Slezská anabáze a KGB na Urale

Milí věřící (nám),

možná Vám ten nadpis přijde takový zavádějící a geograficky zcestný, ale věřte, že vše je pravda a během textu vše pochopíte.

Měli jsme před sebou miniturné po severní Moravě, v pátek Opava, v sobotu Ostrava. Jako obvykle před cestou do Opavy se zkazilo počasí. Nicméně jsme prodali Verunku a po oblíbení silnici č. 11 vyrazili vstříc dobrodružství. Cesta uběhla velmi příjemně a objekt hotelu Koruna jsme v centru Opavy nalezli bez problémů. Záhy jsme zjistili, že jsme nezávisle na sobě dorazili vlastně všichni, a tak se před vchodem odbylo radostné poplácávání, líbání a vstřícné hýkání.Následovalo nošení aparatury do sálu, který nás potěšil svým komfortem, a dle sdělení pořadatelů, posléze měl být i zaplněn. Měli jsme hrát pro společnost, kterou jsem si sám pro sebe nazval Klubem přátel dobré pohody, a poměrně rozsáhlou skupinu místních Alenčiných příznivců a známých (v jedné osobě). Samozřejmě zde byla i Tara, se kterou se opět počátal jak na samostatný bloček, tak i pro skupinové hraní. Postavili, nazvučili, dorazili i Jana s Mikem po šestihodinové cestě z Prahy. Mike byl celkem unavený, což se během večera ukázalo jako lehce fatální pro jeho zpěv. Zároveň dorazili i tanečníci z The Kilts, kteří měli program zpestřit výukou tanců. Scéna byla tedy připravena a po oficiálním vystoupení prezidenta klubu a krátké přednášce na téma Keltové a hovězí kůže začala naše produkce.

Dobře jsme se slyšeli, a tudíž se nám i dobře hrálo. Ukázalo se však, jak jsem již dříve předeslal, že únava se na Mikeovi podepsala více, než bychom předpokládali. Bylo to znát na intonaci a upřímně nás to trochu překvapilo. Bylo znát, že bude potřeba naučit ho pracovat s hlasem a rozezpívat se před produkcí. Ale to byla jen drobná vada na kráse tohoto večera. Jinak nám to hrálo, Skotům se dařilo na parketu, neboť rychle sehnali dostatečný počet lidí, kteří měli chuť naučit se něco nového. Protože jsme s nimi nevystupovali poprvé, stačilo jen pár slov na dohodnutí před skladbou a už to šlapalo. Půlnoc přišla dřív než bychom se nadáli. Takže Valčík na rozloučenou, pobalit a vyrazit do Kylešovic vybydlet Alenku. Kapelník zadal čas zkoušky a odjel za ptactvem, my jsme velmi rychle ukončili večírek.

Pár hodin spánku nás osvěžilo (nebo jsme si to aspoň mysleli), a tak jsme mohli chutě vyskočit, rozbalit nástroje a po Peťově příjezdu a nezbytné kávě se pustit do zkoušení. Dělaly se především Mikeovy vokály, Alenka mu udělila některé rady, co se týče techniky a již tu bylo poledne - tedy vzhůru do nedaleké restaurace na oběd. Ten se nesl, jako obvykle, ve znamení Peťových zážitků se zvířátky, které byly velmi půvabné, což ocenili i naši anglicky mluvící přátelé. Tedy až poté, co jim to někdo přeložil.

Po návratu k Alence jsme ještě lehce poškádlili struny a pomalu byl čas vyrazit do Ostravy na další štaci, konkrétně na Uralfest do restaurace, která nesla název, jaké překvapení, Ural. Bylo to pro nás první hraní v Ostravě, takže zvědavost a očekávání. Pravda, trochu jsme si zajeli, neboť vinou erupcí na Slunci a špatného postavení Jupiterových měsíců zapomněl kapelník ve Stránském "pracovní" košili, a tak si jel nahonem kupovat provizorium. Cca 30 minut strávených v nákupním centru, kde byla snad čtvrtina Ostravy, na mě působily velmi stresujícím dojmem a za sebe jsem byl velmi rád, když jsme se vymotali do Zábřeha na sídliště, kde se v komunistické krychli nacházel cíl naší cesty. První kapela už hrála, a tak jsme rychle usedli na volná místa a začali se rozhlížet po lokále. Hospoda byla velmi slušně zaplněná a na to, že se tu kouřilo, bylo i relativně vidět. Velmi slušná nabídka z jídelního lístku, bohatý výběr nápojů a parta našeho kamaráda Martina, které pod jeho vedením připravila tento minifestival. Kromě nás vystupovaly dvě kapely a jeden písničkář a úroveň jednotlivých vystoupení byla velmi dobrá. My jsme celý program uzavírali, takže to byla velmi příjemně hozená rukavice.

Samozřejmě jsme povečeřeli a pomalu se začali chystat. Předposlední kapela dohrála (AVE!Band)a pódium bylo naše. Zvučení nám trvalo poměrně dlouho, jednak je nás moc a jednak pro Martinovu zvukařskou partu to byla premiéra. Ale nějak jsme se nastavili a Ostrava tak měla poprvé možnost slyšet hudbu s keltskou duší. Narozíl od Ostravy, my jsme tu možnost neměli. Přestože na pódiu byly odposlechy, shodli jsme se na tom, že slyšet byl pouze zvukový knedlík, nebylo možné rozlišit, který nástroj hraje, a bylo to pro nás velmi náročné. Zvukaři se snažili, ven nějaký zvuk šel, protože lidé reagovali, ale my jsme na pódiu byli celkem zoufalí. Nějak jsme naše vystoupení dohráli, a protože si lidé vyžádali přídavek, tak se nám to směrem ven snad i povedlo.Pro Mika to muselo být hodně stresující, protože se neslyšel a musel zpívat.Ale byla to pro něho a nakonec i pro nás zkušenost.

Noční cesta z ostravy za Verunkou do Sudkova proběhla bez dobrodružství a v klidu a tak jsme kolem druhé hodiny ráno uléhali s pocity spíše smíšenými, neboť jsme vlastně nevěděliů jak naše vystoupení v Ostravě proběhlo a až později jsme se dozvěděli, že se líbilo.

Milí fanoušci, v příštím vstupu se dozvíte, jak proběhlo naše únorové vystoupení ve Stránském, které se nakonec ukázalo jako poslední na tomto místě.Tedy, jak praví klasik - nashledanou za hodinu.

Váš oblíbený T.T.