O sobotě z říše snů

Milí pravidelní Keltové i Vy, kteří jste klikli náhodou,

jaro se nám rozběhlo naplno, měsíc lásky (snad), zdárně pokračuje a k tomu se rozjíždí sezóna hraní, festivalů a vůbec produkcí veřejných.Po velmi vypráskaném víkendu nás čekalo vystoupení na Zahradní slavnosti v Krnově, určené převážně dětem.V tomto městě jsme ještě nehráli, takže těšení, jen jsem měl trochu obavy, že se jede přes Bruntál:-)

V sobotu před polednem jsme vyrazili ze Sudkova tentokrát v koloně s Jančou.Ta jela posílena o obě dcery a nám vezla pro Verunku paní Janu na hlídání.Basu jsme ječtě strčili k ní, takže jsme mohli drandit.Cesta uběhla bez většího vzrušení.Alča si zkusila řídit na delší vzdálenost a poté, co jsme se vymotali ze serpentin mezi Malínem a Rýmařovem, byli jsme na silnici "vyšší kvality".Od Rýmařova se ale obloha začala kabonit a do Krnova jsme dojeli za sem tam kapek.Nastala tudíž otázka, kde vlastně budem hrát.Pořadatelé vše nachystali na ven, ale počasí na to nevypadalo, pršelo čím dál víc.Z kapely jsme dojeli první, takže jsme se rozkoukávali, našli cukrárnu a potkali Peťku!Nezapomněla a přijela.Takže jsme dali opulentní kávu a řeč.To už dorazili i ostatní a protože v tu chvíli lilo a i hrom se ozval, nastěhovali jsme věci do sálu v Dětském domě, který mají v Krnově původně z domu Střeleckého a který leží vlastně na zahradě, kde se celá akce původně měla konat.Přátelé, sál nádherný.Jak opticky, tak akusticky, navíc dětský koutek v místě, takže Verunka a holky mohli řádit.(A řádily...).My jsme se nachystali a ...Problém byl zřejmě v tom, že pořadatelé nezdůraznili dostatečně, že hrajem v sále a lidé se scházeli postupně a první půlka byla spíše tristní.Vzhledem ke změně situace jsme museli upravit program, vyřadit většinu pauz a hrát spíše koncertně.Ale hraní nám šlo, mě se pěkně mluvilo a až na poloprázdný sál to bylo dobré.Ale lidi nebyli moc ani dole v zahradě, kde střídavě pršelo.Leč posléze přestalo a lidí lehce přibylo.Udělali jsme přestávku hlavně kvůli Verunce, přebalit, nakrmit a šli se kouknout ven.Hasiči zrovna předváděli ukázku záchrany osob z havarovaného auta, zajímavé, ale nás spíš zajímalo, jestli přijdou po přestávce lidi.No přišli.Nebylo jich tolik, jak bychom si představovali, ale víc než před pauzou.My jsme si to hraní celkem užívali a povedlo se nám myslím docela slušně udělat atmosféru.Jančina Peťka tančila, až se z ní kouřilo, zařadili jsme nějaké novinky a zjistili, kde nás u nich tlačí bota a dohráli se ctí.My jsme svou práci odvedli dobře, holt, improvizace nebyla silnou stránkou pořadatelů.Příště.Lidem, kteří se zúčastnili, se naše vystoupení líbilo, po koncertě nás odchytávali při stěhování aparátu a děkovali.To potěší.Takže pobalit, naložit, rozloučit se a hurá domů.U Rýmařova se náš miláček rozhodl, že odhodí výfuk, takže byly trošku problémy, ale nic s čím bychom se nepoprali.No.Ještě že hrajem v černém, nebyla vidět špína ze silnice.Ale autíčko už je v servisu a snad bude do soboty v pořádku.Hrajem na Mírově v amfiteátru na folk - country festivalu a třeba přijdou i lidi...:-)

Nakonec to nebylo špatné hraní.Získali jsme v Krnově nějaké kontakty a budem sledovat, jestli je zužitkujem.A samozřejmě velký dík za hlídání Verunky.

Tož Kelté, mějte se jarně a zachovejte nám přízeň.Neboť teprve s KGB je jaro jaxepatří.S tímto konstatováním se s Vámi loučí lidový vypravěč

T:-)m Ticháček

Čarodějnice, 1. máj a Keltský šraml, part 2

Tak tedy,

rozloučili jsme se v Karlově za Filipojakubské noci, těsně před Prvním májem.Byla noc krásná májová, ale mě se spalo mizerně, viz výše.

A bylo ráno.Pršelo, je se lilo a my jsme se báli, že plánovaný prvomájový průvod dopadne bledě.Ale počasí dostalo rozum a my jsme vyrazili na shromaždiště.Tady bylo přátelé živo.Člověk až žasnul, co vše bylo lze nalézti z minulé éry.Z tlampačů zněly nesmiřitelné třídní písně, jejichž text se mi vybavoval až se zrůdnou přesností.Dělníci si podávali ruce s rolníky a bývalí mocipáni by zbledli závistí, jak se dá taková akce vyšperkovat.Verunka dostala mávátko a byla v sedmém nebi, my s velkou Alčou jsme se ozdobili tričky KGB - Still Watching You - dárek od Mika Probyna.Apropos, Mike.Objevili se i s Janou též v kostýmech a kombinace Australské a Maďarské vlajky, to člověk nevymyslí.Protože naše Princezna měla čas na spaní, samotný průvod se uskutečnil bez nás - podrobnosti na YouTube, ale prý to bylo veliké.Jen doufám, že nezapomeneme, že s Timurem a jeho partou nebyla vždycky jen sranda...

Odpoledne zkouška.Přátelé, pokud nám snad někdo závidí, že hrajem, že máme ( relativně ) úspěch a je o nás v regionu zájem, nechal bych ho absolvovat jednu velkou zkoušku s celou kapelou.Jirka dorazil ve svém imperialistickém BMW.My zástupci proletariátu jsme zcela nemarxisticky záviděli, než jsme při bližším pohledu zjistili, že vůz kolem prahů podezřele prokvétá:-).Cca 4 hodiny práce, instrumentace, vokály, celkové aranže, do tho administrativa, termíny, na bylo toho dost.Na konci jsem toho měl plný kecky, krk se hlásil a já se těšil, že si odpočinu na hraní u Kudlů při spíkrování na mikrofon.Jirkovi jsme naložili buržoazní auto, aby věděl zač je toho loket, skoro se tam nevešel chudák a vyrazili k Antonii, jež byla ještě od rána vyzdobena vlajkami spřátelených států.

Ze začátku to vypadalo, že budem hrát přesilovku.Už jsem si lebedil, že si krček odpočine, načež se do podkroví nahrnul dav a bylo to.Začátek proběhl ve znamení gratulace k narozeninám Mika a vypadal docela dojatě, tak se nám to snad povedlo.Hrálo se nám líp, než včera, už jsme byli rozhýbaní.Jen malá Alča cedila kletby skrz zuby, protože v tom zůstala coby sólistka s Jirkou sama.Nicméně, nic nemělo být jako obvykle.Po první sérii si Honza začal stěžovat na nízký tlak a to tak, že si musel lehnout a ani láhev šampáňa od Mika ho nerozveselila.Nás naopak ano.Situace se komplikovala.Následujících pár věcí s námi Honzík odehrál vsedě, ale pak už signalizoval, že dál to nepůjde.Přítomní zástupci medicinského stavu, profesiinálově i amatéři s tím souhlasili, protože Honzův stav se zhoršoval velmi rapidně.Byl odeslán do královských ložnic a my jsme zůstali coby torzo.A zde se přátelé ukázala síla KGB, neboť ani taková rána osudu nás nezlomila a nedonutila vystoupení ukončit.Kampak na nás s chorobou!Vytvořili jsme těleso zvané 1. Keltský šraml, kde Peťa hrál kytaru a využili služeb hostujících brněnských houslistů Josého a Doktora - kovaných folkloristů.A pak se děly věci.Vzali jsme to od Bacha po Vlacha, začali Dvěma kováři ve městě a končili Kaťušou (!).A lidem se to líbilo!Lidi řvali nadšením.Nechtěli nás pustit.Jý¨á už jsem krk necítil, neboť jsem mluvil i zpíval, ale uhráli jsme je a i na přídavky došlo.Pak už jsme odpadli, ptomítalo se video z průvodu a my se odebrali spát.Ráno bolest kupodivu ustoupila, tímto děkuji všem, kdo se podíleli na jejím potlačení, takže sbalit, vyzvednout u Kudlů nástroje, spolu s kontreolou bledého Honzy - nebojte se fanynky, bude v pořádku a domů.

Víkend to byl skutečně náročný,ale úspěšný.Ukázali jsme, že nám to hraje i velkém oslabení a máme nazkoušeno, joj!Takže moji milí, já jedu do Krnova na slavnost, kde snad budem hrát komplet, protože jestli to dopadlo, tak Peťka přiletěla z horoucích pekel, a Vy se nás těšte.

Ahoj, ahoj, ahoj

Za zábavní výbor T:-)

Lidé choďte ( na KGB )

Čarodějnice, 1. máj a Keltský šraml

Milá Keltská pospolitosti,

tak jsme uvítali květen, máj, měsíc lásky, plození, rašení, olisťování se atp.Protože Keltové v tento čas slaví Beltine, jeden ze svých nejvýznamějších svátků, i KGB se chystal, aby nezůstal pozadu.Slavili jsme skromně, mezi svými ve Stránském, pro které to měla být premiéra Filipojakubské vatry.

Leč týden nezčal nejlépe, neboť se o mne otřel bacil a do krku se mi dostali permoníci s motorovou pilou a smirkovým papírem.Pro spíkra závada celkem fatální.Nasadil jsem léčbu a vyjeli jsme jarním podvečerem.Chtěli jsme se sejít o chvíli dříve, abychom ještě vyzkoušeli pučící kousky, ale nepovedlo se úplně.Nakonec jsme se do kupy dali, něco jsme zahráli a již se valili hosté.No, valili, nějak se nám to letos nemůže úplně rozjet a tak i tentokrát zbylo pár volných míst.Snad příště.Popřáli jsme Janče k jejím ( tradičním ) pětadvacátým narozeninám, uložili Verunku, která překvapivě hned zabrala a vrhli se do víru večera.Máme nový zvukový set a tak jsme opět zkoušeli a ti, co tomu rozumí, byli nadšeni.Zahráli jsme řezbáři Smékalovi, shodou okolností zpívala Janča a tak jeden oslavenec zpíval druhému.Na výkonu bylo znát lehké nesoustředění a taky to, že pod přívalem nových pecek se občas ztratil text věcí zavedených.Chlapi, kurňa...

Nakonec všichni uvítali, když jsme se přesunuli na zahradu a po krásném proslovu pana starosty a hostinského v jedné osobě, vzplála naše hranice.Na řadu přišly buřty a volná zábava, zahrál si, kdo měl ruce a nohy.Mně krutě bolelo v krku, ale snažil jsem se.Peťka v Koreji musela škytat, neboť i na ni jsme si vzpomněli.Začal hrozit déšť a oblohu v dálce křižovaly blesky, takže jsme se v klidu a míru rozešli a už v dešti vyrazili do Karlova.

Miláčkové, protože nejsu pánem svého času, vězte, že dnešní plky budou na pokračování.Vyrážím do víru svatebního veselí a kdo si počká, ten se dočká vyprávění o oslavě Prvního máje a dalších zhůvěřilostech, které s e tento víkend udály.

Tak tedy zatím: Buď Kelt!

O jarní Raduňce

Nazdar,

tak jsem zase tady s várkou nových a někdy i čerstvých infoprmací, co nového u KGB.Tak tedy: jako první číslo, vězte, že pilně cvičíme nové věci a chystáme se na Vás milí příznivci.Blíží se jak Keltské slavnosti, tak např. festival v Šumperku a další akce.Zapojujeme niněru a čekáme netrpělivě, až se Péťa popasuje s dudama.Má toho hodně chudák holka, navíc nám na deset dní zmizí s fildou do Koreje, teda, jestli to poletí.Ale v pátek v Raduni s námi byla a bylo to veliké.

Konečně jaro, chtělo se zavolat před cestou, která proběhla v pohodě a v této sezóně naposledy na zimních:-).Raduňka plná, inu ochutnávka Toskánské kuchyně, včetně vín, i když lidi tvrdili, že hlavně kvůli nám.Poprvé jsme rozbalili nový zvukový set a vypadá to, že to půjde.Museli jsme se obejít bez Janči, která se vracela z Prahy a bohužel nestíhala, tudíž i bez Níni a vokálku.No, poprali jsme se s tím statečně, stejně jako se rve Janča se životem...

No ale zpět k vážné práci.Degustace se asi povedla, lidi měli mastné huby a svítily jim očička.My jsme k tomu přispěli svoji hřivnou a myslím, že jsme se mezi těmi delikatesami neztratili.Dokonce i na taneček došlo.A také na jedno zajímavé neplánované setkání.Celou produkci nás pozorně sledoval občan v kabátě, který svým vzezřením budil dojem, že je na celé akci omylem a patří spíše mezi dolních deset tisíc.Omyl!Nakonec se z něho vyklubal čistokrevný Ir, kterému se naše produkce velmi líbila a s chutí si s námi o této pohovořil, hlavě tedy s velkou Alčou.Předvedl pár tanečních kroků, pochválil kapelníka, jak také jinak a navázali jsme kontakt.Uvidíme...Závěr večera byl ve znamení grupendance a asi jsme měli úspěch.Hostinský tvrdil, že by prodal dva večery s námi po sobě.No, rýsuje se to tam pěkně.Na to, jak jsem na to koukal ze začátku skrz prsty ( je to daleko, nebylo moc lidí atd ), se z toho stává docela prestižní hraní.A nemusí se zrovna degustovat.Na příště prý nám chystají větší prostor, tak jsem zvědav.My jim za to zahrajem třeba některou z nových věcí, které jsme teď jen tak nastřelili.No a jinak pilně pracujem, přátelé, já Vám to nechci prozrazovat dopředu, to jsou věci, jak z ostrovů, tak odtud, máme se společně na co těšit.A na to se napijeme.

Tak ať slouží a pamatujte:

nejen když je středa, Keltgrassu je třeba:-)

Ticháček

Co všechno se stalo, když jsem se učil

Přátelé, kamarádi,

jak jsem slíbil, jsem opět zde, maje po zkouškách, které mi zabíraly téměř všechen čas minulý. Teď už je dobře, ale byly to nervy. Ale zpět k vážné práci.

Dlužím Vám několik povídání o tom, jak  a kde jsme si zahráli koncem měsíce března.

20. března jsme se zúčastnili postupové multižánrové soutěže kapel ve Šterberku. Upřímně řečeno, dodnes mám z téhle akce smíšené pocity. V pátek před hraním jsem ještě absolvoval "výživnou" noční, přijel jsem domů na poslední chvíli, nedařilo se nám s balením a Verunka dlouho spala, prostě jsme přijeli s asi 20minutovým zpožděním na plánovanou zvukovou zkoušku. V sále místního kina byl ale pouze kapelník a velmi sympatická paní kulturní ředitelka. Tím v podstatě začal řetězec na sebe navazujících absurdních příhod tohoto dne. Celé kino jsme měli pro sebe, což nejvíce ocenila právě malá, která se tím stala paní předsálí. Časem se začali trousit muzikanti z dalších kapel a taky se objevil zvukař se svými pomocníky. Ze strany města byla jinak akce připravená na jedničku. Viděli jsme plakáty, místní kino je velice příjemné, sál tak akorát, bohaté občerstvení bylo zajištěno, jenom místní si nějak nevšimli, že se u nich něco děje. Přestože venku korzovali zástupci místí mládeže, dovnitř si jich našlo cestu jen pár. A tak kapely hrály těžkou přesilovku. Mně osobně to přišlo velice líto, třeba právě kvůli lidem, kteří se o nás dobře starali a určitě by našli lepší možnosti, jak strávit sobotní odpoledne. Ale nešť. Neskutečné zážitky pokračovaly. Ze tří zúčastněných kapel si zvukař nechal naše nazvučení až na konec, neboť jsme měli celý program zahajovat. Ještě v týdnu se bavil s Peťou o našich požadavcích na aparát, co se týče zvuku, a zdálo se, že v tomto směru nebude problém. Jenže ouha. Hned na začátku zjistil, že několik zásadních komponetů nechal doma. Tvrdil, že zapomněl. Začal doslova "drátovat", aby byl alespoň nějaký zvuk, ale záhy bylo jasné, že by se jednalo o příliš velkou improvizaci. Proto jsme se rozhodli celý set odehrát "na hubu". V našem případě to problém nebyl, navíc sál kina má velmi dobrou akustiku. Ale celé mi to přišlo takové zvláštní. Stát se může cokoliv, nikdo nejsme neomylní a splést se může i zvukař, navíc předseda poroty. Z principu mi to však přijde docela nešťastné. Vystoupení jsme odehráli se ctí, jak je ostatně naším zvykem, a všem cca 10 divákům jsme se i líbili. Pak už jsme si jen poslechli vystoupení zbylých dvou kapel a počkali si na hodnocení poroty. Tentokrát jsme se neumístili, ale asi nás to ani nepřekvapilo. Po tom všem, co jsme si v tu sobotu užili, už jsme byli v tomto směru lehce otupělí. Takže jediným vítězem byla naše Verunka, která šla v předsálí z ruky do ruky, a tak veliký děcák ještě neměla a nejspíš už ani mít nebude.

Náladu jsme si chtěli spravit příští pátek ve Stránském. Věděli jsme, že tam hrajeme pro svoje, a protože minulý měsíc byla slabá účast kvůli počasí, těšili jsme se, že tentokrát to bude lepší. Návštěvnost byla rozhodně lepší, nicméně zařádil bacil, i pan hostinský vystupoval s horečkou a se sebezapřením. Ale hrálo se! Jančina níňa se stává nezastupitelnou součástí souboru, takže jsme ji mohli prodat už v několika skladbách, a v zásadě se naše tvorba posunula zase někam dál. Škoda, že jsme hráli bez Peťky, kterou zlá filharmonie opět nepustila. Kvůli marodům jsme končili dřív, a poté, co Peťa s Jančou předvedli "veselý" výstup s autem, které uvázlo v bahně na louce, jsme pokračovali do Karlova.

A v Karlově, přátelé, se děly věci. Protože Šterberkem skončila naše soutěžní šňůra, začali jsme pracovat na dalším repertoáru, především směrem k Mezinárodnímu folklornímu festivalu v Šumperku. A miláčkové, máte se na co těšit. Jestli se to všechno povede, zbubnujem Vás do trenýrek. Navečer se objevila i Peťka, naopak já jsem pracoval někde jinde, takže Janča si k houslím a niněře přibrala ještě basu. Ale prý slavila velký úspěch. Jediným stínem na jinak pohodovém vystoupení bylo málo lidí. Ale i na tom se pracuje. To je tedy krátký raport o našich koncobřeznových aktivitách.

Včera jsme se pak, ti, co mohli, zúčastnili na Ostravské univerzitě absolventského koncertu naší flétnistky Petry Olajcové. Cesta do Ostravy byla zejména pro některé poněkud dobrodružná, ale stálo to za to. V Peťčině téměř mistrovském podání jsme slyšeli hudbu od vrcholného baroka až po současnost. A navíc jí to moc slušelo :-)Na Bitvu o New Orleans nedošlo, ale to si vynahradíme už zítra, kdy nás čeká další Raduňka. Mimo to pilně zkoušíme a chystáme se na další akce. A když se tak podívám do kalendáře, tak jich je rozhodně větší než malé množství. Lidičky, Kelťáčci, držte nám palce, případně celé pěsti, ať se z toho nezblázníme. Odměnou Vám budou naše nové kousky.

S pozdravem Keltům zdar a Keltgrassu zvlášť se loučí rukou společnou a nerozdílnou (u některých bohužel) všichni Ticháčci

PS. Jani, díky za sms, ať Vám to v Praze dobře dopadne. :-)

Jak mne tlačí čas

   Milí Kelťáčci,

  vím, že Vám dlužím zbytek zpráv o našich akcích v březnu - Šternberk, Stránské, Karlov, teda, pokud to někdo čtete.Musím se Vám omluvit, neboť na mne čekají nějaké profesní zkoušky.Protože jsou pro mne dost důležité, snažím se věnovat volný čas učení a veškeré ostatní aktivity jsem prozatím odsunul.Nový blog bude tedy co nejdřív po třináctém, do té doby se z toho možná zblázním nebo zvítězím.Držte mi palce a já jdu studovat rozdíl mezi stejnosměrným a střídavým hlavním vypínačem na lokomotivě.Že nevíte co to je?No, nejste sami, HO HO.

                                                           Nestíhající Ticháček

Prkna, která znamenají REGIon

  Milí kolegové, fanoušci, náhodní návštěvníci atd.,

 tak jsme si to včera opravdu užili. Ve Velké Bystřici u Olomouce se konal další ročník REGI banja, odkud postupují první tři kapely dle vůle diváků na podzimní "velké" Bystřické banjo. No a KGB byl u toho. Po minulém týdnu jsme se chtěli ukázat a taky dokázat, že cena diváků na Portě nebyla náhodná. Každá kapela se měla možnost představit na ploše pěti písniček a my navíc, jako poslední,  jsme měli vyplnit čas během sčítání diváckých hlasů. Takže regulérní koncert...

  Dorazili jsme před pátou, i s Verčou, navíc s námi přijeli i můj Honza s Káčou, aby viděli na vlastní oči to, o čem jim v poslední době neustále referuji. Bystřický kulturák byl plný, atmosféra vynikající a my se začali těšit. Deset kapel se představilo nabitému sálu a podstoupilo neúprosný soud hlasu lidu. Z toho čtyři, které hrály na Portě. Vše jsme sledovali s nadhledem, tedy z balkonu, a Verunka se občas dost nahlas přidávala. Co se týče úrovně, možná to bude znít hnusně a znovu zdůrazňuji, že jde jen o můj osobní názor - bylo to stejné jako na Portě, cca u dvou třetin učinkujících. Pokud budem hovořit o klasických kategoriích - tedy folk, contry a trampská muzika, tradiční výkony, což ovšem vůbec neznamená, že by to bylo špatně. Dobře zahraná trampská klasika, viz. např Bý-Br potěšila, stejně jako na folk překvapivě srozumitelné písničky A.M.Úletu. Ten příjemně překvapil i dresy, zejména velká večerní stála za to. V poslední třetině přehlídky jsme přišli na řadu i my. Bylo to trochu hektické, neboť přestože bylo relativně dost času, protáhla se večeře, do toho jsme dávali spát princeznu, no moc rozehrát jsme se nestihli, třeba Alča dolaďovala mandolínu, když už první část souboru vstupovala na pódium. Na nervozitu ale nebyl čas. Před námi hrála blugrassová klasika The Log a bluesswingová Alibaba - vítěz bludovské Porty. My jsme si řekli, že dnes do toho půjdem naplno, jednak kvůli sobě, a pak hlavně kvůli lidem, kteří nám věřili, třeba Mike Probyn prodal lístky na Rammstein, aby nás viděl. A jeho i další jsme přece nemohli zklamat.

 No, vystoupení se nám povedlo. Byly trošku problémy s kabely, ale nic neobvyklého. Malinko se nám "rozjel" v tempu Skye Boat Song, bylo znát, že jsme ho tolik necvičili, ale jinak se nám hrálo moc dobře a lidé nám to dali najevo. A nejen naši kamarádi a rodinní příslušníci, ale drtivá většina sálu. Ještě jsme si zahráli, než se sečetly hlasy, tam už se Verunka hlásila, takže závěr byl bez Alči, ale ustáli jsme to. Niněra už není zvláštnost, ale organická součást kapely, stejně jako Jirkova píšťala nebo Honzovo bouzouki. Velký buben taky docela maso, prostě na zvuku je stále něco nového. Asi se nám to opravdu povedlo, protože jsme s náskokem 39 hlasů vyhráli před The Log a Hubertusem. Díky, přátelé. Jako vítězové jsme měli ještě hrát, ale pořadatelům se do toho moc nechtělo, protože naším zvučením vznikl  časový skluz. No, ale před Peťovým lehkým nátlakem kapitulovali a my jsme si dali ještě jednou Highland Paddy, s Mikem - super vyvrcholení. A tečka? Když nás nechtěli pustit, dali jsme Mezi horami, abychom ukázali, jak nám jsou blízké keltské moravské:-)

  Vox populi - vox dei, úsloví, které je též mnohasečné. Ono hodně záleží na tom, co je to za "populi". Nemluvím teď o případech, kdy si umělec přivezl do sále autobus vlastních lidí. My jsme zvítězili o 39 hlasů a tolik lidí jsme tam opravdu nedodali:-). Záleží hodně na skladbě publika, na co jsou zrovna naladěni a jak se jim trefíte do nálady. Mně se třeba muzika Alibaby docela líbí, mám rád tenhle styl. Ale to, co zaujalo porotu, nechalo v tomto případě diváky chladnými, což ovšem vůbec neznamená, že by třeba tahle kapela hrála špatně. Ono se prostě v muzice soutěží opravdu nelehce. No a včera se štěstí usmálo na nás. Moc si toho vážíme a užíváme si ten pocit. Na podzim si zahrajem na "velkém" banju, už bez stresu ze soutěže. A mezitím nás ještě čeká celá řada vystoupení. Takže -já myslím, že dobrý, přátelé, povedlo se nám to.

  Závěrem bych chtěl poděkovat rodičům Peťky za jejich obětavost, co se týče Verunky. Paní Olajcová z vystoupení své dcery moc neměla, protože ten čas strávila u malé. Takže moc děkujem.

  Mějte se, lidičky, moc krásně a příští sobotu ve Šternberku.

                                                             Opět s kůží na trhu T.T.