Naše milá, převážně keltská veřejnosti :-),
čas už ukrojil z nového roku malý krajíček, tak mi to nedá, abych se s Vámi zas nepodělil o dojmy z toho, co se u ná děje nového, případně zareagoval na podněty starší.
Tak tedy: O minulém víkendu se naše kulturní úderka sešla v Karlově na kapelní zkoušce. Nahlášení jsme byli všichni k Alče na chatičku, takže se dalo čekat, že by se nějaká práce mohla udělat. Měl jsem trochu strach z cesty, sněhu je dost, mrzlo též slušně, inu leden, že, ale největším problémem se ukázalo vyjet v Litovli z parkoviště. Ale úspěšně jsme přeskákali zmrzlou sněhovou kupu a po suchých silnicích dojeli až do Malé Morávky. Do Karlova už to bylo trochu po ledu, ale těch pár doklouznutí už jsme zmákli my i Tátoš. Peťa už čekal na parkovišti, pomohl s věcmi a byli jsme, hm, no, doma ne, ale silně to tam domov připomínalo. Prostě, byli jsme tam, kde to známe, a mezi lidmi, které máme rádi. Velká Alenka nás pak dokonale odrovnala, když nás po návratu ze sjezdovky pozvala ke stolu, na němž se skvěla kachna, knedlíček, zelíčko, pivínko, prostě tradiční keltský oběd. Mastní jsme byli až za ušima.
Ale dost o logistice. Sešli jsme se vskutku všichni, dokonce nás bylo víc, protože Janča dorazila i s niněrou!!!! Přátelé, popracovali jsme, to nám můžete věřit. Protože letošní rok vypadá být ve znamení soutěží nebo aspoň jeho část, pilovali jsme základ soutěžního repertoáru. Vokály, dynamiku, sehranost, takové ty prkotiny, a pak i detaily, vychytávky, které kolikrát divák ani nepostřehne, ale nám dělají radost. Jestli nás nezaříznou zvukaři, mají se návštěvníci, porotci, kritici, fan klub i han klub na co těšit:-o. Jako motivace a palivo nám sloužilo různé zkapalněné ovoce, no po čase to opět Ticháček lehce přeťáp, ale žije, a ani jsme se nenadáli a byl tu večer. Odebrali jsme se ke Kudlom do penzionu, abychom zhlédli na velké obrazovce nějaké instruktážní materiály - irské tance i bg klasiku (ňam ňam), no a kolem půlnoci jsme zavírali. Tož, pěkné to bylo.
V neděli dopoledne ještě chvilku pohrát, pak najíst, sbalit a směr domů. Moc se to povedlo. A když chudák Peťka litovala, že má na jaro náročný program v domovském orchestru a nestihne s námi všechna hraní, věděli jsme, že to myslí opravdu. Ale my si na ni počkáme, protože se vyplatí mít v souboru dva, až tři lidi, kteří byli v minulém životě Kelty...
Miláčkové, v pátek se na Vás těšíme ve Stránském, doufáme, že počasí dovolí, a nebo v sobotu na Antonii. Máme Vás rádi, mějte nás taky rádi a pamatujte - auta stojí, vlaky jedou a Keltgrass Band hraje furt:-)
Ahóóój T. T.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.