás možná něčím čerstvým překvapíme... Jak můžete zjistit z přehledu našich koncertů, poprvé se představíme v březnu v Holandsku a o týden později v Karviné na Irish party. My toho obecně zkraje roku moc nenahrajem, to máme zimní spánek, zkoušíme a tak. Letos máme ještě jeden důvod. Za cca tři týdny čekáme s Alčou přírůstek do rodiny a nebude to nové auto. Takže Alenka má teď trochu jiné starosti, a přestože zkoušet stále ještě může (i když jí mandolka teď tak úplně nesedí na těle), tak na veřejnosti ji hned tak neuvidíte. Neplačte, neklesejte na mysli, má samozřejmě v plánu návrat na prkna, jež znamenají hlavně starosti,co nejdříve. S Verunkou stála na pódiu sedm týdnů po porodu, tak uvidíme. Reálně to vypadá na Prvního máje v Bohumíně, pokud se objeví něco dříve, zvážíme to podle toho, jak to bude všechno vypadat. Mimo jiné jsme se rozhodli i z tohoto důvodu vypustit letos Portu. Vzhledem k tomu, že pořadatelům Oblastního kola pořád vadí naše angličtina, a to přesto, že nás porota dvakrát po sobě poslala do Řevnic, bude možná naše neúčast v některých kruzích i vítaná...:-) Každopádně nám držte palce a mějte hlavně pro mě pochopení, když se nějaká informace opozdí. Vždyť víte, jak na tom jsem...:-) Takže tak. Trochu více jsme se rozběhli ve vlastní tvorbě, tak uvidíme, co propadne sítem a co přežije. Určitě se na Vás ale moc těšíme, až Vás zase uvidíme, a samozřejmě Vám velmi děkujeme za přízeň, kterou jste nás obdařili nejen v roce loňském. Rovněž tak tímto děkujeme všem lidem v našem okolí, kteří nám nějakým způsobem pomohli, pomáhají nebo nám aspoň neházejí klacky pod nohy. Takže, ať nám všem ten letošní rok slunko svítí! T:-)m Ticháček

Žijeme, dýcháme

Pokud máte pocit, že o nás dlouho nic nevíte, máte naprostou pravdu! Nějak jsme se popravdě nemohli poslední dva měsíce dokopat k tomu, abychom vypotili pár řádků, popřípadě zveřejnili obrázky z našich posledních akcí. Došlo to tak daleko, že se našli i pořadatelé, kteří na nás zapomněli do té míry, že postavili program, ve kterém nám slíbili účast, bez nás. No, co už s tím naděláme. Nicméně, věřte tomu, že Kelt Grass Band, nebo aspoň některé jeho části, jsou rezistentní vůči podobným trablům, no prostě jsme tady pořád.

Takže co je u nás nového. Na Facebooku najdete fotky z našich podzimních vystoupení v Šumvaldu a Příkazech. Samozřejmě se těšíme, jak to před Silvestrem tradičně rozbalíme na Švýcárně a někteří z nás i pilně cvičí. No a protože máme půlku listopadu, je pomalu čas přemýšlet nad příští sezónou. V tomto okamžiku máme na příští sezónu potvrzené účinkování na Skotských hrách v Rokytnici v Orlických horách koncem července a na festivalu Lughnasad na hradě Veveří začátkem srpna. Mimochodem, tento festival organizuje renomovaná CK Kudrna, se kterou jsme navázali bližší spolupráci. No a aby toho nebylo málo, dnes jsme dostali od pořadatelů potvrzení naší účasti na Svatopatrických oslavách v Haagu. To je v Nizozemí. Takže se nám hrudníčky dmou pýchou, na druhou stranu, budeme muset opravdu začít cvičit. Věříme, že další informace budou následovat, no a pokud ne, tak se aspoň budete moct těšit na nějaké pěkné PF.

Takže užívejte barev podzimu a zachovejte nám přízeň. Toť vše.

Kauza Drakov

O žádnou mimořádnou kauzu se samozřejmě nejedná, ale po našem sobotním vystoupení na Drakově se vyrojily nejrůznější spekulace a úvahy, že jsme vystoupení odflákli, že jsme se zbytečně dlouho zvučili a tak. A protože se jedná o naši pověst, musíme se ozvat.

  Tak tedy - v sobotu 19. července jsme měli vystoupit na tradčních Slavnostech Lapků z Drakova a Dnech Lesů ČR. Hráli jsme na tehle taškařici už myslím po čtvrté a vždy myslím k oboustranné spokojenosti. Dohodnuti jsme byli na vystoupení od půl čtvrté do půl šesté, což jsme měli potvrzené i písemně. Okolo třetí hodiny už byla celá hrající sestava na značkách a čekala na svůj čas. Na pódiu mezitím řádila jiná kapela a nevypadala, že by chtěla skončit před půl čtvrtou. Prostě chlapci hráli vesele dál a na nějaký čas se neohlíželi. Pořadatele to nechávalo v klidu. Méně už nás, protože jsme potřebovali dodržet čas kvůli mému odjezdu do práce. Samozřejmě, že jsme zažili mnoho festivalů, kde jsme hráli s časovým skluzem, ale ne na akci, kde by před námi hrála jen jedna kapela. Ani poté, co jsme upozornili pořadatele, že my své vystoupení natahovat nemůžeme, se nic nezměnilo. Navíc po nás měl hrát ještě jeden soubor a my jsme je nechtěli dostat do situace, ve které jsme se ocitli my. Skupina na pódiu několikrát ohlásila poslední kousek, načež skončila v klidu a míru těsně před půl pátou a dalších minimálně deset minut se bez výraznějšího spěchu balila. My jsme nastoupili na pódium a začali s drátováním a mezitím jsme se dozvěděli od moderátora, že předchozí kapela měla zpoždění. No, byli jsme s Alčou a s Verunkou na místě cca od půl dvanácté a kolem poledne už tihle muzikanti hráli. Zvučení pak probíhalo, jako za "starých časů", tedy v dobách, kdy zvukový tým byl překvapen, kolik se nás na ty praktikáble vlastně sáčkuje. Klukům se prostě nedařilo,  několikrát měnili už zapojené šňůry, zvukovka se protahovala a my jsme začali hrát pět minut po páté. Podotýkám, že tou dobou už někteří diváci, kteří si nás chtěli poslechnout, museli odjet. Za pětadvacet minut čistého času toho samozřejmě stihnete předvést méně než za dvě hodiny, takže jsme končili za rozladění našeho, diváků i pořadatelů. Já jsem tedy zmizel, ale zbytek kapely ještě svolil, že zahraje, protože dle tvrzení pořadatelů po nás hrající kapela nepřijela. Já jsme je potkal v bráně areálu... Tolik z našeho pohledu k organizaci kulturní části letošních slavností.

  Nevíme, kde se stala chyba, a nechtěli jsme se v tom, upřímně řečeno, nějak zvlášť rýpat, ale nechceme, aby si kdokoliv myslel, že jsme nafoukaná parta, která se nechá prosit, schválně se dlouho zvučí a pak ani nepřidá. Vždycky jsme na Drakov jezdili rádi a pokud nás pořadatelé napřesrok pozvou, přijedem, pevně věřím, znovu. Letos se to prostě nepovedlo a my na sobě nechcem nechat nařčení, že to bylo z naší viny. Létu zdar.

                                                                                            Tom Ticháček

Na obzoru je Slunovrat a s ním i Keltské slavnosti

No je to tak, jak říkám. Opět je na mě, abych pár řádky přiblížil letošní slavnosti a abych Vás naladil a Vy jste získali pocit, že tam letos prostě nemůžete chybět:-).
  Tak tedy, jak už jsme avizovali na našem facebookovém profilu, tato taškařice se letos uskuteční a to dokonce přímo v termínu slunovratu. Pak už se začnou dny krátit, ale zatím bych to neviděl, jako důvod k panice. Přátelé, není to legrace, takovouhle akci v dnešní době uspořádat, a opakovaně, to už vůbec.Patří velké uznání našemu kapelníkovi ( a to prosím nepíšu proto, že u něho zastávám místo basisty ), že se do toho zas a znovu pouští a zas a znovu vysvětluje, přesvědčuje, pak se v soukromí chytá za hlavu, ale druhý den je v tom zase. Především díky Dagymu tedy budete mít možnost absolvovat vše více méně, jako v minulých letech. Dva roky po sobě jsme měli opravdu krásné počasí, letos je to s předpovědí takové všelijaké, pršet by asi nemělo, ale pamatujte, jak píšu každý rok - jsme v Jeseníkách. Akce se koná za každého počasí a vstupné se nevrací. Zato ale od Edisonu po Antonii na Vás čekají muzikanti, tanečníci i jiní kelklíři, kupci, kramáři, kováři, rytíři, prostě všechno, co k takové trachtaci patří. Budete se moci najíst, napít do sytosti, konkrétně od nás třeba uslyšíte, s čím chceme letos dobývat Portu a to už přece stojí za to, ne? A večerní průvod a oheň byste si taky určitě neměli nechat ujít, loni se obé velmi vydařilo.
  Už v pátek nás čeká  setkání na Švýcárně. Vy, kdo to znáte víte, že se jedná o akci spíše komorní s lehce duchovním přesahem a po té, řekněme spirituální fázi, to i letos nahoře rozjedeme. Kdo můžete a máte tu šanci se na Švýcárnu dostat, určitě té možnosti využijte, no a pokud bude pršet nebo bouřit, aspoň budeme vědět, že velký Taranis je na blízku.
  Náš první příspěvek na facebooku stran letošních Keltských slavností vidělo prozatím více než sedm set lidí. To je velmi slušné číslo, daleko převyšující obvyklý počet návštěvníků. Tak si tak říkáme, že Vás to asi zajímá. No budem moc rádi, pokud se s Vámi o víkendu uvidíme. Velmi se těšíme, že si společně užijeme celou akci, věříme, že i počasí nám nakonec vyjde vstříc a že si v neděli plácnema řeknem: Dobrý, tak za rok zase...:-)
  Zdraví Vás hlásná trouba KGB 
                                                          T:-)m Ticháček

Zas jeden rok mizí v propadlišti dějin...

Je to tak a my s tím nic nenaděláme. Pojďme tedy lehce zabilancovat. Nepíše se mi lehce, ne snad proto, že by nebylo co nebo o čem, ale včera jsme se rozloučili se starým rokem tradičně na Švýcárně a prsty ještě bolí...:-) Ale co je to proti vesmíru.

  Rok 2013 připomínal silně houpačku. Jednou nahoře, pak zas honem dolů a tak pořád. Nicméně jsme rádi, že pořád existujeme, hrajeme a máme Vás. A hráli jsme letos docela dost. Já tu nebudu rozebírat každé hraní, na našem fb profilu jsme se vždycky snažili poctivě vyvěšovat aktuální fotky i s komentářem, takže věřím, že jste byli v obraze. Za letošek zbývají obrázky z Irish pubu v Přerově a již zmíněná Švýcárna. Ale nebojte. Budou. Zmíním se o pár akcích, které pro nás byly nějak významné, stěžejní nebo nás posunuly zas o kousek dál. A zmíním se i o věcech, které se ne úplně povedly nebo nevyšly vůbec.

  Rozhodli jsme se letos znovu vstoupit na soutěžní prkna. A tak jsme se zúčastnili oblastních kol Porty i Moravského vrabce a v obou soutěžích jsme se nějakým řízením osudu dostali do finále. Zejména národní finále Porty v Řevnicích jsme si užili a těšilo nás ústní uznání ze strany známých i neznámých.Trochu nás, pravda, mrzelo, že tomu chyběla třešnička na dortu v podobě oficiální pochvaly, ale ty pohledy, když jsme nastoupili na pódium, stály za to. Rádi bychom se pokusili na tenhle úspěch navázat, a tak už koketujeme s myšlenkou, že v březnu pojedem na oblastní klání do Bludova. Finále Moravského vrabce se konalo v Karviné v rámci městských slavností a naše účast zde nezanechala vážnějších stop.Velmi jsme si užili též každé hraní ve Velké Bystřici, ať už v rámci REGI Banja, Hanáckého Nashvillu nebo jen tak, na nádvoří restaurace Varna.

  Měli jsme v úmyslu opět vyrazit do ciziny. Byla nám ústně přislíbená účast na 400. ročníku Puck Fair festivalu v Irsku a docela jsme na tu akci těšili. Nicméně se ukázalo, že ústní příslib ještě neznamená účinkování na pódiu a vzhledem k tomu, že o čtyřstý ročník mělo zájem spousta místních souborů, které měly silnější lobbing, z cesty sešlo. Na poslední chvíli nám nabídli přátelé z Tennessee, abychom jejich taneční soubor doprovodili na festivalu v Itálii, což nás velmi potěšilo. Bohužel, nabídka přišla v době, kdy jsme měli termíny už plné, a byť nás cesta velmi lákala, museli jsme odmítnout. Stejně tak jsme s krvácejím srdcem skáceli naše možné hraní na Keltské noci, kde jsme dostali nabídku celý festival uzavírat, ale bylo to opět v časové  tísni. Takovýhle nabídek přišlo více, ale na polsední chvíli je to vždycky sázka do loterie. O zahraniční angažmá nám pečují manželé Probynovi (a díky za to , kteří na příští rok už rozhodili sítě, ve kterých uvázla z kraje podzimu tučná ryba, a sice pozvánka na 10. ročník Keltského festivalu ve Vancouveru, v Kanadě, v březnu příštího roku za velmi zajímavých podmínek.V okamžiku, kdy jsme se začali těšit, přišla studená sprcha v podobě požadavku jakýchsi hudebních odborů v Kanadě, které se týkaly zjednodušeně řečeno navýšení plateb od pořadatele za zahraniční účastníky, čímž jsme rázem přestali být pro organizátory zajímavý. Moc tomu nerozumím a nechápu, ale jak jsem koupil, tak prodávám...

  Ovšem na hranici  z druhé strany jsme se podívali. Díky našemu příteli Mlokovi jsme si brnkli v polských Glucholazech na českém odpoledni v rámci místního velkého Festivalu piosenki turisticznej a věřte, že to bylo řádné brnknutí! Bylo by z naší strany nošením dříví do lesa psát o skvělé atmosféře Mezinárodního folklorního festivalu v Šumperku, opět jsme si to užili spolu se skupinou Démairt a neskromně si myslím, že jsme divákům nabídli zas trochu jiný pohled na lidovou notu. Ze Šumperka jsme si stihli odskočit na Dřevohostický folkáč - úžasné místo s géniem loci, jen těch lidí mohlo být trochu víc. Z folku se stává opravdu menšinový žánr a kromě těch opravdu velkých festivalů je návštěvnost leckde docela problém...

  Další poměrně zajímavou zkušeností pro nás bylo návázání spolupráce s TV Šlágr. Jednak to byl pro nás velmi příjemný výlet a jednak jsme si vyzkoušeli zas trochu jiný styl práce. Natočili jsme tam samostatný pořad, díky Vám si užili jednu z hitparád, ale ukázalo se, že takzvaná cílová skupina diváků touží po něčem trochu jiném. Co se týče kvality, tady jsme stran vyjadřování lehce omezeni smlouvou, ale kdo jste tuhle stanici někdy sledoval, možná tušíte, o čem bych tak asi psal...:-)

  Nemohu samozřejmě zapomenout na velmi příjemnou věc, a sice zrod našeho druhého společného dítěte - nového CD Jako vodopád. Natáčeli jsme na jaře ve Šternberku u Milana Koreného a byla to krásná práce. Samozřejmě zpětně by dnes člověk spoustu věcí udělal jinak a jistě lépe, ale teď je teď. Máme tohle děcko velmi rádi a jistě bychom mu chtěli pořidit časem sourozence.

  Nějak jsem tím rokem na přeskáčku proletěl. Pokud jsem se o někom nezmínil, je to jistě jenom proto, že ještě vydýchávám Švýcárnu, ale každopádně za kapelu děkuji všem pořadatelům, promotérům, organizátorům a vůbec lidem od kultury, se kterými jsme přišli za ten rok do styku. Co se nás týče, my jsme pořád stejní, jen o nějaké to deko starší. Stále máme chuť hrát a bavit Vás, nějak moc neřešíme, co na to odborná ústa, no však nás znáte. Pevně věříme, že se s drtivou většinou z Vás budeme setkávat i napřesrok v dobré pohodě, navzdory okolnostem objektivním a státotvorným, že kultura v této zemi nezajde na úbytě, neboť  když mlčí můzy, mluví víte kdo,že. Posílám pozdrav a poděkování všem svým spoluhráčům, na prvním místě pak své ženě, kterou závěr roku nezastihl v nejlepší zdravotní pohodě (i díky tomu nám to s těmi fotkami trvá tak dlouho, neb já jsem spíše  hlásná trouba, ani ne tak hlásná) a varuji Vás: Miláčkové, na příští rok se na Vás chystáme, leštíme výstroj a výzbroj a máte se na co těšit.Tak ať je k nám ten nový rok vstřícnější, než ten který právě končí a ať se máme RÁDI:-)

Jménem celého souboru v úctě zcela Váš

T:-)m Ticháček

Hlasy hlásky hlásečky:-)

  No přátelé, kdo viděl, tak už ví, pro ty ostatní alespoň slovem. Kelt Grass Band se při své první účasti v hitparádě Country 9 na Šlágr TV dostal z nasazeného devátého na druhé místo. Prý jsme docela skokani. Popravdě jsme docela překvapeni, říkali jsme si, že by bylo fajn přežít první kolo, ale že budem hned zkraje bojovat na špici, to jsme nečekali. Je to velmi příjemný pohled na pořadí, kde figurujeme mezi zavedenými jmény na této stanici.

  Samozřejmě - i když i my jsme si nějaký ten hlásek poslali (a kdo z muzikantů tvrdí, že to nikdy neudělal, lže), ten největší podíl na tomto úspěchu máte Vy, naši drazí platící, jak praví klasik. Možná se to na těchto stránkách objevuje často, ale my si toho velmi vážíme a jsme za to moc rádi. Je to pro nás i určitá hmatatelná reflexe, jak reagujete na naši muziku. Pevně totiž věříme, že svoje hlasy nám posíláte proto, že se Vám naše hudba líbí, a ne, abyste od nás měli pokoj. Takže to shrnu - díky moc.

  Co dál s tímhle částečným úspěchem.Country devítka běží dál a běží tedy i hlasování. Pokud by se nám podařilo třikrát se umístit v horních patrech, tak za to nedostaneme vůbec nic, ale písnička Mezi horami postoupí do Zlaté podkovy a my můžeme do Devítky nasadit další kousek. A to bychom velice rádi, zkusit to s nějakou klasickou "kelťárnou". Jinak uvažujem, ve spolupráci s produkcí, že bychom do nějaké té lidovkovkové hitparády nasadili nějakou naši keltskomoravskou. Ale to je zatím v jednání. Myslíme si, že ty věci nejsou úplně špatné, a docela by nás zajímalo, co na naše aranže řekne zas jiné spektrum diváků.

 Takže přátelé, pokud Vám zbude chvilka času, bude se Vám chtít a myslíte si, že to má smysl, hlasujte dál, pevně věříme, že toho nebude ani jedna strana litovat. Když se našim písničkám bude i Vaším prostřednictvím dařit, budem samozřejmě rádi, ale jinak zůstáváme nohama na zemi a těšíme se, až Vás zase uvidíme naživo a někde to pořádně rozbalíme.

                                                            S pozdravem Kuš kuš halali se loučí tentokrát překvapivě brzy

                                                                                       Tom Ticháček

Porta - brána otevřená

Ano, přátelé. Porta nám otevřela svoje brány, následně svou náruč a my jsme její pohostinnost využili téměř zplna hrdla. Avšak popořadě.

Když jsme začátkem března postoupili rozhodnutím poroty do semifinále v Řevnicích a měli tam bojovat o postup do finále, zdálo se nám to jako vzdálená budoucnost. Repertoár jsme se rozhodli neměnit, a tak jsme hlavně na stránkách Porty sledovali, jak se vyvíjejí další oblastní kola a jací budou naši případné soupeři. Taky jsme si zajistili ubytování a někteří z nás i dovolenou. Kapelník měl signály, že na naši produkci jsou v Čechách opravdu zvědaví, a tak jsme i my s postupujícím časem byli zvědaví, jak vlastně uspějeme.

Poslední červnový pátek tedy pedagogičtí pracovníci rozdali vysvědčení, Nanula ho stihla i převzít a uronit slzičku nad ztraceným mládím. My s Alčou jsme pak krátce po obědě vyrazili směr Praha, neboť jsme jako jediní už neměli žádné pracovní ani rodinné povinnosti. Jeli jsme vlakem, nástroje nám vezla Janča.Cesta neměla chybu a za tři a čtvrt hodiny jsme vystupovali na nádraží v Řevnicích. Tady ještě nic nenasvědčovalo tomu, že se zde koná festival slavného jména, snad kromě plakátů. Vykročili jsme po mostě přes ještě nedávno rozvodněnou Berounku k malému penzionku, kde jsme měli zajištěné bydlení. Na mapě z netu chyběly vrstevnice, a tak jsme se po chvíli nestačili divit, jak jsou stěny říčního údolí strmé :-). Ale vydrželi jsme, zabydleli se a vyrazili cestou, která, jak jsme později zjistili, připomínala jakousi U - rampu, k Lesnímu divadlu, kde se celá akce konala. Cestou jsme minuli semifinálovou a recitálovou scénu, kde zatím nic nepřipomínalo, že tu od zítřka budou probíhat líté boje 12 soutěžících skupin. Zatím to bylo pořád jen hřiště pro národní házenou. Vyškrabali jsme se k Lesnímu divadlu, absolvovali nezbytné tanečky stran registrace a podobně a vstoupili do areálu letošního finále Porty. Bylo krátce před šestou večer, kdy měl festival začínat.

Hned na začátku mne a zejména má záda, potěšil fakt, že všechny lavičky měly opěradla. Zvědavě jsme se rozhlíželi kolem a říkali si, že finálové pódium by nám určitě slušelo. Ale napřed jsme se na něj museli dostat. Úderem 18. tedy začalo národní finále Porty 2013. Areál byl poměrně slušně zaplněn. Trochu mě překvapilo, že velkou většinu publika tvořili lidé starší 40 let, prostě pamětníci, v tom dobrém slova smyslu, zlatých časů Porty. Nicméně mladší generace se dostavila s přibývajícím večerem. 

Nebudu se podrobně rozepisovat, které kapely vystupovaly v soutěži, a které jako hosté. To lze dohledat na oficiálních stránkách festivalu. Jen chci zmínit, že naprosto převažovala hudba folková. Většina soutěžících kapel vystupovala s módní záležitostí jménem cajon (čti kachon), přičemž úroveň jeho ovládání byla různá. Protože folk jako takový není mým šálkem čaje, těžko můžu posoudit kvalitu soutěžících skupin. Prostě některé věci mě oslovily více, některé méně. Sám jsem v životě pár textů k písničkám vytvořil a dovedu se tedy vžít do touhy autora prezentovat svůj výtvor na velkém pódiu. Jen jsem měl po chvíli pocit, že většina autorů sděluje jinými slovy stále totéž, což samozřejmě nijak neusnadňovalo práci poroty. Ale celkově to byl velmi příjemný večer, nám o nic nešlo, mohli jsme si festival naplno užívat a ten dojem ještě umocňoval velmi kvalitní výkon moderátora. Mimochodem - všichni moderátoři na Portě byli na velmi dobré úrovni, bylo znát, že jsou zvyklí pracovat s jazykem, a oproti některým takymoderátorům, např. ze soukromých rádií, to byl balzám pro uši. Když koncert kolem půlnoci skončil, vydali jsme se do vrchu vstříc spánku velmi příjemně naladěni. Dnes jsme tedy nasáli atmosféru a v sobotu už to bude i o nás...

Ráno po snídani jsme vyrazili na již zmíněné házenkářské hřiště a nestačili jsme se divit, jaká proměna se s ním udála. Na ploše stálo zastřešené pódium a pořadatelský tým rozestavoval lavečky. Fungovalo už i občerstvení, tady musím opět podotknout, že o naše žaludky bylo po celou dobu festivalu postaráno velmi dobře, a areál začínal žít. V 10 hodin, kdy začínaly recitály finálových a soutěžní bloky semifinálových kapel, zde již byli i nějací diváci. Nasávali jsme atmosféru.Krátce po začátku dorazil zbytek souboru a po lehkých problémech s parkováním jsme tedy byli všichni, bojovně naladěni a připraveni prodat to nejlepší, co v nás je. Postupem času jsme zjišťovali, že kapela podobná nám zde není, což samozřejmě zvyšovalo naše šance zaujmout jak diváky, tak porotu. Náš čas se pomalu blížil, takže do dresů, poslední naladění a již jsme kráčeli přes celé hřiště směrem k pódiu. Přátelé, žádné fotky to nemohou vystihnout, ale věřte, že když jsme převlečeni a se všemi těmi roztodivnými instrumenty, které znáte z našich produkcí, kráčeli přes plochu, hlavy většiny diváků se otočily směrem k nám, jako by se ptaly: "CO TO JE?" Předchozí kapela skončila svoji produkci, začali jsme se drátovat a moderátorka mezi tím chrlila do publika informace o našem ansámblu. Vellmi příjemně nás překvapila rychlost zvukového týmu, připraveni jsme byli skutečně za chvíli  a přišel náš čas. Konferenciérka nás oficiálně uvedla, my jsme začali a... přátelé, teď nastalo něco, čemu se ve sportovní terminologii říká "prodat svoji formu". V okamžiku, kdy jsme začali hrát, jsme asi všichni ucítili, že teď a tady je to opravdu ono. Byli jsme tak natěšení, že jsme to ze sebe hrnuli do publika, kterému jsme v dobrém slova smyslu nedali šanci. I porota nás sledovala velmi pozorně, a když jsme zjistili, že se na nás přišla podívat i šéfka festivalu, začínali jsme tušit, že by to mohlo být dobré. A BYLO! Když nepočítám spoustu gratulací a plácání po zádech poté, co jsme slezli z pódia, zůstává nepopiratelným faktem, že jsme postoupili do finále z 12 kapel jako jedna ze dvou postupujících. V tomto okamžiku jsme měli v podstatě splněno, neboť postup do finále byl náš skromný cíl, se kterým jsme do Řevnic přijeli, ale byli jsme rozhodnuti si i to velké pódium patřičně užít. Takže rychlý přesun do Lesního divadla, kde za necelé dvě hodiny mělo začít naše finálové vystoupení. Nervózní jsme kupodivu nebyli, naopak jsme byli pevně rozhodnuti vtisknout se publiku nesmazatelně do paměti.A kolem 18. hodiny jsme na tom začali pracovat. Poté, co v zákulisí kapelník doslova zahltil moderátora finále informacemi o všech našich aktivitách, jsme přišli, viděli a zanechali, myslím si, velmi příjemný dojem. To se prosím Vás nechlubím. Jen jsem porovnával, jakým způsobem jsme byli přijati my a ostatní soutěžní kapely.

Z tisku už víte, že na nás žádná cena nezbyla, ale z toho si opravdu až tak neděláme. Zjistili jsme, že se opravdu můžeme měřit i s takhle úzkou špičkou a že se za svůj výkon rozhodně nemusíme stydět. Jen jedna věc trochu kalila naši dobrou náladu. Od samého začátku jsem měl pocit, že kapely, které postoupily do semifinále, by si zasloužily ze strany pořadatele větší propagaci. V tradičním Portýru o nich byla jen velmi krátká zmínka, což mi přišlo docela líto, zvláště, když si vedení festivalu od nás vyžádalo poměrně rozsáhlý materiál včetně fotografií. Rovněž mě mrzí, že kapely, které ze semifinále postoupily dále, neměli prostor pro svůj vlastní recitál - věřím tomu, že by se najít nechal. 

Asi je zbyteční dodávat, že i zbytek soboty jsme si na festivalu užili, jak náleží, a poté, co jsme v "našem" penzionu lehce oslavili nahromadivši se jmeniny a narozeniny, usnuli jsme spánkem spravedlivých. 

V neděli pak kapelník spáchal hned ráno dobrý skutek, když místo v šest začal na banjo cvičit na terase až v osm. Takže na náš pobyt mohou místní vzpomínat toliko pozitivně. Část kapely vyrazila na Karlštejn, část zpět do areálu, kde ještě doznívaly pozitivní ohlasy na naše vystoupení. Pomalu jsme se propracovávali hosty až k času, kdy bylo potřeba vyrazit na nádraží a vrátit se zpět do všedních dní. Odjížděli jsme s dobrým pocitem, že jsme svůj úkol splnili, a co se týče Porty příští - v tuto chvíli máme všichni chuť se opět zúčastnit. Budeme to mít samozřejmě těžší o to, že moment překvapení, se kterým jsme operovali letos, už nebude takový, ale my zas něco vymyslíme.

A Porta jako taková? Mám pocit, že tady v Řevnicích konečně našla po letech tápání důstojné zázemí. Asi už nikdy nebude tou trampskou spartakiádou z let 80., kdy se v hledišti tísnily desetitisíce lidí, ale má šanci důstojně navázat na svoji slavnou historii, a pokud i Řevnice si najdou vztah k tomuto festivalu, tak si myslím, že tahle vzájemná symbióza může být k užitku oběma stranám. Nám se tady líbílo, a pokud tu možnost dostaneme, rádi přijedeme znova.

Vás T:-)m Ticháček

Před Keltskými

 Tak nám nějak ten čas běží čím dál rychleji. Nějak jsme si nestihli odfrknout po loňských slavnostech a jdeme do toho znovu. Ale to není jediné téma, o kterém chci dnes psát.

  Přátelé, kamarádi - máme ho! Po necelých třech letech spatřilo světlo světa naše druhé cédéčko, které vychází pod názvem Jako vodopád. Natočili jsme ho ve Šternberku ve studiu u Milana Koreného a byla to krásná práce. A protože každá liška atd.:-), je krásný i výsledek.V sobotu 15. 6. na Hanáckém Nashvillu proběhl během našeho vystoupení křest, album nám polil Aleš Quack Kubis, Dagyho bývalý spoluhráč, dnes kapela Domino, a po telefonu pak téměř přímo z pódia Moravského vrabce Pepa Mlok Grim. Takže kmotrovství na úrovni. Další křest proběhne o tomto víkendu v Karlově, kde bude deska i k mání. Fotoreportáž ze křtu samozřejmě chystáme a nepřijdete o ni. Je to naše další společné dítě, jsme na něj náležitě hrdí a budeme se za něj bít v nerovném souboji s více či méně samozvanými kritiky. A víte, co? Těm "nejchytřejším" ho pro jistotu ani neukážeme. Takže děcka, je to jen mezi námi...:-)

  A teď tedy k nadcházejícímu víkendu. Dlouho to vypadalo všelijak. Všichni víme, jaká je situace, ekonomické problémy se samozřejmě nevyhnuly ani Jeseníkům, spíše tedy naopak, a dávat dohromady sponzory na cokoliv je docela makačka. Ale hlavně a především, díky v dobrém slova smyslu umanutosti našeho pana ředitele se Keltské slavnosti letního slunovratu uskuteční na Švýcárně a v Karlově pod Pradědem i v roce 2013. Budou možná trošku skromnější, ale na duchu a poselství neubraly ani kapku. Nejen z ekonomických důvodů byla vypuštěna hospůdka Srub a její okolí (s některými lidmi se prostě nedomluvíte), takže některé atrakce, na jejichž umístění jste byli už zvyklí, se přesunuly. Veškerý program tedy bude zhuštěn do oblasti mezi Antonii, Ostřížkem a Edisonem. Aspoň si budeme blíž. Ale jinak nebojte, o nic, na co jste zvyklí, nepřijdete. Spousta jídla, pití, atrakce, muzika tradiční i nová, my budeme křtít cd a věřte tomu, že si na tom dáme záležet, i sobotní večerní oheň se bude konat. No, a protože podle svého zvyku skáču z jednoho na druhé, tak vězte, že se těšíme, až se s Vámi v pátek sejdeme na Švýcárně. Vzpomeneme společně na ty, jimž se na horách naplnil jejich osud, a pak to rozjedeme a uděláme si hezký večer, až se vysílač na Pradědu bude otřásat...

  Co se týče neděle, tam jsme se rozhodli nepořádat oficiální program, neboť nedělní návštěvnost byla většinou velmi slabá, nicméně, kdo přijde, nebude ošizen, protože rukou společnou a nerozdílnou budem U Ostřížka pořádat během dne něco jako afterparty. Zatím nevíme, co to je , ale určitě se nám to povede:-)

  Ještě je tu otázka počasí. Máme ještě v živé paměti, jak jsme byli předloni natěšeni, a pak nás to málem spláchlo a teploměr nepřelezl deset stupňů, ale i rok loňský, kdy jsme stále čekali, až to přijde, a ono bylo celou dobu modro. Takže zaručená zpráva je, že jak bude, tak bude. Na plakátu stojí, že akce se koná za každého počasí, přátelé, mějme na paměti, že jsme v Jeseníkách a to jsou hory, že. Čili naše rada zní - buďte připraveni, ať nejste překvapeni. My tam budem v každém případě.

  Jak tak mluvím o pořadatelích, stále používám plurál - tedy první osobu čísla množného, myslím, že takhle tomu odborníci říkají, no jestli ne, tak jsem za vola, takže tohle raději přeskočte, ale faktem zůstává, že tou hlavní postavou Keltských slavností je Petr Dagy Schäfer, my mu pouze statujeme. Veškeré uznání a díky tedy směřujte jemu. No, a na úplný závěr mi dovolte poděkovat ještě jednou těm, kteří nás nenechali padnout.

                           Mějte se krásně a uvidíme se:-)

                                                           T:-)m Ticháček

Zas tentam je jeden rok

  Tak jako planetu pravidelně sužují monzunové deště, povodně, epidemie nejrůznějšího druhu, tak je tu se železnou pravidelností malé zhodnocení roku, jenž již se nemůže dočkat, až se odebere do archívu. Tedy zamyšlení nad tím, co se nám podařilo více, co méně, eventuelně co vůbec.

 A začnu opět tradičně od konce.Včera jsme se kapelně rozloučili se starým rokem vystoupením na Pradědu. Z důvodů, které tu nechci zbytečně pitvat, nedopadla Švýcárna, nicméně operativně jsme byli pozváni na místo, nad něž výškově na Moravě není. Tedy na samý vrcholek Pradědu. Luxusní rolba, krásná cesta, milí lidé, výborná obsluha i krmě a nápoje. Jen by to chtělo příště o fous lepší propagaci, pro řadu lidí jsme byli překvapením. Ale zahráli jsme si a nakonec i my pochopili, že asi nemá cenu přemlouvat k účasti na produkci společnost hovořící znakovou řečí. Ale ti se na nás zase hezky usmívali, když jsme odcházeli. Celkové resumé - moc jsme si to užili a pokud by to dopadlo příští rok, asi bychom se nezlobili :-)

 Ale zpět roku 2012. Myslím, že nejdůležitější událostí je fakt, že se naše sestava ustálila. Jak jste si mohli všimnout, ať už z fotek nebo naživo, po Gastonovi s námi začala nastálo vystupovat i jeho dcera Jana, ale pro nás všechny Nanula. Pro soubor je velkým přínosem, neboť nejen že převzala všechny flétnové party a pracuje na sobě v tomto směru s obrovským progresem, minimálně co se počtu fléten týče,ale hraje i na tamburínu a hlavně zpívá. Jako zpěvačka je ostřílená z řady soutěží a třeba Alča, která zpěvu docela rozumí, říká, že se s ní pracuje velice dobře. S Gastonem mají moc pěkný duet Jarní tání s Dagyho textem a to je věc, která se fakt povedla. Jinak jako tichý společník s námi i nadále zůstává Peťka, která jednak pomohla a pomáhá Nanule s výběrem nástrojů i technikou, ale stále vyhrožuje, jak si s námi zahraje. Takže jsme víceméně pořád v takovém radostném očekávání. Tolik, co se týče práce s lidmi.

  Co se týče herních aktivit, tak jsme byli aktivní až skoro na půdu.V jednom ze svých předchozích povídání jsem zmiňoval, že jsme až na opravdu vyjímky upustili od soutěžního vystupování. Jsou tam uvedené i důvody a během zbytku tohoto roku jsme zatím neměli důvod svého rozhodnutí litovat. Zájem o nás je docela veliký, náklad našeho prvního cd je v podstatě pryč, takže nezbývá než konstatovat, že sázka na lidi se nám vyplatila. Opravdu se nám nechce dohadovat se s těmi, kteří o sobě často i sami rozhodli, že věci rozumějí, co hrajeme, proč to hrajeme a jak to vidíme. Pokud jsem hovořil o výjimkách, tak jsme si více méně nedorozuměním zahráli jako soutěžící kapela na Bystřickém banju, které jsme vyhráli. Ale v příštím roce bychom se těmto aktivitám opravdu rádi vyhnuli. Ale never say never, že... To jen tak na okraj. Pojďme dál. Z původně zamýšleného poznávacího a jamovacího zájezdu do Irska se nakonec vyvinula regulérní účast na Puck Fair festivalu ve městě Killorglin. Bylo to vystoupení velmi úspěšné, soudíme tak z místních ohlasů, tak i z toho, že máme v kapse pozvání na příští, už čtyřstý ročník této akce.Tady dodávám -  sponzoři, hlaste se... Nesmím samozřejmě zapomenout na tradiční Keltské slavnosti, letos poprvé za nádherného počasí, výjezd na Medzinárodné stretnutie zbojníkov v Terchové, kde jsme byli z nějakého důvodu vyhodnoceni  jako nejlepší kolektiv, Mezinárodní folklórní festival v Šumperku, no, prostě těch akcí bylo opravdu dost, kdo sledujete náš profil, tak víte. Ale ještě o jednom podniku bych se chtěl zmínit jmenovitě. Opět jsme si zahráli na Keltské noci na Plumlově a myslím, že jsme nezklamali. Co je ale pro nás daleko důležitější, padli jsme si tam do oka s taneční skupinou Démairt z Brna. I přes určitou vzdálenost jsme navázali velmi plodnou spolupráci, ze které my máme užitek určitě a u Démairtu v to pevně doufáme. Velmi se nám líbí jejich přístup, nadšení, profesionalita a také to, že pro ně stejně jako pro našeho kapelníka neexistuje slovo "nemožné". Tak tedy - chlapci a děvčata z toho místa - DÍKY - a věříme, že se v příštím roce uvidíme a ne jednou.

Rovněž nás velmi potěšilo, že přibývá zvukařů, kteří při pohledu na nás neomdlévají, nevymlouvají se, ale zvučí. Vám rovněž díky. 

A tak se pomalu blížíme k děkování a závěru. Tady se patří opět tradičně poděkovat Janě a Mikovi Probynovým za jejich vpravdě nezištnou pomoc při organizování cesty do Irska a věcí souvisejících. Děkujeme sami sobě navzájem, že nám to spolu hraje a že je naše soudržnost a kolektivní pojetí alespoň občas z jeviště poznat. Díky pořadatelům a promotérům, kteří na nás nezapomínají, a samozřejmě díky Vám, milí fanoušci, bez kterých by se nám hrálo podstatně hůře, jestli vůbec. Jsme moc ráci, že díky technickému pokroku máme šanci dělit se s Vámi o své zážitky a koncerty, často ještě za tepla, a zároveň máme na druhé straně rychlou zpětnou vazbu. Díky a vydržte nám :-)

No a velmi speciální poděkování patří Janě Gajdošové - té větší, která, přestože s námi na pódiu nestojí, dělá pro nás v zákulisí spoustu užitečné práce včetně komunikace se zvukaři a třeba většina fotek z našich produkcí je od ní. My s Alčou jí děkujeme obzvláště, neboť nám pomáhá i s Verunkou, pokud není zbytí a malá cestuje s námi, ať už na zkoušku, nebo na hraní. K tomu ještě stíhá dělat garde Nanule, takže se o ni nemusíme bát.

No a to už je asi opravdu všechno. Mějte se, lidičky, všichni moc pěkně a my se na Vás v příštím roce moc těšíme. Věřte, že nebude tak zle, jak nás všichni straší. Takže s přáním všeho dobrého se s Vámi loučí kapelní ústa  

T:-)m Ticháček

Do stejné řeky dvakrát vstoupíš - s pokorou...

 Najednou to bylo tady. 14. ročník Bystřického banja a Kelt Grass Band opět v boji o vavříny: tedy, my jsme se do té soutěže dostali tak nějak náhodou.Vysvětlím. Někdy začátkem srpna jsme dostali mail od pořadatelů,  zdali bychom mohli vystoupit jako jedni z hostů v říjnu, tedy na velkém Banju. Trochu jsme to v kapele probírali, protože jsme hostovali už na REGI banju, tak jsme měli obavu, aby nebylo "překeltováno". Ale nakonec jsme přikývli, protože Velká Bystřice, to je pro nás záležitost více než srdeční, navíc jsme se shodli, že takováhle nabídka se prostě neodmítá. Takže jsme vše odsouhlasili, přišlo nám potvrzení účasti a život šel dál. Začátkem září, pak přišel program a ejhle - jako poslední soutěžící kapela byl uveden Kelt Grass Band. No, trochu nás to, přiznám se, zaskočilo, my už se soutěžím spíše vyhýbáme, navíc nám nebylo dost dobře jasné, čím jsme si zařazení mezi soutěžící zasloužili, ale nechtěli jsme do celé věci šťourat, navíc nám přišlo takové hloupé dožadovat se původně slíbeného pohostinského vystoupení. Tak jsme to opět potvrdili, napsali aktuální medailonek, připojili foto a hlavně, vzali to jako výzvu, jestli dokážeme opět strhnout tradičně výborné a náročné bystřické publikum na svoji stranu. Až později jsme se dozvěděli o fámě, že si naši účast v soutěži snad vymručel Dagy. Přátelé, pokud jste něco podobného slyšeli, NENÍ to pravda. Nikdy jsme nikoho v tomto směru nekontaktovali, ani to v budoucnu nehodláme praktikovat, a samotné by nás zajímalo, jak k celé situaci vlastně došlo. Tím bych celou záležitost uzavřel a vrátil se do naplněného bystřického kulturáku.

  Je tedy sobota, krátce před půl čtvrtou. Takový paradox - zatímco v červnu na REGI banju pod otevřeným nebem pršelo a bylo poměrně chladno, teď v říjnu byl nádherný den, že to svádělo k hraní v amfiteátru. Majíce úspěšně prodané dítě, hodlali jsme si s Alčou užít celý festival od začátku, i proto, že jako předkapela vystupovala skupina složená z bývalých členů kapely Pupkáči, se kterými nás pojily a pojí vztahy velmi přátelské. Dagy už byl též na místě, a tak jsme zaujali oblíbené místo v rohu balkonu ( už bychom tam mohli mít rezervačku:-) ), švédský stůl s vepřovými dobrotami na dosah, a sledovali cvrkot. Další důvod, proč jsme přijeli tak brzy, byla taškařice, kterou jsme pod kapelníkovým vedením připravili pro Jerryho Koše, dobrého ducha tohoto výborného festivalu. Nechtěl jsem o tom mluvit dřív, abyste to nevykecali, ale blížil se čas jeho narozenin, a tak jsme mu nachystali překvapení v podobě krátkého vystoupení dívek z Démairtu s naším doprovodem, v předsálí. Jerry si užije a my se aspoň rozehrajem. Vystoupení v Bystřici bylo pro nás totiž první od osmého září, protože jsme absolvovali druhou část kapelních prázdnin - Gastonovi začaly hony a lovy, Dagy střílí a loví, já jsem se úspěšně vyhýbal práci v lázních. Ale během pár zkoušek v Karlově a Oskavě jsme se dali dohromady, je fakt, že nás kapelník docela drtil, ale stihli jsme se dle našeho názoru připravit dostatečně. Ale zpět k dění. Festival se rozběhl, provázen velmi příjemným slovem Blanky Prudilové, kapely se ukazovaly ve velmi dobré světle, když se podíváte na program letošního Banja, zjistíte, že tu nehráli žádní nazdárci. Konkurence velmi kvalitní v rámci regionu, i s přesahem na Vysočinu (Falešná karta). Dorazily tanečnice, zbytek našeho ansámblu, i ansámblů jiných, no, a začali jsme chystat překvapení. Kapelník měl další dobrý nápad a vyjednal mi půjčení klasického kontrabasu, byť jsme měli kombo i prodlužovačku. Ale takhle jsme se mohli postavit opravdu tak, aby vše vyšlo, jak má. Domluva s pořadateli, s Blankou, aby Jerryho o pauze nasměrovala ze sálu, moji kluci měli působit jako bodyguardi a starat se o to, aby holky měli dost placu k produkci. Ještě jsme si s nimi vyzkoušeli nějaké lehké změny a šli jsme s kůží na trh.

  Jerry to opravdu nečekal. Ze začátku vůbe nechápal, o co jde, a překvapen byl dokonale. No, a my jsme spustili, holky nastoupily a lidi koukali. Říkali mi pak kluci, že nejlepší výhled měli oni, coby "pořadatelská služba", neboť to s holkama měli face to face a téměř i body on body...:-). Povedlo se to. Závěrečný step měl pak stejně jako celé minivystoupení veliký ohlas. Holky z Démairtu zaslouží hlubokou poklonu, protože přijely z Brna vpodstatě na otočku a to se cení. Prostě, byla to velmi příjemně strávená přestávka a snad i Jerrymu se to líbilo.

  No a pomalu se blížil čas našeho vystoupení. Takže rozehrát se, tentokrát už na vlastní nástroj, a jen co skončila Alibaba, hrnuli jsme se s naší půjčovnou nástrojů na pódium. Gaston tvrdil, že je trochu nervózní, což z něho spadlo, jen co vylezl na jeviště. Z nás ostatně taky. Ve Velké Bystřici funguje bezvadně genius loci a my jsme měli pocit, že na tomhle pódiu jsme stáli včera. Vynikající zvukařský tým, to musím vypíchnout, protože nás nadrátovali rychle a dobře, a pak nás Blanka vypustila ze řetězu.

  Co Vám budu povídat, co jsme nazkoušeli, to jsme prodali. Hrálo se nám moc dobře, sólisté chodili pěkně na mikrofony, pot z nás tekl proudem, protože v záři reflektorů bylo opravdu horko, lidi reagovali, jak na tradicionály, tak na Dagyho autorské výtvory. Potlesk byl pak velmi příjemnou odměnou za naši snahu. A protože jsme byli poslední soutěžící kapelou, nastalo sčítání hlasů. Na pódiu zatím zářili olomoučtí Přátelé, vynikající swigující trampské uskupení, a my jsme čekali. A Vy čekáte taky, že? Tak tedy, kdo jste tam byli, tak víte, a Vy ostatní vězte, že XIV. ročník Bystřického banja vyhrál Kelt Grass Band se 111 hlasy, druhá Alibaba 87 hlasů, třetí Falešná karta, hlasů 78. Máme z toho velkou radost, protože takhle plný autobus bychom dohromady nedali, takže tu je pár lidí, kterým se naše muzika líbí :-). Po vyhlášení vystoupili jako hlavní hosté Nezmaři, takto legenda folkové hudby. No, a po oficiálním konci - jam. To už jsme byli na cestě domů, protože pracovní noc si pomalu začínala vybírat svou daň.

  Co na závěr. Jsme moc rádi, že se nám to povedlo. Do Velké Bystřice se vracíme a věříme, že i vracet se budem velmi rádi a jako domů. Jak praví titulek, vstoupili jsme podruhé do stejné řeky, ale vstoupili jsme do ní s pokorou. Nic nemáme jisté, nic nemáme předem dané. Jsme moc rádi za hlasy, které jsme obdrželi a velmi si jich vážíme. Jinak vězte, že jsme v pilné práci, Pavel se pomalu seznamuje s novým buzuki, Nanula s flétničkami, jen tak mimochodem, s výběrem i technikou radí naše Peťka, když zrovna nefilarmonuje, a chystáme se koncerty s Démairtem, v pátek 23. listopadu v Litovli a opět v pátek 21. tentokrát prosince v Oticích.Takže miláčkové - uvidíme se:-)

                                                                                                          Váš T:-)m Ticháček

P.S. A pořád Vás máme rádi...

Strhující festival v Šumperku

Týden po návratu z nejstaršího festivalu světa v Irsku se naše kapela Kelt Grass Band vydala na XXII. mezinárodní folklorní festival do Šumperka. Akce proběhla pod záštitou Sdružení přátel folkloru města Šumperk, za pomoci folklorního sdružení ČR a za přispění ministerstva kultury. Duší akce je prezidentka FS Libuše Drtilová s rodinou. Každoročně se na festivalu divákům představí soubory z celého světa. Letos obzvláště zaujaly soubory z Brazílie, Nového Zélandu, Filipín, Srbska a Estonska.

Mezi tuzemskými soubory se představila i naše skupina. V roce 2009 při našem prvním vystoupení jsme obdrželi od pořadatelů cenu "Objev roku". V roce 2010 naše produkce zaujala ředitele mezinárodního festivalu z Tennessee, který nás pozval následující rok na jejich festival do USA. Letošní šumperský festival se vydařil po všech stránkách. Mezi nejatraktivnější divácký zážitek patři tzv. "Roztančená ulice". Všechny zúčastněné soubory se představí starostovi města krátkým vystoupením před radnici. Poté projdou městem a na vybraných stanovištích pobaví diváky krátkou ukázkou. Tuto podívanou ročně sleduje několik tisíc diváků. V našem komponovaném programu se premiérově představil soubor irských tanců "Démáirt" z Brna, se kterým jsme navázali spolupráci letos v  Plumlově na festivalu Keltská noc.

Naše skupina se může pyšnit basistou Tomášem Tichým, který byl opětovně pověřen moderováním festivalu. Společně s Magdou Schwarzovou přispěli ke skvělé atmosféře. Festival v Šumperku se rok od roku těší z více návštěvníků všech věkových skupin. Bylo povzbudivé sledovat děti a mládež zapojující se do  folklorní hudby a tance, čímž pokračují v odkazu svých rodičů.

Naše skupina dostala pozvání i na příští rok, kde současně oslavíme své 10. výročí trvání kapely.

Alena Sýkorová

Kelt Grass Band na nejstarším festivalu světa

Po loňském úspěšném absolvování Mezinárodního folklórního festivalu v Murfreesboro v Tennessee si naše kapela Kelt Grass Band letos naplánovala účast na 399. výročí irského Puck Fair festivalu v Killorglinu. Jedná se o nejstarší festival na světě vycházející z dávných keltských tradic, podle kterých byl kozel poté, co byl korunován místní pannou, zavěšen na vyvýšené místo a po třech dnech obětován bohům plodnosti. V posledních letech je kozel po obřadu puštěn zpět na svobodu. Celou cestu nám připravil a naplánoval náš kamarád - Australan Mike Probyn, který se svou ženou Janou jel opět s námi, tak jako vloni do Ameriky.

Původně byla cesta do Irska plánována jako poznávací zájezd, nicméně pak přišlo překvapení. Pořadatelé nám totiž, po komunikaci s Mikem a po zhlédnutí našich webových stránek, nabídli možnost hudební produkce v podobě 4 koncertů.

A tak jsme dne 8. 8. 2012 přistáli na letišti v Corku, kde nás už čekalo zapůjčené auto, což opět zařídil Mike, který se pasoval do role řidiče. Jeli jsme se ubytovat do malého hotýlku blízko letiště. Druhý den nás čekala daleká cesta na západní pobřeží Irska až k Atlantickému oceánu.

První zastávka ve čtvrtek ráno byla na hradě Blarney, který v r. 1210 nechal postavit anglický lord Robert Muscegros. V r. 1646 byl hrad dobyt Oliverem Cromwellem, vůdcem občanské války, který nechal popravit anglického krále Charlese I. Na samém vrcholu věze hradu se nachází pamětní kámen a podle tradice ten, kdo jej políbí, bude mít schopnost vynikajícího řečníka. Pod hradem je arboretum plné nádherných rostlin a jako zvláštnost je zde „poison garden“, tedy část s jedovatými rostlinami.

Naše druhá zastávka v ten den byla ve vesnici Ahenny u Keltských křížů z 8. - 9. stol. V té době zde Vikingové přepadávali a okrádali místní obyvatelstvo, a proto nechávali křesťanští misionáři stavět Keltské kříže na ochranu irského lidu proti Vikingům. Na všechny z nás toto místo udělalo hluboký dojem - dýchla tam na nás historie.

Večer jsme měli dorazit do Doolinu, naší poslední zastávky před příjezdem do Killorglinu. Ještě před tím jsme se však zastavili u Cliffs of Moher - skalnatých útesů, které dosahují výšky až 120 metrů. Mimochodem, tyto útesy se nachází nedaleko přístavu Shannon, kde Titanic vyplul na svoji cestu do Ameriky.

Irsko má nádhernou přírodu, ale pozemky jsou zde soukromé, tedy oplocené. Ačkoliv jde o krásné kamenné zídky, které scenérii zdejší přírody nekazí, výlety jsou tím značně omezené. Večer jsme se ubytovali v malém, ale pěkném hotýlku a šli do místní hospůdky na večeři. V Irsku snad v každé hospodě hraje živá hudba. Vybrali jsme si jednu, kde hráli tři skvělí muzikanti (harmonikář, houslista a kytarista). Navíc každý, kdo do hospůdky přijde, se může zapojit, což si nenechal samozřejmě ujít náš kapelník. Při odchodu zvedli palec nahoru na znamení, že to bylo dobrý. 

Po výborné snídani, kde jsme dostali domácí čerstvý chléb, máslo, vejce, a dokonce i lososa, jsme jeli na pobřeží Atlantského oceánu. Podle místních obyvatel až do našeho příjezdu čtyři měsíce pršelo. Podle jejich tvrzení jsme jim konečně přivezli slunce a teplo. 

Naše další cesta nás vedla do obchodu s hudebními nástroji, kde jsme koupili whistle (irská flétna), bodhrán (irský buben), irské lžičky a objednali bouzouki (strunný nástroj). S dobrou náladou, která nás neopustila po celou dobu, jsme se vydali na tří hodinovou cestu do Killorglinu, kde jsme už večer měli naplánováno své první vystoupení na festivalu. Když jsme na místo dorazili, bylo vedro, a tak jsme si otevřeli zasouvací dveře od auta. Kapelník seděl u dveří, pozoroval lidi s nožem zavěšeným na krku a oni zase jeho. A tak se stalo, že nás odstavili místní policisté, kteří dostali zprávu o blížícím se „teroristovi“. Vysvětlili nám, že v Irsku se nesmí nůž nosit na viditelném místě. Kapelník ho tedy, ke spokojenosti policistů, schoval pod košili a my mohli pokračovat v cestě.

V osm hodin večer jsme měli první vystoupení. Byla to pro nás čest zahrát si na tomto festivalu mezi známými a velmi dobrými kapelami. Potěšilo nás, když jsme viděli, že se naše hudba líbí (zpívali jsme i česky), což nám mimo jiné potvrdil i rozhlasový moderátor z rádia Limerick Ireland, který si vyžádal naše CD s tím, že naši hudbu představí irským posluchačům.

Během tří dnů jsme měli čtyři vystoupení. Při jednom z koncertů se před pódium přihrnula skupina mladých lidí a ukázalo se, že jsou to čeští studenti, toho času na brigádě v Irsku, kteří po zaslechnutí českých písniček dali patřičně najevo svou radost.

V neděli před odletem jsme měli poslední koncert. Potom už došlo k loučení s pořadateli a všemi, co se o nás na festivalu starali. A pro nás nastala nejkrásnější chvíle, když nám asistentka pořadatele řekla, že naše hudba se všem moc líbila, a hlavní pořadatel nám nabízí účast v roce 2013, kdy tento festival oslaví čtyřsté výročí svého trvání. Pozvání si velmi vážíme a je to pro nás velká výzva a motivace k další práci. Výlet do Irska nám splnil náš sen – navštívit tuto krásnou zemi a při živém vystoupení mít možnost zazpívat si keltské písně společně s irským publikem. Krásnou tečku nám obstarala právě končící olympiáda v Londýně, kdy jsme měli možnost pozorovat z letadla ohňostroj její závěrečné ceremonie.

 Alena Sýkorová

My čekali jaro...

 Většina z nás tenhle text zná, a to nejen ten původní, ale i ten od Lokálky. Nám se povedlo prožít si od každého.Ale popořádku.

  Rok nám tak nějak běží, čas mezi prsty protéká a my se mezitím tak nějak proplétáme. Máme za sebou pár pěkných hraní, naprosto fascinující zážitky z únorové Švýcárny, fotky z Poličky už visí a nějaké snad ještě přibudou, mimochodem, prostředí Divadelního klubu, kde se celá akce konala, místním tiše závidím, pěkně nás přijali opět v Raduni, tedy rozhodně se nenudíme. Asi Vám, kteří nás sledujete pravidelně neušlo, že z výčtu našich vystoupení zmizely pravidelné poslední pátky v Karlově. Tedy pro ty, kteří nejsou úplně v centru dění - vedly nás k tomu dva zásadní důvody: Ten první - přibývá nám nových věcí a nedostává se nám času na opravdu plnohodnotné společné zkoušení. A protože nám hraní v Pizzerii Praděd nepřinášelo to, co jsme očekávali (druhý důvod), rozhodli jsme upřednostnit společné zkoušení, abychom si zažili nové věci a srovnali si staré. Začala s námi zpívat Gastonova dcera, a protože přebírá většinu ženských sólových partů, je potřeba, abychom si na sebe navzájem zvykli. Prostě práce je docela dost a je před námi hodně akcí, které budou vyžadovat brzchybný výkon. Ať už Keltování, Keltské slavnosti, Hanácké Benátky, jsme pozvaní jako hosté na nové REGI Banjo, máme potvrzenou účast na Keltské noci, tradiční festival v Šumperku...

  Chtěli jsme se také poměřit v nějakém soutěžním klání, abychom si udělali obrázek, jak si stojíme v očích odborníků, a tak jsme se zúčastnili poslední březnový den regionálního kola Moravského vrabce ve Frenštátu. Po téměř čtrnácti jarních dnech se vrátila zima a v Karlově, kde jsme se sešli ke společné zkoušce, se ještě lyžovalo. No, pozkoušeli jsme pěkně, a stejně nám tam vlezli lidi!, a v sobotu ráno jsme vyrazili směr Valašsko. Člověk by na první pohled neřekl, ale cesta byla docela dlouhá, nicméně topení fungovalo, takže v autě bylo příjemně a ke kinu ve Frenštátě jsme dorazili téměř se začátkem zvukových zkoušek pro jednotlivé kapely. Pořadatelé stanovili přesné časy zvukovek, a tak jsme věděli, že máme ještě dost času. A protože jsme byli už všichni, ubytovali jsme se v šatně a vyrazili na oběd. Nebojte, nebudu Vás unavovat líčením našeho nájezdu na centrum Frenštátu, jen pokud tyhle řádky čte někdo z personálu Radničního restaurantu, tak vězte, že nikdo z nás nebyl zbaven svéprávnosti a ten velký fousatý pán má opravdu takhle specifický smysl pro humor...

  Moravský vrabec je soutěž poměrně prestižní a my jsme se tam docela těšili. Měli jsme nazkoušeno a zejména kapelník byl zvědav, jak lidé i odborná porota přijmou jeho vlastní věc o našem putování po Tennessee. Mne osobně trochu překvapilo, že když jsem listoval stránkami přihlášených kapel, nenašel jsem tam žádnou country kapelu, o bluegrassu ani nemluvě. Zato tam byly soubory, které se daly nazvat folkovými jen s hodně velkým přimhouřením obou očí. Ale to by bylo asi na delší debatu. Já toho o soutěži samotné moc psát nebudu, protože by to mohlo být brané jako nářek neoceněných. No prostě, dopadlo to, jako pro nás obvykle, lidi nás nechtěli pustit z pódia, o něčem svědčí i to, že po našem hraní nám hned na místě nabídli pořadatelé (nezaměňovat s porotou) samostatný koncert, ale pro odborníky holt naše hudba asi nikdy nebude. Bereme to tak, jak to je, a i když máme k verdiktu poroty výhrady, už se k tomu nebudeme vyjadřovat. V reakci na naše neumístění jsme se shodli, že akce tohoto typu asi vypustíme, i když si tím zřejmě zavíráme dveře na některé festivaly. Ale protože stejně evidentně nesplňujeme podmínky pro vyvolené, bylo by z našeho pohledu zbytečné se mezi ně cpát. Nouzi o hraní opravdu nemáme, zájem o nás je, a co se týče soutěží, budeme preferovat ty divácké. Kdo nás zná, ví, že jsme kapela, která to pro lidi opravdu umí rozbalit, ale nepodbízí se. No, když k tomu připočtu, že cestou zpátky jsme se museli potýkat s namrzlou silnicí, která nás docela překvapila (ještěže jsme neměli přezuto), byl náš výlet pod Beskydy takový jalový. Nicméně ze svého pohledu musím ocenit to, jak byla celá akce organizačně zajištěna, včetně výběru místa a v neposlední řadě i výborné konferování Pepy Mloka Grima.

  Tím pádem máme místo Porty volno a můžeme se soustředit na věci příští. Tady nás musím omluvit, ještě to asi zveřejníme zvlášť, ale 28. dubna se měla konat Keltparáda v Oticích. Přestože akce byla vpodstatě vyprodaná, kvůli indispozici taneční skupiny Máta jsme ji museli zrušit. Doufáme, že najdeme vhodný náhradní termín a Mátě přejem, aby se dala brzy dohromady, neboť nás čekají společně zajímavá vystoupení. Rovněž tak doufám, že se dáme dohromady i my, usadíme repertoár a vlétneme do letní sezóny jako velká voda. Neboť je velmi příjemné odvést na pódiu dobrý výkon, vyslechnout si pochvalu a zároveň pozvaní na ročník příští.

  Tož tak, lidé dobří. Pilně sledujte naše stránky, ať víte, co se kde šustne, my budem věřit a doufat, že se Vám po nás stýská, no a někde se určitě uvidíme a pak to společně rozbalíme. Už aby to bylo. Joj.

                                                                         T:-)m Ticháček