Najednou to bylo tady. 14. ročník Bystřického banja a Kelt Grass Band opět v boji o vavříny: tedy, my jsme se do té soutěže dostali tak nějak náhodou.Vysvětlím. Někdy začátkem srpna jsme dostali mail od pořadatelů, zdali bychom mohli vystoupit jako jedni z hostů v říjnu, tedy na velkém Banju. Trochu jsme to v kapele probírali, protože jsme hostovali už na REGI banju, tak jsme měli obavu, aby nebylo "překeltováno". Ale nakonec jsme přikývli, protože Velká Bystřice, to je pro nás záležitost více než srdeční, navíc jsme se shodli, že takováhle nabídka se prostě neodmítá. Takže jsme vše odsouhlasili, přišlo nám potvrzení účasti a život šel dál. Začátkem září, pak přišel program a ejhle - jako poslední soutěžící kapela byl uveden Kelt Grass Band. No, trochu nás to, přiznám se, zaskočilo, my už se soutěžím spíše vyhýbáme, navíc nám nebylo dost dobře jasné, čím jsme si zařazení mezi soutěžící zasloužili, ale nechtěli jsme do celé věci šťourat, navíc nám přišlo takové hloupé dožadovat se původně slíbeného pohostinského vystoupení. Tak jsme to opět potvrdili, napsali aktuální medailonek, připojili foto a hlavně, vzali to jako výzvu, jestli dokážeme opět strhnout tradičně výborné a náročné bystřické publikum na svoji stranu. Až později jsme se dozvěděli o fámě, že si naši účast v soutěži snad vymručel Dagy. Přátelé, pokud jste něco podobného slyšeli, NENÍ to pravda. Nikdy jsme nikoho v tomto směru nekontaktovali, ani to v budoucnu nehodláme praktikovat, a samotné by nás zajímalo, jak k celé situaci vlastně došlo. Tím bych celou záležitost uzavřel a vrátil se do naplněného bystřického kulturáku.
Je tedy sobota, krátce před půl čtvrtou. Takový paradox - zatímco v červnu na REGI banju pod otevřeným nebem pršelo a bylo poměrně chladno, teď v říjnu byl nádherný den, že to svádělo k hraní v amfiteátru. Majíce úspěšně prodané dítě, hodlali jsme si s Alčou užít celý festival od začátku, i proto, že jako předkapela vystupovala skupina složená z bývalých členů kapely Pupkáči, se kterými nás pojily a pojí vztahy velmi přátelské. Dagy už byl též na místě, a tak jsme zaujali oblíbené místo v rohu balkonu ( už bychom tam mohli mít rezervačku:-) ), švédský stůl s vepřovými dobrotami na dosah, a sledovali cvrkot. Další důvod, proč jsme přijeli tak brzy, byla taškařice, kterou jsme pod kapelníkovým vedením připravili pro Jerryho Koše, dobrého ducha tohoto výborného festivalu. Nechtěl jsem o tom mluvit dřív, abyste to nevykecali, ale blížil se čas jeho narozenin, a tak jsme mu nachystali překvapení v podobě krátkého vystoupení dívek z Démairtu s naším doprovodem, v předsálí. Jerry si užije a my se aspoň rozehrajem. Vystoupení v Bystřici bylo pro nás totiž první od osmého září, protože jsme absolvovali druhou část kapelních prázdnin - Gastonovi začaly hony a lovy, Dagy střílí a loví, já jsem se úspěšně vyhýbal práci v lázních. Ale během pár zkoušek v Karlově a Oskavě jsme se dali dohromady, je fakt, že nás kapelník docela drtil, ale stihli jsme se dle našeho názoru připravit dostatečně. Ale zpět k dění. Festival se rozběhl, provázen velmi příjemným slovem Blanky Prudilové, kapely se ukazovaly ve velmi dobré světle, když se podíváte na program letošního Banja, zjistíte, že tu nehráli žádní nazdárci. Konkurence velmi kvalitní v rámci regionu, i s přesahem na Vysočinu (Falešná karta). Dorazily tanečnice, zbytek našeho ansámblu, i ansámblů jiných, no, a začali jsme chystat překvapení. Kapelník měl další dobrý nápad a vyjednal mi půjčení klasického kontrabasu, byť jsme měli kombo i prodlužovačku. Ale takhle jsme se mohli postavit opravdu tak, aby vše vyšlo, jak má. Domluva s pořadateli, s Blankou, aby Jerryho o pauze nasměrovala ze sálu, moji kluci měli působit jako bodyguardi a starat se o to, aby holky měli dost placu k produkci. Ještě jsme si s nimi vyzkoušeli nějaké lehké změny a šli jsme s kůží na trh.
Jerry to opravdu nečekal. Ze začátku vůbe nechápal, o co jde, a překvapen byl dokonale. No, a my jsme spustili, holky nastoupily a lidi koukali. Říkali mi pak kluci, že nejlepší výhled měli oni, coby "pořadatelská služba", neboť to s holkama měli face to face a téměř i body on body...:-). Povedlo se to. Závěrečný step měl pak stejně jako celé minivystoupení veliký ohlas. Holky z Démairtu zaslouží hlubokou poklonu, protože přijely z Brna vpodstatě na otočku a to se cení. Prostě, byla to velmi příjemně strávená přestávka a snad i Jerrymu se to líbilo.
No a pomalu se blížil čas našeho vystoupení. Takže rozehrát se, tentokrát už na vlastní nástroj, a jen co skončila Alibaba, hrnuli jsme se s naší půjčovnou nástrojů na pódium. Gaston tvrdil, že je trochu nervózní, což z něho spadlo, jen co vylezl na jeviště. Z nás ostatně taky. Ve Velké Bystřici funguje bezvadně genius loci a my jsme měli pocit, že na tomhle pódiu jsme stáli včera. Vynikající zvukařský tým, to musím vypíchnout, protože nás nadrátovali rychle a dobře, a pak nás Blanka vypustila ze řetězu.
Co Vám budu povídat, co jsme nazkoušeli, to jsme prodali. Hrálo se nám moc dobře, sólisté chodili pěkně na mikrofony, pot z nás tekl proudem, protože v záři reflektorů bylo opravdu horko, lidi reagovali, jak na tradicionály, tak na Dagyho autorské výtvory. Potlesk byl pak velmi příjemnou odměnou za naši snahu. A protože jsme byli poslední soutěžící kapelou, nastalo sčítání hlasů. Na pódiu zatím zářili olomoučtí Přátelé, vynikající swigující trampské uskupení, a my jsme čekali. A Vy čekáte taky, že? Tak tedy, kdo jste tam byli, tak víte, a Vy ostatní vězte, že XIV. ročník Bystřického banja vyhrál Kelt Grass Band se 111 hlasy, druhá Alibaba 87 hlasů, třetí Falešná karta, hlasů 78. Máme z toho velkou radost, protože takhle plný autobus bychom dohromady nedali, takže tu je pár lidí, kterým se naše muzika líbí :-). Po vyhlášení vystoupili jako hlavní hosté Nezmaři, takto legenda folkové hudby. No, a po oficiálním konci - jam. To už jsme byli na cestě domů, protože pracovní noc si pomalu začínala vybírat svou daň.
Co na závěr. Jsme moc rádi, že se nám to povedlo. Do Velké Bystřice se vracíme a věříme, že i vracet se budem velmi rádi a jako domů. Jak praví titulek, vstoupili jsme podruhé do stejné řeky, ale vstoupili jsme do ní s pokorou. Nic nemáme jisté, nic nemáme předem dané. Jsme moc rádi za hlasy, které jsme obdrželi a velmi si jich vážíme. Jinak vězte, že jsme v pilné práci, Pavel se pomalu seznamuje s novým buzuki, Nanula s flétničkami, jen tak mimochodem, s výběrem i technikou radí naše Peťka, když zrovna nefilarmonuje, a chystáme se koncerty s Démairtem, v pátek 23. listopadu v Litovli a opět v pátek 21. tentokrát prosince v Oticích.Takže miláčkové - uvidíme se:-)
Váš T:-)m Ticháček
P.S. A pořád Vás máme rádi...
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.