Opět naposledy v tomto roce na pódiu

Milí příznivci, nepříznivci i něco mezi tím,

tak se nám ten rok zas tak nějak přikulil ke svému závěru.Ale ještě než se s dovolením pustím do jeho hodnocení, musím napsat, jak jsme prožívali jeho závěr.Mezi svátky nás čekalo zkoušení s Mikem a třicátého hraní na Švýcárně, tedy na hřebenech. Ale popořadě. Svátky jsme prožili tak nějak standartně, Ježíšek prosvištěl, oznámil, že nejhodnější byla Verunka(a co to několikanásobné noční vstávání, ha??? )a my že se máme polepšit. No a šestadvacátého jsme už svištěli bílou stopou do Karlova pozkoušet s Peťou. Dopoledne zkoušela Janča, my jsme dorazili krátce po druhé. Peťa s Alčou už na nás čekali,Alenka si libovala, že nemusela hrát na Štědrý den na buben, ale Štěpán jí to vynahradil. Takže jsme trošku podrbali, trošku pohráli a zas jeli, abychom se o tři dny později opět vrátili.Já jsem byl po noční a moc mi to nesedlo, plánoval jsem, že se dospím v Karlově, ale pořád to bylo málo. Dorazil Mike s Janou, kterého kapelník oficiálně uvítal, no a samozřejmě i zbytek kapely, se kterými jsme se srdečně přivítali.

Co říci ke zkoušce, hm. No, byla to zkouška a přece Vám miláčkové neprásknu, co na Vás chystáme:-) Byli jsme samozřejmě zvědaví na Mika, takže zde jest jakési úvodní resumé. Podotýkám, že moje.Tedy, především klobouk dolů, že se do toho vůbec pustil, nemusel. Ale jde do toho s obdivuhodnou zarputilostí a hlavně má na čem stavět. Hlas tu totiž je. Protože už s Peťou maličko popracovali, znal aranže, takže se ukáznil a nejde do zpěvu přes sóla, ale naopak nastupuje tam, kde má. Překvapil češtinou a tady Vám opravdu víc neřeknu, počkejte si na produkci, fakt to stojí za to. S kytarou je to horší, tam musí Mike překonat tu úvodní fázi,kdy se moc nedaří a člověk má pocit, že se všechno spiklo proti němu, ale opět, chce a něco pro to dělá.Co se nás týče - za prvé, nespěcháme a rádi si počkáme, a za druhé, se bez té kytary v tuto chvíli obejdeme. Malinko jsme hnuli s aranžemi, Alča dostala víc prostoru s mandolkou a ono to jde. Takže Miku, klid, až to bude, tak zbouráme společně všechna pódia světa.(A ještě jednou díky za dárek).

O den později, poslední veřejná produkce KGB v roce 2010, předsilvestrovské hraní na Švýcárně. Z cesty jsem měl trošku obavy, mělo se jet po vlastní ose na Ovčárnu, odtud rolbou na místo. Pro náš vůz docela výzva. Skupina A jela Alenčiným terénním vozem 4x4, skupina B naší Fabií o obsahu 1,2, ovšem se zimními pneumatikami(neboj Peťko, vy jste áčko).A vyjeli jsme oba! Cesta naprosto bez problému, silnice krásně vymrzlá a nahoru sypaná štěrkem, takže velký dík našemu miláčkovi. No a pak následovala premiéra v jízdě rolbou. Do prostoru o velikosti cca necelé skříňové Avie se nás vměstnalo 12, plus basa a cimbál, spolu s dalšími nástroji. Spolu s námi totiž nahoře vystupovala i cimbálová muzika Wajdovci z Opavy. Díky pásům to moc nedrncalo, zato to trvalo. Ještěže kolovala první pomoc v podobě suchého bílého:-).

Přátelé, nahoře bylo krásně! Mrzlo a sníh v reflektorech nádherně jiskřil, do toho zapadaná chata, včetně zvonice od pana Olivy, to se nedá popsat, to je nádhera, kterou si každý z nás odnesl ve svém srdci. Uvnitř teplo a útulno. Odložili jsme si a začali se rozkoukávat. Peťa s Ačou, Jirkou a tehdy ještě Honzou tu hráli už vloni, pro nás ostatní to byla premiéra. No, moc se mi tam líbilo.Hned jsem si dal něco k jídlu, abych obalil nervy a zahnal stres z cesty. Wajdovci šli ladit na chodbu cimbál, neboť je to velmi složité zařízení, já jsem si dohodl zapůjčení basy, no a chata se pomalu plnila. Přátelé, Švýcárna není velká, bylo plno, přesto jsme se tam vešli v sedmi lidech, cimbálovka s cimbálem a ještě se tancovalo. Negativní líčení tohoto podniku se naštěstí nepotvrdilo.

Krátce po šesté Alenka zabubnovala tuš, Keltové vztyčili pomyslnou vlajku a šli jsme na to. Večer probíhal velmi příjemně, lidi se bavili, obě kapely měly úspěch, jedly, pily, hodovaly a tak nějak to uteklo.Krátce před půlnocí jsme dali Valčík na rozloučenou a pak už scéna patřila písničkám, které se před 22. hodinou nevysílají.Odtud se kormidlo otočilo zpět k umění.Škoda, že už v době, kdy byl čas rolby, ale tak to chodí. Přesto byla Vltava v obsazení cimbál, housle, flétna, viola, basa zážitkem a Over the Rainbow jen korunovalo vydařený večer.

Zpáteční cesta byla docela horor. V rolbě nás bylo snad patnáct, u některých už byla hranice sebeovládání silně posunuta, no ale jeli jsme. Na Ovčárně jsme si docela vydechli, autíčka krásně nastartovala, dolů se jelo luxusně a u Alči v Karlově jsme ještě chvíli poseděli a užili si vlastně i společného Silvestra.

Co se týče hraní, je to pro tenhle rok opravdu všechno.Já o něm ještě pohovořím, neboť je toho dost, co mám na srdíčku, teď už jen trochu s křížkem po funuse - mějte se krásně a užijte si rok 2011!

T:-)m Ticháček