Přátelé kolegové Kelti,
hned na začátku si můžem říct, máme to za sebou a DALI JSME TO! Byl to velmi náročný víkend se spoustou kilometrů za volantem v náročném terénu, hromada tónů, ale povedlo se :-).
Začátkem týdne se ještě zdálo, že zima se ještě krčí v koutku. Sice přimrzlo, ale bylo sucho a bylo to stran cestování docela nadějné. Načež ve středu začly padat ty bílé věci, co z nich mají děti a silničáři takovou radost. Naštěstí mrznout nepřestalo, takže náledí se nekonalo, v pátek jsem si odvezl své vlaky, honem domů, sbalit holky, nástroje a vzhůru do Raduně u Opavy, z Litovle cca 85 km. Jelo se po slušné silnici, a tak jsme dorazili pořádku, i když lehce osněženi. Čekala na nás nejen kapela, jako obvykle nažhavená, ale i tatér, který nás upravil na tvářích lehkým keltským motivem.Verunka měla krásné zázemí, a tak jsme se do toho mohli pustit. Žádné improvizace, byli jsme komplet, tak hurá na ně! Návštěva byla slabší, neboť naše vystoupení bylo spojené s ochutnávkami irské, tedy keltské kuchyně a někomu se holt zdálo vstupné zbytečně vysoké. Ovšem za svou hřivnu dostali příchozí vydatnou nabídku, co se týče jídla i muziky. Kromě Irské pradleny se nám dařilo, mandolka s buzuki si na sebe ještě musí zvyknout, ale bude to, nebojte. Bylo to velmi příjemné a lidi tentokrát opravdu poslouchali. Vedení podniku má zájem i nadále, tak uvidíme. Prostředí je to pěkné, hrálo se dobře a pro nás i luxus pro malou.
Přespali jsme u Alči v Opavě, výborný nápad, a v sobotu ráno přesun do Karlova pod Pradědem. Mrzlo, jen praštělo, a po nočním sněžení byl na silnici sníh. A čím výš, tím víc. Nicméně náš miláček vše zvládal excelentně a vezl nás velmi statečně. Na chatě v Karlově jsme se aklimatizovali a zatímco já jsem si zajel zavzpomínat do Letohradu na staré časy (jen něco přes dvě stě kilometrů tam a zpět, přes Skřítek a Suchý vrch v zimě a na sněhu), zbytek souboru zhlédl záznam z Opavy, hádejte, kdo se líbil nejvíce, a pak se přesunul do hospůdky Ve srubu na večerní hraní. To dorazila i Peťka, která bojovala s baterkou u auta, ale jako správná keltská bojovnice zvítězila, no a nakonec i já se svými kluky. Hraní se opět povedlo, premiéru mělo Mezi horami a s buzuki a dvěma bubny to je vrcholná keltská mystika. Jen zázemí pro Verunku zde bylo slabší a méně ochotná byla v tomto směru i část personálu. No...V mrazu jsme se přesunuli zpět na chatu, kde jsme v družné zábavě při jabkovici a medovině, vydrželi někteří cca do půl páté do rána. Kapelník z nás měl radost, my jsme měli radost, jak se nám to všechno povedlo.
V neděli dopoledne jsme se,coby rodina, přesunuli do Sudkova, čili dalších nějakých šedesát kilo, navíc opět nasněžilo a jelo se docela protivně. Ale bylo to bez ztráty květinky i glancu :-). Odpoledne nás pak čekalo vystoupení na vánočním zpívání souboru Markovice v Postřelmově, který je nerozbornými pouty spojen s manžely Drtilovými - tedy dušemi Mezinárodního folklórního festivalu v Šumperku. Nacvičili jsme pro tuto příležitost tři koledy, tedy pokud se dá říkat nácvik cca patnácti minutám v předsálí. Ale měli jsme nástřel (tedy někteří) ze sobotní zkoušky. Výsledek byl snad povedený a lidem jsme se líbili. V soukromí jsme pak zahráli pro pořadatele, kteří se předvedli jako vynikající hostitelé. Rádi bychom zůstali i déle, ale naše princezna byla proti. Ale však jsme se neviděli naposledy, navíc jsme navázali další, snad užitečné kontakty.
Takže milí přátelé, sami vidíte, že víkend byl opravdu lehce hektický. Když jsem vylézal dnes v poledne z auta, měl jsem od pátka natočeno přes pět set kilometrů. Kapelníka čekala ještě v neděli do noci administrativa kolem opeřenců, takže si taky užil svoje, ale to už je asi náš úděl.
Miláčci, všichni se uvidíme na Štěpána ve Stránském. A Vy milí příznivci, kdo můžete, přijeďte, bude to naše poslední letošní hraní a chceme si to s Vámi užít.
Tož se mějte krásně, ať Vám Ježíšek pěkně naježí a pamatujte: Keltem jednou, Keltem navždy :-)
Tak pravil Ticháček
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.