Prohrávám...

  Prohrávám moji milí, věčný závod s časem.Vím, že čas měří každému stejně, to jen někteří z nás, kteří věří, že jej obelstí, si nabírají na několik životů. I já patřím do této skupiny a odnášíte to Vy, naši (moji) čtenáři. Myslel jsem bláhově, že budu stíhat psát bloggy, hamburgrový deník o cestě za oceán, hrát s KGB, chodit do práce a být s rodinou. CHA CHÁ! Dnes už vím, že to byl slušně řečeno omyl. Ale protože si to zasloužíte a mně se po bloggování stýská, tady je pár postřehů z prázdninové sezony.

  Začali jsme ji zrušeným vystoupením na Festivalu na Pomezí začátkem července, což bylo způsobeno další personální změnou v kapele.Vy, kteří jste nás viděli naživo, jste to už zaregistrovali, ale pro pořádek a pro všechny. Kvůli dlouhodobějším zdravotním potížím jsme se museli načas rozloučit s Peťkou Olajcovou. Tímto jí přejeme, aby se dala brzy do kupy a za sebe - Peti, polévku příště jen vsedě...:-). Na její místo byla inaugurována Jíťa Loutocká ze Šumvaldu, která s námi poprvé hrála na Drakově a v Litovli a skutečně ostrý test absolvovala na Keltské noci na Plumlově. Moc se těšíme, až na pódium přivedem dvě flétny a pak už se budem jmenovat První Keltský orchestr, tedy PKO. Pamětníci vědí.

  V novém obsazení jsme absolvovali celé prázdniny. V červenci byla pro nás stěžejní již zmíněná Keltská noc, kde jsme hráli premiérově a myslím, že ostudu jsme si neudělali. Všechno to sedlo, od počasí až po náladu, zvuk, prostě se to povedlo. Pokud nás pozvou i za rok, budem vědět, že jsme se líbili i pořadatelům. Ale i ostatní hraní jsme si užili a můžu říct, že až na závěrečný červencový Karlov jsme měli doslova obří kliku na počasí. A to je při formě letošního léta co říct.

  Co se srpna týče, ten už byl nabitější, až nabitý. Absolvovali jsme další Kalfest (byť jsme si vloni říkali, že už nikdy...), a za domácími Zloměňáky, kteří měli obrovskou fanouškovskou a rodinnou klaku na místě, jsme skončili o pět hlasů druzí. Osobně to pokládám za mimořádný úspěch, protože jsme si s sebou v podstatě nikoho nepřivezli a z místních nám drželi palce asi jen Jiříkovi rodiče:-). Ale byli jsme velmi příjemně překvapeni úrovní zvuku, a tak za rok možná, třeba... Zahráli jsme si i na Mlokově Salamandrfestu, alias Jesenickém nuggetu, pršet přestalo s naším příjezdem, čekaly nás přeshraniční oslavy v Krnově, šílené horko, výborný zvuk, no a samozřejmě XXI. Mezinárodní folklorní festival v Šumperku. To byla pro mě docela nakládačka, neboť jsem působil nejen jako člen KGB, ale i jako jeden z moderátorů na malé i hlavní scéně. A myslím, že jsem uspěl v obou funkcích. Coby kapela jsme měli letos samostatný recitál, který se setkal s velmi slušným ohlasem, zahráli jsme si na výjezdu v Jeseníku spolu s tureckým souborem, viděli nás diváci na hlavní scéně, i na Veselici pod kaštanem. Asi nemusím dodávat, že počasí na festivalu bylo tradičně až kýčovitě letní - kromě páteční přeháňky na úvod. Bylo to fakt náročné a v neděli po závěrečném slově jsem si docela oddychl. Napřesrok asi... zase... uvidíme.

  No a pak nás čekal srpnový Karlov. Poslední den pěkného počasí, společné hraní s kapelou Johnny Go Band a vcelku vydařený večírek (dokud mi v sobotu ve čtvrt na pět ráno nezazvonil budík do práce).Takže, když se ohlédnu, myslím, že pro KGB to byly velmi úspěšné týdny, jsme moc rádi, že naši noví spoluhráči Pavel s Jíťou se úspěšně etablují a zvykají si na nás a že zas šlapeme naplno.V září si malinko povolíme, doženeme civilní resty, ale poslední pátek v Karlově bude. No a pak hned Bluegrassové návraty v Opavě a budem zpátky.

  Tímto vcelku optimistickým konstatováním se s Vámi loučím, děkuju za Vaše vzkazy na Facebooku i jinde, posíláme srdečné pozdravy za Velkou louži - jsme moc rádi, přátelé, že jste na nás nezapomněli, no a moc se těším, až se uvidíme někde na hračce.

                                                                                   Zdar, zdar, zdar! Tom Ticháček

P.S. Závěrem mi dovolte poděkovat mojí rodině za výdrž a trpělivost, protože položka "čas na rodinu" se nějak smrskla. Howgh.