Bylo větrné odpoledne, První máj...

Přátelé, kamarádi,

přelom dubna a května je spojen s nejrůznějšími rituály, dle toho, v jakém režimu (politickém, či náboženském), se zrovna pohybujeme.Pro pravověrné Kelty je 30. duben den Beltine, tedy asi nejvýznamější keltský svátek, pro ty ostatní jsou to pak prostě čarodějnice, čarodky, pálení Ohňů míru a tak. Protože nás na Beltine nikdo nechtěl, zorganizovali jsme tradiční poslední pátek v měsíci v Pizzerii Praděd v Karlově. Protože jsem byl v práci budou následující řádky na základě "wjecí slyšaných", jak by napsal kronikář.

Tak tedy, slyšál jsem, že pizerka byla plná. Že si našli cestu dovnitř nejen místní, ale i naši skalní, kteří s námi tvořili atmosféru ve Stránském, což nás těší dvojnásob. Dokonce prý lidi poslouchali i ve stoje, když nebylo místo. Taky se brejkovalo na melodie s keltskou duší (sic!), Jiřík nenapodobitelným způsobem uváděl své písničky a Verunka se opět zúčastnila...Zkrátka, vypadá to, že Karlov by se mohl jako místo chytit, a to ještě chystáme od května do září překvapení. Vše se dozvíte zde, na těchto stránkách a snad to stihnu, než bude po všem.

Sobota proběhla ve znamení oslavy kulatin naší Janči v Uničově a byla to tuze veliká krása. Padlo prase, účast byla hojná a nápoje prýštily všemi nejen tělesnými otvory. Opět jsme měli možnost posedět bez muziky a v relativním klidu, což jsme si užili, i když nějaké organizační věci na přetřes přišly (například jsem s definitivní p,latností zjistil, že na palubě British Airways neplatí režijky. Škoda...).Kapelník opět přispěl několika historkami ze svého plodného života, a zejména jeho teorie o vztahu kyseliny mravenčí a kapesníku je velmi podnětná. Někdy třeba vysvětlím blíže. Janča dostala další tři domácí mazlíčky, ale klobouk dolů, nehnula ani brvou a vzala to velmi sportovně. My, dojíždějící a s dětmi, jsme se rozloučili před soumrakem, ale prý byla radost až do rána.

No a neděle. Májové oslavy řeky Opavy v Krnově, na pozemku Restaurace U jezu. Moc jsme toho o téhle akci nevěděli a jeli jsme takříkajíc na slepo. V Krnově jsme hráli dvakrát a vždycky přitom sehrála nějakou roli průtrž mračen. Tentokrát přestalo pršet už v Uničově, takže jsme se napasovali k Janče do Pežóta a na Krnooov! Mraky byly nízko, válely se, ale nepršelo.Zato trochu foukalo, tak jsem byl rád, že vezem Jančinu malou basu v autě. Cesta ubíhala za kolektivní diskuze, jen holky, co ještě neměly kulaté narozeniny:-) zvadly. Tak jsme to prokecali s Jančou spolu.

Místo jsme našli překvapivě už na druhý pokus a jen s cca desetiminutovým zpožděním. Plac opravdu u jezu, zábava v plném proudu, vodáci, KČT, skauti, děti, vítr atd. Hrát jsme měli opravdu venku ( :-( ), ale pod solidní střechou. Místo opravdu moc pěkné, daly by se tam dělat věci... Nachystali jsme aparát, dali čaje, kafata, piva a mohli začít. Tady to pořadatelé malinko nevychytali koordinačně, neboť v okamžiku, kdy začínala naše produkce, přistávaly lodě, a tak 95% přihlížejících koukalo na řeku a my jsme jim valili do zad. Přiznám se, že mne to malinko rozladilo, a ani mi nebylo moc do řeči. Ale pak se stalo něco, co nejsem schopen sám dost dobře vysvětlit. Během první serie jsme vodáky "přetlačili", lidi se k nám začali obracet, vítr ustal, vykouklo slunko a hraní začalo dostávat ten správný rozměr. Najednou šlo všechno jako po másle, dařilo se, fakt jsme si to užívali, lidi dokonce tančili, v pauzách si kupovali cédéčka a sdělovali nám, že se jim to moc líbí, hráli jsme dokonce s takovou chutí, že Peťka si nechala ujet vlak a zůstala s námi až do konce, no prostě dvě hodiny utekly jako voda a my jsme měli pocit, že jsme mezi svými, které známe už dlouho. No, co budu vykládat, byli jsme velmi pochválení od organizátorů celé akce a hned jsme dostali pozvánku na příští rok a kapelník má cukání a nápady, jak pomoci s organizací. Navíc v srpnu, v rámci akce "Léto festivalů v Europradědu" máme koncert na krnovském náměstí, a tak nepojedeme úplně do neznáma...

Přátelé, kamarádi. Byl to moc pěkný První máj, i když jsme nebyli v průvodu. A vůbec to byl pěkný víkend. V Karlově se to moc pěkně rozjíždí, Janča, a vlastně my všichni jsme čím dál mladší, co si přát víc...No přece, abysme se zase sešli. Buďto na stránkách nebo naživo.

To Vám přeje psavec Ticháček