Milé Keltstvo,
končí nám rok, který je rozhodně k zapamatování. Alespoň pro nás. Tak mi dovolte, abych se maličko poohlédl za tím, co se stalo a jak to bylo. Pokusím se na nic podstatného nezapomenout.
Hm..., jak to vlastně začalo. Ten rok nevypadal, že bude nějak výjimečný. Samozřejmě jsme s Alenkou věděli, co nás čeká v červnu za radost, a řeči o tom, jak nám všem bude hůř a hůř jsme nějak nevnímali, ale s muzikou to bylo tak nějak na levačku. Alča si občas odskočila k Šumperskému Zbořci na záskok, moje kapela spíše přežívala, protože tam byly též přírůstky v rodinách, a celkově to za moc nestálo. Stýskalo se nám po společném hraní na jednom pódiu nebo prostě jen po pravidelném hraní. A to až tak, že jsem si dal na jaře inzerát na bluegrassový server, jestli někdo nehledá basistu z Litovle. Ozvala se mi jedna kapela z České Třebové, a stejně to nedopadlo.
Ale věci už se mezitím dávaly do pohybu, a aniž jsme to tušili, osud nás pomalu stavěl na start hodně divokého závodu. Přes své účinkování ve Zbořci a kontakty s kapelou Hubertus dostala má vzácná paní (co se má:-)), nabídku od kapelníka jakéhosi souboru jménem Keltgrass band. Dokonce mu prý ani nevadilo, že je v šestém měsíci těhotenství. Kdo je ten šílenec, ptali jsme se. Jméno nám na poprvé nic neřeklo, až mne trklo jméno jeho minulé kapely - neboť Bluegrass Nova patřila k mému hudebnímu zrání, a třeba Yelow River s českým textem mám doteď velmi rád. To prosím nešplhám. Ale zpět k věci. Dohodli jsme schůzku, protože Alča chtěla, abych byl u toho - za což jí dodatečně děkuju, a on přišel. Veliký vlasatý vousatý chlap, kterého byl hned náš 3+1 plný, začal rozvíjet své plány. Byli jsme lehce v šoku, protože ten člověk měl vizi, cíl a prostě věděl, co chce. Něco nám pustil, řekl, jak se věci mají, a trochu jsme společně zahráli. Mně se to docela líbilo, neboť i já mám v podstatě bg kořeny a keltská muzika patří ke kořenům těchto kořenů:-). Jenže on tehdy hledal jen houslistku...
Ovšem naše kombinace ho zaujala. Snad jsme si tehdy padli trošku do noty a Peťa začal přemýšlet, jak do souboru zakomponovat maželský pár, protože Keltgrass basistku měl. Já jsem do toho dojížděl z Litovle do Ostravy stran zvyšování kvalifikace, a tak jsem spíše na dálku sledoval, jak se celá věc vyřešila. Ukázalo se, že když se ruka k ruce vine a lidi se chtějí dohodnout, tak se dohodnou. Janča, původní basistka, se vrátila k houslím a společně s Alčou vytvořily houslovou sekci, navíc plánovala a plánuje niněru (těšte se, lidičky), no a já se postavil k base. A byl šťastnej, jak blecha. Do té doby, než mi Peťa ukázal SMYČEC. Mně, který tvrdil, že šmytcem hrajou jen srabi, co si nechtějí obrousit prsty! Ale kapelník nepolevil, a když jsem slyšel, jak to zní, musel jsem mu dát, byť se zaťatými zuby, za pravdu. A tak jsem se v pětačtyřiceti začal znovu učit a přátelé, bylo to velmi poetické.Chvíli trvalo, než jsme k sobě s tou věcí našli cestu, vrčeli jsme na sebe, dělali si naschvály a pak jsme si jednoho padli do náruče.. A dnes? Za spolupráce kapelníka vytvářím nový, keltský styl hry smyčcem na basu.
A soubor se dále profiloval. Peťa sehnal mladého nadějného kytaristu Honzu z Krnova, který slyšel na jeho vizi téhle muziky a byl ochoten jít do něčeho nového, a my jsme se pomalu seznamovali s ostatními členy. S bubenicí a Peťovou partnerkou Alenkou z Opavy, s Jirkou z Břidličné, který si osedlal akordeon, s ostravskou flétnistkou Peťkou, no a samozřejmě Janča z Uničova, která s námi ponejvíce zkoušela. Sehrávali jsme se, zkoušeli a chystali se na první vystoupení. To nám lehce překazila naše dcera, která hrozila, že by se mohla podívat na svět dříve, než by bylo záhodno, takže jsme si museli na první veřejné vystoupení ještě chvíli počkat. Přišla na svět v červnu, těsně po půlnoci, coby Blíženeček a od toho okamžiku nám dělá jen radost. No a pak přišlo to opravdu prví vystoupení - na festivalu v Dlouhé Loučce u Uničova.Verunka měla sedm týdnů, ale měli jsme hlídání, takže to šlo. Na to, že jsme se všichni dohromay viděli defacto jednou, to byl docela úspěch, aspoň to tak vypadalo, ha ha. No, přátelé, to byl ten okamžik, který odstartoval ten závod na dlouhou trať. Neboť následovaly další hraní, seznámení se s domovskou základnou souboru ve Stránském, kde nás i s malou přijali naprosto úžasně. Pamatujete, jak jste místo potlesku dělali pššššt, abyste nevzbudili Verunku v šátku? Nechtěl bych na někoho zapomenout - Břidličná, Sosnová, poznávali jsme Moravu, sehrávali se, poznávali se navzájem. Vrcholem téhle etapy bylo pro nás účinkování na Mezinárodním folklórním festivalu v Šumperku, čtyřdenní akci, která nás naprosto pohltila. Svým způsobem to byla od nás drzost, měli jsme za sebou vlastně pár vystoupení, ale šli jsme do toho a myslím, že jsme si ostudu neudělali. Ocenění poroty festivalu mluví za vše. To už jsme věděli, že asi jdem správnou cestou a že Peťova vize pomalu dochází naplnění. A jedeme dál, přátelé, neboť vězte, že po zbytek roku jsme upevňovali "dobyté" pozice a rok zakončili dvěma, myslím, velmi povedenými hraními v Opavě, kde jsme ukázali, že naše keltgrassová muzika snese srovnání jak s tradičním bluegrassem, tak i s Nezmařím folkem. Do toho samozřejmě ještě hraní k poslechu i tanci skoro po celé Severní Moravě, úžasné kapelní víkendy a vytváření osobních pout uvnitř kapely. Mám už v muzice trošku něco za sebou a můžu říct, že jsem jenom zíral a stále zírám, jak si tahle parta sedla a táhne za jeden provaz. Sem tam nějaká krizička, v osmi lidech je to normální, ale psi štěkají a karavana atd. Díky Honzovi máme velmi pěkné internetové stránky, na kterých právě jste, pohybujem se na fenoménu jménem Facebook a Keltgrass band si najdete na You Tube. Prostě žijem. Obrovský dík patří určitě celému "klanu" Kudlových, za jejichž úžasnou podporu jsme všichni vděční. Vždycky se u nich cítíme jako doma a díky paní Toničce máme celou svoji činnost výtečně zadokoumentovanou. Pevně veřím, že naše vztahy se budou jen a jen rozvíjet.
To jsme se dostali k děkování. Tak tedy: Děkujem, že jste nás vzali i s naší princeznou, neboť chápem, že to je určité omezení a jsme šťastní, že pro nás máte pochopení. Děkujem za zázemí, které pro ni máme, že to můžem díky tomu (hlavně Alča), v klidu odehrát. My jsme si ten rok opravdu užili a jsme za to vděční. Zatímco svět řešil své problémy, proplouvali jsme s muzikou a užívali každičkou chvilku. Přátelé, máme do příštího roku dobře nakročeno a věřím, že to potvrdíme. Teď to budem mít o dost těžší, už se o nás trošku ví a budem muset obhajovat. Ale s touhle bandou z toho nemám strach. Doufám, že nám všem bude sloužit zdraví, že na mne zaměstnavatel bude dál tak hodný (řeknu Vám, dělat strojvedoucího tzv. letmo, mít čerstvé dítě a hrát v KGB je občas trochu náročné:-)) a že se v novém roce budeme společně setkávat co nejvíce.To platí pro Vás milí spoluhráči, i pro Vás milí příznivci.
Byl to dobrý rok. Pokud to tak cítíte taky, jsme moc rádi. Loučíme s Vámi pro letošek, přejem Vám pro příští rok jen to dobré a hlavně - díky, že jste a že jsme se potkali.Mějte se moc a moc a pamatujte, že za hranice všedních dnů se dostanete možná s Čedokem, ale určitě s kapelou jménem Keltgras band!!!!!
T:-)m, Alča a Verunka
