Zas jeden rok mizí v propadlišti dějin...

Je to tak a my s tím nic nenaděláme. Pojďme tedy lehce zabilancovat. Nepíše se mi lehce, ne snad proto, že by nebylo co nebo o čem, ale včera jsme se rozloučili se starým rokem tradičně na Švýcárně a prsty ještě bolí...:-) Ale co je to proti vesmíru.

  Rok 2013 připomínal silně houpačku. Jednou nahoře, pak zas honem dolů a tak pořád. Nicméně jsme rádi, že pořád existujeme, hrajeme a máme Vás. A hráli jsme letos docela dost. Já tu nebudu rozebírat každé hraní, na našem fb profilu jsme se vždycky snažili poctivě vyvěšovat aktuální fotky i s komentářem, takže věřím, že jste byli v obraze. Za letošek zbývají obrázky z Irish pubu v Přerově a již zmíněná Švýcárna. Ale nebojte. Budou. Zmíním se o pár akcích, které pro nás byly nějak významné, stěžejní nebo nás posunuly zas o kousek dál. A zmíním se i o věcech, které se ne úplně povedly nebo nevyšly vůbec.

  Rozhodli jsme se letos znovu vstoupit na soutěžní prkna. A tak jsme se zúčastnili oblastních kol Porty i Moravského vrabce a v obou soutěžích jsme se nějakým řízením osudu dostali do finále. Zejména národní finále Porty v Řevnicích jsme si užili a těšilo nás ústní uznání ze strany známých i neznámých.Trochu nás, pravda, mrzelo, že tomu chyběla třešnička na dortu v podobě oficiální pochvaly, ale ty pohledy, když jsme nastoupili na pódium, stály za to. Rádi bychom se pokusili na tenhle úspěch navázat, a tak už koketujeme s myšlenkou, že v březnu pojedem na oblastní klání do Bludova. Finále Moravského vrabce se konalo v Karviné v rámci městských slavností a naše účast zde nezanechala vážnějších stop.Velmi jsme si užili též každé hraní ve Velké Bystřici, ať už v rámci REGI Banja, Hanáckého Nashvillu nebo jen tak, na nádvoří restaurace Varna.

  Měli jsme v úmyslu opět vyrazit do ciziny. Byla nám ústně přislíbená účast na 400. ročníku Puck Fair festivalu v Irsku a docela jsme na tu akci těšili. Nicméně se ukázalo, že ústní příslib ještě neznamená účinkování na pódiu a vzhledem k tomu, že o čtyřstý ročník mělo zájem spousta místních souborů, které měly silnější lobbing, z cesty sešlo. Na poslední chvíli nám nabídli přátelé z Tennessee, abychom jejich taneční soubor doprovodili na festivalu v Itálii, což nás velmi potěšilo. Bohužel, nabídka přišla v době, kdy jsme měli termíny už plné, a byť nás cesta velmi lákala, museli jsme odmítnout. Stejně tak jsme s krvácejím srdcem skáceli naše možné hraní na Keltské noci, kde jsme dostali nabídku celý festival uzavírat, ale bylo to opět v časové  tísni. Takovýhle nabídek přišlo více, ale na polsední chvíli je to vždycky sázka do loterie. O zahraniční angažmá nám pečují manželé Probynovi (a díky za to , kteří na příští rok už rozhodili sítě, ve kterých uvázla z kraje podzimu tučná ryba, a sice pozvánka na 10. ročník Keltského festivalu ve Vancouveru, v Kanadě, v březnu příštího roku za velmi zajímavých podmínek.V okamžiku, kdy jsme se začali těšit, přišla studená sprcha v podobě požadavku jakýchsi hudebních odborů v Kanadě, které se týkaly zjednodušeně řečeno navýšení plateb od pořadatele za zahraniční účastníky, čímž jsme rázem přestali být pro organizátory zajímavý. Moc tomu nerozumím a nechápu, ale jak jsem koupil, tak prodávám...

  Ovšem na hranici  z druhé strany jsme se podívali. Díky našemu příteli Mlokovi jsme si brnkli v polských Glucholazech na českém odpoledni v rámci místního velkého Festivalu piosenki turisticznej a věřte, že to bylo řádné brnknutí! Bylo by z naší strany nošením dříví do lesa psát o skvělé atmosféře Mezinárodního folklorního festivalu v Šumperku, opět jsme si to užili spolu se skupinou Démairt a neskromně si myslím, že jsme divákům nabídli zas trochu jiný pohled na lidovou notu. Ze Šumperka jsme si stihli odskočit na Dřevohostický folkáč - úžasné místo s géniem loci, jen těch lidí mohlo být trochu víc. Z folku se stává opravdu menšinový žánr a kromě těch opravdu velkých festivalů je návštěvnost leckde docela problém...

  Další poměrně zajímavou zkušeností pro nás bylo návázání spolupráce s TV Šlágr. Jednak to byl pro nás velmi příjemný výlet a jednak jsme si vyzkoušeli zas trochu jiný styl práce. Natočili jsme tam samostatný pořad, díky Vám si užili jednu z hitparád, ale ukázalo se, že takzvaná cílová skupina diváků touží po něčem trochu jiném. Co se týče kvality, tady jsme stran vyjadřování lehce omezeni smlouvou, ale kdo jste tuhle stanici někdy sledoval, možná tušíte, o čem bych tak asi psal...:-)

  Nemohu samozřejmě zapomenout na velmi příjemnou věc, a sice zrod našeho druhého společného dítěte - nového CD Jako vodopád. Natáčeli jsme na jaře ve Šternberku u Milana Koreného a byla to krásná práce. Samozřejmě zpětně by dnes člověk spoustu věcí udělal jinak a jistě lépe, ale teď je teď. Máme tohle děcko velmi rádi a jistě bychom mu chtěli pořidit časem sourozence.

  Nějak jsem tím rokem na přeskáčku proletěl. Pokud jsem se o někom nezmínil, je to jistě jenom proto, že ještě vydýchávám Švýcárnu, ale každopádně za kapelu děkuji všem pořadatelům, promotérům, organizátorům a vůbec lidem od kultury, se kterými jsme přišli za ten rok do styku. Co se nás týče, my jsme pořád stejní, jen o nějaké to deko starší. Stále máme chuť hrát a bavit Vás, nějak moc neřešíme, co na to odborná ústa, no však nás znáte. Pevně věříme, že se s drtivou většinou z Vás budeme setkávat i napřesrok v dobré pohodě, navzdory okolnostem objektivním a státotvorným, že kultura v této zemi nezajde na úbytě, neboť  když mlčí můzy, mluví víte kdo,že. Posílám pozdrav a poděkování všem svým spoluhráčům, na prvním místě pak své ženě, kterou závěr roku nezastihl v nejlepší zdravotní pohodě (i díky tomu nám to s těmi fotkami trvá tak dlouho, neb já jsem spíše  hlásná trouba, ani ne tak hlásná) a varuji Vás: Miláčkové, na příští rok se na Vás chystáme, leštíme výstroj a výzbroj a máte se na co těšit.Tak ať je k nám ten nový rok vstřícnější, než ten který právě končí a ať se máme RÁDI:-)

Jménem celého souboru v úctě zcela Váš

T:-)m Ticháček